Vzpomínky na události z r. 1945
Dva články v rubrice Z historie připomínají události před 80 lety
Borovany mám ráda hlavně v létě, když kvetou lípy a okolo kostela krásně voní. Dětství bylo krásné, prožila jsem ho se svými sestrami u babičky a dědy. Žili jsme u borovanského nádraží v malém domku, což byla samota u kolejí, ale uprostřed přírody.
Děda Jakub Šimek byl nádražní skladník. Babička Emilie se starala o domácnost a malé hospodářství. Na sklonku druhé světové války, babičku a dědu postihla velká tragédie. To jsem ještě nebyla na světě.
Před 80 lety v Českých Budějovicích za krásného březnového poledne dopadly první letecké bomby na českobudějovickou topírnu, aby pak druhého dne, 24. března 1945, zasáhly i město. Ne všechny zasáhly vytčený cíl.
Jihočeská metropole neměla strategický význam. Všechny vojenské transporty jezdily již dlouho po trati Mezimostí – České Velenice a českobudějovické nádraží nebylo vojensky důležité.
Ve skutečnosti nálet Spojeneckých bombardovacích perutí trval několik minut a výsledek?Zbořeno bylo185 domů, zničeno 738 bytů a 14 továren. Zahynulo 304 lidí a mezi nimi i dvě Aninky. Anna Oberleitnerová i Anna Veitlová /moje teta, rozená Šimková z Borovan /, ztratily své mladičké životy. Pět děvčat ve věku 21 let zůstalo pod troskami.
Toto teskné vzpomínání a vyprávění mojí babičky, která tak přišla o jedinou dceru, se mi vrylo do paměti. U nádražního domku byla květinová zahrádka s překrásnými gladiolami všech možných barev. Ale rostly tam i další květiny, které jsme s babičkou nosily na hřbitov na Aninčin hrob. Byl to rituál.
Babička měla v živé paměti hrůzy minulé války a přála si mír, pro všechny matky, ženy, děti, aby nikdy neplakaly tak jako ona. I já jsem si myslela, že válka už nikdy nebude, že lidé se domluví a nebudou zbytečné a nesmyslné oběti.
Přeji nám všem, aby války na celém světě skončily.
