608 436 941

Kronika města Trhových Svin

Autor: František Boček | Zveřejněno: 15. března 2021 | 27x

Radnice

Z těchto domů s loubím vyjmenovati sluší zejména radnici z roku 1867. Tento letopočet je označen též na západním ze dvou prostředních radničních sloupů loubí. Podle výpovědi pana poštmistra Poráka stavěl ji stavitel Čoučera ze Římova, tenkráte zde usedlý. Radnice má střechu polokřížovou a tím vzniká štít na náměstí obrácený, na němž je znak města a hodiny, a po stranách stojí 2 sochy. Do radnice je vjezd průjezdem položeným trámci. Od úmyslu nahraditi letos dřeva dlážděním z kamenných kostek, jichž měla obec zásobu, se musilo upustiti dle uznání ingeneura okresní správní komise, že by klenba sklepa, když se přejíždí vozem, tíhy neunesla. Dole v radnici na straně západní je umístěna knihovna; tam se však teprve letos na jaře přestěhovala ze školy dívčí, když se zrušila aprovizace, jež tam byla umístěna. Na protější straně býval výčep pivovaru a byt výčepníkův. Když pivovar byl restaurován, dostal výčepník, vlastně nájemník, ke dni 15/7 20 výpověď a teď tam bydlí sládek. Nahoře v radnici ke straně východní je zasedací síň, ve které se konávaly též přednášky a schůze; teď se tam konávají mimo schůze obecního zastupitelstva bohoslužby nových církví. Prostřední místnost bývala obecní kanceláří a v západní veliké s předsíní bývala „Spořitelna“ ještě dříve „Občanská záložna“. Nyní je tam kancelář. V zadu je byt revisorův. Na stěně radnice v loubí je vyvěšena náměstní skříňka s drátěnou mříží a mimo tu náměstní skříňky 6 spolků. Od radnice na západ sousední tři domy mají vikýře rozličně zdobené, čtvrtý je nárožní dům silnice k Mohuřicům, starý, se střechou na náměstí valbovou, na zad se štítem, v němž je veliký kruhový otvor. V prvním z těchto domů, tedy sousedící s radnicí, je úřad okresní správní komise a Hospodářská záložna, dvě třídy pro hospodářskou školu, z nichž jedna je úředně rekvirovaná pro budoucí pobočku při I. tř. měsť. školy, okresní úřad pro bezplatné sprostředkování práce a stravovna. Tento dům náležel dříve okresu a byl před rozpuštěním obecního zastupitelstva prodán Hospodářské záložně za cenu nízkou, že to budilo vzrušení, když se o tom za čas veřejnost dozvěděla.

Severní strana náměstí

Na severní straně náměstí je nárožní dům farní ulice: „Okresní dům“; dosud se tam říká „Pecirk“, nebo „ na pecirku“. Dříve tam byl hostinec. Děd Buškův jej prodal a dům přestavěn. Bylo to asi někdy v polovici minulého století. Do té doby byly úřady v poschodí domů sousedících s radnicí, výše jmenovaných, jež byly dveřmi spojeny, že se dalo přecházeti z kanceláře do kanceláře, a v domě nárožním při cestě k Mohuřicům prý bývala věznice (podle p. Poráka). V domě okresním (Pecirku) je dole berní úřad, nahoře soud, na straně severní jsou věznice. Dům tento míval vrata na náměstí. Za přednosty soudu p. Wachsmana byl přestavěn a vrata přeložena do Farní ulice. Dosud trčí na náměstí skoby a zejí díry po sňatých rakouských orlech. Na celé severní straně jsou jen 3 domky, do nichž by bylo možno vjeti vozem. Ostatní mají vjezd zadem. Loubí je zastavěno, jsou po něm však patrné stopy. Lidé asi 50ti letí je na některých domech pamatují. Vedle domu okresního nejmohutněji působí na druhé straně v pořadí stojící dům Fantů, v němž je sál a před nímž stojí kříž. Dům čís. 138 má ještě plechový odznak zelený (místo ratolesti), ač se v něm již několik let nečepuje. Odlišná podoba domků sousedních (p. Bureše) s vikýřem vznikla letos přestavbou.

Západní strana náměstí

Na západní straně v severozápadním koutu má dole u Linhartů krám drogista p. Stráský, jemuž se říká podle odznaku nad krámem „Anděl“, v sousedním domě p. Kůrky dole má výkladní skříně holič p. Smrčka a pěstuje v nich květiny; níže je starý domek, z něhož přes Zahradní ulici klenou se na protější dům p. Šimona 4 oblouky opěrací.

Záložna

Pak následují tři hostince, z nichž prostřední je hotel „Záložna“. Dům tento vystavěn r. 1904-5 o dvou poschodích nákladem 64.000 korun Občanskou záložnou. Dole je zájezdní hostinec, v I. poschodí záložna, ve II. poschodí byty. S ním sousedí na straně Nydrtálu domek p. Steinbauera (Pašole) s dvěma barokovými štíty, z nichž každý je okrášlen 3 ozdobami podoby vázy. Domek je starý, některé vázy již chybí. Výklad řeznického krámu chrání od paprsků slunečních plachtová záclona stáčecí a ratolesti chvoje vedle nápisů označují zájezdní hostinec. V čís. 94 vedle Šimonů bývala pošta.

Strana východní je úzká, má jen 3 domy nevýrazné. Mezi rohovým domem Smrčků a sousedním vyčnívá opěrací pilíř.

Jihovýchodní kout je křižovatka cest a byla loni vydlážděna kostkami.

Nové město

Ulice z jihovýchodního koutu náměstí na východ se nazývá Nové město. Podle nízkých čísel domovních je asi nejstarší částí Svin a leží na jižním sklonu pahorku. Od náměstí nepřetržitě zvolna stoupá na východ, takže za deště vody stékají po obou stranách silnice vydlážděnými stokami směrem k náměstí a místo od místa vtékají železnými mřížemi do kanálů. Vyjděme z náměstí do Nového města. Spočátku samé domy o jednom poschodí. Nárožní dům na jižní straně č. 23 je hostinec pana Šťastného, řezníka, který přišed z Besednic zakoupil tento dům po chvalně známém uzenáři, na jehož taliány se dosud vzpomíná, Sojkovi, jenž býval též starostou Sokola. Na severní straně při prvním domě č. 179 je od loňska upravený chodník. Dříve tam býval schůdek a byla obava, že si pozdní chodec zláme nohu. Dům č. 21 na jižní straně náležel p. Malému, funkcionáři rozličných spolků zdejších, milovníku sbírek a zámožnému obchodníku. Zemřel r. 1920, dcery jeho se provdaly a dům koupil pan mlynář Fürbek, prodav svůj mlýn v Braňce p. Kolínovi. Dům č. 422 p. Volfa má dole i v poschodí též po jednom okně na stranu východní, neboť sousední domy jsou pošinuty k severu. Vedle jmenovaného domu postavil p. Štojdl, řezník, letos poschodí. Domek č. 180 je starý se štítem na ulici rázu barokního. Ústí Bukvické silnice do Nového města je tak úzké, užší než sama silnice. Za oblevy tu bývá „rybníček“, že se musí přeskakovat. Zajímavá je chalupa nárožní při Bukvické silnici č. 183, náležející p. Karlu Štojdlovi, zvanému Jeruzalem. Je to stará stavba o dvou úměrných částech, jež odděluje průjezd. Část východní má zdi již nové, kdežto západní má ještě zdi dřevěné, zvenčí však omítnuté. Obě polovice pokryty jsou sedlovými střechami s lomenicemi na ulici. Lomenice jsou ze svislých prken, nahoře chráněny stříškou na způsob polovalby. Zvláštním dojmem působí, že u staré části vystupuje lomenice před zeď; jako klobouk sedí na zdech střecha. Střechy jsou šindelové, potaženy však dehtovým papírem. V lomenici je otvor na větrání sena. Sousední dům č. 184 je nápadný vysoko položenou světnicí. Jistě je to ochrana proti vlhku, ač má na štítě letopočet 1803. Štít je obdélníkový se žaluziovými okny. Žlaby však po stranách ze zdí děrami trčící nás upozorní, že je to štít pro ozdobu, že to není poschodí, a že se štítem falešným zakrývají štíty střech kolmo na silnici postavených. Před tímto domem je kašna. V domku č. 14 bývala podzemní kovárna, jež v poslední době sloužila za byt. Letos jej zakoupila nemocenská pokladna a staví dům nákladem hodně přes sto tisíc. Na průčelí má sgrafitové ozdoby, jež ryl p. stavitel Stašek. Stavba se opozdila, ježto neměl majitel, kam by odstěhoval nájemníky. Telefonní dráty umístěny na střechu nové budovy, a tak je první telefonní sloup až před číslem 11 a odtud provázejí telefonní sloupy pravou stranu ulice až dokonce. Na hostinci č. 188 visí plechový zelený odznak zájezdních hostinců. V domě č. 190 je odedávna lékárna, vedle hasičské skladiště. Měšťanská škola je budova o jednom poschodí, vzniklá přestavbou domu, jemuž se říkalo „Hamburk“. Před domem č. 339 je veliké kamenné koryto, nádržka, jíž protéká stále voda z vodovodu. Na domě kamnářově jsou kamna v omítce, složená ze skutečných kachlíků a na domech dvou pilníkářů visí skříňky s jejich výrobky. Chalupa č. 2 je stará, dřevěná, ovšem omítnutá, šindel pokryt dehtovým papírem. V domě č. 236 je kovárna, ale není podoby starodávné. Když v neděli zavře dílnu, vypadá jako krám. Jen podle podkovy visící nad vchodem a podle zábradlí k němuž se přivazuje dobytek, poznáme, že je tam kovárna. V domě č. 556 je průchod, jímž vede pěšina zadem ke mlýnu do Branky. Podle vzhledu dostává tato ulička přívlastek ozdobný. Před domem č. 249 stojí pumpa, z níž se čerpá pitná voda a pře domem č. 259 stojí druhé koryto vodovodu. Tato hořejší část Nového města se obecně nazývá „Krakov“. Ke konci Nového města jsou časté domky se štíty na ulici obrácenými. Na konci je rozcestí. Silnice zahýbá poněkud vpravo, na levo odbočuje cesta na Rejta. Svírají úhel ostrý a v něm je na nejvyšším to místě Nového města sad. Kolmice parku je 60 kroků dlouhá. Strany k silnici obehnány drátem ostnatým. Na počátku parku stojí kříž. V něm 2 lavičky. Na posledním domě pravé strany č. 333 je vedle úřední tabulky s názvem města tabulka o zákazu žebroty, a podle kterých paragrafů se trestá. Při silnici v parku stojí kamenný sloup se šipkou a nápisem „Do Nových Hradů“ Za parkem se rozprostírá Staškova pila.

Bukvická silnice

- Na Bukvické silnici mezi silnicí a východními poli, je v místě, kudy vedla stará cesta, rumiště, vysázené nedávno stromy. Svah od Štojdlů zahrady vyrovnán a osázen o rok dříve a je již porostlý trávníkem, že nikoho ani nenapadne, že tam před 3 roky bylo rumiště a na něm staré hrnce, rozbité sklenice, staré železo a hodně odpadků z továrny od Zemenů. Za rumištěm je podél silnice asi 100 kroků dlouhý úzký sad nazvaný „Bukvický park“. U vchodu vysoký kamenný kříž, nahoře rozpjatý Kristus ověnčen čerstvým věncem, níže ve výklenku kovová soška, dole nápis: „K radosti duchovní a všem lidem D.M. 1867“. Před křížem stupínek, vedle lavička, stromky hlavně kolem parku, podél silnice živý plůtek ze smrčin a v polovici délky pod vysokým modřínem kamenná lavička. U tohoto kříže mívala československá církev ve svých začátcích náboženská cvičení. S cesty je viděti mezi obrovskými lipami, jež stojí za děkanstvím, věž. Před parkem odbočuje spojovací cesta na silnici Borovanskou, nepravidelně posázená stromky různého věku. Tato cesta, jakož i rumiště výše řečené, byly do nedávna jednou roklí vedoucí do ulice (úvozem), takže lze se domnívati, že to byl snad příkop oddělující západní část pahorku s hradem od ostatního. Po levé straně silnice Bukvické jsou vysázeny stromečky ovocné, jsou umučené a hodně jich zašlo. Z Jezírka vytéká voda jednak brlením, pouští se podtrubím. Jezírek býval menší, stavbou silnice se zvětšil. Nad Jezírkem jsou višně po obou stranách silnice, a starší ostatních. Nad Jezírkem na levo je dosud znáti úžlabí, kudy vedla stará cesta přes kopec. Nad Jezírkem při silnici (již na katastru bukvickém) stojí Boží muka s letopočtem 1857 a trojnásobným křížkem. Sloup tento stával u staré cesty. Od silnice odbočuje pěšina do „Hájku“ neboli lesíka Farského (děkanského), jenž je od Bukvických oddělen struhou.

Braňka

Od jihovýchodního koutu náměstí sebíhá dolů k potoku Svinenskému „Braňka“, kterou na radnici (na obecním úřadě) píší „Mlýnská ulice“ podle mlýna, jenž leží při potoce na straně východní. V ní bydlí v č. 370 obvodní lékař. Před mlýnem je prostranství, pod okny zahrádka. Od mlýna vede vlnitá pěšina do průchodu v Novém městě, dříve zmíněného, a dále k mlýnům (podle strouhy).

Svatotrojiční ulice

Z Braňky se přejde přes most do ulice Svatotrojiční. Při potoce po pravé straně je před hostincem Štojdlů prostranství ohraničené v pravo dvěma stodolami. Tato ulice má chudé chaloupky novějšího rázu, jen 2 domy s poschodím. Levé pořadí domů je několikrát přerušeno nezastavenými místy, jež jsou vzdělána na zahrady se zeleninou, brambory a ovocnými stromy. Domky č. 588 a č. 589 byly vystavěny po válce za bytové krise nákladem asi po 20tisících korunách; obec povolila pozemky. V jednom bydlí nyní inženýr okresní správní komise, ve druhém velitel četnické stanice, oba ženatí. Z nezastavených míst č. kat. 1333/6 a 1334/2 ve výměře 18 arů 32 m2 udělila obec Sokolu na Sokolovnu. Pahorek, tam se od silnice zdvihající, byl částečně odvezen na vyvýšení uličky k Mohuřicům při stavbě Mohuřické silnice. V zahradě domu č. 510 stojí Boží muka nahoře s koulí a křížem latinským. Na konci ulice se rozbíhají cesty. Dříve odbočuje od silnice vedoucí do Boršíkova a Čížkrajic cesta na východ ke mlýnům, o něco dále na pravo stará cesta k Trojici (alej) posázená ovocnými stromy, z nichž některé nesou krásné ovoce. Alej vede ke kostelíku Sv. Trojice. Při ní stojí Boží muka a výše na levé straně kamenná lavička.