Radniční pivovar
Hospodské putování Trhovými Sviny slaví své jubileum: právě vychází již jeho dvacátý díl. Když jsem rozmýšlel, kterému hostinci jej budu věnovat, napadlo mě, že by to výjimečně nemusel být hostinec v pravém slova smyslu. Naše město totiž má nejen bohatou hospodskou historii, ale výjimečnou kapitolou je i historie městského pivovaru, který sídlil v radničním dvoře, tedy v domě čp. 32 na Žižkově náměstí. A protože předpokládám, že se svinenské pivo, které se v něm produkovalo, čepovalo především v Trhových Svinech, samostatnou kapitolu si místní pivovar bezpochyby zaslouží.
Svinenské pivo nemohlo být pouhou rychlokvaškou, která by se vynořila a zakrátko zase zmizela. Byl to fenomén trvající několik století, a ačkoliv jej už bohužel nikdy neochutnáme (a ani již nežije nikdo, kdo by mohl jeho kvalitu zhodnotit), můžeme se domnívat, že jeho chuť byla uspokojivá. Jinak by se místní pivo nevařilo několik stovek let.
Hospodské putování, jehož součástí je i dnešní cesta, se soustředí především na provozy 20. století. K těm starším mnohdy ani neexistují potřebné informace a navíc se ze zcela pochopitelných důvodů není koho ptát. Proto se podíváme na nejstarší historii svinenského pivovaru spíš zběžně a budeme se věnovat zejména jeho existenci ve 20. století.
Historie vaření piva v Trhových Svinech sahá zřejmě až na sklonek 14. století, kdy se hovoří o určitých „várkách“ (P. Jákl, 2010, s. 643). Zcela prokazatelně se zde pivo vařilo o sto let později, což dokládá privilegium, jež Trhovým Svinům udělil král Vladislav Jagellonský: „Ve čtvrtek před sv. Václavem roku 1482 uděluje král na přímluvu Voka z Rožmberka novou privilej na vaření piva, aby žádný v okolí na mílí vzdálí žádných skladů nedělal a piva nevařil…“ (J. John – M. Poláková, 2006, s. 24).
Během následujících let byl pivovar střídavě držen šlechtou a městskou samosprávou, od roku 1885 jej již trvale vlastnilo město Trhové Sviny. Na přelomu 19. a 20. století se v pivovaru vystřídala celá řada sládků, přičemž výraznějších úspěchů se podařilo dosáhnout Bohuslavu Nitschkemu, který sem přišel z jihomoravských Dolních Věstonic: během let 1909–1910 vystavil celých 2 742 hektolitrů svinenského piva. Posledním provozovatelem před zakonzervováním pivovaru byl Josef Šimon, který provoz pivovaru spolu se sládkem Josefem Reichertem a postarším Františkem Valutem zajišťoval do roku 1915 (P. Jákl, 2010, s. 644). To je ostatně přiznáno i v Chytilově adresáři z roku 1915, který uvádí, že majitelem pivovaru je město Trhové Sviny, nájemníkem Josef Šimon, ale další informace bohužel nesděluje.
Po vzniku samostatné Československé republiky svitla skomírajícímu pivovaru v Trhových Svinech nová naděje: v roce 1920 byl pronajat místnímu, nově ustavenému Družstvu hostinských, jehož členy byli majitelé trhovosvinenských hostinců (kromě třech se zapojili všichni). Tito hostinští se zavázali, že budou do svých lokálů odebírat pivo z radničního pivovaru, ačkoliv část z nich si byla vědoma toho, že kvalita piva z Českých Budějovic je o několik tříd lepší. Úmluvu tak často porušovali a místní pivovar na tom samozřejmě tratil (Kronika TS I, 1922–1926, s. 91).
O době po roce 1918 se poměrně široce rozepisoval tehdejší městský kronikář František Boček, který upřesňoval, že v přízemí radnice, na západní straně, byla od roku 1922 nově umístěna knihovna, kdežto na straně protější býval výčep pivovaru a výčepníkův byt. „Když pivovar byl restaurován, dostal výčepník, vlastně nájemník, ke dni 15. 7. 1920 výpověď a teď tam bydlí sládek,“ je zapsáno v kronice (Kronika TS I, 1922–1926, s. 15).
Sládkem se stal Jan Zeman, který byl zřejmě dosazen Družstvem hostinských. Do kroniky poskytl informaci, že pivovar zaměstnává celkem šest pracovníků (kromě sládka tři pomahače a dva učedníky), a osvětlil, že „kotel ve várně pojme 54 hl; hotového výrobku 45 hl. Chladicí štok (54 hl) býval pod dozorem finanční stráže, nyní se platí daň z hotového výrobku, a to K 32 z jednoho hektolitru piva 8°. Vyrábí se pivo černé i světlé. Prostřed sklepa, v němž je 12 ležáckých sudů po 30 hl, je velká lednice, jež pojme 400 for ledu. Tento rok se uvařilo 2 689 hl piva a prodalo 2 339 hl. Pivovar nemá sladovny, slad se musí kupovat“ (Kronika TS I, 1922–1926, s. 91).
„Čtyřmi sty fory ledu“ se rozumí fůry ledu vysekaného ze zamrzlého Velkého rybníka. Jakmile rybník zamrzl a vrstva ledu byla dostatečně silná, bylo třeba pustit se do práce. Získaný led se pak dovážel na povozech na radnici a zásobovala se jím pivovarská lednice. Podle vzpomínek paní Lidmily Alexové se lednice v radničním dvoře využívala ještě během 30. let, kdy už pivovar jako takový neexistoval. Led zde uskladňovali místní hostinští, kteří si jej pak po malých dávkách přiváželi do svých soukromých lednic a chladili jím pivo. Zda se na sekání ledu podíleli a měli výsadní právo na jeho odběr, nebo dovoz ledu obstarávalo město a hostinští si jej museli kupovat, se dnes už nejspíš nedozvíme. Nepodařilo se najít ani žádný záznam, který by se k tomu jakkoliv vyjadřoval.
Nemohu si odpustit komentář, že kdybychom se dnes měli spoléhat na zásobování ledem z rybníka, byl by výsledek poněkud nejistý. Uvažme, že dřív bývaly zimy daleko tužší a rybníky byly zamrznuty prakticky po celou zimu. Stejně tak tomu bylo i se sněhem. Zatímco dnes by mohly děti skoro oslavovat, že napadla bílá nadílka, v minulém století byla sněhová pokrývka, často přesahující více než metr výšky, takřka samozřejmostí.
Vraťme se k našemu pivovaru a Družstvu hostinských. Zřejmě díky „nedisciplinovanosti“ restauratérů, kteří navzdory úmluvě preferovali budějovické pivo, se nad osudem pivovaru začala stahovat mračna. Situace vyvrcholila v roce 1927, kdy se družstvo ocitlo v likvidaci, a město se rozhodlo pronajmout prostor Českému akciovému pivovaru v Českých Budějovicích. Jednalo se pouze o sklad piva, pronajatý za roční poplatek 10 500 Kč. Jeho správcem byl jmenován pan Antonín Steinbauer. Město se snažilo nabídnout i zařízení výčepu a právo várečné. O to však budějovický pivovar neměl zájem a jeho ředitel, pan Brychta, se nechal slyšet, že trhovosvinenské právo várečné má pouze cenu historickou (Kronika TS II, 1926–1930, s. 74). Veškerý pivovarský inventář nakonec odkoupila českobudějovická firma Bedř. Gans a syn.
Od 1. července 1927 začal sklad využívat Český akciový pivovar v Českých Budějovicích; nájemní smlouva byla podle záznamu uzavřena na pět let čili do 30. června 1932. Bez využití nezůstala ani někdejší varna. Pronajala si ji firma Bratři Zátkové a zřídila v ní sklad sodovky a limonády. V tomto případně činilo roční nájemné 1 200 Kč (Kronika TS II, 1926–1930, s. 149).
Každého, kdo dnes vkročí do místní radnice, aniž by znal její historii, by sotva napadlo, že právě zde se kdysi vařilo pivo. Pavel Jákl ve své knize ostatně tvrdí, že pozůstatky pivovaru nejsou na první pohled zřejmé, a abychom je spatřili, museli bychom sejít do radničních sklepení. V gotických sklepích s klenutými stropy jsou totiž mj. pozůstatky lednice a spilky, v níž probíhalo kvašení piva (P. Jákl, 2010, s. 645).
Jak je již známo, pivo se v Trhových Svinech nevaří téměř sto let a od chvíle, kdy se zdejší pivovarská historie po mnoha staletích uzavřela, se snahy na obnovení provozu již vícekrát neobjevily. Současná doba ale přeje vzniku malých pivovarů. Vždyť v blízkém okolí našeho města vznikla v poslední době celá řada minipivovarů, např. v Žumberku, Jílovicích, Olešnici nebo v Petrovicích. Kdo ví, třeba se jednou dočkáme a společně si budeme moct připít svinenským pivem.
Jsme na konci naší dvacáté hospodské cesty, loučíme se s pivovarem a již teď mohu slíbit, že v příštím čísle Trhovosvinenských listů nás čeká další zastávka v jedné z místních hospod. Závěrem bych chtěl poděkovat paní Lidmile Alexové a paní Janě Bartyzalové a za poskytnutí fotografií panu Mgr. Janu Štifterovi. Paměť místních lidí bohužel nesahá tak hluboko, abychom se o pivovaru mohli dozvědět přímo od nich, a tak jsem musel využít také několik zdrojů, které uvádím níže.
Prameny:
Kronika města Trhové Sviny, I. díl, 1922–1926.
Kronika města Trhové Sviny, II. díl, 1926–1930.
Literatura:
JÁKL, Pavel. Encyklopedie pivovarů Čech, Moravy a Slezska, II. díl Jižní Čechy. Praha: Libri, 2010.
JOHN, Josef – POLÁKOVÁ, Marie. Mé, tvé, naše Trhové Sviny. Velešín: Růže, s. r. o., 2006.
Foto: archiv Mgr. J. Štiftera.
