608 436 941

Plašení s poplachem

Autor: Petr Kozel | Zveřejněno: 19. ledna 2020 | 41x

Karel Hlubuček o CPO

Protože zdejšího regionálního čtenáře po vydání výborné knihy kolegy Štiftera "OČI DOUDLEBSKA" začala zřejmě osoba Karla Hlubučka zajímat o něco více nežli předtím (+ již vyšlé "RUCE DOUDLEBSKA" + díky taktéž za skvělé "Doudlebské povídačky" !), dovolím si zde zeditovat jeden z jeho tehdejších novinových článků. Ten se týká místní Civilní protiletecké ochrany (CPO), což byla organizace, která měla obyvatelstvo tehdejší ČSR připravit na možné letecké útoky, a to nejen po stránce materiální, ale i psychické. Fungovala pod jiným názvem již od roku 1929, na státní správu pak byly tyto úkoly přeneseny zákonem č. 82/1935. Do Mnichova se však v rámci CPO celkově nepovedlo vše, co bylo plánováno. Vybavenost sice nebyla ideální, ale alespoň již lidé neměli tak panický strach z leteckých útoků. To vše ostatně uvidíme i právě v Hlubučkově článku, který kritizuje nezvládnutou organizaci velkého cvičení CPO na Českobudějovicku z léta 1937. Dodám jen, že CPO v T. Svinech vznikla dne 28. března 1936. V čele štábu CPO stál starosta Ladislav Stráský, velitelem CPO byl jmenován vrchní četnický strážmistr v. v. Rudolf Bureš. (PS: Tato problematika mě osobně zajímá již dlouhodobě, tento článek pak v podstatě navazuje na níže citovaný archivní text "CPO, LS a Trhové Sviny 1936 - 1945" na mém webu, který tenkrát v TSL nevyšel.)

KOMENTÁŘ: Velké cvičení CPO se mělo na Českobudějovicku konat koncem května 1937, po jednom neúspěšném pokusu k němu došlo 31. května. Výsledky tohoto cvičení mj. v krajském městě ukázaly na mnohé nedostatky v organizaci a vybavenosti místní CPO. Zatemňovací cvičení však nedoprovázel "slíbený" cvičný nálet, který měl být poté opakován nejdéle do 12. června 1937.

Velmi zajímavý vhled do situace v jednom z menších sídel regionu nám pak poskytuje níže editovaný článek. Jistě cíleně v něm Karel Hlubuček opatření CPO ironizuje a bagatelizuje. Onen text tak působí doslova jako potvrzení této velmi příznačné citace z časopisu Obrana obyvatelstva :

"... Naše veřejnost, dlouho vychovávaná v myšlence, že válka je nemožná a že zejména letecké útoky na nebojující obyvatelstvo jsou jen strašákem militaristů, nedala se v svém celku ani zákonem čís. 82 vyburcovat z pohodlného pocitu, že dokud válka přímo nehrozí, nemá smyslu dělat složité přípravy proti plynům a zápalným pumám a měnit všechny vžité životní formy. Proto je každé opatření úřadů, vyplývající ze zákona čís. 82, přijímáno se shovívavou lhostejností jako výmysl lidí, kteří straší něčím neexistujícím. Tento duch našeho občanstva, jen zvolna zvykající myšlence leteckého nebezpečí, jest jednou z hlavních příčin, proč nejsme dosud v organisaci protiletecké ochrany tak daleko, jak bychom si přáli...".

Je jasné, že tyto postoje vnímalo jako problém i vedení CPO. Antimilitaristické tendence v tehdejší společnosti pramenily už z dob c. k. armády, a proto ještě koncem 20. let neměla čs. branná moc a její potřeby ve společnosti rozhodně dobrý zvuk. To se začalo měnit až se zhoršením politické situace v průběhu 30. let. Na druhou stranu je díky tomuto článku možné se vcítit do situace obyčejného venkovského měšťana a jeho postojů k potřebám CPO. Je samozřejmě jasné, že leteckou válkou by v roce 1938 zdaleka nejvíce utrpěla právě větší města (s železničními uzly nebo důležitými průmyslovými podniky). Ovšem zatemnění jako takové by bylo velmi důležité i na venkově kvůli ztížení orientace nepřátelských letounů. Obyčejným lidem pak některá opatření CPO mohla připadat až zbytečná a od úřadů šikanující. Podobné postoje jsem zachytil v dobových pramenech poměrně často (resp. nejen k otázce CPO, ale i k zářijové mobilizaci, kdy např. byla pro sedláka důležitější otázka sklizně než aktuální politická situace). Je možné, že méně kvalitně organizované a vybavené CPO v menších městech mohly v tamějších obyvatelích vyvolávat deziluzi z jejich snažení ? A pocity ve smyslu "k čemu platíme republice daně" ? Je velmi pravděpodobné, že tehdejší svinenští (pokud např. nehráli roli v CPO ?), nad vším nejspíše obvykle jen mávli rukou jako nad "výmyslem shora" a v tomto smyslu souzněli s Hlubučkovým článkem. Otázkou je také, jak na Hlubučkův text (jako ve městě tehdy velmi známé osoby) reagovalo vedení místní CPO ? (Tyto hypotetické otázky by samozřejmě platily, jen pokud by se tenkrát svinenští k tomuto článku dostali...). Celkově se obecně ukazuje, že ne vždy šlo v oblasti provádění nařízení CPO a zákona č. 82/1935 vše hladce a mnohdy byla spolupráce občanů doslova liknavá (srv. více můj níže citovaný článek k situaci CPO v krajském městě ve Výběru JčM, 2. část, s. 208 – 211).

Nyní již tedy přepis samotného novinového článku :

Vysvětlovat, proč v jedné fázi vývoje z kloučka v klacka podléhají chlapci neodolatelnému pudu, dělat si z dobrých lidí šoufky, patří psychoanalytikům z professe, omezme se tedy jen na zjištění, že každý z nás aspoň jednou v tom nenávratně ztraceném blaženém věku udělal někdy ohníček, dýmající ve větru mračnem přezlověstným, aby poplašil celou ves, vyburcoval hasiče a božsky se pásl na tom obecném zmatení, dokud nebyl zjištěn a důkladně za tu provokaci seřezán k spravedlivému zadostiučinění všech zbytečně vyjukaných.

Moje nebožka bábinka měla však pedagogické metody zásadně odlišné, vštěpovala svému svěřenci praktickou mravouku vždy přímou cestou laskavé domluvy rovnou do mozečku a ne velkou oklikou přes svalstvo sedací. Po podobném allotriu mne vzala hezky stranou a vyprávěla, jak kdesi u nich v horách nezbedný malý pastucha vyplašil několikrát po sobě celou ves křikem, že se vlci sápou na jeho stádo. Nu, a když se ti vlci jednou opravdu objevili, nechali jim lidé celé stádo i s tím ničemou klidně sežrat, z duše přesvědčeni že si zoufalým voláním o pomoc tropí z nich zas jen šoufky.

Když si dnes na tu bábinčinu výchovnou povídku vzpomínám, mám z toho lichého plašení strach znovu. Ne o sebe, ale o své dobré spoluobčany z Trhosvinenska a přilehlých jižních Čech vůbec. Protože, kdyby se tu, nedej pánbůh, někdy objevil nepřátelský letoun, budou lidé místo hledání úkrytu naopak nadšeně vybíhat z domů a zírajíce k nebi se spokojenými výkřiky Konečně ! nastavovat jeho kulometům přímo hruď. On sem totiž měl už dvakrát přiletět, ale nepřiletěl.

S planým poplachem si s námi zahráli vrchní režiséři CPO dvakrát ve dvanácti dnech, což je opravdu povážlivé ! Posledního května nařídili úplné zatemnění, poněvadž tu poletí bombarďák s třemi světýlky jako s poznávacím znamením. Vláda tmy vztahovala se na zákaz svícení, kouření z cigaret, dýmek i komínu od osmi do půlnoci, od osmi už asi proto, že v této letní době je dobře vidět až do půl desáté a stoupající dým mohl by město bombarďáčku zatušovat, takže by zabloudil. Napoprvé to lid bavilo, i čuměl ztrnule k nebi, аž ho bolelo v zátýlku, hledaje marně tři světýlka bombarďáku a nalézaje jen tři hvězdičky ve středu Orionu. Sláva ! Vláda tmy byla tak dokonalá, že nás pekelný stroj vůbec nenašel, tvrdilo se nejprve, ale druhý den kolovaly zvěsti, že po bombarďáčku nebylo v celých jižních Čechách ani vidu ani slechu. Dokonce se prý vůbec ani neodlepil od země. Možná, že měl zamaštěné svíčky, možná, že mu dali místo kloudného benzinu lihovou směs. To už se po celých jižních Čechách nemluvilo o skvělém výsledku zatemňovacího cvičení, ale o špatné režii. A poněvadž v těch, v každém směru zanedbávaných jižních Čechách musí se i ta špatná režie bezútěšně opakovat, nelétal tu znovu ohlášený bombarďáček ani po druhé, 11. června, kdy nálet měl být opakován.

Tam, kde ještě nezdomácněl autoritativní režim, usměrňující mozky v myšlení "nepaprsčitém", člověk vůbec dobře rozlišuje, kde končí nutná příprava pro možné vážné doby a kde se začíná komedie, plná omylů. Tím spíš to rozlišuje jihočeský sedláček na tvrdé hroudě, dělník v lomech či na silnici, pro něhož i zdařilé zatemňovací cvičení neznamená jen zábavnou podívanou, nýbrž i odepřít si po celodenní úmorné dřině v tropickém vedru ohřátí toho hrnku kávy ke skromné večeři a patrolovat celou noc na stanovištích CPO. Ale udělá to rád i dvakrát po sobě, kdyby se třeba po prvé ukázalo, že zatemnění nebylo dokonalé a nutno je opakovat. Dělá-li to však zcela zbytečně a nikoho ani nenapadne, aby se o úplnosti zatemnění přesvědčil a vyvozoval z toho závěry pro další a skutečně cílevědomou práci, omrzí ho to důkladně, začne vidět i v nejpotřebnějším výcviku jen zbytečné sekýrování а bude mu těžko tento názor vymlouvat, nemyslíte ?

POZNÁMKA: Dle níže citovaného článku Dr. B. Ročáka se měla ohledně zmíněného cvičení situace nakonec takto : již onoho 31. května 1937 prý došlo k problémům se sousledností cvičení CPO, kdy "celá část jižních Čech tonula zbytečně ve tmě a očekávala po dobu celých tří hodin marně nálet". Úřady ale dostaly o cvičení oběžník už 19. května a tudíž nastalo několikavečerní marné čekání na cvičný nálet. Ten byl však avizován skutečně až na 31. května, ovšem toho dne večer bylo prý jasné, že počasí nebude ideální a dokonce vypukla bouře. Pohotovost CPO však nikdo neodvolal a ani nebylo nařízeno provedení cvičení bez plánovaného náletu. V některých obcích tedy usoudili zdravým rozumem, že počasí cvičný nálet nedovolí a že z úsporných důvodů bude lepší provést cvičení tak, jako by se nálet odehrál. Ovšem poté přišel rozkaz, že nálet se bude opakovat nejdéle do 12. června. Cvičení proběhlo, jak již víme, 11. června - ovšem za dosti špatného počasí. Tudíž opět nesplnilo svůj účel a "města, jako Milevsko, Písek, Strakonice, České Budějovice, Tábor, zase se marně připravila". Letoun podle článku prý zabloudil a vrátil se zpět do Prahy. Opět o tomto ale nebyly poslány zprávy místním CPO, neboli organizace cvičení CPO nebyla znovu opravdu taková, jaká měla být. Samozřejmě se nabízí otázka, zda opravdu bylo řekněme tak špatné spojení telefonem či telegrafem mezi dotyčnými sídly, nebo se prostě velitelství CPO rozhodlo v rámci cvičení místní organizace CPO v celé situaci tzv. "nechat vykoupat". I Dr. Ročák si v článku stěžoval, že pokud nebude kvalitní spojení, tak o náletu budou vědět místní CPO s nadsázkou řečeno "až těsně předtím než bomby začnou padat". Vcelku děsivá perspektiva v případě možné letecké války na podzim 1938...

Zdroje:
Karel HLUBUČEK, Plašení s poplachem, Lidové noviny, 20. 6. 1937, s. 5 (digitalniknihovna.cz).

Petr KOZEL, CPO, LS a Trhové Sviny 1936 - 1945, vloženo 5. 9. 2013, online pkmodely.estranky.cz - sekce "CPO a Luftschutz 1929 – 1945".

TÝŽ, Českobudějovická civilní protiletecká ochrana (CPO) v letech 1935 - 1938 (1. část - Výběr č. 3/2017, s. 149 - 162, 2. část - Výběr č. 4/2017, s. 207 - 226).

Rok práce v CPO, Obrana obyvatelstva, ročník 1, 1935 - 1936, č. 11, s. 365.

Dr. B. ROČÁK, ZÁVADY A OBTÍŽE CPO, Obrana obyvatelstva, ročník 3, 1937 - 1938, č. 1, s. 13 - 14.