608 436 941

Zkažená krev

Autor: Jiří Čajan | Zveřejněno: 19. června 2020 | 8x

Naproti bývalé úpravny vody Na Valše stojí statek, nebo jednota, jak se kdysi říkávalo samotám roztroušeným kolem města Trhové Sviny, který měl svůj specifický název U Hastrmana. Možná to souviselo s rybníčkem, jehož vodou byla zaplavena strouha nedaleko nad statkem. Ještě v roce 1951 tam na hrázi stávala malá kamenná Boží muka. Byl to jen úzký sloupek nahoře přitesaný do trojúhelníku jako stříšky. Tenkrát už byl obrázek v nice uzavřené mříží ve tvaru kříže nečitelný. Říkávalo se, že dokud se stavěla Boží muka dřevěná, měli lidé měkčí a vlídnější srdce. Jestli byl tento kamenný sloupek zvaný úmrtní spjat s příběhem, který vyšel v Budivoji v roce 1903 pod názvem Zkažená krev, bylo srdce mladého Josefa Š. studené a hrubé stejně jako ten kámen, který se bohužel už nedochoval.

1.12.1903

Před lidovým soudem dnes octl se mladý hoch, sotva 19 jar čítající jako jedle štíhlý a jako panna hezký, na oko příjemný plod, v jehož nitru hlodá červ: mladík je totiž obviněn z 8 různých trestních činů mimo jiné ze zločinu zabití svého strýce ve Svaté Trojici.

Rolník Jan Janny v Ličově (okres Kaplický) přijal v červenci letošního roku za čeledína Josefa Š., jenž u něho pobyl něco přes měsíc. Během té kratičké doby po dvakráte utekl ze služby, vrátil se však po malé přestávce zase, až po sléze dne 23. srpna, ač slíbil, že jde jen do Zaluží ke svému otčímovi Matěji Kedlovi na návštěvu, více zpět nepřišel. Po jeho zmizení seznal pasák Frant. Bruckmüller, že se mu ztratilo z truhly v komoře, do níž měl Š. volný vstup, 30 h, které byly v peněžence, ukryté v kalhotech, schovány. Podezření ovšem padlo na Š. a tu přišlo na jevo, že mladý poberta provedl dne 18. srpna rafinovanější kousek. Byl totiž panem Jannym poslán na výpomoc k švakrovi Václavu Schichovi do Dolních Hodenic, v noci z ložnice čeledě sebral dělníku Vojtěchu Bohdalovi stříbrné hodinky v ceně 16 K, které za tepla odnesl své matce Marii Kedlové do Zaluží, kde později při prohlídce četnickým závodčím p. Rud. Burešem byly nalezeny.

Dva dny po odchodu Š. pohřešil p. Janny, že mu v noci ze síně, v níž spal, odcizena byla z vesty kožená tobolka s obnosem 300 K, v níž byl mimo to zbrojní pas a několik listin. Statek byl za večera pečlivě uzavřen, tak že cizí člověk nemohl sem vůbec vniknouti, i bylo zjevno, že krádež spáchal někdo z domácích lidí. Hádáno na Š. a ne marně. Týž přišel dne 25. srpna k 9. hod. večerní do stavení zcela nepozorovaně a schoval se na půdu; když domácí lidé v poschodí řezali makovice, odplížil se do světnice, kde si lehl pod lavici, odkud pozoroval, kdy přišel hospodář dolů, svlékl se a že položil vestu s penězi přes pelesť postele. Když vše spalo prvním spánkem, vylezl, sebral tašku, dostal se na půdu, odkud oknem seskočil přímo do sadu. Přisvědčiv se v lese, že v tobolce jsou tři stokorunové bankovky, rozměnil za tepla jednu v hostinci Kristiana Mayera v Něm. Benešově, odtud přímo zamířil do Trhových Svínů, kde si opatřil u krejčího Jos. Smíška za 37 K oděv a prádlo, pak boty za 8 K a klobouk za 3 K 20 h, v parku za městem se převlékl, své staré hadry a ukradenou tobolku zde pohodil a odejel rovnou do Vídně, kde si koupil různé drobnosti, mimo jiné 4 zlaté prsteny a revolver se 12 ostrými patronami. Tři prsteny, harmonika, peněženka a schránka na doutníky byly u jeho matky v Zaluží nalezeny, čtvrtý prsten později zaslala soudu Františka Vítková, služka ze Zubčic. Pro tyto tři krádeže byl Š. stíhán zatykačem a dopaden byl dne 17. září při pohřbu svého strýce Jana M., vulgo Hastrmana.

Jan M. dlel 14. září se svým bratrem Františkem, rolníkem z Trhových Svínů, v Č. Budějovicích na výročním trhu, když oba jako obchodníci dobytkem koupili 5 kusů, z nichž 4 hned prodali, pátý pak Frant. M. vedl domů, zatím co Jan, použiv dráhy, v 6 hod. večer domů přibyl. Tu se nejprve převlékl a tašku, v níž bylo 1120 K v hotovosti, dal dle svého zvyku na skříň do síně, nalézající se v sousedství obytné světnice. Kolem 7. hodiny večerní M. ulehl, manželka jeho však konala ještě různé práce a teprvé k 11. hodině ke svému manželi do postele též ulehla.

Pojednou zaslechla výkřik: „Holt, stůj, chlape!“ Byl to hlas jejího muže, stojícího u nohou postele. I vyskočila nevidouc u okna nikoho, sáhla po svém muži, dotazujíc se: „Proč křičíš? Co je to?“ Ale v té chvíli zatřeskla rána. M. cítila, kterak dým na okamžik zahalil jí obličej, její muž však skácel se již k zemi.

Na tento hřmot vyběhl z vedlejší světničky syn Frant. M. a tuše, že se tu dálo něco hrozného, rychle rozžehl světlo. Při svitu lampy spatřili žena i syn svého manžela a otce ležícího na zemi, bolestně sténajícího. Zvedli jej ze země, omývali, ale Jan M. více nepromluviv a nenabyv vědomí, za krátko skonal.

Kdo byl vrahem, zůstalo záhadno. Pachatel, jak bylo pátráním zjištěno, dostal se pomocí dvou tyček zvenčí na zeď položených, do dvora, kde si otevřel dveře, pak vstoupil neuzamčeným vchodem do chodbičky a odtud, poněvač vše bylo zotvíráno, zcela pohodlně vnikl do světnice. Dle všeobecného mínění měl pachatel v úmyslu Janu M. odciziti peníze, neboť bylo známo, že týž jako obchodník dobytkem měl vždy doma větší peněžitý obnos; dle způsobu přelezení zdi musel to býti mladý, mrštný člověk, s místnostmi dobře obeznámený. Soudilo se, že pachatel, slídě po penězích, byl M. zpozorován a vyrušen a ze strachu, aby nebyl dopaden a vyzrazen, vypálil na M. z blízka ránu a usmrtil jej. Mrtvola byla dne 16. září dr. Gregorou a dr. Kunertem pitvána a zjištěno, že zavražděný zemřel vnitřním krvácením následkem střelné rány do přední stěny srdeční, odkud projektil vnikl do zadní stěny a zůstal vězeti v bránici. Soudní lékaři prohlásili toto zranění za bezpodmínečně smrtelné. Ku všeobecnému překvapení pátráním dokázáno, že pachatelem jest obviněný Š. Týž doznal čin za vinu mu kladený a vylíčil jeho průběh následovně:

Po krádeži u pana Jannyho v Ličově odejel do Vídně, kde se zdržel do 29. srpna, odkud se vrátil do Českých Budějovic. Ač stíhán zatýkačem, pobyl tu několik dní, zajel si též do Zubčic, kde služce F. Vítkové daroval prsten, ve středu 2. září odpoledne pak zavítal do Trhových Svínů a prodlel v hostinci p. Sojkově asi ½ hodiny. Zde prý napadla mu nešťastná myšlenka, aby si zašel k M. pro nějaké peníze. Odešed z hostince, zamířil do parku, kde se chvíli zdržel, načež se vydal do Sv. Trojice, položil na tu mez, čekaje až se setmí, ale na mezi usnul a když se probudil, byla již tma; tu se zvedl a šel přímo k chalupě Jana M.. Na cestě však zpozoroval, že směrem od chalupy Frant. M., bratra Janova, ubírají se dvě osoby, i vrátil se, šel za nimi a přes značnou tmu poznal, že jsou to bratří M. Poněvadž tito svého synovce osobně neznali, připojil se k nim a od svého úmyslu, jíti ke strýcovi pro peníze, upustil domnívaje se, že jdou-li bratří z domova, patrně někam na trh, jistě mají peníze sebou. Š. šel s oběma strýci do Borovan, kde si koupil lístek do Vídně, kamž podruhé odejel, odkud však vrátil se už po dvou dnech, 4. září, vystoupiv v Nových Hradech. Odtud zamířil do Kuří, pak se odebral do Benešova, Chvalkova a Zaluží, kde přespal na půdě domku své matky.

Dne 5. září ráno odejel Š. do Č. Budějovic, odtud zase se potuloval po Trhových Svínech, v Kuří a posléze vrátil se do Zaluží, kde se zdržel do 14. září. Maje z peněz Jannymu odcizených již jen skrovný zbytek, umínil si, že navštíví svého strýce M. Vzav si revolver do kapsy odešel záhy odpoledne do Boršíkova, kde v hostinci Fr. Vávry se zdržel až do 6 hodin večer, odtud kráčel ke Svínům a rovně k chalupě M. Zde ještě svítili a protože v oknech neměli záclon, spatřil, že jeho teta, sedíc u stolu, cosi šije. Zašel tedy za stodolu a zde vyčkal až zhasnou. Aby se dostal přes zeď do dvora, urval z plotu u nedalekého hostince p. Matouše Stodolovského dvě tyčky, přistavil je na zeď a po nich vyšplhal se vzhůru, se zdi pak po stromě slezl do dvora, odkud vešel do neuzavřených místností. Tak dostal se prý až ke stolu u okna, maje za to, že tu najde šaty a v nich že as budou peníze. Poněvač jich na stole nebylo, chtěl se vrátit, ale v tom posadil se na posteli Jan M., vyskočil z ní a vykřikl, co, neví se Š. upamatovati. Lekl prý se, poněvač také teta a děti se vzbudily a počaly křičet. Postavu Jana M. ve tmě dobře rozeznal, poněvač se bělila a viděl též zcela patrně, kterak jeho strýc má ruku ke dveřím nataženu; boje se tedy, aby nebyl chycen, vyňal z kapsy revolver a vystřelil přímo před sebe, načež ihned utekl na dvůr, otevřel si vrata a spěchal co nejrychleji po silnici, vedoucí k Boršíkovu. U chalupy poblíž silnice však si usedl, k ránu pak zamířil do Čížkrajic, kde zašel do hostince pí. Marie Martínkové. Obviněný rozhodně popírá, že by měl v úmyslu M. usmrtiti, tvrdě, že vystřelil proto, aby v nastalém zmatku mohl uniknouti.

Revolver, z něhož byl Jan M. zastřelen, vypátral závodčí pan Bureš u Vojtěcha Š., strýce obviněného, bytem v Zaluží. Znalci zbraní zjistili, že revolver systému lankasterského byl zcela způsobilým člověka lehce oblečeného ve vzdálenosti 5 kroků usmrtiti.

Vzhledem k doznání obviněného, byť i úmysl vražedný nedal se mu dokázati, jest žaloba na zločin zabití zcela odůvodněna.

Ale tím ještě není vyčerpán seznam hříchů, pro něž zastupitelství Jos. Š. veřejně žaluje. Jest ještě stihán za přestupek zpronevěry, spáchaný tím, že při svém odchodu z Ličova dne 23. srpna vypůjčil si od pí. Terezie Janyové klobouk, patřící jejímu synu a více jej nevrátil; dále se mu klade za vinu přestupek tuláctví, ježto Š. od 26. srpna až do svého zatčení 17. září bez práce se potuloval. A posléze neušel ani stíhání pro přestupek zbrojního patentu, an nosil bez dovolení, nemaje zbrojního pasu, u sebe revolver. Soudu předsedá pan rada zem. soudu Achatz, votanty jsou pp. radové dr. Lahola a Schwarz, žalobu zastupuje p. stát. návladní Krátký, obhájcem jest p. dr. Vojt. Bendík.

Z generalií uvádíme, že Josef Š. narodil se dne 31. prosince 1884 v Zaluží, jest vyučený zedník, avšak řemesla neprovozuje, slouže po většině jako čeledín, přísluší do Zaluží v okr. Trhosvinenském a dosud jest zachovalý. K líčení, které potrvá do pozdních hodin večerních, bylo předvoláno 11 svědků.

Rozsudek a zajímavější podrobnosti z průběhu líčení přineseme příště.

4.12.1903

Po celodenním líčení s Josefem Š., při kterém obviněný doznal všechny činy za vinu mu kladené, byl výrokem poroty uznán vinným zločinem zabití, dokonané i nedokonané krádeže, přestupku zpronevěry a tuláctví a odsouzen do těžkého žaláře na sedm let, čtvrtletně posty a v den 14. září tmavou komorou zostřeného, trest to zcela spravedlivý a těžké vině zkaženého hocha přiměřený.

Po dvoudenním zasedání bylo toto porotní období skončeno.