608 436 941

Svinenská dráha

Autor: Jiří Čajan | Zveřejněno: 15. května 2020 | 29x

Z Trhových Svinů

Vize železničního dopravního spojení do Trhových Svinů se traduje patrně už od šedesátých let 19. století, kdy začala vznikat Dráha císaře Františka Josefa Gmünd – České Budějovice – Cheb. Z tradičního lidového podání se dozvídáme, že dráha nebyla vedena přes město, protože se proti ní ohradili svinenští formani a povozníci, aby nepřišli o živobytí. Problémem mohl být třeba i členitý terén kolem města, který by určitě značně navýšil náklady stavby, pravděpodobně se našly i jiné důvody, proč trať přes Sviny nevedla.

Ovšem, čas od času se najde nějaká zmínka o touze mít zavedenou železnici do Trhových Svinů, ale vždy zůstalo pouze u zbožného přání. – Jako hned po první světové válce. Byla velká nezaměstnanost, proto se městská správa společně s okresní rozhodla urychlit vybudování nové silnice do Borovan. Jelikož se lidé bez práce začali bouřit, bylo nutno s realizací začít co nejdříve, aby bylo možno zaměstnat co nejvíce dělníků. Plány byly zpracovávány po částech, narychlo a bez koncepce, vyprávělo se, že trasa byla určena jen přímkou od dívčí školy ke kříži na Červeném vršku. Kdosi vymyslel, že by souběžně se silnicí mohla vést i elektrifikovaná železniční trať s napojením v Borovanech. Myšlenka dobrá, leč nereálná. Nákladná stavba vedená borovanským inženýrem Bukovským byla předčasně ukončena z důvodu nedostatku financí a za neustálých sporů se zástupci okresu. Z této akce zůstal jen mohutný kamenný most a část komunikace ztrácející se před Machartovými rybníky. Místní ji posměšně pojmenovali Princovka podle tehdejšího starosty města.

Zástupci města přemýšleli o dráze i v dřívějších letech, jak dokazuje článek uvedený v Budivoji 31. října roku 1895 v rámci volebního boje a jehož plné znění předkládáme.

Z Trhových Svinů

Tak asi jako cestovali po poušti Sahaře, ukáže se ve vzdálí občasně tak zvaná „fata morgana“ neb přelud obrazotvornosti, tak představila se asi třem pánům od nás u samého města stanice dráhy před očima, a veliký rozkvět zdejšího okolí, i pospíšili sobě, dokud jim obraz tento z očí nezmizí, do Prahy přeptati se, co by mohla státi stavba dráhy od nás do Borovan. Odpověď prý zněla, že dle vzdáleností těchto míst od sebe 20 kilometrů čítající 800.000 zl. a když by se výnosnosť této poboční dráhy prokázala, poskytne stát k stavbě této 70 pct. a 30 pct. že musí uhradit poplatníci města Trho-Svinů, což 240.000 zl. činí.

Nezapomněli vyslancové z místa našeho při této příležitosti prý také na to, aby v místě, kde se o stavbě dráhy přeptávali, poukázati na náš zubožený, chudý stav českého jihu, který již tolik obětí na stavbu dráh v severních Čechách spolupřispěl a sám tento chudý český jih od severních Čech posud žádný příspěvek ku stavbě dráhy neobdržel proto, an se žádné poboční dráhy v našem kraji nestavěly. Snad prý touto řečí pohnut byl jeden pán v Praze, a poukázal na to, že by se musely nejdříve přípravné práce k stavbě poboční dráhy od nás do Borovan započíti, ovšem na vlastní náklad, a dále výnosnosť této poboční dráhy prokázat.

K docílení souhlasu k výdajům na předběžné práce ku stavbě pobočné dráhy od nás do Borovan byli svoláni v neděli dne 27. t. m. poplatníci z města našeho na městskou radnici – kdy z úst věhlasného řečníka, uzenáře a tlumočníka písní otroka p. J. Sojky o cestě do Prahy – a o nákladu 800.000 zl. po případě maličkosti na poplatníky města připadajících 240.000 zl. posluchači, z nichž byl velký díl i nepoplatníků, (neboť z větších poplatníků málo který se dostavil) se dověděli, a když ještě pan první radní F. Řehoušek posluchačům zvěstoval, že to bude jen dráha poboční, a to že budou jezdit vlaky od Vídně a od Budějovic na Trhové Sviny a opět, byl dle návrhu aklamací zvolen výbor ku započetí přípravných prací k započetí stavby pobočné dráhy. Celá tato schůze a volby trvala tři čtvrti hodiny času – protože ze zásady a z pouhé ironie žádný posluchač odporu a námitek – nepronesl.

Tážeme se ale ve jmenu více velkých poplatníků, proč se předběžné práce, které dle doznání asi 3.000 zl. státi mohou, na náklad města – neb poplatníků města konati mají – a proč ne na útraty celého okresu a všech interesentů? Proč nebyla při této schůzi předložena poplatníkům presenční listina k podpisu, kde by byl mohl každý poplatník u svého podpisu připsat částku, s kterou k započetí přípravních prací z Borovan do Trhových Svinů přispěje? Na jaký účel a z čeho se výlohy konati, neb vypláceti mají – tj. otázka veliká – naše obec má tolik dluhů – poplatníci tak veliké obecní a okresní přirážky, není snad ještě úplně zaplacená nová silnice od nás do Borovan atd., která přes 60.000 zl. stála – není vyřízený odpor proti stavbě 14ti třídní nové školní budovy – ku kteréžto stavbě si městská sl. rada 40.000 zl. vypůjčila, již druhý rok se konají přípravné práce meliorační, což účastníci při početí průřízu potoka Kojzroka nemalých obětí státi bude a najednou máme také stavěti poboční dráhu bez důkladné rozvahy a bez souhlasu hlavních poplatníků? Bude to možno? Veškeré roční přímé daně poplatníků města našeho 6.000 zl. obnášejí, jak vysoké by musely býti přirážky a jak dlouho by asi trvaly – když by se 240.000 zl. a úroky z těchto, pak již nyní stávající obecní velké dluhy spláceti měly? Počínaje 4 procenta, stálo by zúročení 240.000 zl. ročně maličkosť 9.600 zl. K uhražení této sumy – bez umoření dluhu per 240.000 zl., bylo by tedy třeba vypsati k přímým daním místní železniční přirážku 160 pct. Připočítáme-li k těmto 160 procentům okresní, místní a školskou přirážku, platili bychom přirážek daleko přes 200 procent. Je to vůbec možno, aniž by se poplatnictvo města našeho nezakrvácelo?

Protože se ostatně výnosnosť poboční dráhy od nás do Borovan nedokáže, pak-li nebude dráha ze Svinů prodloužena k Německému Benešovu a snad na Kaplici nebo jinému bodu dráhy Budějovicko-Linecké, tedy by byly veškeré předběžné výlohy na tracirování a na vypočtení nákladu stavby a výnosnosti dráhy marné, zbytečné a bezúčelné. To vidí a musí poznati každý, kdo vidí trochu dále, nežli pod svůj vlastní nos. Pánové Sojka, Wagner, Danko, Kožíšek, kteří by platili na předběžné útraty buď hrozně málo anebo pranic – pokud totiž poplatníky vůbec nejsou, kdyby vůbec vážně projekt železniční pojímali, byli by se snažili především zabezpečiti si souhlas a pomoc hlavních interesentů: celého okresu trhosvinenského, největších poplatníků hraběte Buquoye a knížete Schwarzenberga, dále by byli hleděli dorozuměti se s benešovskými a s kaplickými.

Každý, kdo poněkud poměry města našeho zná, dobře ví, že měšťané naši pp. Sojku, Kožíška, Danka atd. za své pomocníky sobě nezvolí. Hledíme na jejich železniční projekt nepředpojatě a bez brejlí, tedy říci musíme, že železniční jejich projekt jest zcela obyčejný volební mánevr k nastávajícím volbám sněmovním a obecním. Méně prozíraví voličové mají se dostati tímto projektem na lep a po volbách ovšem zůstane celý projekt, čím hned od počátku byl, vzdušnou bublinou, která sama sebou v nivec se rozpadne. Projekt by se mohl, tak jak ho zamýšlí provésti nejvýš tak, že náš neúnavný badatel při zkoumání vrstev půdy a vrtání na jakousi zlatou žílu přijíti by musil. Či se má pustit žilou poplatníkům? To jest spíše možno.

Srdečně jsme se v Trhových Svinech zasmáli, když jsme se v „Budivoji“ dočetli, že páni Danko, Kožíšek a Sojka na schůzi rolníků v Budějovicích zastupovali město naše, voliče a rolníky. Z těch k zastupování nikdo povolaný jich nezplnomocnil. Jsou-li páni ti k volbě vůbec oprávněni, ať si volí třeba Purkharta, skuteční volitelé však budou v městě našem i v okresu voliti osvědčeného svého dlouholetého poslance pana dr. A. Zátku.

Zkrátka jak historie naznačuje, vlak už do Svinů asi nepřijede. Malým zadostiučiněním bylo pouze, že se borovanská železniční stanice nazývala svého času Borovany – Trhové Sviny.