608 436 941

Akademický spolek Budivoj a národnostní, kulturní a hospodářské poměry na Trhosvinensku v roce 1906

Autor: Jiří Čajan | Zveřejněno: 22. září 2020 | 11x

Ustavující schůze českobudějovického spolku akademiků české národnosti Budivoj se konala za účasti 21 členů 16. ledna 1877. V čele organizace, která se zabývala kulturně osvětovou činností a utužováním vzájemné spolupráce mezi vysokoškoláky, stanul absolvent pražské filosofické fakulty Jan Dvořák. Koncem 1. světové války začal spolek vydávat Jihočeský sborník Budivoje, do kterého přispívaly i významné osobnosti jako Karel Klostermann, Adolf Heyduk nebo Antonín Sova. Budivoj zdárně pracoval snad s jedním přerušením až do listopadu 1939, kdy jeho činnost byla ukončena výnosem říšské protektora o uzavření vysokých škol. Po druhé světové válce byl znovu obnoven a pracoval až do svého zrušení, ke kterému došlo v únoru 1948.

Dne 13. února 1903 byl v Trhových Svinech zřízen odbor Budivoje, v jehož čele stáli předseda K. Mužík, jednatel Franišek Šimek a zapisovatel B. Švamberk, všichni posluchači filosofie. Hlavním úkolem nového sdružení bylo zřízení veřejné čítárny v Trhových Svinech, což se podařilo 3. dubna roku 1904.

V roce 1906 otiskl na pokračování českobudějovický Budivoj (periodikum) zajímavou stať, kterou přednesl na schůzi Budivoje – spolku jihočeských akademiků V. Šimek:

Národnostní, kulturní a hospodářské poměry na Trho-Svinensku

Okres Trho-Svinenský je sice, pokud se týče poměrů národnostních, skoro úplně český, avšak nebudeme-li stále na stráži, jest obava, že smíšené obce okresu stanou se úsilím germanisace v době dohledné německými. Správně praví p. red. Hubka ve spisu „Práce menšinová“, „že se význam našeho jihu podceňuje“. Na severu Čech lid je ovšem uvědomělejší, hlásí se více o svá práva, a tu je přirozeno, že budí více pozornosti. Náš jihočeský lid trpí mlčky, ale netrpí proto méně. Tam přejití každého kouska půdy v ruce německé, ztráta každé chalupy značí pro nás porážku, která těžko se dá napraviti. Na severu tovární podniky zanikají a povstávají a s nimi české menšiny nebo většiny. Na našem jihu je pohyb národnostní zdlouhavý, ale kde ztratíme posici, ztratíme ji navždy.

Dle posledního sčítání bylo v okresu Čechů 16.394, Němců 1.329. Přihlédněme nejprve k výběžku německému, jenž zabíhá z okresu Kaplického na Trho-Svinenský. Čáru národnostní tu tvoří politické obce Kondrač a Pěčín. Obec Pěčín měla dle úř. sčít. r. 1890 41 Čechů, 433 Němců, r. 1900 34 Č., 469 N. Jeví se tedy na české straně úbytek 7 Č., Němců přibylo 36. Pol. obec Kondrač měla r. 1890 346 Č., 611 N., r. 1900 335 Č., 636 N. Čechů ubylo 11, Němců přibylo 25. Z pol. obce Kondrače má místní obec Čížkrajíce (Sickrejcr zvaná) českou většinu. V obou těchto politických obcích mají Němci většinu a zároveň jeví se stálý úbytek na straně české, kdežto na straně německé přírůstek. Až do Trh. Svinů ve směru od severu k jihu neuslyšíte slova německého. Sotva však vyjdete za hranice města úplně českého, sotva 1 km, ozývá se všude reč cizá. Ostatní polit. obce v okresu, jež dle úř. sčítání jsou smíšené, mají převážnou většinu českou. Jsou to obce Buková (1272 Č., 244 N.), Olešnice (1049 Č., 3 N.), Borovany (925 Č., 4 N.), Komářice (987 Č, 10 N.), Hluboká (859 Č., 2 N.), Selce (795 Č., 3 N.), Ostrolov-Újezd (692 Č., 3 N.). Počet Němců v těchto obcích kolísá mezi čísly 2 a 10. Připomínám však, že ve skutečnosti nejsou tu Němci žádní, aneb 1-2. Ti, kteří se hlásí k německé obcovací řeči, neumějí mnohdy slova německého. Jsou to většinou zřízenci obce česko-budějovické, jež má v obcích těch své statky a zřízence. Ti jako hajní, revírníci a pod. donuceni jsou hlásiti se k národnosti německé. Uvedu jeden příklad: V r. 1900 byl ustanoven můj otec sčítacím komisařem v pol. obci Ostrolov-Újezdě. Ježto právě v době sčítání ochuravěl, vedl jsem sčítání sám. Z celé obce nepřihlásil se ani jediný obyvatel k německé řeči obcovací. Když pak po čase dostal se mi do ruky úřední výtisk o sčítání z r. 1900, ku svému překvapení seznal jsem, že jsou v obci 3 Němci. Ježto sám jsem sčítací archy odesílal na okr. hejtmanství v Č. Budějovicích a před tím je prohlédl, nezbylo mi na vysvětlenou nic jiného, než že na hejtmanství se u osob, jež zastávají místa zřízenců obce česko-budějovické (jsou to totiž hajní pro lesy této obce na půdě Ostrolov-Újezd), že u těchto osob se rubrika pro jazyk obcovací škrtla na hejtmanství (!!!). Ježto má obec česko-budějovická statky své i v Olešnici, Hluboké atd., jsou i v těchto obcích tzv. Němci dle sčítání úředního, třeba že slova německého neznají.

Nehledíme-li tedy na poslední jmenované obce s nepatrnými menšinami německými, které ve skutečnosti neexistují, máme v celém okresu pouze 3 obce, jež lze považovati za smíšené, a sice Kondrač, Pěčín a Bukovou. Z těch Buková má českou většinu a obecní správy je v rukou českých, ostatní dvě obce Kondrač a Pěčín jsou převážnou většinou německé a obecní zastupitelstvo je též německé.

Hlavní pozornost je třeba věnovati Kondrači a Pěčínu, kteréžto obce ještě r. 1880 tvořily jedinou obec politickou a teprve v následujícím desítiletí byly rozděleny.

Politická obec Kondrač zaujímá dnes obce: Kondrač (10 Č., 183 N.), Chvalkov (44 Č., 94 N.), Klejžary (17 Č., 87 N.), Boršíkov (102 Č., 4 N.) a Čížkrajice (173 Č., 43 N.). Mají tedy z těchto obcí 2 a sice Boršíkov a Čížkrajice českou většinu. Zajímavo jest přifaření těchto obcí, neboť Kondrač patří k Něm. Rychnovu na Kaplicku, Chvalkov a Klejžary k Žumberku, též na Kaplicku a jen obce většinou české, Boršíkov a Čížkrajice, jsou přifařeny k Trh. Svinům. Školu má Kondrač německou, dvoutřídní. Z obcí Čížkrajic a Chvalkova chodí děti českých rodičů vesměs do české školy ve Slavči, děti rodičů německých do německé školy v Kondrači. Velikou chybou jest, že rodičové čeští nejen z obcí smíšených, ale i z obcí ryze českých vnitř okresu dávají dítky školou povinné 10-14leté na službu do německých vesnic, či, jak říkají „do Němec“, aby se naučily německy. Proti tomuto zlozvyku mělo by se zakročiti rázně, neboť dítě sotva 10-14leté přijde do školy německé, kde ovšem slova nerozumí, a z dítěte nadaného se stává dítě blbé; tím páchají rodiče na svých dětech hřích nenapravitelný. Kondrač a Pěčín mají nejvíce takových dětí českých, jež šly na službu „do Němec“. Kondrač s Pěčínem patřila kdysi k panství novohradskému, s nímž zažila stejný osud poněmčení. Slepičí hory s vrchem Kohoutem jsou jakousi přirozenou hradbou mezi německým a českým krajem, ony snad částečně zadržely příval germanisace z jihu postupující. Místní obec Kondrač musíme pokládati za úplně německou a pro nás ztracenou, ježto oněch 10 Čechů, již tu jsou dle úředního sčítání, jsou většinou pouze čeledínové a služební. Podobně se má věc s Klejžary. Proti těmto německým obcím činí výtečnou hradbu české obce Mohuřice, Počenice a Sv. Jan. Politická obec Mohuřice skládá se z 5 obcí českých, z nichž národnostně nejdůležitější je Slavče, jež, ačkoliv jest a byla vždy ryze česká, přiškolena a přifařena byla k německému Žumberku (v okresu Kaplickém). Slavče má však přes 50 let již školu českou, přifaření však trvá k Žumberku, ač do Trh. Svinů je lepší spojení. Od r. 1903 jest ve Slavči kaple, postavena hlavně zásluhou hr. Buquoye, a konají se tu občas bohoslužby. Téměř všichni rolníci ve Slavči znají dobře německy a také s německými rolníky jednají jen německy.

Na jihovýchodní straně okresu rozkládá se polit. obec Buková, již tvoří ryze české obce Petříkov (301 Č.), Nepomuk (172 Č.) a smíšené obce Těšínov (290 Č, 8 N.), Jiříkovo Údolí (47 Č., 233 N.) a Buková (462 Č., 3 N.). Z těchto obcí jest německou jedině Jiříkovo Údolí, kde je sklárna firmy „Karl Stölzle Söhne“, jež má sklady i v Praze na Václ. nám. a od níž dosud nejvíce zboží odebírají české lékárny, ačkoliv firma známa je svými snahami germanisačními. Stölzle zřídil tu r. 1851 školu německou pro tovární dělnictvo; od r. 1873 je škola veřejnou. Poněmčující činnost firmy Stölzlovi je pro široké okolí nebezpečná a je třeba věnovati obci Jiříkovo Údolí se strany české největší pozornosti. Že musíme býti na stráži, to nejlépe dokazuje fakt, že působením odboru „Schulverainu“ v Jiř. Údolí žádala před časem čes. obec Buková za německou školu. Obecní zastupitelstvo v Bukové je sice úplně české, a právě zde viděti jest zhoubný vliv továrny, jíž se činí různé ústupky, aby bohatému továrníku bylo vyhověno. Záhodno jest, aby všem obcím okolním pomocnou oporou proti výbojným spolkům německým bylo okresní město Trhové Sviny. Až do 14. stol. patřily Trh. Sviny k panství Novohradskému. Město má dnes 3308 Č, 7 N., 11 Židů. Celá farnost má 6363 katol., 14 Židů. Škola je tu 5třídní chlapecká, 8třídní dívčí, chlapecká škola měšťanská a pokračovací škola průmyslová.

 (pokračování příště)

foto www.encyklopedie.c-budejovice.cz