608 436 941

Století rybáři jsou stále aktivní a úspěšní,

Autor: Petra Vicková | Zveřejněno: čtvrtek 27. července 2023 | 115x

plánují i mnoho let dopředu

Rozhovor s předsedou MO ČRS T. Sviny p. Čeňkem Štojdlem (nejen) o jubileu místních rybářů.

Trhovosvinenští rybáři letos oslavili významné výročí. Právě před sto lety, přesně 13. června 1923, byla ustavující schůzí založena jejich místní organizace. Jak se říká, od té doby uteklo mnoho vody. Zde ale můžeme dodat, že kolem ní bylo odvedeno také mnoho práce a v ní vychováno i uloveno mnoho a mnoho ryb. Nejen rybářské jubileum bylo důvodem, proč jsme o rozhovor požádali předsedu organizace Čeňka Štojdla.

Jak se vám povedla oslava tak důležitého jubilea?

Oslava se odehrála v sobotu, 24. června 2023 za mimořádného zájmu lidí. Musím říci, že jsme očekávali tak dvě, maximálně tři stovky návštěvníků. Počasí bylo nejisté, ještě dopoledne pršelo, ale především se ve stejný termín (který jsme měli vybraný asi dva roky dopředu) v okolí odehrávalo několik dalších akcí. Nakonec bylo úplně plno a k rybníku Brigádník dorazilo asi šest set lidí. Na to jsme rozhodně nebyli připraveni, ale díky obrovskému nasazení našich členů jsme to zvládli a oslavy dopadly na výbornou. Za to bych chtěl kolegům, kteří se na celé akci podíleli, ještě jednou moc a moc poděkovat.

Program soboty byl nabitý…

Návštěvníkům jsme toho nabídli opravdu hodně. Hudební produkce skvělých kapel Veselé muziky a Cmai7, které akci doprovázely po celý den, byla prokládána vystoupeními trubačů na lesní rohy, kteří přehráli několik rybářských i mysliveckých fanfár. Zaujalo i zatčení pytláka rakousko-uherským četnictvem. Každý si zde našel své. Nejvíce „táhl“ asi skákací hrad, projížďky na rybářské pramici, laserová střelnice, simulátor záběrů trofejních ryb nebo akvária s živými rybami. Lidé ocenili i skvělou kuchyni, kterou jsme koncipovali spíše jako degustační, zaměřenou převážně na rybí speciality. Připravili jsme řadu pokrmů z teplé i studené rybí kuchyně a nabízeli je v malých porcích za málo peněz (smích). Záměrem bylo, aby i lidé, kteří znají pouze vánočního kapra v trojobalu, měli možnost ochutnat něco jiného a případně přehodnotili svůj vztah k rybám na jídelníčku.

A co se nejvíc líbilo Vám?

Mě osobně potěšilo, kolik vzácných hostů přijalo naše pozvání a zúčastnili se. Kromě starosty města Ing. Davida Štojdla a paní místostarostky Mgr. Evy Špergerové, jsem zde mohl přivítat i předsedu Českého rybářského svazu, pana PhDr. Mgr. Ing. Karla Macha,MSc., MBA (nejvyššího funkcionáře v ČR), dále pana Jiřího Marka – jednatele Jihočeského územního svazu ČRS, Davida Havlíčka – předsedu dozorčí komise JčÚS ČRS a mnoho dalších funkcionářů z místních organizací nejen z okolí. Uspořádat takovouto obrovskou akci je samozřejmě velice náročné, a to jak logisticky a organizačně, tak i především finančně. Proto bych zde rád poděkoval štědrým sponzorům, kteří nás v tomto ohledu podpořili. V první řadě to bylo Město Trhové Sviny, dále Jihočeský územní svaz ČRS, Pstruhařství ČRS Kaplice, Střední škola rybářská a vodohospodářská Jakuba Krčína v Třeboni, ZENAP Trhové Sviny s. r. o., městys Ledenice, a JB Catering.

Mohl byste přiblížit Vaši cestu do vedení spolku?

Předsedu místní organizace dělám desátým rokem. Povoláním jsem strojař – konstruktér a rybařina se mi postupem let stala ne koníčkem, ale spíš kobylou. Dneska se dá říci, že tak trochu i druhým zaměstnáním. Mám ale velké štěstí – moje manželka Věrka pro to má pochopení, je mi velkou oporou.

Předpokládám, že jste se k rybám dostal už jako malý kluk.

Ano, rybařím od svých pěti let. Začal jsem s dědou v Komařicích, který mě k vodě mě přivedl. Další zkušenosti jsem získával na Leváčku. Před třiceti lety jsem se pak stal členem trhovosvinenské místní organizace, takže i já letos tak trochu slavím (smích). V roce 2004 jsem dostal na starost rybník Hájek, jako jeho patron či baštýř chcete-li. O rok později jsem složil zkoušky pro rybářskou stráž, pak jsem byl zvolen do dozorčí komise. Od roku 2010 jsem začal pracovat ve výboru místní organizace, čímž jsem se dostal více do kontaktu s územním svazem. O rok později jsme se pokusili získat dotace na opravu Hájku, který byl tenkrát ve velmi špatném stavu.

A jak to dopadlo?

Dobře, Hájek jako sportovní revír prošel kompletní rekonstrukcí – odbahněním, opravila se hráz, rybník získal nové hrázové těleso s takzvaným sdruženým objektem, což je vlastně dvoustupňový požerák (výpusť), bezpečnostní přeliv a kádiště sdružené do jedné velké železobetonové stavby. Dostali jsme na to přes pět miliónů korun, zhruba milión a půl jsme dopláceli ze svého. V roce 2014 jsem se rozhodl kandidovat na předsedu místní organizace a byl zvolen. Od té doby každé čtyři roky svůj post úspěšně obhajuji. Postupem let jsem se stal členem všech úrovní Českého rybářského svazu, včetně té nejvyšší, tedy celorepublikové. Samozřejmě, že práce kolem rybníků je náročná, a to nejen fyzicky, ale především časově. Naštěstí většina mých trhovosvinenských kolegů jsou srdcaři, ochotni dělat vše ve svém volném čase, zadarmo a s maximálním nasazením. Za to jim patří můj obrovský respekt a dík. 

V čem spočívá základ rybářské činnosti?

Hlavní náplní naší práce je ochrana, chov a prodej ryb. S tím samozřejmě souvisí starost o rybníky, které jsou naší vizitkou. To je klíčové zejména ve vztahu s jejich majiteli, z většiny je to Město Trhové Sviny, a dále několik soukromníků. S městem máme vztahy více než dobré, rybníky nám pronajímá za velice výhodných podmínek, takže se skutečně snažíme dělat vše pro to, aby byl tento vztah oboustranně přínosný, aby na rybnících bylo na první pohled vidět, že mají svého pána a že je o ně dobře postaráno.

Konkrétně jak?

Vyžínáme břehy od travin i náletových dřevin, opravujeme hráze, požeráky (stavidla), bezpečnostní přepady i další technická zařízení. Čistíme přívodní i odtokové strouhy, uklízíme odpadky po neukázněných návštěvnících, vysazujeme dřeviny, udržujeme biotopy pro ostatní živočichy, žijící v okolí našich rybníků atd… Zkrátka děláme vše proto, abychom udrželi technický stav rybníků, kvalitu vody v nich i okolní přírodu na nejlepší možné úrovni. Během krizových situací, jakými jsou extrémní sucha, nebo naopak povodně, vodu monitorujeme a snažíme se s ní manipulovat tak, abychom minimalizovali její následky a škody. Samozřejmě – pokud přijdou povodně jako byly ty v roce 2002, tam se toho příliš dělat nedá. Jediný rybník široko daleko, který to tehdy ustál „bez ztráty květinky“ byl Velký. Nejenže povodně přečkal bez poškození, ale dokonce ani nepřetekl přes hráz.

Čím to bylo způsobeno?

Především díky znalostem, zkušenostem a obětavosti tehdejšího baštýře, pana Zdeňka Česáka st., který dokázal naplno využít všech ochranných prostředků, které naši předkové do této vodní stavby zakomponovali. Velký rybník, stejně jako Jalová strouha, která jej napájí, jsou totiž postaveny naprosto geniálně. Pocházejí z první poloviny šestnáctého století, z dob Petra IV. z Rožmberka a Štěpánka Netolického, jehož rukopis zde můžeme pozorovat. Pro laika je Jalová strouha jen nezajímavou vodotečí uprostřed luhů, polí a rumišť, která propojuje několik svinenských rybníků. Většina lidí o ní ani neví. Jen málokdo si dokáže uvědomit její význam, natož pak ocenit genialitu jejího stavitele. Nejen že i v extrémním suchu dokáže udržet na vodě rybniční soustavu sedmi rybníků o celkové výměře dvaceti hektarů, na druhou stranu je schopna čelit i stoleté povodni. Původně přiváděla vodu i do městských kašen, kterých se v Trhových Svinech nacházelo hned několik. Obsahuje regulační prvky, které zabraňují, aby jí proteklo více vody, než je zmiňovaná rybniční soustava schopna pojmout. Vodu z Velkého rybníka lze potom vypouštět dvěma směry, a to jak do Svinenského, tak i Farského potoka. To vše samozřejmě funguje pouze za předpokladu, že je celé dílo řádně udržováno. 

Jaké rybníky trhovosvinenská organizace obhospodařuje?

Celkově hospodaříme na čtyřiadvaceti rybnících, vodotečích a rybochovných zařízeních, včetně sádek, o celkové výměře 55 hektarů. Šestnáct z nich slouží jako chovné (43 hektarů), sedm ke sportovnímu rybolovu (12 hektarů) a dvě k technologicko – logistickým účelům.

Nemohu se nezeptat na aktuální věc kolem Velkého rybníka. Proslýchá se, že lidé chtějí místo chovného rybníka spíše jen koupaliště.

Shodou okolností jsme právě v této věci v jednání s panem starostou, připravujeme schůzku, kde se o tom bude mluvit. Já osobně chápu požadavek občanů, že se tam chtějí koupat, jenže splnit jejich představy o „čisté“ vodě v rybníce je prakticky nemožné. Tedy alespoň podle mého názoru, znalostí a zkušeností. Když jsem byl malý kluk, na Velkým jsme se koupali úplně normálně a troufám si tvrdit, že voda tam tehdy byla podstatně horší než dnes. Lidé si ale zvykli na průzračné bazény a myslí si, že pokud si při plavání nevidí na nohy, je voda špinavá.

Proč je podle Vás dosažení čistější vody v rybníce nemožné?

Vysvětlím to na příkladu podobného požadavku v Dobrkovské Lhotce. Před lety, po celkové rekonstrukci, nebyli do nádrže vysazeni kapři ani amuři, ale pouze ryby lososovité (lipan, pstruh a siven), právě z důvodu koupání. Na naše varování, že tohle nemůže dobře dopadnout, tehdy také nikdo neslyšel. První dva tři měsíce to nemělo chybu. Voda byla průzračně čistá, jenže pak se oteplilo a nádrž náhle zarostla vodním rostlinstvem a příbřežními travinami. Prostě je neměl kdo „spásat“. Následoval rozvoj řas a sinic a bylo po koupání. Došlo na naše slova a kaprovité ryby se do Dobrkova vrátily. Trvalo ale dva tři roky, než se do původního stavu vrátila i vodní plocha. Kaprovité ryby totiž nejen likvidují vodní rostlinstvo, ale svým rytím ve dně vodu kalí. Většina lidí se bohužel domnívá, že kalná voda je špinavá a špatná, a proto se do ní bojí vlézt. Jenomže ono tomu tak není. Přirozený zákal je pro kvalitu vody paradoxně prospěšný.

Z jakého důvodu?

Každá zelená rostlina včetně řas a sinic potřebuje ke svému životu světlo. Kaprovitá ryba, která vodu přikalí, ubere světlo a řasám a sinicím tak zhorší životní podmínky, čímž nedojde k jejich přemnožení. Ze zdravotního hlediska je pro člověka mnohem bezpečnější koupat se ve vodě kalné než zamořené sinicemi. Rybu lze pomocí regulace přikrmování donutit, aby vodu přikalovala podle potřeby více nebo méně, a udržovala ji tak v nejlepší možné kvalitě. Toho využíváme především právě na Velkém rybníce. Argumenty, že například v zatopených lomech či pískovnách to jde, jsou také zcela irelevantní. Jedná se o zcela jiný typ vody, kterou s rybníkem rozhodně nelze srovnávat. Jejich písčité či kamenité dno je neúživné a rostliny tam nemají z čeho růst. Navíc bývají (na rozdíl od rybníků) velmi hluboké a chladné, což vodnímu rostlinstvu také nesvědčí. Ještě bych rád rezolutně vyvrátil fámy, že do Velkého rybníka navážíme hnůj. Není to pravda! Jediné, co do Velkého rybníka sypeme, je čisté obilí, kterým ryby přikrmujeme, případně trochu čerstvě posečené trávy pro amury. 

Kdo vlastně rozhoduje o tom, kolik a jaké ryby v rybníce budou?

Rybí obsádka je plně v kompetenci rybářského hospodáře. My máme obrovské štěstí, protože v našich řadách disponujeme hned několika špičkovými odborníky s rybářským vzděláním i praxí, kteří si tyto kompetence rozdělili mezi sebe a výsledky jejich společné práce jsou nezpochybnitelné. Hlavním hospodářem je od loňského roku Ing. Marek Kodras, který toto břímě převzal od našeho dlouholetého a mimořádně úspěšného hospodáře pana Jana Matouška st. Rybničním hospodářem, a tedy člověkem zodpovědným za správné nasazení našich chovných rybníků je již dlouhá léta Vladimír Tomek. O tekoucí, pstruhové vody se stará Ing. Marek Rojdl. Optimální obsádka každého rybníka je vždy specifická. Každý rybník je v tomto ohledu trochu jiný, má rozdílné vlastnosti, podmínky, úživnost, podloží apod. Ne všem druhům ryb se daří ve všech rybnících stejně dobře.

Můžete říct nějaký příklad?

Pro představu, aby se to dobře počítalo – hektarový rybník vyprodukuje za rok průměrně deset metráků ryb. Optimálně tedy nasadíme pět set půlkilových kapříků, abychom na podzim slovili zhruba dvoukilové ryby. O něco málo nižší počet nasazených ryb předznamenává těžšího kapra, opět ale pouze do celkového výlovku deseti metráků. Když by se ale do toho stejného rybníka nasadila ryb jen stovka, narostou možná (za optimálních podmínek) i ke třem kilům, ale sedm metráků potenciálu tohoto rybníka tak vlastně promarníte. Naopak, když tam nasadíte ryb tisíc, nebudete to schopni ukrmit a kapři narostou maximálně do hmotnosti jednoho kila. Spotřebujete zbytečně moc drahé násady, prokrmíte spoustu obilí navíc a budou z toho stejně jenom „mrhelci“, které nikdo nechce. Vzhledem k současným vysokým cenám vstupních nákladů a nízkým výkupním cenám ryb si takovéto chyby nemůžeme dovolit, a proto hledáme optimální rovnováhu.

Jistě to vyžaduje důkladnou přípravu…

Zarybňovací a lovící plány sestavujeme na několik let dopředu. Vše musí dokonale navazovat, obsádka by se měla pravidelně střídat, myslím tím střídání násady s těžkou rybou. Zkrátka vše má svá pevná pravidla, která je potřeba dodržovat, pokud chceme naše hospodaření udržet v kladných číslech. Pravdou je, že některé z těchto dlouhodobých plánů jsme museli před pár lety pozměnit, abychom se přizpůsobili novým skutečnostem, zejména snižujícímu se stavu vody v krajině.

Jaký je vlastně cyklus chovu ryby?

Kupujeme násadu z Nových Hradů, a sice „zadrženého“ dvouletého kapříka, ten váží tak sedm až deset dekagramů. Většinu rybníků pak jedeme na jednoletý cyklus, tzv. na jedno horko. Za sezónu ryba v násadovém rybníku vyroste z těch deseti dek zhruba na necelých půl kilogramu (každý rok je to trochu jiné). Na jaře následujícího roku ji přelovíme, rozvezeme do našich chovných rybníků určených pro takzvanou těžkou rybu. Odtud ji lovíme ještě tentýž podzim – jsou to zhruba dvou- až tříkilové ryby, což tvoří základ naší produkce. Hlavním odběratelem je především Jihočeský územní svaz ČRS, který je pak dále vysazuje do sportovních revírů, například do Lipna – rybářům k odchytání. Čtyři rybníky si držíme na dvě horka, kde chováme rybu pětiletou, tři kila a více. Ta je primárně určena k přímé konzumaci, například na vánoční či velikonoční stůl. Tato ryba už mívá i tolik žádané jikry nebo mlíčí, protože je na rozdíl od těch čtyřletých pohlavně dospělá.

Máte i přirozené ztráty?

Ano, samozřejmě že máme. Přirozená mortalita se pohybuje někde okolo deseti až patnácti procent. Čím mladší ryba, tím je její mortalita vyšší. S tím je nutno počítat už při nasazování. Na mortalitě ryb se podílí zejména rozmary počasí, predace rybožravých živočichů a v neposlední řadě také pytláci. Největší škody nám jednoznačně působí přemnožená vydra říční a na násadových rybnících také volavka. Kormorán se našim vodám zatím naštěstí vyhýbá. Kompenzace škod způsobených vydrou, o které každoročně žádáme stát, se postupně snižují, ačkoliv počet těchto šelem neustále stoupá. Škody jsou tedy rok od roku vyšší.

Vánoční prodej ryb je vaší dlouholetou tradicí…

Prodej ryb za nízké ceny je taková forma našeho poděkování městu a jeho občanům. Když to řeknu obecně – rybníky jsou městské, jsou tedy tak trochu nás všech. Snažíme se proto, alespoň touto cestou lidem vyjít vstříc a umožnit jim koupit si rybu podstatně levněji, než je obvyklé.

Vraťme se k organizaci, kolik máte členů, jak jste aktivní?

Místní organizace Českého rybářského svazu Trhové Sviny sdružuje zhruba sto čtyřicet členů, z toho čtyřicet dětí a třicet seniorů. Pracovně aktivních je nás asi sedmdesát. Ve výboru pracuje jedenáct lidí, tři v dozorčí komisi a asi dvacet jako baštýři. 

Musí si členové nárok na rybářskou povolenku odpracovat – tak jako dřív?

Ano, v naší organizaci pořád držíme princip brigád, což znamená, že pokud někdo chce povolenku a chce chytat, měl by odpracovat nějaké činnosti okolo vody. Tohle je už víceméně rarita, velmi často se v jiných organizacích setkáváme s tím, že si rybář jen připlatí a žádné brigády už nedělá. Protože my ale máme mnoho rybníků a rozsáhlý chov ryb, potřebujeme, aby každý, kdo může, přiložil ruku k dílu.

Jak to funguje?

Jak už jsem říkal, staráme se celkem o čtyřiadvacet rybníků a rybochovných zařízení. Na každém z nich je ustanoven baštýř (patron), který má daný rybník na starost a zodpovídá za něj. Každý z nich má k sobě přiřazeno několik členů, kterým zadává práci a kontroluje její plnění. Na konci roku pak nahlásí, kolik který člen u něho odpracoval hodin. Spoustu hodin pak samozřejmě odpracujeme společně, na výlovech. Průměrně odpracujeme asi šest a půl tisíce hodin ročně. Na pracovně aktivního člena to vychází kolem osmdesáti hodin. Samozřejmě jsou mezi námi tací, kteří pravidelně odpracují i několik stovek hodin za rok. Jen díky jejich ochotě pracovat to s úspěchem prozatím provozujeme dále. V Jihočeském kraji jsme z šedesáti dvou místních organizací pátá nejmenší na počet členů, ale druhá největší na produkci ryb. První je MO Humpolec, který má ovšem podstatně více vody a přes tisíc dvě stě členů. Co se kvality ryb týče, mohu zodpovědně říci, že jsme nejlepší. Naše produkce se pohybuje kolem pěti set metráků ryb ročně. Abychom naše členy k práci více motivovali, nabízíme za každých odpracovaných padesát hodin jednu roční povolenku zdarma. V tomhle vidíme smysl a ukazuje se, že je to dobrá cesta.

Vychováváte si pokračovatele a nové členy?

Ano, vedu rybářský kroužek při základní škole. Děcka se do něho mohou přihlásit od třetí třídy, a pokud vše zvládnou, na jaře dostanou povolenky a stávají se našimi členy. V každém ročníku se vždy najde pár šikovných a zapálených dětí, ostatní se spíše „vezou“. Má to totiž háček – před zákonem a při rybářských zkouškách je na děti nahlíženo úplně stejně jako na dospělé. Musejí se tedy naučit veškerou teorii i pravidla lovu, aby poměrně náročné zkoušky zvládly. I když se je snažím zaujmout a vše vysvětlovat co nejjednodušeji, vidím, že to pro ně často bývá nezáživné, a tak zdaleka ne všichni vydrží. Mám ale vždycky radost, když jsou potom úspěšní.

Jak se ještě prezentujete vůči veřejnosti?

Prezentaci na veřejnosti považuji za jeden z našich problémů. Jak už jsem říkal, odvádíme obrovské množství užitečné práce, bohužel ji však nedokážeme „prodat“ lidem. Chybí nám PR manager, tedy člověk, který by o naší činnosti pravidelně informoval veřejnost. Každoročně pořádáme rybářské závody, které si získaly obrovskou prestiž. Důkazem toho je, že se nám do Trhových Svinů sjíždějí závodníci z celé republiky. Soutěží se ve třech kategoriích – hlavní závod, ženy (amatérky) a děti. Mě osobně těší, že se nám v posledních letech hlásí do hlavního závodu čím dál více šikovných rybářek, které se mužům směle vyrovnají. Ceny jsou vždy atraktivní, většinou pěkné rybářské vybavení.

Co vás ještě trápí?

Jako největší problém vnímám masivní zabahnění Brigádníku. Rekonstrukce by stála několik miliónů a dotace je v tomto případě v nedohlednu. Další problém, který se dříve či později projeví, je nízký počet mladých rybářů, ochotných ve svém volném čase zdarma pracovat pro organizaci. Našim starším členům pomalu docházejí síly a mladých není tolik, aby je v budoucnu nahradili. V neposlední řadě musím zmínit i problém s financováním organizace. Naše vstupní náklady na výrobu ryb se neustále zvyšují (obilí, nájmy, energie, PHM…), oproti tomu výkupní ceny ryb spíše stagnují. 

A vaše plány do budoucna?

Pomalu ale jistě dosluhuje naše stařičká Avie, která zajišťuje většinu logistiky naší organizace a bude ji třeba nahradit. Než ale pořídíme nové auto, musíme kompletně zrekonstruovat garáž, která je v dezolátním stavu a také velmi vlhká. Každé nové auto by v ní okamžitě zrezlo. Na obě tyto položky je naštěstí možné využít dotací z ministerstva zemědělství, na čemž momentálně pracujeme. Dále doufám, že se v dohledné době podaří městu získat peníze na rekonstrukci již zmiňované Jalové strouhy. Kvůli řadě neodborných zásahů v devadesátých letech, které „načerno“ provedlo několik soukromých osob, došlo k výraznému snížení funkčnosti a její údržba kvůli tomu dnes vyžaduje téměř nadlidské úsilí. Nebýt otce a syna Česákových, Jalová strouha by už dnes dávno nefungovala.

Zajdete si někdy jen tak sám s prutem na ryby?

Bohužel, na to mi nezbývá čas. Sám jdu k vodě rybařit tak dvakrát, třikrát do roka. Rádi ale s manželkou cestujeme, zejména po Česku. Oba milujeme přírodu, kulturu a historii, to je moje další radost.

Děkuji za rozhovor. Foto: Archiv MO ČRS Trhové Sviny