Seznamte se s vědcem, který má trvalé kořeny v T. Svinech
Když přemýšlíme nad tím, na koho ze svých rodáků, občanů, mohou být Trhové Sviny hrdé, tak nás napadne pár jmen, převážně z minulosti.
Nyní vám dávám k přemýšlení další jméno. Dr. Ing. Dan Pilbauer PhD. Příjmení zní povědomě, ale o Danovi jste neslyšeli?
Dan je jedním z vědeckých pracovníků, kteří pracují na projektu největšího dalekohledu (teleskopu) světa. Často bývá služebně v tom místě, kde teleskop vzniká, což je hora Armazones v poušti Atacama v Chile v Jižní Americe. Na projektu Daniel působí jako odborník na odstranění vibrací.
O tomto teleskopu si můžete přečíst například na wikipedii, stačí zadat do vyhledávače „extrémně velký dalekohled“, nebo se podívejte na krásné nové webové stránky v angličtině: https://elt.eso.org/.
Dan vystudoval ČVUT a získal dva doktoráty, přesto jeho cesta k projektu největšího teleskopu světa byla velmi zajímavá.
Za nás všechny jsem Danovi položila několik otázek a jsem mu vděčná, že na ně tak lidsky a upřímně odpověděl.
Nevím, zda bychom se v T. Svinech něco z toho dozvěděli, kdyby Danův tatínek Václav nebyl bratrancem mé maminky a nezmínil se jí o tom, kde jeho syn pracuje. No a já si to nemůžu nechat pro sebe. Ale od začátku…
Jakým způsobem jsi, Dane, spojen s městem Trhové Sviny?
Spojení s městem Trhové Sviny mám prakticky celý život. Narodil jsem se zde a prožil zde své rané dětství. Později jsem sem jezdil pravidelně na prázdniny a návštěvy ke svému tátovi a jeho partnerce, kteří zde žijí. Mám zde stále spoustu přátel z dětství, se kterými se pořád rád setkávám. Studoval jsem a zaměstnán jsem v zahraničí, ale do Trhových Svin se vracím pravidelně a stále je mám velmi v oblibě. A také tu stále mám trvalé bydliště.
Jaké jsi měl zájmy v dětství? Co myslíš, že tě ovlivnilo do budoucna?
V dětství jsem nejraději trávil čas venku, kdykoliv to šlo. Bavilo mě chodit do přírody a objevovat okolí. Když ale byla zima nebo špatné počasí, rád jsem si něco kutil ve stodole. Vše se ale změnilo, když jsem se dostal k prvním počítačům, které byly tehdy k dispozici, a můj život se začal okolo nich točit. Z počátku jsem hrál hlavně počítačové hry, ale jakmile jsem se začal více zajímat o to, jak věci fungují, dostal jsem se k programování a elektronice, a to mě následně velmi ovlivnilo do budoucna.
Co škola? Co tě bavilo a co ne? Vynikal jsi v matice a fyzice? Jakou jsi studoval střední školu?
Škola mě hodně dlouho vůbec nebavila. Vždycky jsem si raději dělal to, co mě právě zajímalo. Nicméně, jak jsem již zmínil, programování mě přivedlo na elektrotechnickou střední školu, kde jsem chtěl studovat obor programování. Bohužel, nedostal jsem se na tento obor a byl zařazen do oboru automatizace. S tím neodmyslitelně souvisela také matematika a fyzika, což byly pro mě náročné předměty. Matematika mi celkem šla sama, ale s fyzikou to nebylo nic moc, a v ostatních předmětech jsem se známkami taky nijak nevyčníval. Při maturitě jsem měl skoro problém ji vůbec složit.:) Všechno to ale nakonec vyšlo a pokračoval jsem se studiem dál.
Vím, že jsi vystudoval České vysoké učení technické. Jaký obor jsi si vybral a proč?
Vysokou školu jsem ani tak moc studovat nechtěl, ale taky se mi nechtělo v té době ještě moc pracovat, tak jsem jen tak poslal dvě přihlášky na dva obory. Nejvíce mě v té době zaujala biomedicína, ale tam jsem neudělal přijímačky. Druhá možnost byla jenom záloha, protože na strojírenství brali v té době bez přijímaček. Když už mi pak přišlo oznámení, že mě berou, tak jsem to šel zkusit, no a nakonec mě to hrozně chytilo. Ze začátku jsem docela trpěl, ale jakmile jsem našel svůj rytmus, tak jsem začal mít dobré výsledky, začal jsem si přidávat navíc obory, které mě zajímaly, a tak jsem si více méně mohl to studium nastavit podle sebe. Věci najednou začali dávat smysl a zapadat do sebe, pak byla motivace úplně jiná, když už to učení není takové utrpení, a nakonec mě ta fyzika taky dost chytla a věnoval jsem se jí paralelně k mému studiu.
Nakonec jsem vyšel z vysoké školy jako takový hybrid. Studoval jsem strojírenství v oboru automatizace a robotiky, a k tomu jsem si přidal astrofyziku a teoretickou fyziku.
Jak jsi se, Dane, dostal k projektu dalekohledu, který se staví v Chile na hoře Armazones?
Toto je poměrně dlouhý příběh. Po dokončení inženýrských studií jsem se rozhodoval, co dál. Zkusil jsem chvíli pracovat, ale bohužel firma zkrachovala. Naštěstí to nebyla moje chyba, ale bral jsem to jako takové znamení a rozhodl jsem se vyzkoušet akademickou cestu. Vystudoval jsem dvojitý doktorát na ČVUT v Praze a na univerzitě v Lovani, v Belgii. Po ukončení studia jsem se s přítelkyní Sandrou (nyní manželkou) rozhodl cestovat a strávili jsme rok s batohem na zádech v Jižní Americe. Asi po šesti měsících jsme se dostali do pouště Atacama a objevili jsme zajímavou atrakci - Observatoř Evropské jižní observatoře (ESO). Byl jsem z tohoto místa tak nadšený, že jsem se začal o ESO zajímat. Náhodou jsem zjistil, že by byla možnost pracovat pro ESO, takže jsem jim poslal svůj životopis, jen tak ze zvědavosti, co kdyby to náhodou vyšlo. Po necelém měsíci jsem dostal zprávu, že si se mnou chtějí promluvit a jestli bych s nimi mohl udělat pohovor. V tu dobu jsme byli v Amazonském pralese, ale nebylo na výběr, takže jsem musel pohovor udělat odtamtud. Pohovor se mi podařil i přes tropické podnebí, časový posun a špatné připojení k internetu. Nakonec jsem pracovní pozici získal a dosud jsem v ESO zaměstnaný.
Jaký je konkrétně tvůj přínos na tomto projektu?
Zastávám roli experta na vibrace, který je stěžejní pro bezproblémový chod dalekohledu, protože přesné pozorování oblohy je klíčové pro úspěšné výzkumné projekty a objevy v astronomii. Mým hlavním úkolem v této pozici je zabezpečit, aby provoz dalekohledu byl co nejefektivnější a aby pozorování oblohy nebylo rušeno žádnými vnějšími vlivy, jako jsou vibrace, zemětřesení a vlivy počasí. Snažím se zabezpečit, aby nedocházelo k poškození zařízení dalekohledu, aby zařízení splňovala naše přísné požadavky a také aby byla všechna plně funkční. Výroba všech jednotlivých prvků dalekohledu je časově i finančně náročná, a vše se musí perfektně doplňovat a navazovat. Nedílnou součástí je také práce v laboratořích, kde měříme a testujeme různá zařízení, zrcadla nebo detektory, které se následně posílají do Chile a budou se postupně instalovat na dalekohled.
Na co vlastně takový dalekohled slouží? Co bys o něm řekl lidem, kteří nemají žádné relevantní odborné znalosti, ale rádi se učí něco nového.
Tento dalekohled, který mám na starosti, bude hrát klíčovou roli v dalším poznávání fungování vesmíru a výzkumu vesmírných objektů. Budeme mít jedinečnou příležitost pozorovat a zkoumat vesmír s mnohem vyšší přesností než doposud. Díky tomuto dalekohledu bude možné zkoumat a studovat dalekosáhlé objekty, jako jsou galaxie, hmotné hvězdy, planetární mlhoviny a také neuvěřitelné fenomény jako černé díry. Navíc se můžeme pustit i do hledání života na jiných planetách podobných naší Zemi. Je to velká výzva, ale také příležitost přispět k poznání toho, co je za hranicemi našeho malého světa.
Kde je Dane tvůj domov? Jsi ženatý, máš rodinu? Jak odpočíváš, co tě nabíjí?
Současně již téměř čtyři roky žiji v Mnichově, kde má moje firma svou centrálu. Bydlím zde se svou manželkou Sandrou, se kterou jsme se nedávno vzali, ale už spolu žijeme přes 17 let.
Rád si odpočívám tím, že se věnuji nějaké aktivitě, ať už je to sport, cestování, domácí kutilství nebo počítačové hry. Prostě se rád neustále pohybuji. Sport mi pomáhá přemýšlet o něčem jiném než o práci a stresu z ní plynoucí. Zároveň se dostanu ven bez ohledu na počasí, což je pro mě příjemná změna oproti práci, která se odehrává buď v kanceláři nebo v laboratoři. Domácí záliby mi pomohly se zabavit během nedávné pandemie.
Máš už nějaké další projekty, na které se chystáš? Nějakou novou výzvu, co plánuješ?
Momentálně se zamýšlím nad dalšími projekty, ale zatím je vše hodně nejisté a vzdálené. Mým snem je pořídit si malý horský domek, kde budu mít přírodu a hory přímo před sebou. Přál bych si, aby to byl starší dům, který si budu moci přizpůsobit podle svých představ a plánů. Důležité pro mě bude mít svou dílnu, místo na uložení kol a samozřejmě i hezkou zahradu.
Dále uvažuji, že si opět dám delší pauzu od práce a vyrazím na cestu, ale zatím ještě nevím, kam se vydat. Jižní Amerika mi při minulých cestách hodně přirostla k srdci a práce v Chile mi toto místo hodně přiblížila. Nicméně bych se rád podíval na nějaké nové místo, třeba do Afriky nebo Asie. A kdo ví, třeba se mi během cesty naskytne nový zajímavý projekt, který by mě mohl oslovit a nasměřovat dál.
Foto: Archiv D. Pilbauera
