608 436 941

Ze Svinů až do Kalifornie aneb Kámen a život

Autor: Mgr. H. Halešová | Zveřejněno: 17. dubna 2021 | 29x

Vyšla autobiografická kniha KÁMEN A ŽIVOT s podtitulem Hrst vzpomínek ze života českého geologa ve světě. Autor této knihy, RNDr. František Pícha CSc., je rodák z Trhových Svinů.

Když mi v polovině letošního března zavolal trhovosvinenský rodák (nyní žijící v Praze) pan Jan Pollák, potěšil mou svinenskou duši rovnou hned dvakrát. Jednak tím, že čte a sleduje TSL a pak hlavně inspirací pro článek do některého z dalších čísel našeho zpravodaje. Pan Pollák mě totiž upozornil na právě vyšlou knihu, jejímž autorem je další náš rodák, pan František Pícha. Kniha vyšla v českobudějovickém nakladatelství KOPP, které svůj nový knižní počin popisuje takto:

Vážení občané města Trhových Svinů a okolí, dovolujeme si Vám oznámit, že právě vyšla nová česká autobiografická kniha KÁMEN A ŽIVOT s podtitulem Hrst vzpomínek ze života českého geologa ve světě.

Autor této knihy, rodák z Trhových Svinů RNDr. František Pícha CSc. (* 1933), vystudoval na Karlově univerzitě v Praze a svá studia rozšířil na Wisconsinské univerzitě ve Spojených státech. Během své profesionální kariéry pracoval v Ústředním ústavu geologickém v Československu, učil na universitě v Kuvajtu a po emigraci do USA pracoval pro velké ropné společnosti Gulf a Chevron na vyhledávání a ověřování ložisek ropy a zemního plynu po celém světě, včetně Severní Ameriky, Evropy, Ruska, Kazachstánu, Vietnamu, Indonésie a dalších zemí. Navíc externě přednášel na Houstonské univerzitě a pro Asociaci amerických petrolejových geologů (AAPG), jejímž je aktivním členem, absolvoval 5 odborných přednáškových túr na univerzitách ve Spojených státech a v postkomunistických zemích Evropy a bývalém Sovětském svazu. Při svých pracovních a přednáškových cestách kromě odborných záležitostí si autor všímal i sociálně-politických, kulturních a společenských zvláštností různých zemí a našel si místní přátele, kteří mu pomohli pochopit dění v těchto zemích. Své poznatky F. Pícha analyzoval, a ve své knize se je snažil prezentovat pokud možno objektivně s vyloučením obvyklých klišé. Do plynulého textu knihy autor vkládal drobné i větší příběhy, které ovlivnily jeho život a je ponecháno na čtenáři, aby si vytvořil vlastní názor. Během svého života doktor Pícha publikoval velký počet článků o různých aspektech své geologické práce. Byl spolueditorem a spoluautorem rozsáhlého díla o geologii a petrolejovém potenciálu Karpat v prestižním souboru AAPG Memoirů pod číslem 84. Za svou práci dostal řadu ocenění ve Spojených státech amerických i v České republice.

Čeští čtenáři, kteří knihu už přečetli, oceňují její obsah i vnější úpravu.

Nakladatelství Kopp

Šumavská 3, 370 01 České Budějovice

Tel.: 386 460 474

e-mail: knihy@kopp.cz

Aktuální nabídka: www.kopp.cz Cena knihy: 250, 00 Kč 

Na stránkách nakladatelství jsem si pak našla dále i ukázky z knihy, přehled kapitol, fotografie a bylo rozhodnuto. Knihu jsem si hned ten den objednala a přes Velikonoce přečetla. Nejvíce jsem si užila autorův popis našeho města v době jeho dětství a raného mládí. Vybavena pouze už celkem chabými zbytky gymnaziální geologie a mineralogie jsem se druhý den s trochou obav pustila do dalších kapitol, kde už F. Pícha svůj život popisuje ruku v ruce s geologickou profesí. Ale moje obavy byly zbytečné – kniha je napsána tak čtivě, bez zbytečných přeodborných geologických pojmů, že jsem knihu již ten den dočetla až do konce. A nejen to. Moc jsem si užila popis různých částí světa, politických režimů, kulturních zvyklostí, lidských osudů – a to vše očima našeho rodáka, navíc vědce světového rozhledu...

Už při četbě samotné mě napadlo, že pouhá upoutávka na novou knihu v TSL je málo. Zkontaktovala jsem znovu p. Polláka a ten panu Píchovi do Kalifornie vyřídil mou prosbu o výměnu kontaktů za účelem rozhovoru s autorem knihy. V polovině dubna tak mohlo dojít na tento telefonicko-mailový rozhovor:

Pane Pícho, při čtení mne fascinovalo, do jakých podrobností jste si pamatoval své zážitky z dětství a mládí, z jednotlivých expedicí. Psal jste si nějaký deník, z něhož jste později vycházel?

Při psaní své knihy jsem vycházel jen ze své paměti. Neměl jsem k dispozici žádné záznamy nebo poznámky. Během mé aktivní kariéry mne ani nenapadlo takovou životopisnou knihu napsat. Tu jsem začal psát až v pokročilém penzijním věku. Je tedy opravdovou hrstí vzpomínek.

Na své dětství, na prarodiče Holinkovy, tatínka Františka (působil na měšťanské škole ve funkci učitele i ředitele), maminku Marii, spolužáky a kamarády vzpomínáte v knize velice barvitě, píšete, že „život v Trhových Svinech nebyl nudný“. Když jste se v porevolučních letech znovu ocitl v rodném městě, kam směřovaly Vaše kroky? Co Vás po letech na vzhledu a vývoji města mile nebo nemile překvapilo?

Po pádu komunismu jsme do Čech často jezdili a koupili si v Praze malý jednopokojový byt. Hned po převratu jsme s radostí sledovali otevření nových soukromých obchodů, restaurací a řemeslných dílen. Ve městech a na vesnicích se začaly upravovat domy, komunikační a veřejné prostory. Vypadalo to, jako by tato lidská sídliště odhodila staré obnošené šaty a oblékla se do nových. Mnohé stavební rekonstrukce a nová výstavba jsou bohužel zpomalovány nekonečnými majetkovými soudními spory .

V Trhových Svinech došlo k rekonstrukci náměstí, opraven byl kostel, radnice a řada soukromých domů, ale nechal se bohužel zchátrat za pozdního komunismu postavený moderní hotel se společenskými prostory na náměstí, který městu chybí a nemá ekvivalentní náhradu. Snad brzy dojde i na něj.

V knize popisujete také jedno z Vašich prvních univerzitních působení, a to v Kuvajtu na počátku 70. let. Vámi popsané geologické výpravy se studenty i soukromé výlety s rodinou v čistě muslimském prostředí dnes už zní skoro jako pohádka z dávných časů. Co v těch uplynulých 50 letech bylo podle Vás hlavními příčinami dnešních leckdy velmi problematických vztahů mezi tzv. západní a muslimskou společností?

V době našeho pobytu v Kuvajtu na Středním Východě v sedmdesátých letech minulého století převládaly ve světě relativně stabilní podmínky. Převážná většina zemí včetně bývalých kolonií patřila buď do komunistického bloku Sovětského svazu nebo do kapitalistického Západního bloku, v němž dominovaly Spojené státy americké. 

Kuvajt, kde jsme žili, byl součástí Západního světa, ale pro svou bezpečnost se snažil udržovat korektní styky se Sovětským svazem a jeho satelity. Oba bloky spolu soupeřily, ale z obavy, že by v případném konfliktu mohly být použity nukleární zbraně, uzavřely a dodržovaly se určité dohody, které zabraňovaly vzniku nukleární války.

Po zničení obchodního centra v New Yorku v roce 2001 a následném zahájení války proti teroru, podmínky života na Středním Východě se zásadně změnily. Vyzbrojené a vycvičené kolony fanatických náboženských teroristů zničily legitimní vlády mnohých muslimských národů a zabily jejich přirozené vůdce. Miliony obyvatel byly vyhnány ze svých domovů. Mnozí z nich přišli do Evropy, kterou dnes destabilizují. Na Středním Východě se stále ještě válčí a mezi obyvateli se tam rozšířila bída, bezpráví a nenávist. Za takových podmínek bychom dnes nemohli v Kuvajtu žít ani pracovat.

Pro emigraci do USA spolu s manželkou a dcerou jste se rozhodl již v poměrně zralém věku. Čeho jste se při tomto kroku do nejistoty nejvíce obával a na co jste se těšil?

Při překročení hranice do emigrace jsem si uvědomoval rizika tohoto kroku, ale měl jsem za sebou stáž na americké univerzitě, znal jsem anglický jazyk, komunikoval s řadou kolegů z mého oboru a těsně před odjezdem mi v Americe v prestižním časopise vyšla zásadní publikace. Tak jsem jsem měl důvod věřit v dobrý konec. 

Nejste první, kdo vyzdvihuje soudružnost českých emigrantů, nejen v těžkých začátcích, ale až do dnešních dnů. Můžete našim čtenářům něco více říci o české komunitě v USA, potažmo v Kalifornii, kde nyní žijete?

Jako političtí emigranti jsme v Americe nacházeli společenskou podporu především u českých politických emigrantů, kteří nás předešli po roce 1948 a 1968. Stýkali jsme se s nimi v soukromí a na přátelských setkáních v tělovýchovné jednotě Sokol a v církevních krajanských misijních shromážděních. Je krásné si ve vzdálené zemi promluvit mateřským jazykem se svým přáteli a zavzpomínat na svou vzdálenou vlast. 

S českými a slovenskými krajany, kteří se přistěhovali do Ameriky před druhou světovou válkou a s jejich potomky jsme přišli do styku už jen vyjímečně.

Noví Češi, kteří dnes odcházejí do Ameriky legálně a pracují pro technologické firmy, se o krajanské styky zajímají jen omezeně.

V knize také vzpomínáte na pohled na Novohradské hory z oken rodného domu v době dětství. Prošel jste je nakonec i jako zkušený geolog?

Při svých častých cestách do Trhových Svinů jsme si vždy přidali výlet do Novohradských hor. Jeli jsme přes malé ale půvabné pohraniční město Nové Hrady, poutní klášter Dobrá Voda, vesnici Hojnou Vodu do Staré Hutě až do Žofínského pralesa, nejstaršího v Čechách, a pak zpátky do Trhových Svinů přes Žumberk. Na nejvyšší hory Novohradskch hor, Vysokou (1034 m) a Myslivnu (1040 m ), tak jak jsem je znal ze svých snů, jsem nikdy nevystoupil a jako geolog jsem nikdy toto horstvo neprošel. 

 Děkuji za zajímavý rozhovor a neobyčejnou vstřícnost, 

PS - Knihu si již můžete vypůjčit v naší městské knihovně.