říká novopečený důchodce Jiří Štojdl.
Rozhovor s Jiřím Štojdlem
Téměř polovinu svého života spojil pan Jiří Štojdl z Trhových Svinů s prací pro město. Bývalý člen rady města, zastupitelstva města, místopředseda TJ Spartak Trhové Sviny a předseda fotbalového oddílu TJ a především dlouholetý vedoucí Tepelného hospodářství Města T. Sviny spol. s. r. o. letos na jaře odešel do důchodu, a tak jsme měli možnost se za jeho působením v teplárně ohlédnout.
Myslím, že jste léta věnoval oboru, o němž se vlastně mnoho neví. Podstatné je, aby vše fungovalo, dodávky tepla nebo elektřiny lidé vlastně berou jako samozřejmost. A když topení hřeje, odběratel se o jeho dodávku moc nestará, ne?
Trochu to tak je. Když vzpomenu na svoje začátky v roce 1991, nastoupil jsem na kotelnu jako údržbář, abych se blíže seznámil s jeho zařízením a provozem. V roce 1994 jsem se zúčastnil výběrového řízení na vedoucího tepelného hospodářství ještě v dobách působení prvního revolučního starosty Františka Stráského. Ve Svinech v té době byly čtyři uhelné a dvě plynové kotelny, vzduch ve městě byl od října do dubna plný kouře, hodně z nás si to přece pamatuje. Hledala se možnost, jak přejít na jiné řešení. Jezdili jsme se dívat do Rakouska, vymýšleli a pátrali, jak vytápění klíčových objektů ve Svinech efektivně změnit. V Pelhřimově jsme v roce 1995 objevili zajímavé zařízení soukromníka pan Duba. Když jsme zařízení - kotel - viděli naživo, bylo rozhodnuto. Začali jsme shánět dotace a o čtyři roky později se projekt kotelny na biomasu realizoval.
Zní to jednoduše, ale věřím, že žádná prošlapaná cesta to nebyla...
Kdo podobnou zkušeností neprošel, asi neuvěří, jak náročné to bylo. Doba nám nebyla úplně nakloněna, tenkrát se Ministerstvo životního prostředí ČR hodně přiklánělo k plynu, říkalo se, že je ho dost a podobně. Já jsem tomu nevěřil a našel řešení – tedy vyrábět teplo a později i elektřinu z dřevního odpadu - z biomasy. To mi přišlo z dlouhodobějšího pohledu smysluplnější. Plyn není náš, musíme ho dovážet – a stačí málo, aby se podmínky jeho dodávek i ceny radikálně změnily. A my najednou budeme jako rukojmí. Podařilo se tedy vyjednat dotace v celkové výši asi šest miliónů korun (z peněz Energetické agentury, také z Rakouska), čtrnáct miliónů korun si půjčilo Město Trhové Sviny s tím, že my jako Tepelné hospodářství mu budeme půjčku splácet.
Jak jste pak výrobu tepla spojili s elektřinou?
Po čase jsem objevil spojení tohoto zařízení s výrobou elektřiny a začalo nové asi dvouleté kolo hledání možností financování tzv. kogenerační jednotky. Nejvíc mi v této věci pomáhala ing. Ivana Božáková i tehdejší pan starosta ing. Radislav Bušek. Pro vysvětlení - teplo z biomasy odpaří silikonový olej, a ten pak následně roztáčí turbínu a vyrábí elektrickou energii. Dodávky dřevních štěpků jsme měli smluvně zajištěny z pil a dřevozpracujících firem z blízkého okolí. Na konci roku 2004 jsme zapálili kotel, v létě roku 2005 jsme spustili turbínu. Byli jsme první v České republice, hodně se tenkrát o Trhových Svinech psalo. Slavnostního spuštění se mimo jiných osobností v energetice zúčastnil tehdejší ministr životního prostředí ing. Ambrozek.
Vzpomínám si, že pak další plány zmařil oheň.
Zase to nebylo úplně jednoduché období, končila akciová společnost Jihočeská energetika a přišla společnost E.ON. Všechny smlouvy jsme museli změnit. Celé zařízení jsme oficiálně zkouladovali v srpnu 2005. Bohužel ještě tentýž rok po Vánocích v teplárně vznikl požár na hlavním olejovém čerpadle. Musím říct, že to byl jeden z nejhorších okamžiků, které jsem zažil. Nikomu se naštěstí nic nestalo a provoz jsme obnovili v září 2006. Škody pokrylo pojištění, také se při vyšetřování ukázalo, že obě čerpadla, která jsme měli zapojená, měla výrobní vadu, od níž požár vznikl. Vše sice bylo uhašeno brzy, ale oheň poškodil kabely a vedení, také už jsme neměli záruku od výrobce výměníku, tudíž bylo nutné pořídit výměník nový. Od té doby vše fungovalo až do letošního července, kdy začalo v areálu teplárny hořet. Bylo to na jiném místě, bohužel zařízení kvůli tomu teď stojí.
Mluvil jste o těžkých chvílích, vzpomenete i na ty příjemné?
Těch samozřejmě také bylo dost. Třeba když v roce 2008 vznikla anketa E.ON Energy Globe Award ČR (říká se mu ekologický Oskar) pod záštitou energetické společnosti E.ON., my jsme se na jednotlivé ročníky přihlásili, skončili jsme postupně pátí, druzí v roce 2011 a v roce 2012 jsme jednu z kategorií této soutěže v celonárodní konkurenci vyhráli. Ocenění se předávalo v Praze a předtáčení proběhlo v Holešovicích i jako hodinový pořad pro televizi. Já na to opravdu moc rád vzpomínám. Paradoxem je, že nám chybělo pouhých dvaadvacet hlasů, abychom jeli na světové finále do Las Vegas. Každý jsme si tenkrát vylosovali partnera do dvojice, soutěžili jsme spolu – já jsem byl s Alešem Hámou, který byl moc fajn. Byli jsme od té doby v kontaktu, kdykoliv jsme se viděli i na dalších ročnících ekologického Oskara, hlásil se k nám. Palce nám drželi i lidé, které jsme vůbec neznali, bylo vidět, že ten náš projekt je fakt výjimečný, že ta myšlenka i realizace byla dobrá. Podporu jsme vnímali i v době, kdy se k nám jezdili dívat zástupci měst a obcí nejen z Čech, ale i ze zahraničí. V letech 2011 a 2012 jsme například zobchodovali emisní kredity s firmou BTG a ministerstva životního prostřední ČR a Nizozemí v celkové hodnotě zhruba osm miliónů korun. Celá částka byla použita na pohledávku vůči našemu městu.
Roky ubíhaly, vy jste se letos na jaře s prací v teplárně rozloučil.
Ano, bylo mi čtyřiašedesát, odešel jsem do důchodu. Velice si cením toho, že před samotným odchodem se mi a mým kolegům podařilo vypořádat veškeré závazky vůči městu a bankovnímu sektoru. Samozřejmě mi další osud teplárny není a nebude lhostejný, vždyť jsem se s mými skvělými kolegy o její provoz staral třicet let. Zásobovali jsme asi čtyři sta bytů, zhruba čtyřicet rodinných domů, městské objekty – školy, školky, gymnázium, radnici, kulturní dům, polikliniky, obchody Lidl i Terno, každoročně přibyly i nové byty, které se staví v areálu za pilou. Je to velká odpovědnost a já přeju novému vedoucímu Ondřejovi Kolářovi a jeho týmu hodně úspěchů, a aby všechno běželo tak, jak má.
A jak se cítíte v nové životní etapě?
Hodně se manželkou zapojujeme do pomoci s vnoučaty, máme čtyři - všechny školního věku, jsou to naši miláčci. Oba naši dospělí synové Jirka a David se ženami své děti podporují ve sportu i v jiných oblastech, takže určitě vítají, když jim pomůžeme s přejezdy nebo hlídáním. Rád si zajdu na fotbal, mám rád literaturu faktu nebo knížky Dana Browna. A když budeme zdrávi, věřím, že zůstaneme se ženou i nadále aktivní.
Děkuji za rozhovor.
FOTO: Archiv Tepelného hospodářství Města T. Sviny spol. s.r.o.
