Od tržiště k novému mostu
Na přelomu 19. a 20. stolení se začalo hovořit o potřebě změny místa tržiště v Trhových Svinech. Náměstí přestávalo vyhovovat převážně z hygienických důvodů, trendem bylo situovat dobytčí trhy za město, kde by byly získány lepší podmínky pro zvířata i obchodníky. Toto téma se dostávalo do popředí zvláště před každými blížícími se volbami do městské samosprávy.
Na obecních pozemcích se vhodné místo nenašlo, uvažovalo se o nájmu polí od děkanského úřadu, kdy ovšem nedošlo k žádné oboustranné dohodě. V dubnu roku 1903 vyšel článek v Budivoji, že se uvažuje o výkupu masných krámů, které se nacházely na náměstí v místě dnešní Bezručovy ulice, jatek za nimi a zahrady paní Černé směrem ke Svinenskému potoku. Na to by bylo zapotřebí postavit nový most a za potokem vykoupit asi čtyři pozemky pro nové tržiště pro dobytčí trhy. Tento projekt se jevil velice nákladným, proto byl nakonec odsouhlasen výkup pozemku na jiném místě za cenu 1600 zlatých se splatností 15 let. Mezi živnostníky, městskou radou, starostou Lukášem, který byl zároveň předsedou řeznického spolku a ostatními počestnými občany probíhaly rozepře a vády ohledně nové tržnice a nové ulice ne nepodobně, jako kdyby se měla zřídit dnes.
Ovšem v roce 1906 Budivoj píše, že se nakonec zastupitelé vrátili k projektu odkoupení masných krámů a souvisejících nemovitostí. Odkup byl zahájen a zvolna začala příprava pro stavbu ulice. Pořízení nového tržiště bylo velice nákladné, město se muselo značně zadlužit, což nebylo příznivě přijato tehdejšími daňovými poplatníky.
Věhlasné masné krámy o šesti krámcích na každé straně s jatky v zadní části byly srovnány se zemí. Bohužel, zachovala se pravděpodobně pouze jen jedna stará pohlednice s částí masných krámů přiléhající na měšťanský dům číslo popisné 36. Archivních pramenů o svinenských řeznických krámcích je ale více. Třeba ten, který připomněl svinenský archivář Karel Kůrka. V roce 1700 poslal řezník Řehoř Strážský, který prodával v masných krámech v krámku po zemřelém otci Brikcím, hořkou stížnost na slavný magistrát.
Vzáctnému ouřadu známost aneb zprávu jistou toho vysvětluji, kterak dne 27. Augusti v mastných krámech se jest přihodilo původem nepřítele Ďábla. Přijdouc lazebnička pro jeden a půl libry hovězího masa v kterémžto jsouc odbyta i počala mi hanebně domlouvati a neobyčejně upomínati, že jsem jí měl předešle dlužen zůstat tři peníze, když u mne kupovala maso. Na to jsem jí odpověděl, komukoliv co zůstanu dlužen, sobě poznamenám, toho však že zapsaného nemám, ale pokud jsem jí co dlužen, aby si takový dluh budoucně srazila, neb jsem penězi drobnými jí sloužiti nemohl.
Ona na to nedbavše žádala, abych ihned jí věc patřičnou odvedl, nebo že mně obžaluje při svém muži a šla z krámu ven. Obrátíc se však zase rychle a přijda k víku mému a hodí je na mně se vším i s mísy, při tom haní a plísní, že jsem zloděj její věci, kterouž jí zadržuji. Vezmouce já na to na mne hozené maso avšak stojíc ve svém stanu, ven jsem nevyšel bych k ní bližší přístup hleděti chtěl, než toliko nic víc než jedenkráte přes víko se nachýlíc jí jsem štrejchoval, aniž také mluveno býti může, že bych co více na ni hoditi chtěl. V tom jdouci ona pro muže svého, jestliže ona prvé dobře haněla, potom přijdouce na mne do krámu sobě tuplovaně pomáhali, on pak hrozíce mně prstem, řekl: »Radní páni sem, radní páni tam« jako bych jemu dostatečný nebyl i ještě více maso ležící na víku do rukou svých chápala a na mne házeti chtěla, což vidouce její muž pryč ji odstrčil. Což vše tomu tak a nejináče jest, svědomím svým stvrditi se zakazuji.
Nakonec se prý domluvili a vše po napomenutí slovutným magistrátem města Trhové Sviny smírně dopadlo. Řehoř vrátil bojovné lazebnici tři penízky a lazebnice odvolala urážky. Ty tři penízky nebyl tehdy žádný obnos – jeden a půl krejcaru – pár drobných, zkrátka mnoho povyku pro nic.
Kolem vybudované ulice tehdy nebyly žádné obytné domy, pouze stávající dva nárožní a stodola domu s loubím. Kronikář popisuje ulici v roce 1922 jako novou, ale není jasné, jestli byla i takto oficiálně pojmenována. Samotné tržiště bylo podle kroniky zprovozněno v roce 1907. Rozprostíralo se hned za Svinenským potokem po obou stranách přístupové cesty z náměstí. Vlevo (východně) se prodávala prasata a vpravo se handlovalo s hovězím dobytkem. Byla postavena dřevěná administrativní budova a v dřevěné boudě vpravo dole byl záchod a místnost pro výčep piva.
Přístup k tržišti byl podmíněn zřízením mostu přes Svinenský potok. Nově postavený most měl betonové opěry a dřevěnou konstrukci s chodníky po obou stranách.
V městské kronice bylo v roce 1958 zapsáno, že byl nahrazen most z roku 1938, po kterém mohlo přejet vozidlo, jehož okamžitá hmotnost byla maximálně 2,5 tuny. Byl to patrně původní první původní most, jehož dřevěná konstrukce byla v tomto roce nahrazena novou. Nicméně v roce 1958 byl postaven most nový, železobetonový tak, aby jeho zatížitelnost odpovídala narůstající silniční dopravě.
Ulice na jižní straně náměstí se zvolna měnila až k dnešní podobě. Zajímavé bylo řešení jejího rozšíření pro chodce. Ulička byla úzká, proto bylo ze stávajícího měšťanského domu prodlouženo podloubí z náměstí krytým průchodem přes roh. Léty přibyla prvorepubliková Vaňkova vila, na levé straně tržiště kostel Československé církve husitské, na pravé počátkem 40. let sociální dům (dnešní stará poliklinika), kde byly objeveny při kopání základů archeologické nálezy jako přeslen, hliněný kužel, různé střepy apod., pak autobusové nádraží v různých podobách, pošta, nato zbourán západní rohový dům, na jehož místě vyrostla nová radnice, parkoviště a kdoví co ještě bude dál.
Poslední velkou stavbou v dnešní Bezručově ulici je nový most přes Svinenský potok otevřený začátkem prosince 2020. Nevede však k tržišti, ale převádí krajskou silnici II třídy číslo 157 směrem k Mohuřicím.
foto archiv a J. Čajan
