Uličník je nám všem známá mírná nadávka, kterou častujeme nezvedenou a rozjívenou mládež. Mladý trhovosvinenský učitel a kronikář Matěj Průka jistě takovým rošťákem není, přesto toto slovo můžeme v jeho přítomnosti používat bez obav. Svinenský uličník se totiž jmenuje jeho nová kniha, která je plná zajímavostí a historických souvislostí nejen o veřejném prostoru našeho města.
Matějovi je čtyřiadvacet let, je místním rodákem a hrdě se považuje za trhovosvinenského patriota. Vystudoval zdejší gymnázium a v současné době dokončuje poslední ročník magisterského programu s názvem Učitelství českého a německého jazyka na Filozofické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích. Učitelem se chtěl stát od první třídy a nyní, kdy dočasně zastupuje na Gymnáziu Trhové Sviny a Základní škole Trhové Sviny, přiznává, že svého rozhodnutí nelituje.
O trhovosvinenskou historii se zajímá odjakživa. Osm sezón, od roku 2018 až do letoška, pracoval na Buškově hamru jako průvodce, před třemi lety vystoupil na konferenci Emil Hácha v Trhových Svinech a od roku 2023 dokonce píše kroniku našeho města. Jsme také redakční kolegové z Trhovosvinenských listů, proto se náš následující rozhovor vede v neformálním duchu.
Matěji, vychází ti knižní prvotina. Jak tě napadlo věnovat se trhovosvinenským ulicím? Souvisí to nějak s tvým bádáním o místních hospodách?
V loňském roce jsem pod vedením paní docentky Marie Janečkové obhájil bakalářskou práci Názvy ulic a pomístní jména v Trhových Svinech. Při hledání informací v budějovickém archivu a listování v dobových záznamech jsem narazil na spoustu zajímavostí, třeba že za druhé světové války se svinenské náměstí označovalo jako Viktoriaplatz, Husova ulice jako Heydrichstraße a že v období socialismu tady byly snahy o prosazení názvů ulice 2. pětiletky, Mládežnická ulice nebo ulice Dr. Zdeňka Nejedlého. Díky Bohu, že si Svinenští zachovali při rozhodování zdravý rozum a proti těm nejhorším se vymezili.
To tedy ano – naštěstí!
Po státnicích jsem o bakalářce mluvil se Šárkou Floderovou, kterou téma zaujalo. Navrhla mi, abych napsal o svinenských ulicích knihu. Mohlo se zdát, že mě čeká lehká práce, když budu vycházet z již vydané bakalářky, ale z té jsem mohl použít jen konkrétní změny názvů. Vše ostatní nikde napsané nebylo. Tím myslím především informace o historii ulic, o domech, lidech a nejrůznějších událostech.
Kde jsi hledal zdroje, pomáhal ti někdo? Jak dlouho jsi na knize pracoval?
Práce na knize mi trvala asi rok. Zpočátku jsem k tomu přistupoval volněji, ale od ledna do července letošního roku jsem na tom pracoval i několik hodin denně, což bylo při škole hodně náročné. Vycházel jsem především ze starých městských kronik a ze vzpomínek místních lidí. Úplně nejvíc si na Uličníku vážím toho, že informacemi a fotografiemi ze svých archivů přispělo přes sto dvacet pamětníků, což je pro Sviny naprosto unikátní číslo.
Nemohu opomenout ani pomoc paní Ing. Heleny Benešové a paní Mgr. Marie Polákové, které si knihu přečetly jako první. Pomohly mi s faktografickými, stylistickými i jazykovými úpravami ještě předtím, než jsme rukopis předali korektorovi. Zároveň mi poradily, co by v knize nemělo chybět. Díky tomu jsem doplnil ještě několik článků, které bych tam teď určitě postrádal.
Co bylo nejtěžší? Co stálo nejvíc práce?
Tady bych zmínil hledání pravdy, ať to vyznívá jakkoliv starosvětsky. Z úcty k místním lidem i z vlastního přesvědčení jsem ale nechtěl, aby byly v knize publikovány polopravdy nebo nepravdy, a tak jsem každý článek konzultoval s více pamětníky. Teprve na základě opakovaného konfrontování všech získaných informací a vzpomínek se kýžené pravdy snad podařilo dosáhnout. Z náročnějších témat musím jmenovat třeba vraždu v ulici Branka, k níž se překvapivě nedochovaly žádné písemné doklady, nebo tzv. „pohřbívání“ místního gymnázia v roce 1984. To jsme rekonstruovali za pomoci deseti nebo dvanácti bývalých studentů, učitelů a dalších pamětníků.
Jak je kniha koncipována?
Ve Svinech je celkem padesát ulic, a tak je kniha rozdělena do padesáti kapitol, které jsou seřazeny abecedně. První část každé kapitoly se vždy věnuje vývoji uličního názvu, druhá část pak vede čtenáře od začátku ulice na konec a popisuje, jaká byla historie některých domů a budov. Přibližuje i osudy zdejších lidí a vypráví o událostech, které se zde odehrály.
Na začátku všech kapitol jsou současné fotografie ulic, které nafotila paní Lenka Kříhová. Kde to bylo možné, přidali jsme i historické snímky. A nešetřili jsme jimi!
Samozřejmě nebylo možné zařadit úplně všechno. Cílem Uličníku ani nebylo popsat všechny budovy, všechny lidi. Jedná se o určitý výběr toho, co mně osobně připadalo důležité, co si zasloužilo zmínku nebo bylo dosud nezpracované. Napadá mě asi pět lidí, kteří se zabývají svinenskou historií. Věřím, že kdyby psal tuto knihu kdokoliv z nich, vznikl by úplně jiný Uličník, ačkoliv by se zabýval stejným tématem.
Máme u nás v Trhových Svinech nějaké rarity?
Rozhodně! Věřím, že každý bude za raritu považovat něco jiného, ale na něčem se shodneme – třeba na tom, že se za první republiky se v místní gumárně vyráběly mimo jiné i prezervativy, že se borůvkové kompoty z trhovosvinenské Fruty vyvážely až do Austrálie nebo že v závodu Koh-i-noor existoval tým vývojářů, složený výhradně z místních lidí, který navrhoval legendární modely aut. Ve své době bylo za raritu považováno i svinenské gymnázium, kde se v časech hluboké totality dávala přednost znalostem před politikou. Na obdobných školách jinde v republice tomu bylo bohužel naopak. Osobně mě velmi zaujala tvůrčí činnost studentů v 70. a 80. letech. Trochu jsem litoval, že my jako studenti jsme tak kreativní nebyli, byť jsme do školy chodili ve svobodnější době.
Co tě nejvíc potěšilo?
To, že se podařilo Uličník vydat. Jak už jsem říkal, je to mozaika vzpomínek mnoha místních lidí, je to soubor příběhů, který mohl vzniknout jedině teď, a ne nikdy později. Obávám se, že kdyby se napsání a vydání knihy odložilo o několik let, nepodařilo by se zaznamenat tolik informací a příběhů. Rád bych proto poděkoval paní Šárce Floderové, že mě od začátku v psaní podporovala, a také Městskému kulturnímu středisku Trhové Sviny za to, že vydání Uličníka zajistilo. Jsem přesvědčen o tom, že s každým dalším rokem bude význam knihy i všech zaznamenaných informací narůstat.
Kdy přesně bude knížka pokřtěna?
Křest se bude konat v sobotu 8. listopadu 2025 od 15.00 hodin v kinosále kulturního domu v Trhových Svinech. V rámci programu by měl promluvit starosta města Ing. David Štojdl a také nejbližší spolupracovníci. Tímto bych chtěl srdečně pozvat všechny ty, kteří se zajímají o historii Trhových Svinů. Bude mi potěšením se vidět a v tento den společně poslat Uličníka do světa.
Máš nějaké další plány?
Jen pár dní po odevzdání rukopisu jsem si uvědomil, jak moc mi psaní chybí. Pustil jsem se tedy do přepisování a upravování vydaných článků o hospodách i do psaních nových textů, které bych rád vydal knižně. Stejně tak jsem začal pracovat na historii svinenské polikliniky. Ta bude za čtyři roky slavit významné výročí a určitě by si zasloužila vlastní publikaci, která by popsala její fungování v různých dobách. A také připomněla osudy místních zaměstnanců. Když se všechno podaří tak, jak bych si přál, možná se za pár let sejdeme u dalšího křtu.
Děkuji za rozhovor a přeji Svinenskému uličníku hodně čtenářů!
