608 436 941

Kronika města Trhových Svin

Autor: František Boček | Zveřejněno: 20. února 2021 | 32x

Jalová strouha a vodovod

Nejdůležitější vodou pro Sviny je Jalová strouha napájející vodovod. Počíná se pod Pěčínem na hranici katastrální a odvádí s počátku všechnu vodu z potoka Svinenského, takže tento asi 130 kroků jeví se jen jako přerušované tůně a v těch místech pod jezem obnovuje se nepřetržitý jeho tok. Strouha neboli náhon vede mimo rybník Trník na hamr pana Buška, jenž část vody spotřebuje na pohánění kol – a dále mimo rybník Hamerský čili Špitálský a vyschlý rybník Nový pod silnicí vedoucí do N. Hradů a mimo rybník Velký do dymáčku. Je-li v dymáčku vody mnoho, přetéká do potoka Svinenského strouhou vedoucí pod silnicí do N. Hradů. Má-li se napájeti touto vodou rybník Velký, musí se hráze tohoto malého prokopati. Z té příčiny může se Velký rybník loviti, jen když je vody hodně. Kdyby se mělo vody z Velkého rybníka užíti pro vodovod, musila by se hrázka dělící Dymáček (v němž se vodovod počíná) a Velký rybník prokopati, aby mohla voda z rybníka přetékati do dymáčku. Tuto okolnost zná jen málokdo ve Svinech, neboť se myslí, že do kašen teče voda z Velkého rybníka.

Geologické složení

Podle složení geologického většina území městského leží v prahorách, jež se zde jeví žulou drobnozrnnou. (Na Hrádku i velkozrnnou, písmenkovou). Ke zdejším prahorám náleží i rula i svor, které se rozkládají přibližně, které se rozkládají přibližně napravo od silnice Krumlovské. Na povrch vystupují v otevřené skále proti mlýnu Pancířovu. V žule vyskytují se krystaly černého turmalinu, nebo hnízda černé slídy. U Měchova nalézá se na dvou místech vltavín. (Několik charakteristických kusů – jako slza a rýhovaný úlomek – poslány do pražského zemského muzea). Na Rejtech a Hrádku vyskytují se kusy živce draselného v různých barvách. Za děkanstvím u silnice je otevřená skála bílého živce draselného. Na Červeném vršku při kopání silnice objeveno ložisko bílého křemene. Města dotýká se směrem od Borovan a Olešnice útvar třetihorní v podobě mazavých hlín a nánosů pískových. U města ze jmenované strany byl břeh moře třetihorního, jež zaplňovalo rovinu Budějovickou a Třeboňskou. (Tento odstavec je podle odb. uč. P. Prokopa.)

Podnebí

Trhové Sviny leží výše než 450 m nad hladinou Adrijského moře při údolí otevřeném na západ. Mají podnebí sychravé a vlhké. Teplotu a srážky měřil p. děkan Kamarýt, nedávno zemřelý. Záznamy jsou ty tam! Krupobití zde nebývá. Bouře nebývají zlé, přicházejí od západu a stahují se po Slepičích horách do Němec. Jednoty již nejsou tak ochráněny: Letos zabil blesk dítě u Průků a zapálil u Haladů.

Květena okolí

Květena zdejší náležejíc k oblasti baltické obsahuje některé rostliny pásma vyššího (horských poloh) na příklad dřípatky, sedmikvítek, zvonek broskvolistý, bez červený, líkovec atd.

Léčivé rostliny

Z léčivých bylin vyskytují se tu:

a) s léčivými kořeny lopuch (podél potoka), hořec (obecní pastviště), bedrník (na mezích).

b) s léčivými odénky: prha chlumní, puškvorec (na rybníčkách v Čeřejově i jinde), kozlík lékařský.

c) s léčivými stonky: potměchuť (ve vrbinách na Kojsroku), krušina (v okraji lesů Borovanských), lýkovec (za Lništěm v údolí na pravo od lávky k Měchovu).

d) s léčivou natí: komonice lékařská (Borovanské lesy), bolehlav (potok za chalupou proti Kolínovu mlýnu), konvalinka (v údolí potoka Slavečského, u mrchoviště, pod Čejrovem, v Borovanských lesích).

e) s léčivými listy: šalvěj lékařská (potoční stráň pod Novým městem), máta peprná (u náhonu Panských), náprstník červený (v zahradách a na hřbitově), rulík (na Dubíkově), podběl; jaterník (v lese za Sv. Trojicí v pravo od cesty, v lese pod Lništěm, v Hrádku na zřícenině), ořech vlašský (u mlýna v Braňce, na děkanství, na Rejtech několik, u Trutmaně), plicník lékařský (v lesích za Lništěm)

f) s léčivými květy: divizna (na stráni pod Novým městem, na Porubí), bez červený, trnka (u Velké strouhy, u Panských aj.), proskurník růžový (v zahrádce).

Jedovaté rostliny

Z prudce jedovatých rostou zde:

pryšec chvojka; oměj šalamounek (v zahrádkách a na hřbitově), čičorečka pestrá; ostatní jmenovány již mezi léčivými.

Mírně jedovaté jsou:

pryskyřník prudký (celé louky), orlíček (na hřbitově), vraní oko (v lesích todeňských, na Dubíkovu), žabník jitrocelový (v rybníčku na staré cestě do Borovan a u Hastrmanů), čilimník (v sadu Velkém), vlaštovičník (na tarasech u mlýna Kolínova), rozchodník prudký (na zdi kartáčníka p. Waldaufa v Braňce, u stodol poštmistrových), břečťan (na Rejtech v zahradě Weisfeitů ovíjí strom), střemcha (za mlýnem Panských, na cestě od Rejt ke Hrádku).

Z vodních rostlin:

lakušník (na Jezírku i Velkém rybníku), leknín, rdesty, šípatka (u Hastrmana), okřehek (na kalužích vozové cesty k Pecínovskému).

Vodní rostliny

Na březích vod:

tavolník, krtičník (v terase pod kostelem), orobinec, skřípina, zblochan.

V bažinách:

kyprej (křoviny u Štojdlova hostince), vachta trojlistá (u cesty od mlýna Ficlů ke Lništi), tolije bahenní (před Trojicí, před trutmaňskými lesy), rosnička (u Prelátu), tučnice (nad rybníčkem u Hastrmana), rojovník (v Borovanských lesích).

Z jiných vyskytují se: kozí brada luční (v údolí za Ficlů aj.), kolenec rolní (v polních příkopech), drchnička (v obilninách), prlina rolní, zdravínek (v obilninách), snědek tenkolistý (v polích nad Žižkovým mlýnem), kakost (v kamení pod mlýnem Kolínovým), lecha jarní (na Todeňské hoře), černýš, hvozdík pyšný (nad lomem Valterovým ve skupině stromů za Kolínem), plavůň, dřípatka, starček potoční, vemeník na lukách trutmaňských, kokořík přeslenný (nad Buškem ve stráni), klokoč (v zahradě u Panských), netýkavka (v kamení odpadové vody z mlýna Kolínů).

Weyszerův park

Ve velkém sadu jsou vysázeny: sosna černá, akát, lípa velkolistá, klen, višeň turecká, pámelník, ptačí zob, svída, jasmín, čilimník.

Lišejníky

Z lišejníků jsou nejčetnější vousatka, terčovka bublinatá, větvičník otrubičtý, různé druhy dutohlávek; na kamení terčovka posypaná, zední, mísničky, čárničky, v příkopech hávnatka psí aj.

Mechy

Z mechů, jimiž bývají hroby na hřbitovech pokryty, jsou: rašeliník, bělomech, dvouhrotec, hedvigia prutnatá, ploník, měřík čeřitý, zpeřenka tamaryšková, kroucenec, rokyt, rokytník, prutník; z játrovek plagiochila slezinníková aj.

Houby

Z hub význačnější jsou: šťavnatka vosková (jedlá, u třešňovky na Červeném vrchu), slizáky (v lesích hojné), bukovka (v trutmaňských lesích), ryzec pravý, ryzec peprný (v údolí za Trajerem aj.), špička trávní (na mezích Červeného vrchu), bedla (v údolí pod Lništěm), žampion (jedlý, louky před trutmaňskými lesy, na zahradách v Novém městě aj.), třepinatka svazčitá (jedovatá, v lesích za Trojicí), opěnka, zelenka a Havelka, májovka (jedlá, ve školní zahradě), mlženka, penízovka a sadovka (ve Velkém sadě), hřib žlutomasý, kotrč kadeřavý, pýchavka obrovská (na bažinaté louce u Pecínovského, pestřec obecný (na kamenité stráni v údolí za Trajerem), smrž (na lukách mezi Otěvěkem a Březím.

Živočišstvo

V polích čejrovských byl zastřelen jezevec, jenž je vycpaný ve škole měšťanské. V Dubíkově se objeví někdy srnec a daněk. V letech minulých se nastěhovala do zdejších vod ondatra. Za války byla hodně lovena. Za její kůži se dostávalo až 200 K. V remízech trojických, čižkrajických a třebečských zdržují se bažanti. Sluky přeletují údolím nežetickým. Tokaniště tetřívků jsou pod Čejrovem, za Lništěm, pod Bukvicí, aj. Vycpaný školní tetřev hlušec byl zastřelen v Todeňské hoře. V okolních lesích bublá holub skalní, hrdlička divoká. V Kojsroku pobíhá chřástal, z jara přilétají hejna racka chechtavého. Na věži kostelní bytují kavky a rorejsi. Okolo Trojice poletují žluny, v zimě podél Svinenského potoka ledňáček. Na Velkém rybníce se zdržují lysky a potápka malá. V lesích Borovanských na okraji straky, v lesích za Lništěm sojky. Na topolích při soutoku potoka Farského se Svinenským bydlívala rodina čápů – jeden zastřelen hajným, druhý se odstěhoval, když mu byla vybrána mláďata. Nyní je zde vídati zřídka. Na lukách farských jsou hojné čejky. V porostech na stráních zpívá kos a drozd. I v sadě Velkém čili Trojickém (Weyszerův) zpívá kos. Nad krajem krouží často krahujec, vzácnější je jestřáb – školní vycpaný byl zastřelen též na Svinensku. Ve vodě lomu jednot k Boršíkovu bývají z jara čolkové, v lesích slepýš, za Trojicí i jinde zmije. Uštknutí se přihodí zřídka. Letos bylo zmijí mnoho, jedno děvče uštknuto a vyléčeno. Na některých místech kuňkává žába kuňka ohnivá. V bahnitých strouhách žije strunovec, v kalužích pijavka koňská, u Pecínovského nalezen nezmar. (Uváděny jsou jen věci zajímavé nebo zvláštnosti. O květeně a zvířeně napsáno podle odb. učitele Prokopa).

Popis města

Město Trhové Sviny se skládá z města vlastního a z jednot, které rozloženy jsou kolem Svinů na půl hodiny cesty a obepínají je hlavně od východu přes jih na západ a seskupeny jsou ve dvou střediscích a to „na Rejtech“ a „u Sv. Trojice“ při silnici k Boršíkovu.

Náměstí

Střediskem vlastního města je náměstí podoby nepravidelného čtyřúhelníka, jehož jihozápadní úhel je prodloužen a rozšířen v cíp přecházející do Nydrtálu. Podél východní a jižní (přibližně) strany vede silnice, od níž na sever půda příkře stoupá, takže ježdění povozy mimo jihozápadní část náměstí je téměř nemožné. Výstup do koutu severozápadního usnadňuje schodiště o pěti stupních; leží při straně západní. Přes silnici jsou vydlážděné přechody zvané můstky. Kolem náměstí jsou (krátce před válkou) vysázené akáty; jejich větve se každým rokem ostřihávají, takže mladé ratolesti tvoří koruny zelené, podoby koule. Náměstí je hrubě dlážděno a mezi kameny se objevuje v létě tráva, protože se po něm málo chodí. Prostřed náměstí stojí kamenná kašna, vystavěná v letech šedesátých na místě bývalé kašny dřevěné kameníkem z Dolní Lhotky. Na jižní straně kašny je vytesáno „1864 MT.“ Od zdola vedou při kašně s obou stran schody, po nichž lze vystupovati ke kašně. Prostřed kašny zdvihá se ozdobný sloup s vodotryskem, který však stříká jen o slavnostních dnech. Podél silnice je 5 kovových sloupů se svítilnami. Na sloupích jsou dosud závěsy na řetězy, jimiž se obehnalo náměstí každou středu o trhu. Řetězy, ty se přivážely z radnice na káře a zámky se spínaly. Před 15 lety byly trhy přeloženy na tržiště. Na západ od kašny mezi dvěma lipami stojí barokní kamenná kaplička (sloup) s čitelným, do kamene vytesaným nápisem: „K wetssimu zwelebení S. Jana Nepom. gest tento slaup wizdwizen od zdejssich P.P. kraianuw a rozlicnich dobrodincuw. Leta Panie 1722.“ Výše stojí zpola před výklenkem socha prý sv. Barbory držící v pravici pozlacenou palmu, po levé straně má knihu, nad ní kalich, nad ním hostie. Nahoře je socha Jana Nepomuckého s křížem. Kolem hlavy kruh s pěti hvězdami. Na východ od kašny stojí 3 „lípy svobody“ vysázené na paměť našeho osvobození v létě r. 1919. Byla to vlastně školní slavnost, k níž tehdejší rada soudu pan Alois Koráb složil báseň, již jeho dcera Věra, žákyně měšťanské školy, přednášela. Napisuji ji nejen proto, že náleží k těmto lipám, ale i že vyslovuje tehdejší smýšlení naše:

Lípy Svobody

Vás, lípy Svobody, zde zasazujem dnes

na paměť dob, kdy národ ze jha vznes

svou šíji počav život volný žíti -

to věkům příštím máte tlumočiti!

Ten, stromy slovanské náš sdělte vzkaz

potomkům našim: „Dobrou věc a svatou

vždy hájil Čech! A lidstva ve zápas

kdy temný zločin právo deptal patou -

jen za právo Čech zvedal meč i hlas!“

A aj, již křivd je dovršena míra

a zúčtování velký nastal čas! - -

Svět s úctou dnes a s obdivem k nám zírá,

jde jeden světem šírým o nás hlas:

- jen za dobrou a svatou věcí stál

vždy Čech a hrdě, mužně bojoval,

vždy v právo pevná sílila jej víra!…

Ten vzkaz náš jasný k hvězdám všehomíra

vy šumte sladce jednou po letech,

jak za svou Volnost umíral kdys Čech!

Slovanské lípy, něhy šumný skvoste,

zde, v drahé půdě, po věky nám rosťte,

hlásejte budoucnosti, bohda blažší,

nad Volnost Čechu nic že není dražší!

Zahrádky kolem některých stromků (tak nazývají se čtverce prsti obehnané kamennými kostkami) byly dělány letos jako nouzová práce od obce, aby měli práci nezaměstnaní. Před radnicí je vozová váha a před hostincem Fantů stojí vysoký kříž. V koutu jihozápadním stojí kašna. Na náměstí jsou všechny domy jednoposchoďové, jen „Záložna“ je o dvou poschodích a na severní straně po obou stranách domu č. 138, jenž je také přízemní, jsou domky přízemní, tedy tři a v jihozápadním cípu je domek sousedící se „Záložnou“ také přízemní.

Loubí

Nejlépe vyjímá se strana jižní. Od cesty k Mohuřicům po celé délce náměstí je loubí téměř rovné, položené kamennými deskami, vjezdy do domů kostkami, jen před domy č. 35 a 30 je místo dláždění půda vycementovaná. Pod loubím je 6 velkých výkladních skříní, počítajíc v to jim podobné okno hostince pana Prince. Klenba loubí je z části křížová, z části polokruhovité oblouky, jen u č. 35 je strop rovný na traversách. To bylo učiněno několik let před válkou. Letos se objevila na stropě visící první reklamní tabule, právě prostřed loubí. Je to reklama pojišťovny. Poslední dům mající 2 velké výkladní skříně na náměstí, jsa nárožním domem Braňky nemá loubí, nýbrž je o šířku loubí do Braňky zastrčen. Nemůže míti loubí, ježto by zabralo již tak úzký výjezd do Nového města a Braňky. S tohoto domu na protější dům východní strany náměstí klenul se dříve opěrací oblouk.