Co se týče poměrů hospodářských, musíme si přiznati rapidní klesání hospodářské síly. V okrese jsou ponejvíce chalupníci a malorolníci, kteří většinou jsou zadluženi, zejména u německé spořitelny v Českých Budějovicích.
Příčina upadání hospodářských živností jest asi neuvědomělost a nevzdělanost rolnictva v době nové; velkou chybou jest, že mladé síly odcházejí za prací do ciziny a to nejen z Trho-Svinenska, ale i z jiných okresů. Z jara všecko mužské obyvatelstvo utíká z jihočeských okresů; v tom ohledu zejména obce na Trho-Svinensku jsou známy. I ženské někde odcházejí pokud jsou mladé a pokud kousek půdy nebo rodina je nenutí zůstat doma. Vesnice, do nichž zapadneš, vypadají jako po vymření; jen s dětmi a starci se setkáš, zřídkakdy s mužem mladého věku. Cosi skličujícího, smutného vznáší se na jaře a v létě nade vším krajem; cítíme to, mluví to k nám ze zchátralých chalup, z prořídlých zbytků kdys svěžích zelených lesů, ze špatných, téměř neschůdných cest i z očí a ze zevnějšku toho lidu, jejž rodná půda přestala živit, a který přece jen těžko se loučí s rodnou domovinou. Jakmile ukáže se jaro, šmahem utíkají mladí lidé, jako by se báli divných větrů jara, jež vztekle letí vším krajem a zahudou táhlou neladnou píseň svou do komínů i do malých okének kamenných a namnoze i dřevěných chat, v nichž o závod s větrem pláčou drobné dětičky, když otec pryč jim odchází.
Utíkají tu mladí lidé z rodného kraje a na podzim se vracejí, ne-li všichni, tedy aspoň mnozí. Zedničili, nebo tesařili ve Vídni, v Rakousích a Bavořích, konali polní práce, dřevařili v knížecích lesích pohraničních. Navrátivši se utrácejí výdělek, větším dílem lehkomyslně, zbujně, spoléhajíce na příští jaro. Cizina působí na ně různě; některý sice vrátí se moudřejším, stane se dovedným člověkem. Jiný se vrací tak, jak odešel, pracoval jako stroj, měl oči a neviděl, poví ti sotva kde byl a činí dojem, jako by byl pracoval ve snách; je tu, odejde zase a opět se vrátí; stane se, že ho cizí i krajan napálí, o výdělek ošidí a on neví, jak se to vlastně stalo. Jiný opět se vrátí zkažený a zvrhlý. Poplete si v hlavě, co slyšel a čeho byl svědkem, přemate to vše v nesmyslné, nabubřelé fráze, plivá na vlast a domovinu, rouhá se všemu, co jeho předkům bylo svaté, domnívá se, že je velký muž a toto vědomí chytrosti ho svede často na scestí a z člověka, který na duši čist a nevinen odcházel z domoviny, vrací se taškář, odrodilec a mnohdy i zlosyn.
Jsou však i ubožáci, praví bohatýři práce, kteří dřeli se do úpadu, o kousku chleba jsouce živi, pracovali mozolnými svými rukami, aby ženám, jež doma nechali, přinesli několik těch stovek; ba jsou tací ubožáci, jimž, když se navrátili, připravil osud překvapení bolestná. O mnohém takovém překvapení nikdo nezví, ale tu a tam řeč přece pronikne a je člověku bolno, když ji slyší, je ti líto ubohého člověka, že bys plakal nad ním a přál mu, aby raději zapadl v cizině jako legie těch, kteří se nikdy více nevrátí a zanikli jako kus vodní řasy, již proud urval z kamene, k němuž přirostla a odnesl daleko… A není zvláštností, když jdete dědinou a zvíte, že ta a ta čeká na muže 2, 5 i více let a čeká a pořád doufá, že přece přijde… Kdo poví, kam se poděli, zda žijí, zda zemřeli, zda se zachytili, zda proud života i nadále jimi zmírá? A najde se přece často takový bídák, jenž o sobě vědět nedá, aby o děti se starat nemusil.
Tak hyne nejen hospodářství, ale hyne beztak slabé uvědomění národní, hyne mravnost lidu, neboť většina těch, kteří se z ciziny domů vrátí, nepřináší s sebou nic dobrého. Zatím co otec rodiny v cizině pracuje, stará se o hospodářství žena a staří lidé (i výměnkáři) a děti; děti již za útlého mládí nuceny jsou šitím nitěných knoflíků pomáhati se živiti a jest přirozeno, že při této práci ani tělo, ani duch takových dětí nemůže se zdárně rozvíjeti.
Nežli poukáži k jednotlivým zanedbaným odvětvím hospodářským, zmíním se o geologické povaze půdy. Půda jest prahorní, povstalá zvětráním žuly a ruly, kteréžto horniny tu množství křemene obsahují. Ornice je mělká, nejvýš do hloubky 10-15 cm. Ve spodních částech jest půda skoro všudy mokrá a studená; bylo by potřebí většinu půdy vysušiti odvodněním. Srážky vodní jsou nestejnoměrné, nejvíce jich připadá na podzim. V celém okrese není nikde půda meliorována, teprve v novější době počínají rolníci uvažovati o nutnosti a prospěšnosti odvodňování polí. Veškerá plocha půdy okresu činí 24.264 ha. Na polích nejvíce se pěstuje žito, méně pšenice, ječmen, oves, brambory, jetel, zelí, řepa krmná. Píce na polích pěstuje se na 1/14 veškeré půdy orné. Louky zaujímají 1/10 veškeré půdy orné. Většina luk je špatná, zbahnělá. Hnojení je nedokonalé; příčina toho jest, že je hnoje málo, jednak protože se chová málo dobytka a jednak se nedostává slámy; proto se stele též hrabankou, tj. suchým jehličím v lese nahrabaným.
O kompostech a konservování hnoje nemají rolníci ani ponětí. Z celého okresu je snad jediný rolník, jenž dal syna svého vzdělati na rolnické škole v Č. Budějovicích. Užívá se tu většinou starých, namnoze již pro dnešní dobu nepraktických nářadí hospodářských (jako starého radla a starých pluhů); ze strojů najdete v každé obci 3-4 žentoury s mlátičkami a žádný jiný. Řezačky jsou ruční, některé hnány pomocí žentouru, někde ještě jsou staré košíře. K čistění obilí užívá se všude známých mlýnků.
Co se týče chovu dobytka, nutno přiznati, že v tom ohledu jsou poměry čím dál tím horší. Rozšířen je skot domácí, tzv. německý, který špatným ošetřováním a špatnými stájemi se spíše moří, než aby rostl. Následek toho jest, že rolník musí tažný dobytek kupovati na trzích v Trhových Svinech, v Č. Budějovicích a ve Vodňanech. Dobytek plemene simenského nacházíme pouze ve dvorech Borovanském a Komářickém, které také na výstavě simenského dobytka v září 1905 nejlepší dobytek vystavili. V r. 1900 ustavilo se „družstvo pro zvelebení chovu dobytka pro obce Komářice, Sedlo, Doudleby a Straňany“, které ustaveno bylo hlavně přičiněním † zvěrolékaře p. Danka. Letošního roku ustaveno bylo „Hospodářské družstvo okresu Trho-Svinenského pro zvelebení chovu hovězího a vepřového dobytka“; družstvo má 231 členů a konalo na začátku tohoto měsíce první schůzi. Družstvu dostalo se okresní podpory 2000 K, od okr. záložny 300 K a od českého odboru rady zemědělské subvence na zakoupení 4 býků a 2 jalovic plemene simenského. Družstvo zařídilo již 8 připouštěcích stanic čistokrevných býků simenských. Tím učiněn byl první krok ku povznesení chovu dobytka v okresu. Koně chovají jen někde k tahu. V celé obci najdete 3 – 4 koně. Vymizelť dnes chov koní úplně.
Zmínky zasluhuje u rolníků zvláštní druh vášně v obchodování dobytkem; obchodu dobytkem tu rolník více času věnuje než-li vzdělání rolí a vedení hospodářství, ovšem ku své vlastní škodě. Tak zajdete-li některou středu do Trh. Svinů, můžete spatřiti obyčejný zjev; rolník ti koupí nějaký dobytek a za hodinu na to jej opět prodá, třebaže s malým ziskem, který propíjí a opět koupí nový. Aneb jeden den koupí dobytek a několik dnů na to jej odváží do Vodňan neb jinam na trh, by jej prodal, což učiní mnohdy s prodělkem. Při tom ovšem hospodářství jeho nevzkvétá.
Ještě horší je chov dobytka vepřového. Charakteristické jsou tu chlévy pro vepřový dobytek. Čtyři kůly do země zaražené ve vzdál. 1 m a pobité prkny jak po stranách, tak nahoře, tj. chlév, v němž chová se vepř ve tmě, kam paprsek sluneční nepronikne. Světlo denní uzří tu vepř as jednou za 14 dní, když se z chléva odstraňuje hnůj. Následek toho špatného chovu vepřů jsou často nakažlivé nemoce vepřového dobytka, jako červenka, která se objevuje stále. Vepři chovají se pouze pro domácí potřebu, proto není nikde prasnic a selata se kupují. Chov ovcí vymizel úplně. Ještě před 15 lety byl chov ovcí silně rozšířen, dnes nenajdete v některé obci ani jedinou, ač jest dosti pastvisek a holých strání. V novější době vzmáhá se chov koz, zejména u lidu dělného, domkářů, řemeslníků a p.
Z drůbeže se chovají jen domácí odrudy slepic, husy chovají se jen pro potřebu domácí, u rybníků chovají se též kachny.
Také včelařství upadá, ač dříve bylo silně rozšířeno a v každé zahradě stávalo několik úlů, někdy až 30. Dnes se pěstují včely pouze pro domácí potřebu, každý statek mívá 2-3 úly.
Ovocnictví věnuje se tu dosti velká péče, zejména na Borovansku. Za to lze děkovati hlavně učitelům, kteří mají tu péči o šlechtění stromů. V době novější také však ovocnictví pokleslo.
Lesní hospodářství nalézá se ve stavu chatrném. Lesní půdy jest dle nynějšího stavu 6585 ha, čili 27 % veškeré půdy. Z toho patří malým statkům 40 %, velkostatkářům 32 %, obcím a korporacím 28 %; z toho lesů jehličnatých 88 %, lesů smíšených 8 %, lesů listnatých 4 %. Co se týče způsobu vzdělávání, jest: lesa vysokého 80 %, lesa nízkého 20 %. Těžení trvalé 43 %, občasné 57 %. V lesích převládá většinou hospodářství loupeživé. Následkem nedostatku steliva stele se hrabankou a tím hynou husté porosty a mění se v holé stráně, jež po celou řadu let zůstanou nevysázeny.
Průmysl zastoupen v okrese jen málo podniky. Kromě jmenované továrny Šimonovy a Schönauerovy v Trh. Svinech a sklárny Stölzovy v Jiř. Údolí není v celém okresu jiného průmyslu než-li kamenického, pro který jsou zde příznivé poměry. Průmysl trpí tu zejména přílišnou vzdáleností jednotlivých míst od stanice dráhy. Jinak kraj jest dosud na přírodní sílu a bohatství vyčerpán a dalo by se tu mnoho s úspěchem podniknouti (kupř. dalo by se využíti množství znamenitých lomů žulových).
Co se týče prodeje hospodářských výrobků, prodává se většinou oves, méně pšenice a žito. Je-li úroda menší, nemůže ani větší rolník obilí prodati. Horší ještě poměry mají v případě neúrody menší rolníci a chalupníci, kterým ani velká úroda nestačí na zaplacení domácích potřeb, zvláště když na zimu vrátí se z Rakous členové rodiny domů.
IV
Sociální poměry obyvatelstva jsou celkem bídné a bude mnoho potřebí vykonati, aby se zlepšily. Rolníci jsou většinou zadluženi u Židů a německých záložen, teprve v posledním čase nastal obrat ve prospěch české záložny v Č. Budějovicích. Hledáme-li původ této zadluženosti jihočeských rolníků v okresu Trho-Svinenském, přijdeme k náhledu, že se půda příliš přeceňuje. Tak shledalo se, že průměrná tržní cena 1 ha pozemku v okresu Trho-Svinenském činí 280 K, skutečná hodnota dle čistého výnosu počítaná za 1 ha, činí pouze 50 K. Čistý výnos z 1 ha pozemku činí as 2 K, jistina v půdě úrokuje se 0,71 %. Z toho vidno, že se půda v celém okresu skoro šesteronásobně přeceňuje, což děje se i při převodu dědictvím a proto zadlužení stoupá. Rolník na okresu nedovede pokračovati s dobou, nemá tolik odborného vzdělání, mnoho-li by potřeboval k vedení živnosti, aby při současných podmínkách životních mu nesla užitek, nemá zároveň dostatek provozovacího materiálu a následkem toho šetří na nepravých místech, šetří na čeledi a dělnících, kterých je zde veliký nedostatek, šetří na obdělávání plodin, na hnojivu a osivu, na krmení a ošetřování dobytka, na nářadí a strojích, bojí se vůbec podniknouti něco nového, pracovati s něčím jiným, než pracovali jeho dědové. Následkem tohoto šetření nemůže i dělník navázati na domovinu, která mu neposkytuje potřebných podmínek životních a odchází, mnohdy nerad, za prací do ciziny. A to působí největší zlo. Z ciziny vrací se většina dělníků těch zkažená, svádí doma jiné, kteří by se doma uživili, aby šli též za prací do ciziny, kde prý se snadno na živobytí vydělá. A lidé, kteří pak vidí největší blaho v několika hotových zlatých, uposlechnou a odcházejí do ciziny a hospodářství nechají spravovati starým lidem. Za tím hospodářství chudne, že tím sami stávají se chudšími, o tom se přesvědčiti nedají. Když pak takoví „Rakušáci a Štajeráci“ stanou se k práci neschopnými, připadnou na obtíž obci, kterou tím ochuzují. Živí se pak takoví ubožáci obchůzkou po domech; obecní úřady často nestačí vyřizovati úřední listiny nemocenských pokladen ve Vídni a v cizině, které žádají za zaplacení útrat za nemocného příslušníka té které obce. Tak ochuzují se obce, klesá spořádaný život rodinný, láska ku zděděné hroudě, k domovině, k rodné řeči mateřské, upadá mravnost a nastává nebezpečné odlidňování českého jihu. Jest na čase, aby v poměrech těch učinila se náprava, sice se vylidní kraj docela. Náprava dosíci dala by se hromadným poučováním lidu v zimě, kdy jsou všichni doma, poskytováním úvěru, subvencemi apod. Výchova lidu musí se díti od počátku a to přednáškami, zařizováním knihoven a čítáren. Subvence, zejména státní, jsou vůbec bolavým bodem pro české kraje našeho jihu. Kdežto německým okresům na Kaplicku, Krumlovsku apod. se cpe podpora plnýma rukama, nedostane rolník v českém okresu ničeho, anebo málo. Jest žádoucno, aby činitelé k tomu povolaní, mající subvence rozdělovati, podporovali více kraje hospodářsky zanedbané, aby vzbuzen byl zájem o pokrok. Končím slovy osvědčeného pracovníka menšinového p. redaktora Hubky ze spisu „Práce menšinová“:
„Praví se často, že český jih je chudý. Ano, jest chudý, ale dnes. Nebýval však chudý a má plno podmínek, aby přestal býti chudým. Jeho bohatství přírodní je dosud nepřebráno, teprve řádnou komunikací se pozvedne. Lid jihočeský je dosud nezkažený a srdce jeho je zlaté a proto zasluhuje pozornosti. Bohužel, že naše inteligence, mezi ním žijící, si ho většinou nevšímá a jemu se odcizuje. Bude-li naše inteligence milovati lid, z něhož vyšla, lid ten jistě přilne k ní a v tomto spolužití mohli bychom konati na českém jihu divy.“