Díl první
V letošním školním roce 2025/2026 si Gymnázium Trhové Sviny připomíná dvě významná výročí: uplyne 70 let od otevření Jedenáctileté střední školy (1955–2025) a 30 let od osamostatnění znovuobnoveného Gymnázia Trhové Sviny (1995–2025). Pojďme si nyní společně připomenout spletitou historii školy, kterou již absolvovaly tisíce studentů.
Jedenáctiletá střední škola Trhové Sviny (trvající tři roky) byla otevřena na základě rozhodnutí státu ve školním roce 1955/1956. Nastupovali do ní žáci po dokončení povinné osmileté školní docházky, a protože zahrnovala pouze tři třídy ve třech ročnících, byly učebny umístěny do budov druhého stupně základní školy čp. 548 a 654 v Husově ulici v Trhových Svinech. Prvním ředitelem nově založené školy byl jmenován František Janáček (*1915–†2000), který zároveň působil jako ředitel místní základní školy.
„Ministerstvo školství zřídilo v Trh. Svinech jedenáctiletou střední školu. Osmiletá střední škola byla přeměněna na jedenáctiletou a v roce 1955/56 zřízena IX. třída. Okresu Trhové Sviny dostává se tím první výběrové školy,“ zapsal mimo jiné ředitel Janáček do školní kroniky. Dále vylíčil atmosféru v průběhu prvního školního dne: „Dne 1. září shromáždili se přes silný déšť občané města před školní budovou slavnostně vyzdobenou. Děti i hosty vítala dechová hudba i pionýři ve slavnostních úborech. V 10 hodin déšť ustal. Žactvo školy se svými učiteli nastoupilo před škol. budovou za zvuků fanfár 6 pionýrských trubačů“ (Školní kronika, Škola hlavní újezdní v T. Svinech, 1940–1963, s. 225–226, zkráceno).
Podívejme se nyní na osobu Františka Janáčka a jeho životní osudy. Narodil se v roce 1915 v Srní u Hlinska, po dvou letech se rodina ovšem přestěhovala do Starého Města pod Landštejnem na Jindřichohradecku. Po dokončení obecné školy ve Starém Městě a měšťanské školy v Hlinsku absolvoval pan Janáček státní koedukační ústav učitelský v Chrudimi a stal se učitelským praktikantem, následně pak výpomocným učitelem na obecní škole dívčí v Kunžaku. Na místní měšťanské škole byl v roce 1943 uveden do role definitivního učitele.
Po druhé světové válce, v souvislosti s osidlováním pohraničí, byl dosazen do obecné školy v Nové Bystřici. Mezi lety 1945–1950 zde působil i jako předseda MNV, od srpna 1952 pak jako ředitel osmileté školy. Po třech měsících byl pan Janáček kvůli sporům se staršími kolegy, kteří se při výběru ředitele cítili přehlédnutí, z funkce odvolán a rok pak pracoval jako horník v ostravských dolech. V roce 1953 ho Krajský národní výbor v Českých Budějovicích jmenoval ředitelem osmileté školy v Trhových Svinech, k níž brzy přibyly ještě další třídy tzv. jedenáctiletky, jak jsme si řekli už dříve.
Vraťme se nyní k našemu tématu, tedy k Jedenáctileté střední škole v Trhových Svinech. Prvním třídním učitelem se ve školním roce 1955/1956 stal dr. Karel Sejček, v jehož aprobaci byl zeměpis spolu s tělesnou výchovou. Nad rámec svých pracovních povinností – a navíc zcela nezištně – organizoval každé léto pro studenty tábory nebo splouvání řek. Jednou z jeho akcí byl i putovní tábor v Tatrách. Nejprve byla účast nabízena pouze těm, kteří obstáli v pochodu 100 jarních kilometrů, ale protože se ukázalo, že „stovku“ zvládne málokdo, mohli se připojit i všichni další zájemci. Byť se tak dělo na přelomu 50. a 60. let 20. století, může se jevit skoro neuvěřitelně, že studenti zaplatili pouze pětadvacetikorunový příspěvek na dráhu a zbytek byl uhrazen z fondu SRPŠ.
Již v prvních letech existence jedenáctiletky byl pedagogický sbor tvořen velkými kapacitami; obávanými, ale spravedlivými a erudovanými profesory. Mezi ně bezesporu patřili učitelé cizích jazyků Marie Borůvková a Jaroslav Michal nebo Jarmila Pavlová a Ferdinand Vydra, kteří vyučovali přírodní vědy. Nelze opomenout ani Zdeňku Dvořákovou, špičkovou učitelku matematiky, dějepisáře a skvělého vypravěče Václava Konopu a všem jistě dobře známého Jana Čížkovského, jenž působil především na základní škole, ale na jedenáctiletce učil volitelnou deskriptivní geometrii.
Základními jazyky, z nichž se maturovalo, byly čeština a ruština. Učila se zde ale i angličtina, němčina a volitelně latina; na všechny tři jazyky se přitom specializoval výše zmíněný profesor Michal. Jako absolvent klasického gymnázia navíc skvěle ovládal řečtinu. Další významnou jazykářkou byla Marie Borůvková, jež vystudovala na Univerzitě Karlově v Praze čtyři světové jazyky: ruštinu, němčinu, angličtinu a francouzštinu. S ohledem na dobu, kdy v Trhových Svinech působila, zde ale vyučovala zejména první dva jmenované předměty. Na zbylé, pro něž se tehdy nenacházelo velké uplatněné, ovšem ve svém volném čase nezanevřela. Pro vlastní účely si třeba přeložila Exupéryho Malého prince z francouzského originálu do češtiny, byť český překlad již samozřejmě existoval. Podle pamětníků byl prý překlad profesorky Borůvkové mnohem čtivější a jednodušší na pochopení.
Doplňme, že Marie Borůvková pocházela z Písku a do Trhových Svinů se dostala na umístěnku. Když se jí studenti po letech na školních srazech ptali, jak po zkušenostech s Pískem a Prahou vnímala naše malé městečko, nikdy nešetřila chválou. Víckrát už prý neměla tak bezvadné studenty jako tady a nejinak tomu bylo i v případě pedagogického sboru. Místní učitelé tehdy měli mezi sebou výborné vztahy a své přátelství si utvrzovali bohatým mimoškolním životem, třeba hrou kanasty, která se pravidelně – i v pracovním týdnu – protahovala až do pozdních nočních hodin.
Mezi prvními absolventy místní jedenáctiletky lze objevit i několik řeckých jmen. Jedná se o takzvané řecké děti, které z Řecka uprchly v roce 1948 kvůli probíhající občanské válce, při níž v jihoevropské zemi došlo ke svržení komunistického režimu. Pro některé z nich se stalo cílovou zemí Československo, jež bylo tehdy považováno za poměrně vyspělý stát (třeba ve srovnání s Albánií, kde se děti též krátce zdržely).
V Československu bylo vytyčeno více míst, která nabízela vhodné prostory pro ubytování uprchlíků. Jedním z nich byl někdejší buquoyský zámek v nedalekých Nových Hradech. Zde se děti podařilo díky velmi vřelému přístupu rychle integrovat do české společnosti a naučit je češtinu. Některé přitom dosahovaly tak dobrých studijních výsledků, že byly přijaty ke studiu na jedenáctiletce v Trhových Svinech. Šest z nich – děvčata Kiki Garifalu, Vangelia Papazisovská a chlapci Stefanos Kufakis, Tanasis Papajoanu, Jorgos Vergos a Micho Vlachovský – ji v roce 1958 úspěšně dokončilo (Slípka, TSL 5/2008, s. 5).
Na počátku 60. let 20. století, v souvislostí se zavedením devítileté školní docházky namísto osmileté, se jedenáctiletka transformovala na Střední všeobecně vzdělávací školu Trhové Sviny (SVVŠ). Studium na této střední škole trvalo také tři roky, ale kvůli zavedení deváté třídy se tedy vycházelo až z dvanácté třídy (běžně se proto mluvilo o tzv. dvanáctiletce). Vedení obou škol zůstalo společné a v čele tak nadále stál František Janáček.
Obzvlášť nepříjemná byla v této době skutečnost, že jednotlivé třídy základní i střední školy se nacházely na různých místech ve městě. Důvod byl prostý – nebyla totiž ještě postavena budova současné základní školy se třemi pavilony. Ze zápisu o školním roce 1960/1961 lze vyčíst, že pro své účely využívala škola sedm objektů na různých místech v Trhových Svinech. Jedná se o následující budovy:
- čp. 548 a 654 v Husově ulici – třídy 6.–8. ročníku, výběrové třídy 9.–11. ročníku;
- čp. 228 (tzv. Myšárna) v Novém městě – třídy 1.–5. ročníku (kromě dvou všechny);
- čp. 143 (tzv. soud) na Žižkově náměstí – třídy 9. ročníku ZDŠ, pobočka druhé třídy, družina mládeže + 6 tříd hudební školy;
- čp. 33 na Žižkově náměstí – pobočka 5. třídy;
- čp. 261 (tzv. Kufr) v Brance – školní kuchyně a jídelna;
- čp. 558 (sokolovna) v Sokolské ulici – propůjčená tělocvična Spartaku
(Školní kronika, Škola hlavní újezdní v T. Svinech, 1940–1963, s. 298).
Na počátku 60. let pak na „soudě“ sídlilo i několik tříd SVVŠ. Neúnosná situace se vyřešila až v září roku 1963, kdy byla konečně dostavěna budova čp. 713 ve Školní ulici a všechny třídy druhého stupně a střední školy se přestěhovaly do jejích prostor. Třídy prvního stupně však nadále zůstaly v budovách čp. 143 a 228, a to až do 80. let 20. století, kdy byl dostavěn třetí pavilon.
Přesunu školy na novou adresu, do Školní ulice, věnoval František Janáček zápis v kronice: „Školní rok 1963/1964 byl zahájen za výjimečných okolností, které mají velký význam pro rozvoj školství v Trhových Svinech. Dne 8. září 1963 byla předána do užívání nová školní budova. Slavnostnímu otevření školy předcházela konečná činnost, aby školní rok mohl být zahájen již v novém objektu. V posledních dnech prázdnin pomáhali rodiče i žáci obou škol, ZDŠ a SVVŠ, při úklidu budovy a jejího okolí. Ještě dva dny před otevřením nacházela se před průčelím budovy veliká hromada prsti až do výše prvního poschodí. Někteří občané nedůvěřivě soudili, že se bude muset otevření nové budovy odložit. Přesto se však společným úsilím podařilo nejen budovu a její okolí vyčistit a upravit, ale i vyzdobit tak, že dne 8. září mohla uvítat žáky i občany,“ poznamenal ředitel a dodal, že v den otevření se konal průvod městem od staré budovy v Husově ulici k budově nové, jehož se zúčastnilo na 2 000 lidí (Školní kronika, Střední všeobecná vzdělávací a Základní devítiletá škola v T. Svinech, 1963–2001, s. 1–2).
Na přelomu 60. a 70. let 20. století došlo ve škole ke dvěma významným změnám. První z nich byla celostátní a týkala se přijetí zákona č. 168/1968 Sb. (Zákon o gymnasiích), který zapříčinil zrušení tři roky trvajících středních všeobecně vzdělávacích škol a vznik čtyřletých gymnázií dnešního typu. Od školního roku 1969/1970 se tak místní škola oficiálně přejmenovala na Gymnasium Trhové Sviny.
Druhá změna souvisela s kariérním postupem ředitele Janáčka, který byl jmenován krajským školním inspektorem pro Jihočeský kraj a následně ústředním školním inspektorem ministerstva školství v Praze pro kraj Západočeský, Jihočeský a Jihomoravský. Gymnázium proto k 30. září 1970 opustil. Jeho místo od 1. října téhož roku obsadil Mgr. František Hesoun (*1939–†2015), rodák z Písku, absolvent Vysoké školy pedagogické v Praze (aprobace český jazyk a dějepis) a středoškolský profesor na Gymnáziu a ZDŠ v Týně nad Vltavou. V historii trhovosvinenské školy se začala psát zcela nová etapa spojená zejména s mimořádnou tvůrčí činností studentů a nových, angažovaných profesorů.
Za pomoc s přípravou článku bych rád poděkoval paní Mgr. Jitce Janáčkové a paní Haně Kalošové. Další informace byly převzaty ze školních kronik Školy hlavní újezdní v Trhových Svinech (1940–1963) a Střední všeobecně vzdělávací a Základní devítileté školy v Trhových Svinech (1963–2001).
Pokračování příště.
Foto: archiv Mgr. Jitky Janáčkové, kronika ZOU Trhové Sviny.
