100 let od jeho narození
V letech 1973 až 1983 Karel Hašek nastudoval s ochotníky několik her od současných autorů. Byly to hry „Expres meridián má zpoždění“, „Silvestr“, „Kytička pro panenku“ a „Zpráva o chirurgii města N“. Za nastudování Solovičovy hry Expres meridián získal soubor na krajské přehlídce ochotnických divadel v Humpolci v roce 1975 hlavní cenu poroty a cenu diváků, Karel Hašek dostal cenu za nejlepší herecký výkon. V době mezi uvedenými inscenacemi se opět vrátil ke klasice novým, třetím nastudováním úspěšné inscenace „Naši furianti“.
Činnost v ochotnickém souboru ale nespadala do pracovní náplně ředitele kulturního domu. Tomu příslušela kulturní a osvětová činnost, správa a provoz místního kina.
Pozice vedoucího kina mu otevřela přístup k filmům, které ho fascinovaly od dětství. Možnost realizovat se v této oblasti byla pro něho dalším splněným snem. Sledoval vše, co s filmem souviselo. Sám byl nadšeným filmařem, ve chvílích volna mu byla filmová kamera věrnou společnicí... Předmětem jeho zájmu byly nejen filmy samotné, ale také veškeré technické novinky a vymoženosti, které s filmem souvisely. Vyžadoval vždy to nejlepší a nejmodernější. (Dokladem toho je to, že ještě v době důchodu se přičinil o zavedení tehdejší novinky – Dolby Stereo.) Díky jeho přehledu, informovanosti a zájmu o novinky si ho v půjčovně filmů v Českých Budějovicích velice vážili. Vycházeli mu vstříc v požadavcích na zapůjčení nejnovějších „trháků“, a tak byly Trhové Sviny jedním z prvních míst, kde se tyto filmy promítaly, často i dříve než ve velkých městech.
Byl to bezpočet filmů, které se ve Svinech promítaly. Ve svých vzpomínkách zaznamenal Pavel Kysela tituly, které byly uvedeny v letech 1967 a 1968, tedy v době jeho působení v KD. Zde je uvedena však pouze jejich část:
….Záhada na ostrově, Ďáblova past, Vinnetou - Rudý gentleman, Jánošík I. a II. díl, Fantom Morrisvillu, Romulus a Remus,.Old Shatterhand, Vinnetou – Poslední výstřel, Ukradená vzducholoď, Na sever od Alijašky, Fanfán Tulipán, Viva Maria,Vojna a mír I. a II. díl, Černý tulipán, Tři mušketýři, Poklad na Stříbrném jezeře, Král Šumavy, Sedm statečných, Poklad Inků, Dákové, Syn kapitána Blooda, Zlatokopové z Arksansasu, Grand restaurant pana Septima, Maryška a Napoleon, Četník v New Yorku, Tygr sedmi moří, Rio Bravo, Help, Muž z Honkongu, Jak ukrást Venuši, Pět holek na krku, Na Žižkově válečném voze, Velká vlaková loupež, Vládci Venuše I. a II. díl a další…
V roce 1985 ve článku „Tři zastavení za kulturou“ v Kulturním rozvoji autoři příspěvku Jiří Čapek a Libuše Mašková uvádějí:
…Centrem všeho dění v kulturním domě je velký sál s 369 místy a s výbornou akustikou. Tady se pořádají divadelní představení, koncerty, další společenské a kulturní akce, oslavy různých výročí. V menší klubovně, která je současně stálou výstavní síní, zkoušejí ochotníci, pořádají se tu taneční. V přízemí sídlí loutková scéna. Hala před nabízí a tvoří druhý výstavní prostor. A konečně i foyer hlavního sálu slouží jako příležitostný výstavní prostor...
Kino odehrálo 483 představení, která zhlédlo 53 572 diváků, což je skoro 110 návštěvníků na jedno filmové představení …
…Společenská, kulturní a osvětová práce začala mít pod jeho vedením nejlepší zvuk a vytříbený profil. …
Karel Hašek dával prostor a věnoval svoji pozornost i ostatním uměleckým oborům. Velká nabídka byla především v oblasti hudební. Vážnou hudbu propagoval a skvělým způsobem zprostředkovával v rámci Klubu přátel hudby tehdejší ředitel LŠU v Trhových Svinech Ján Hreňo, a tak zde hostovali největší kapacity z oboru. Karel Hašek přicházel s nabídkou ostatních hudebních žánrů, především s nabídkou koncertů populární hudby, čímž si získal mladou generaci. Hostovali zde například Helena Vondráčková, Václav Neckář, Jiří Korn, skupina Olympic a další…
Významná byla také spolupráce s místním gymnáziem. Studenti měli možnost zde realizovat své vlastní zábavné pořady (Bavte se s námi), které se staly tradicí až do zrušení gymnázia v r. 1984.
Spolupracoval ale také se školkou, základní školou i stavebním učilištěm. Byl zde prostor i pro prezentaci umění tanečního, výtvarného. Odehrávala se zde spoustu akcí a činností, přehlídek, akademií, musely se ale konat i povinné oslavy různých výročí.
O podpoře jiných uměleckých oborů svědčí „Vzpomínka na pana Karla Haška“ od paní Ludmily Nápravníkové, která byla vedoucí oddělení zájmové umělecké činnosti Okresního kulturního střediska v Českých Budějovicích:
„Někdy v polovině osmdesátých let minulého století mne s ním seznámila jeho neteř Helena, má bývalá kolegyně z oddělení zájmové umělecké činnosti Okresního kulturního střediska v Českých Budějovicích. Pan Hašek tehdy šéfoval trhosvinenské osvětové besedě, k níž přináležel i tamní kulturní dům, který, troufám si říci, bezesporu patřil k těm nejlepším v celém okrese. A to nejen svým příjemným prostředím, vybavením, technikou, zázemím pro účinkující a dostatečnou kapacitou míst pro diváky, ale i bohatou kulturní nabídkou. Tu hojně využívali jak místní, tak sem rádi zajížděli i Budějčáci a lidé z okolních obcí.
Pan Hašek patřil ke kulturním nadšencům, kteří se s elánem a pracovním nasazením snažili prostřednictvím kultury obohatit v té nelehké době život svých spoluobčanů. Jeho životní energie, kterou věnoval místním ochotníkům, kinu, provozu divadla a dalším aktivitám byly až nakažlivé, a tak záhy vznikl nápad, že vestibul před divadelním sálem by se dal využít jako výstavní prostor. Po naší domluvě nechal pan Hašek upravit stěny v předsálí, aby se tam daly zavěšovat obrazy, obstaral skla pro instalaci grafik a fotografií, my jsme z výstavného fundusu OKS zapůjčili několik soklů, aby se daly vystavovat i trojrozměrné předměty a neprofesionální výtvarníci a fotografové měli k dispozici další výstavní prostor v hezkém prostředí. Vystavoval se zde kupříkladu výběr děl z Okresní výtvarné přehlídky AMO nebo výstavy fotografií členů českobudějovických tvůrčích skupin FOTOS a FOTAM, ale realizovaly se zde i autorské výstavy jednotlivých umělců. Tento výstavní prostor pak následně začaly využívat i školy k prezentaci dětské tvorby.
Výstavy se zde pořádají dosud a já, kdykoliv přijedu do Trhových Svinů s přítelkyněmi na některé divadelní představení, zde při této příležitosti se zájmem zhlédnu právě uspořádanou výstavu a pokaždé vzpomenu s náležitou úctou na pana Karla Haška.
Vyvrcholením působení Karla Haška v Trhových Svinech v oblasti ochotnického divadla bylo v roce 1985 nastudování Jiráskovy Lucerny. Karel Hašek si dal cíl nejvyšší - přizvat k hostování herce Národního divadla v Praze. Protože s Čestmírem Řandou měl dobré kontakty již z dřívějších let, obrátil se přímo na něho.
O atmosféře pracovních i osobních setkání s ochotníky v Trhových Svinech podal svědectví sám zasloužilý umělec Čestmír Řanda:
„Asi před patnácti, možná více lety, jsem společně se Slávkem Vejražkou a Vladimírem Lerausem hostoval v inscenaci Naši furianti v Trhových Svinech. Moc rád na tu dobu vzpomínám. Je tam vynikající soubor, divadelníci tělem i duší, skuteční ochotníci. Proto mne mile překvapilo, že chtějí na počest 40. výročí osvobození nastudovat Jiráskovu Lucernu, představení, jímž činohra ND otevírala historickou budovu, a že by byli rádi, kdybychom mohli s některými kolegy v jejich představení hostovat.
O kvalitách souboru jsem neměl pochyb. Věděl jsem, že zůstali věrní tradicím. Jejich obecenstvo je náročné, neboť je vychované desítkami let kvalitních ochotnických představení. Jen jsem si neuměl představit, jak všechno zorganizovat.
Musím však upřímně přiznat, že jejich pozvání lákalo, dráždilo. Nebyla to jen vzpomínka na mládí, ale zejména úžasná touha nadechnout se jiného vzduchu, napít se z čerstvého pramene. Tak totiž na kumštýře působí to pravé nefalšované prostředí, které bylo kolébkou českého divadla.
Obrátil jsem se na některé své kolegy – zasloužilou umělkyni Janu Hlaváčovou, zasloužilého umělce Vladimíra Brabce a na Františka Němce. Nadšeně souhlasili. A tak jsme začali propracováním přípravy. Jednání jsme vedli převážně s Karlem Haškem, duší celé akce. Dohodli jsme se, že jejich režie bude přizpůsobena pražské inscenaci. Od té doby zajel několikrát do Prahy, pečlivě si poznamenal každý detail. Nakonec jsme se dohodli, že by bylo dobré umožnit celému souboru, aby pražskou inscenaci zhlédli. Nebylo to lehké, ale správa činohry ND nám vyšla vstříc. Pak začaly zkoušky. To bylo zhruba před rokem. Bylo jich osmdesát. Věrně studovali jeden obraz za druhým. Jen si představte, jaký vztah musejí tito lidé k souboru, k divadlu! Někteří z nich, aby soubor mohl pravidelně zkoušet, museli nastudovat a osmdesátkrát zkoušet roli, o níž věděli, že v ní nikdy nevystoupí. Přesto obětavě zkoušeli a pilovali. Všechno připravovali téměř sami. Já jsem jen párkrát za nimi zajel, abychom se dohodli na drobnostech.“
„Před premiérou jsme do Trhových Svinů přijeli brzy odpoledne. Večer byla premiéra. Společně jsme měli jednu krátkou – jen dvouhodinovou zkoušku. Musím říct, že po zkoušce jsme byli všichni klidní, protože soubor byl perfektně připraven.
Vlastní představení – to byla opravdovská malá národní slavnost. Až nás dojímalo přijetí obecenstvem. S nejrozmanitějšími pozornostmi jsme se setkávali nejen na jevišti, ale i v zákulisí. Obecenstvo nás pozdravovalo téměř při každém výstupu. Ale co bylo nejkrásnější, že stejně vřele pozdravovalo a odměňovalo i domácí. Pro nás, členy Národního divadla, to byl výjimečný a ojedinělý, krásný a úžasný zážitek. To jsou okamžiky, které člověku dávají novou sílu, kdy si znovu a znovu říkáte, jaké máte štěstí, že můžete rozdávat radost….
…Přál bych všem profesionálním hercům, aby se jim čas od času poštěstilo dostat se k hostování do takového pravého nefalšovaného ochotnického souboru.“
Do dalších plánů Karla Haška zasáhla vážná nemoc manželky Gerty, která mu byla ve všem velkou oporou. Byla nejen jeho oddanou partnerkou v životě i na jevišti, byla bezesporu také tou, díky jejímuž přijetí a pohostinnosti se zde hostující herci cítili jako součást rodiny, vznikla i celoživotní přátelství. Se smrtí manželky 30. srpna 1988 se velmi těžce vyrovnával. K milovanému divadlu už se vracet nechtěl. Po odchodu do penze si ponechal pouze správu kina, která mu poskytovala každodenní večerní program. Jeho poslední aktivitou, ke které se nechal zlákat, byla příprava historického průvodu, symbolizujícího rožmberské poselstvo při předání městských práv Trhovým Svinům. Slavnostní akt k 555. výročí města Trhových Svinů proběhl 11. října 1992. Zapojeni byli nejen členové ochotnického souboru, ale i další obyvatelé města. Úspěch této akce mu dal impuls k úvaze o nastudování divadelního představení. K tomu však již nedošlo, protože ho zasáhla vážná nemoc. Zemřel 15. března 1993 ve věku 68 let .
Karel Hašek byl jednou z nejvýraznějších postav Trhových Svinů v letech 1951 – 1988. Díky jeho práci získalo město na poli kultury velké renomé v rámci celého kraje. Byl ve správné době na správném místě, měl kolem sebe lidi, kteří mu pomáhali sny realizovat. Nelze je všechny vyjmenovat, byly to celé rodiny i jednotlivci, lidé na scéně i v zákulisí.
Když jsem loni touto dobou sdělila mému bratranci Karlovi Haškovi své rozhodnutí připravit vzpomínku na jeho otce, mého strýce, udělalo mu to velkou radost. Moc se těšil.
Život však přináší spoustu paradoxů. Jedním z těch smutných je fakt, že právě v roce stého výročí narození Karla Haška zemřel jeho syn, Karel Hašek mladší. Odešel ve stejném věku jako jeho otec. Do 68 let mu chyběl jeden měsíc…
Má vzpomínka patří jim oběma.
Materiály:
Od Linharta k Herbstovi aneb 140 let ochotnického souboru – Jiří Čajan st.
Vzpomínky l. Nápravníkové
Kulturní rozvoj 1885 - čtrnáctideník ministerstva kultury ČSR pro kulturně výchovnou činnost; „Tři zastavení s Kulturou“ – Jiří Čapek a Libuše Mašková
Vzpomínky P. Kysely
Vlastní vzpomínky
Fotografie: Archiv rodiny Pišingerovy a Haškovy
