Ti, kdož mě znají blíže, vědí o mé zálibě v "hrabání se" v historických mapách. Stejně tak již dlouhou dobu trvá můj zájem o staré technické objekty v okolí Svinů (a to zejména o ty mlýnské, neřkuli na vodní pohon, srv. vodnimlyny.cz, kde většina karet ve městě a okolí je mých). Nasnadě je pak prolnutí obou přístupů. Poměrně nedávno jsme se s kolegou Průkou začali lehce zaobírat právě bývalými cihelnami v okolí města a že jich bylo hned několikero (nejznámější je samozřejmě Králů cihelna s výletní restaurací severně od města – více k její historii bude v připravovaném "Uličníku"). Po úspěšném nalezení lokace zaniklé lesní hospody Kanada (viz. TSL 7/2023) logicky přišla na řadu možnost hledat místa zaniklých provozů cihelen i přímo v terénu. (pozn. : Děkuji p. Cábové, díky jejímuž facebookovému příspěvku z 4/2023 v jisté skupině jsem se na stopu této zaniklé cihelny vůbec dostal. Zde uváděla, že "podle slov jednoho místního rodáka byla po svém zániku využita jako skládka". Ruiny cihelny prý tenkrát sloužily jako místo dětských her. Ovšem nakonec se ukázalo, že zde dodnes zbylo o trochu více, než se předpokládalo...) Předkládaný článek je tak prvním z možné budoucí série textů popisujících tento fenomén v bližším okruhu města. (a možná budoucím základem drobné brožurky na toto téma ?)
Ke konstrukci (zatím stručné) historie dotyčné cihelny je zásadní níže citovaný Hlubučkův text v rámci "Doudlebského archivu národopisného". Dozvídáme se zde, že objekt "malé selské cihelny" patřil původně k boršíkovskému č.p. 9 (což byl bývalý fojtský statek, ke kterému náleželo přes 37 ha pozemků, pozn. : mj. jde o usedlost, pod níž se dodnes nachází památkově chráněná kaplička "Ukřižování" s dochovanou výmalbou). Hlubuček zde zajímavě uvádí, že právě popisovaná cihelna "pod Boršíkovem při cestě od sv. Trojice k Trutmani" pomohla ke stavebnímu rozvoji sídla, kdy byly "rozpadávající se hospodářské budovy ze dřeva, nahrazovány dobrou stavbou cihlovou na kamenném základě". Dnes již zčásti zaniklá cesta vedla směrem k "lesní" kapličce před Mezilesím a zcela pravděpodobně byla i poutní, směřující dále na Žumberk a Dobrou Vodu.
Cihelnu založil Jan Šimák mezi roky 1880–1890, když zjistil, že na "jeho jinak málo úrodném a jen na pastvinu vhodném pozemku na svahu k trutmaňské cestě je výtečná cihlářská hlína". Zdá se, že to bylo terminologií dnešní uspěchané doby prozíravé ekonomické rozhodnutí, neboť jednak prý byla v kraji po cihlách stále stoupající poptávka a také vzdálenější cihelny již nestačily dodávat stavební materiál. Šimák tak rychle získal velký odbyt svých výrobků, "pálíval (...) šestkrát až osmkrát za léto nálož plných 20 000 cihel" (tj. až 160 000 ks). Na počátku výroby je prodával po 14-15 zlatých za 1000 kusů, později při zvýšené poptávce cena stoupla až na 20 zlatých. Rodině cihláře Šimák platil takto : za "zdělání" (rozmíchání) hlíny na 1000 cihel 1 zlatý, za "vyražení do formy a vyložení k sušení" 1 zlatý, za "odvezení do pece a vyvezení z pece" taktéž 1 zlatý. Tedy, při popisované dávce cihel byl výdělek pro cihláře celkem 4 zlaté a zisk pro provozovatele cihelny 10–16 zlatých (resp. to krát 20 a krát 6-8 za 1 rok nebo letní období – z textu to není patrné. Ale spíše jde o ten druhý případ, protože přes zimu pravděpodobně jednak nešla těžit hlína a také kvůli mrazu by se cihly před pálením během sušení rozpadaly ?). Ovšem vedle materiálu získaného na místě, bylo také potřeba dovážet dřevo k pálení, kdy přitom na vypálení jedné pece se ho spotřebovalo 30 m³. Šimák zpočátku vozil dřevo ze svého lesa, což ale brzy nepostačovalo a tak musel dovážet dřevo potahem až z Benešova (plavené v ceně 2 zlaté za 1 m³, tj. 60 zlatých za 1 pec). Dalo by se tak i říci, že na vypálení každé nálože netrpělivě čekaly některé celé blízké vsi – Hlubuček uvádí, že zejména v Kondrači, Kamenné a Klažarech se téměř všechny cihelné stavby té doby stavěly z boršíkovských cihel... Pravidelný provoz cihelny pak ustal kolem roku 1912 – pálilo se zde prý pak jen příležitostně dle potřeby. V této souvislosti je zajímavé, že nalézáme ve sčítacích arších přímo i zdejší cihláře, resp. Šimákovy zaměstnance. (viz. příloha na konci článku)
Objekt samotný stál ještě pravděpodobně koncem 40. a na počátku 50. let 20. st. (kdy jej Karel Hlubuček kresebně zdokumentoval). Je ovšem zajímavé, že na přibližně dobové vojenské mapě (kolem roku 1952) se již žádné objekty nenacházejí. (pozn. : Zdá se, že oproti dnešnímu stavu les dříve začínal až za potokem, tj. že areál cihelny byl nezalesněný ? To by bylo logické už vzhledem k těžbě materiálu. Vidíme zde dobře také hliník cihelny a onu cestu v plné délce, odbočující z hlavní silnice pod domem č.p. 277.) Areál cihelny lze také vidět na nejstarších veřejně dostupných leteckých snímcích oblasti (z počátku 5/1949), kde je stavení vidět už bez střechy a opodál ještě stojí podlouhlý stále zastřešený objekt, kolem kterého vede dotyčná cesta - možná bývalá sušárna cihel ? (na novějším snímku z r. 1952 již nestojí, hliník je zde ještě o něco zarostlejší, v roce 1958 začaly zarůstat i ruiny cihelny) Na zimním snímku z roku 1961 trasa cesty kolem stále vidět lze, taktéž v roce 1966 - zde však již jsou zbytky cihelny díky vegetaci ze vzduchu neviditelné. Částečně přeoraná cesta začala být na leteckých snímcích méně zřetelná kolem poloviny 70. let, vidíme stále ale známky užívání její trasy v podobě vyjetých kolejí zemědělskou technikou. V roce 1991 z cesty zbývaly jen fragmenty pod Sv. Trojicí, jinak byla již neznatelná (dtto 1996, v roce 2004 již po cestě nebylo ani památky).
Jak již bylo zmíněno výše, samotné rekognoskaci situace v terénu předcházelo studium starých map. Vzhledem k období vzniku stavby spolehlivěji ukázaly přibližnou polohu cihelny namísto přesnějšího stabilního katastru až odvozené mapy III. vojenského mapování, kde na existenci cihelen ukazují zkratky "Z.O." (Ziegeloffen, cihelná pec), "kruh." (kruhovka) nebo "cih." (cihelna). Vidíme zde podrobněji i průhěh výše zmiňované (poutní) cesty probíhající kolem cihelny. Je zajímavé, že na současné základní topografické mapě ona cesta je stále zakreslena : vede od okraje porostu háječku s bývalou cihelnou, přes můstek přes potok směřuje dále, kde pod k. 518 kříží lesní cestu od Samot k Mezilesí, překračuje hranici katastru až se dostane ke zmíněné kapličce před Mezilesím. Koneckonců, tuto cestu lze sledovat i v kresbě současného katastru. (Bude časem třeba trasu cesty projít ve vhodném ročním období z opačné strany.) Dodejme, že jak tato mapa, tak i digitální model reliéfu zobrazuje v lokaci cihelny výrazný terénní zlom, značící bývalý hliník. Je třeba říci, že výsledná hodnota GPS konečného odhadu umístění byla v reálu nakonec poměrně velmi přesná... (N 48°49.315', E 14°38.373')
Terénní průzkum se mi nakonec podařilo (KONEČNĚ) provést až na konci dubna letošního roku. Samozřejmě s tím bylo spojeno i projití v té době ještě zbrusu nové křížové cesty. (Pominu-li, že v téže trase zde nikdy historicky neexistovala, tak lidské měřítko jednotlivých zastavení oproti klasickým drobným sakrálním památkám mi přijde poněkud nadnesené, stejně tak doprovodné popisy bych řešil graficky jednolitěji a QR kódy jako poměrně rušivé umístil spíše zezadu. Ovšem, ač jako "nevěřící pohan" nemohu posoudit přesnost ikonografického znázornění, cením provedení řemeslné...)
Na předpokládaném místě se nakonec podařilo nalézt nejen hluboký hliník (tj. místo těžby cihlářské hlíny), ale i zcela překvapivě zbytky zdiva cihelny samotné na návrší nad Boršíkovským potokem. (Když v okolí města zřejmě nelze zatím najít zapomenuté zbytky drobných sakrálních památek, jsem za takovýto objev velmi rád !) Poznamenám, že situace vegetace byla tehdy řekněme již hraniční, resp. lépe by propříště bylo provádět takovéto akce více zjara, nejlépe těsně po sněhu. Díky výstižným akvarelovým kresbám a plánku Karla Hlubučka si tak můžeme udělat komplexní představu o původním vzhledu cihelny, resp. o její situaci přímo na místě dodnes dochovaných trosek. (oboje v obrazové příloze, v původním dokumentu se nachází hned čtveřice kreseb ze všech světových stran) Hlubuček samu stavbu výstižně charakterizoval takto : "Stavba cihelny představuje zajímavý typ malých selských, dnes již zaniklých cihelen, které jakostí svých tvrdě pálených cihel dlouho ještě konkurovaly velkým továrním kruhovkám, kdy už nabídka jejich výrobků postačila všude poptávkám." Z uživatelského hlediska byla poloha cihelny výhodná nejen díky (logické) lokaci přímo u ložiska materiálu a blízkosti výše popisované cesty, ale i díky využití zdejšího svažitého terénu, tj. "aby ve vršku získala teplý, ani při tuhých zimách nepromrzající sklep, přímo přístupný ze světnice obytného přístavku pro rodinu cihláře". Jádrem provozu byla sama pec s masivními zdmi ze skládaného kameniva, ke které přiléhala obytná část s cihelnými zdivem se světnicí rozměrů 4 x 5,7 m a malou vstupní síňkou. Z jižní strany stavby pak přiléhal malý chlév. Tedy, to co lze vidět dnes přímo na místě, jsou pravděpodobně zbytky zdiva právě cihlářské pece...
Mírné návrší, kde stávala sama cihelna, je velmi dobře čitelné. U bývalého objektu cihelny jsem nalezl i typicky rudou hlínu a zbytky výrobků v podobě úlomků cihel a střešních tašek. Vedle toho může průzkumník studovat zejména rozlehlý hliník cihelny, který je ovšem po okrajích zaneřáděn odpadem většinou zdá se ještě z "doby předplastové". (pravděpodobně díky odlehlosti a zapomenutosti místa v moderní době, nalezeny zlomky předmětů denní potřeby – talíře, plecháčky, lékovky etc. - ale pravděpodobně na místo zanesené až druhotně s odpadem) Nahoře po okrajích remízku je klasicky navezené obdělávání překážející kamení z okolních polí. Rozdíl výšky okolního terénu vůči spodku hliníku je pak opravdu značný, odhadem kolem 10 metrů ? Hliník je nečekaně jen zčásti zarostlý náletem a v nejnižším místě bude v mokrých obdobích roku zatopený či zbažinatělý. Severně bývalého hliníku na okraji porostu jsem narazil na zbytky zmíněné zaniklé cesty. Tip pro svinologické poutníky na závěr : procházka podél toku Boršíkovského potoka až zpátky ke "Mlýnům" je vydatně ztížena značně otravnými ohradníky a taktéž nedoporučuji období po deštích...
Příloha : Zdejší cihláři ve sčítání lidu etc. (zde lze samozřejmě dohledat i vlastníky nadřazeného boršíkovkého statku č.p. 9 v průběhu let, viz. zdroje níže. Pro rok 1890 zde cihlář ještě není uveden, pro rok 1910 také ne - jde tedy zřejmě o období, kdy výroba ještě najížděla a již dobíhala ?)
1900 - Václav Čaha (*10. 9. 1838), cihlář, se synem Janem Čahou (*8. 5. 1879), cihlářským pomocníkem (oba z Bystřice u Benešova) - zde zajímavá, ovšem (díky podřazenosti provozu statku) logická poznámka : "Cihelna není číslovaná"
1915 - Joh. Šimák (via Chytilův adresář - Boršíkov/Porschiken pod Kondračí/Neudorf, zde jako "Ziegelei"/cihelna)
1921 - Hynek Němec (*29. 7. 1876, Klatovy), cihlářský pomocník v cihelně majitele bytu
poznámka : V "Adressáři cihelen v Čechách, na Moravě a ve Slezsku" z roku 1897 překvapivě boršíkovská cihelna nefiguruje ? (ač jsem zkoušel hledat i německou variantu názvu obce i majitele). Ovšem v Trhových Svinech jsou zde v této době zmíněny cihelny hned dvě a to Ignáce Maschka a Františka/Franze Tuschera.
Zdroje :
- archivní aplikace ČUZK, online ags.cuzk.cz/archiv (pro dobové mapy, katastry).
- HLUBUČEK Karel, Historické, umělecké a přírodní památky Trhosvinenska, Doudlebský archiv národopisný. Průzkum lidového bydlení a stavitelství 2, Čížkrajice s osadou Boršíkov a Chvalkov, Trhové Sviny 1952, online digitální knihovna JVK kramerius.cbvk.cz/uuid/uuid:daa3b448-a43b-11ec-abf1-001b63bd97ba, s. 47 a 52–53.
- Chytilův adresář, 1915, online rodopisna-revue.tode.cz/chytil/index.html - politický okres ČB, soudní okres TS, s. 34-35 (v TS zde mj. zmíněna "Kruhová cihelna : Král Jos.").
- KLIKA Ferdinand, Adressář cihelen v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, Praha 1897, online ndk.cz/uuid/uuid:379bb9c0-9c2e-11e6-89b1-5ef3fc9ae867, s. 40 a 55.
- Památkový katalog NPÚ, kaplička pod č.p. 9, online pamatkovykatalog.cz/vyklenkova-kaplicka-ukrizovani-18453519.
- sčítání lidu pro Boršíkov č.p. 9, online digi.ceskearchivy.cz.
----------------------------------------------------------------------------
+ Popisky k fotografiím (dát k fotografiím, NE do článku !) :
A - Výřezy z dobové mapy III. vojenského mapování 4453, 1:75 000 a současného leteckého snímku (mapy.cz, 6/2023) s naznačením polohy zaniklé cihelny (PK 7/2025).
B - Ruiny cihelny dnes (foto PK 4/2025).
C - Pohled na cihelnu od západu (dobový akvarel Karel Hlubuček, 1952, citované dílo s. 47).
D - Půdorys cihelny, 1:200 (Karel Hlubuček, 1952, citované dílo s. 52).
