Je slunečné odpoledne, stojím na náměstí v Trhových Svinech před pomníkem padlých v první světové válce. Bezmála stovka jmen, které už dnes možná nikomu moc neříkají. Já vám povím příběh mého dědečka Viktorina Fixla.
Můj dědeček Viktorin Fixl se narodil v Trhových Svinech 30. 8. 1886. Moje babička Karolina Stráská se také narodila v Trhových Svinech 16. 10. 1890. Kde se ti dva poznali nevím, ale vzhledem k tomu, že jejich bydliště se nacházela dost blízko sebe, to bylo možná snadné.
Dědeček se vyučil krejčím a poté jen znám jeho adresu v Böheimkirchenu v Dolních Rakousích. Svoji vojnu si odbýval v Dalmácii. Svatba mých prarodičů se konala v kostele Nanebevzetí Panny Marie v Trhových Svinech 2. 10. 1911, oddával je kaplan Adolf Mitiska. Ženich byl v matrice zapsán právě s touto rakouskou adresou. Nevěsta, která uměla také šít, zřejmě následovala svého manžela. Usadili se ale u městečka Traisen, které leželo na stejnojmenné řece a kde byla veliká kovozpracující továrna, takže práce se dala sehnat. Do Traisnu mířily také jiné rodiny ze Svinů, např. Halešů, Stráských a jiní. Živobytí ve Svinech nebylo v té době snadné. Tady se mým prarodičům narodil 1.4.1914 můj otec Viktor. Pokřtěný byl v nedalekém cisterciáckém klášteře Lilienfeld, který je mimochodem nejstarší v Rakousku.
Zanedlouho ale vypukla 1. světová válka a můj dědeček, ač nerad, musel narukovat. Se svou manželkou a malým synkem se loučil jen velmi těžce. S 91. budějovickým plukem odjel na srbskou frontu. Tehdejší představa, že Srby „utlučou čepicemi“ a do Vánoc válka skončí, se brzy ukázala jako velmi naivní. V dopisech, které psal domů téměř denně a které většinou začínaly slovy: „Moje draze milovaná manželko a můj drahý synáčku“, se zračí stesk po novomanželce a sotva půlročním synovi. Můj dědeček padl v bitvě na řece Kolubaře u Lajkovace již 19. 11. 1914. Bylo mu dvacet osm let. Byl jeden z prvních padlých, tedy z těch, kteří jsou uvedeni na pomníku na náměstí ve Svinech. Spolu s ním v bitvě na Kolubaře padli také jedenadvacetiletý Kašpar Alt a osmadvacetiletý Václav Herbst. Mému otci v té době tedy bylo půl roku.
Od mého mládí jsem při každé návštěvě Trhových Svinů chodil k tomuto pomníku a podivoval se, jak z takového relativně malého městečka bylo tolik obětí a jistě tolik lidského zármutku.
Co jsem ale netušil, že i v obci v Rakousku, kde moji prarodiče žili, tedy Lilienfeld, když se po válce stavěly pomníčky, také v seznamu padlých uvedli i jméno mého dědečka Viktorina Fixla. Byl to vlastně také obyvatel jejich obce.
Takže jeden padlý a dva pomníky, každý v jiné zemi….
