Pomník „Padlým ve válce 1914-1918“ už tak nějak nevnímáme. Stojí na náměstí jakoby od nepaměti. Je však součástí historie našeho města, protože jména na něm napsaná byla kdysi živými lidmi žijícími v tomto městě. Po strašlivé „Velké válce“, které se až po další kruté válce začalo říkat „první světová“, se v řadě měst a obcí rozhodli uctít krvavou oběť svých spoluobčanů alespoň tím, že se na jejich jména nezapomene. I ve Svinech válka zanechala mnoho nešťastných matek, vdov a sirotků. A proto tu vznikl pomník. Abychom nezapomněli.
První podnět k vybudování pomníku spoluobčanům padlým ve světové válce vyšel v roce 1920 z ženského výboru Sokola, který ještě v témže roce provedl první sbírku s výtěžkem téměř 1000 korun. Skutečnost, že iniciativa vzešla od žen, může možná vysvětlit i podobu pomníku, jehož hlavním motivem se stala figura ženy s dítětem.
V červnu 1921 podali Kašpar Hubáček a Jan Valter v obecním zastupitelstvu návrh, aby byl ve městě postaven důstojný pomník na paměť padlých a na paměť osvobození národa z třísetleté poroby. K provedení této akce byli zvoleni radní Ferdinand Pišinger a členové zastupitelstva K. Hubáček, J. Valter a Roman Havel. Ti hned na 11. července 1921 svolali na radnici ke společné poradě zástupce všech místních spolků a organizací. Zde pak vznikl „Komité pro stavbu památníku padlým vojínům“. Předsedou tohoto organizačního výboru byl zvolen F. Pišinger, místopředsedou K. Hubáček, pokladníkem R. Havel a jednatelem J. Valter. Mimo to měl každý spolek a organizace ve výboru po jednom zástupci. Pro důstojný pomník však bylo třeba shromáždit dostatečné množství peněz.
Ještě v roce 1921 vynesl se sbírkou spojený výlet ke Svaté Trojici čistý výtěžek 2386 K a další podobná akce pak 764 K. O příspěvek byli požádáni i rodáci žijící v cizině. Například většími obnosy přispěli z Ameriky František Pachner (760 K) a Jakub Chroust (500 K). Přispět se zavázaly i spolky a místní organizace politických stran. Například Sokol přislíbil 300 K, národní demokraté a živnostníci po 100 K a českoslovenští socialisté dokonce 1000 K. Sbírka se konala i mezi občany. Už záhy tak organizační výbor disponoval částkou asi 10 tisíc korun. Protože výbor plánoval postavit pomník už v roce 1923 a počítal s výdajem téměř 20 tisíc korun, bylo samozřejmě nutné pořádat ještě další sbírky.
Ke vzniku pomníku byla ovšem kromě peněz nezbytná ještě jedna věc – totiž umělec, který by byl ochoten a dokázal ho pro město vytvořit. Svinenští se nakonec domluvili s mladým sochařem, který své jméno vytesal do podstavce pomníku: „J. V. Dušek -Tábor“. Co o něm víme?
Jan Vítězslav Dušek se narodil 8. června 1891 v Makové u Tábora a v letech 1905-1909 vystudoval sochařské oddělení C. a k. odborné školy sochařsko-kamenické v Hořicích v Podkrkonoší. Před válkou pak absolvoval praxi ve Štýrském Hradci, v Praze i v různých vídeňských ateliérech. Za války sloužil u 75. pěšího pluku a demobilizován byl na konci roku 1919. V lednu 1920 se usadil v Táboře a jistě začal shánět zakázky. V září 1921 však začal studovat na pařížské Académie de la Grande Chaumiére u profesora Emile-Antoine Bourdella, žáka Augusta Rodina. V Paříži zůstal poprvé téměř jeden a půl roku, později zde absolvoval ještě pět kratších pobytů.
Od roku 1922 Dušek pravidelně vystavoval v jarním Salonu Société Nationale des Beaux-Arts v Paříži a byl zde natolik úspěšný, že 10. června 1922 ho Národní společnost krásných umění v sekci rytců a medailérů jmenovala řádným členem a mohl se volně účastnit výstav této společnosti.
Když se na počátku roku 1923 vrátil z Paříže, nebyl už v uměleckých kruzích úplně neznámou osobou a pochvalných kritik se dočkaly i jeho pražské výstavy. V prosinci 1923 mu obrazový časopis Český svět věnoval v rubrice Z ateliérů našich výtvarných umělců několik stran a kromě jiných zde byla uveřejněna i fotografie Pomníku padlým vojínům, který vytvořil pro Trhové Sviny. Článek upřesnil i materiál, z něhož náš pomník vznikl: podstavec z mrákotínské žuly a figurální část z holandského pískovce.
„J. V. Dušek vždy pamatuje na působivost svého díla pod širým nebem,“ psal tehdy Český svět, „neztrácí se v titěrnostech a vyhýbá se křiklavým, byť snad nyní módním gestům, a udržuje svoji komposici pevnou rukou v sevřených obrysech … Je to výborný modelér, znalec anatomie lidského těla a po této stránce jeden z nejzdatnějších zdobitelů našich měst a míst, kde ještě oplakáváme oběti světové války.“
Sousoší ženy s dítětem pro svinenský pomník dokončil Dušek v roce 1923 včas, takže mohl být odhalen v den výročí vzniku republiky, tedy 28. října 1923. Tento okamžik naštěstí zachytila Pamětní kniha obecné školy dívčí, kde se píše: „28. říjen byl v městě zdejším oslaven způsobem slavnostním a důstojným velikosti vzpomínané události. Již od rána měly ulice ráz slavnostní nejen bohatou výzdobou praporovou ale i svátečním ruchem, který se v nich záhy rozproudil. Den ten byl velikou manifestací všeho obyvatelstva. O 9 h zahájena byla slavnost průvodem Sokola a školní mládeže k pomníku padlých vojínů zdejších za zvuků hudby. Slavnostní proslov měl p. starosta města Václav Stráský. Po proslovu p. starosty ujal se slova pozvaný řečník, legionář V. Ježek. V řeči velmi obsáhlé a procítěné vyložil význam 28. října a poukázal na to, jak radost a nadšení, jež projevují v tento národní svátek všechny vrstvy našeho lidu, jsou důkazem, jak silná idea dovede ustavičně lidi združovati. Po ukončení přednášky pronesl řečník pietní vzpomínku padlým hrdinům, jichž památce byl pomník postaven a téhož dne odhalen. Ku konci zahrány národní hymny“ (tj. česká a slovenská část státní hymny). Z fotografie, která se z této události dochovala, je patrné, že byly k výzdobě použity stále jen české bíločervené prapory, a nikoli už od roku 1920 platná vlajka československá s modrým klínem. Nejednalo se o bojkot nové státní vlajky, ale spíše o zvyk - a českých vlajek bylo z dob rakouských ještě dostatek.
Pomník byl a stále je opravdu důstojný. Figurální část tvoří sousoší ženy s dítětem. Na podstavci je nápis Padlým ve válce 1914-1918 a epitaf tohoto znění: „K světlu veď své dítě osiřelé – minulost ti cestu okáže.“ Na dvou bronzových deskách po levé i pravé straně pomníku je uvedeno celkem 87 obětí první světové války. Jejich soupis provedl organizační výbor a seznam jmen byl více jak měsíc veřejně vystaven, aby mohly být provedeny doplňky a opravy. Byla to smutná záležitost. Jednu z obětí chtěl její příbuzný nechat ze seznamu dokonce odstranit, protože stále doufal, že žije. Bohužel marně a jméno bylo do seznamu opět doplněno.
V roce 1923 byl na náměstí umístěn pouze podstavec se sousoším. Komitét pro postavení památníku však shromažďoval finanční prostředky i nadále. V roce 1924 pořádal např. pod záštitou městské rady slavnost ve prospěch pomníkového fondu. V roce 1925 však došlo v komitétu k neshodám a pomníková akce byla proto odevzdána k dokončení městské radě. Ta ještě v roce 1925 rozhodla o zřízení zahrádky, železného plůtku kolem památníku. Tím celé pietní místo získalo definitivní podobu.
V době první republiky se u pomníku konaly nejrůznější slavnosti. Tradičně zde byl připomínán vznik republiky. V roce 1937 se pomník stal i místem tryzny za zemřelého prezidenta T. G. Masaryka. Po roce 1945 přibyla na pomník ještě třetí smutná deska s oběťmi druhé světové války.
Umělecký osud J. V. Duška byl poměrně nenápadný, ale úspěšný. V roce 1924 získal např. za sochu Lučištníka bronzovou medaili na olympiádě v Paříži a v roce 1925 obdržel stříbrnou medaili za sochu Běžce na pařížském jarním Salonu. Běžce pak vystavoval i v londýnské Galerii Královské akademie. V roce 1926 se účastnil výstavy v Benátkách. Ve 30. letech byl jmenován i řádným členem sekce skulptury pařížské Společnosti krásných umění. V roce 1936 na olympiádě v Berlíně vystavoval v umělecké soutěži plastiku Herkula. Byl zakládajícím členem Sdružení jihočeských výtvarníků, které působilo v letech 1925-1950. Za svůj život vytvořil – kromě mnoha interiérových prací, medailí a odznaků – přes 250 kamenných i bronzových soch, pomníků padlým, pamětních desek, reliéfů Krista a náhrobků, rozmístěných po celé republice – především však v jižních Čechách. Jeho tvorba je zastoupena ve sbírkách Husitského muzea v Táboře, Národní galerie, Alšovy jihočeské galerie i jinde. Město Tábor ho považuje za jednu ze svých významných osobností. Poslední pomník padlým vytesal ve svých 67 letech pro Strakonice. Zemřel 2. března 1966 v Táboře a je pohřben na táborském novém hřbitově.
V letošním roce bylo Duškovo sousoší odborně očištěno a pomník byl zrekonstruován do původního stavu z 30. let minulého století. Jedna věc sem však byla přidána. Už trvale by měla toto pietní místo zdobit česká (československá) vlajka.
Foto: archiv autora
