- tak byly nazvány Trhové Sviny v Lidových novinách v říjnu roku 1924.
Jihočech 1924: „Občanstvo celého okolí jest do krajnosti rozrušeno a zmírá strachem před další budoucností. Všechna bezpečnostní opatření samosprávy, občanských hlídek a četnictva selhávají. Obyvatelstvo dožaduje se na samosprávných orgánech, aby tyto postaraly se o zesílenou ochranu před dalším ničením majetku…“
Město tajemných požárů – tak byly nazvány Trhové Sviny v Lidových novinách v říjnu roku 1924. Tehdy se o tom hovořilo snad v celé republice, protože takové množství úmyslně založených požárů nemělo obdoby. Město s okolím žilo ve strachu, místní se báli o své majetky i o svůj život.
Možná vše spustil při velké bouři 16. května roku 1923 úder blesku do stavení Jana Kociny, domkáře v Čížkrajicích na Stráni. Celé stavení padlo za oběť nespoutanému živlu. Až do září byl v okolí od ohňů klid, klid před bouří, kterou roznítil neznámý žhář. Dne třicátého tohoto měsíce zachvátil ve Svinech červený kohout stodolu Františka Čurdy, zvaného Táborský u domu číslo 175. Třicátého října hořelo navečer v Hrádku hned na dvou místech. U Jana Wilda a Jana Reisingra. Třetího listopadu hořelo v Čížkrajicích u Vojtěcha Vejsady a hned na to pátého u Jana Wágnera. Sedmý listopad byl osudný pro Leštinu – Pelecha ve Lništi.
Nenadálou situací se začala zaobírat městská rada. Při svém zasedání 9. listopadu projednávala podezřelé požáry, které „vyskytují se takřka každodenně jak ve městě, tak i v nejbližším okolí“ a jelikož bylo obyvatelstvo značně znepokojeno, vydala tato opatření: Budou zavedeny povinné noční hlídky. Služby jsou stanoveny od osmi hodin do půlnoci a od půlnoci do rána. Hlídat bude vždy osm chlapů, vybraných po jednom z každého stavení. Lampy budou svítit do čtyřech do rána a ponocní budou sloužit až do páté hodiny, četníci, posíleni o čtyři muže, budou ve střehu. Za dopadení bude vypsána odměna 500 korun československých!
Noční hlídky byly zavedeny nejen ve Svinech, ale i v Otěvěku, Hrádku, Lništi, Čížkrajicích, na Chvalkově a jinde. Sousedé si svoje majetky samozřejmě hlídali sami, jak bylo v jejich silách. Těžko se tehdy spalo.
Začátkem prosince napadl čerstvý těžký sníh. Čtvrtého, na den svaté Barbory, bylo v Čížkrajicích už od rána pošmourno, sem tam poletoval sníh, když poklidnou atmosféru přeťal náhlý panický křik, že u domkáře Bedlána na čtyřiatřicítce hoří! Oheň se stěží prokousával střechou, na které ležela silná sněhová pokrývka. Sousedé se seběhli ze všech stran a pomáhali při hašení, čím se dalo. Hlavně sníh byl velkým pomocníkem. Nakonec byl oheň uhašen a k šetření přizváni četníci. Mokrý sníh pomohl zároveň při pátrání po zlomyslném paličovi. Vrchní četnický strážmistr Hrdina si povšiml při ohledání terénu podivných stop vedoucích od ohořelého stavení. Na jedné botě totiž chyběla podkůvka pod patou. Vydal se po nich kolem rybníka směrem k nedaleké Slavči. Když přešel Klenský potok, zjistil, že stopy vedou do mlýna zvaného Lousův ve vlastnictví mlynáře Tomáše Herbsta. Boty bez podkovy našel v předsíni a pak už bylo snadné zjistit, že patří mlynářovu devatenáctiletému synovi Čeňkovi, který byl na to zatčen a dán do vazby okresního soudu ve Svinech. Při výslechu se kajícně přiznal a byl usvědčen ze čtyřech požárů a dvou pokusů. K jeho odsouzení však nedošlo, protože byl ve vyšetřovací vazbě Krajského soudu v Českých Budějovicích uznán jako choromyslný a převezen do ústavu v Dobřanech. Možná že jeho pyromanské choutky probudil zrovna květnový zásah blesku do chalupy v Čížkrajicích.
Tak si celé trhosvinensko oddychlo a život šel spokojeně dál. Ovšem – ne na dlouho. Po třech měsících od posledního požáru byly přímo ve Svinech založeny dva ohně ve stodolách Karla a Jana Štojdlových, od kterých chytla i stodola souseda Pelecha. Čísla popisná 183 a 184. Co je zase tohle? Vždyť žháře v prosinci chytili. Snad je to jen shoda náhod, šeptali si lidé po Svinech. Bohužel, dvacátého pátého dubna pohltily plameny stavení mlynáře Jana Trajera, v květnu jedenáctého hořelo u paní Halešové „Krýgrů“ a stodola Ferdinanda Stráského, šestnáctého byl spatřen oheň na Stráni v Čížkrajicích u Kocinů.
Vrchním strážmistrem Hrdinou a strážmistry Břížďalou a Rubínem byl v té době vypátrán zlodějíček František Brousek, třináctiletý žák druhé třídy měšťanské školy, syn domkáře z Rejt. Utekl od rodičů a potuloval se bez cíle po okolních lesích. Školákovi bylo prokázáno osmnáct vloupání a mimo to tři požáry v Trhových Svinech. Nepřiznal se ke žhářství na Kýgrovině, tvrdil, že zrovna zapaloval u Stráských. Kromě toho byl usvědčen z podpálení lesa u obce Hrádku na Háperku patřícímu Buquoyskému velkostatku v Nových Hradech. Naštěstí tehdy pršelo a ze stodvacetihektarového lesa shořelo jen pár metrů složeného dřeva a několik smrků. Výtečník byl zatčen a dán do vazby okresního soudu 18. května, v červnu byl jako nedospělý odsouzen pro žhářství a zločin krádeže k šestiměsíčnímu vězení s nástupem do polepšovny.
Leč požáry neustávaly. Dvacátého pátého května zahořeli v Mohuřicích Štangl a Holeček a dvacátého devátého Bíchová ve Lništi. Rada města zavedla opět jako v třiadvacátém roce povinné noční hlídky o osmi mužích. V první polovině června hořelo u Šimečků ve mlýně, u Malovců v Otěvěku a patnáctého na svatotrojiční pouť shořely hospodářské budovy na faře.
Svinenský děkan Tupý si ve svých zápiscích posteskl: „Hrůzostrašný rok! Stále se udržovala pověst v městě, že budou hořeti katolíci a kolik! Celá litanie! A pořád hořelo a jen skutečně u katolíků v městě a okolí! Nepopsatelné rozechvění a hrůzy – stále skoro v neděli! …i veršíky se našly na mezi u Lnišť: „na mezi sedím, do ohně hledím, jen mne nejvíc mrzí, že to špatně hoří“! To již ukazovalo na fikaného školáka. Z hrůz okolí nevycházelo! Za vrchol teroru pokládán oheň děkanských stodol večer o pouti Sv. Trojiční; nad chlívci bylo jen něco slámy (ta zapálena ze zahrádky souseda Wágnera); na kůlně jen seno; palič chtěl postrašit město co nejvíce!“
Městská rada vypisuje 16. června odměnu 2.000 Kč na dopadení žháře.
Požáry byly neustále probírány v tisku. Lidové noviny, Republikán, Národní listy, Písecké listy, Volná myšlenka, Hlas lidu a další, všude se hovoří o úmyslně zakládaných požárech v Trhových Svinech a okolí. V Hlasu lidu vyšel 23. června článek Z Trhových Svinů, v rubrice Dopisy. Mimo jiné je zde uvedeno, „…že zvláštní jest, že požáry stiženi jsou pouze příslušníci lidové strany, a že každý požár vypukne vždy v noci z neděle na pondělí, kdy naše pokrokově vychovaná mládež baví se buď u muziky nebo v biografu, nebo huláká po ulicích a hospodách. Jest patrno, že požáry zakládá mstivá zločinná ruka“ V souvislosti se zatčeným nezletilým Brouskem se píše: „Poněvadž po jeho zatčení požáry se opakují, jest jisto, že v městě neb okolí zdržuje se paličská společnost, která systematicky a úmyslně provádí dílo lidské zvrhlosti, stranického záští a msty. Na těchto poměrech nese hodně viny dnešní výchova mládeže, na kterouž příčinu sice ukazují, ale netroufají si to říci veřejně. Kolik tu bylo jenom „osvětových podniků“ v hostinci bývalého starosty, kde shromažďovala se mládež škole odrostlá a vychovávána byla v duchu protikatolickém, a jak vlivem téhož člověka odpadli u nás mnozí od víry k různým sektám. Tak místo občanské snášenlivosti živilo se a živí záští a není vyloučeno, že plameny požáru roznítil některý poštvaný člověk v domnění, že koná dílo dobré, když poškozuje tak citelně příslušníky strany mu nepohodlné. Ovšem pochodeň „osvěty“ nesli také ještě jiní – někteří z pokrokářských učitelů.“ Na to pisatel napadá učitele Františka Bočka.
Školní rada se zastala učitelstva a schválila rezoluci navrženou panem Žákem: „Místní školní rada v Trhových Svinech na schůzi 27. 7. 1924 konané odsoudila jednohlasně psaní časopisu „Hlas lidu v Českých Budějovicích vycházejícího, který mimo jiné lživě napadá výchovu dětí ve škole, najmě u nás, jako by v nich vychovávání byli lupiči a lháři. Uváží-li se časté opakování požárů v poslední době, vidno z dotyčného článku přání popuditi občanstvo proti škole a to nejen zde, ale všude tam, kam časopis ten dochází. Místní školní rada upozorňuje na to a žádá, by státní návladnictví bylo vyzváno k zakročení proti časopisu „Hlas lidu“ respektivě pisateli na základě zákona o ochraně republiky a zákona o tisku. Nebude-li dáno zadostiučinění, bude ohrožena vážnost školy a úspěšné vyučování v této. Místní školní rada podotýká, že nedošla jí dosud ani jedna stížnost pro působení napadených učitelů. Učitelům těmto vyslovuje místní školní rada úplnou důvěru.“
Proti obsahu článku v Hlasu lidu se ohradilo celkem sedmnáct místních korporací a spolků. Žádaly městskou radu, aby byl pisatel volán k zodpovědnosti.
Napětí se stupňovalo, ačkoliv byl druhý žhář vypátrán, hrůza zakládání ohňů trvala a nezůstalo jen u požárů. Později začal posílat pachatel výhružné dopisy dobře situovaným osobám – příkladně mlynáři Josefu Kolínovi ze Svinů, Jakubu Holinkovi z Hájku a Václavu Leštinovi z Lniště. Lidové noviny zmiňují paličský dopis Petru Kollarovi psaný tiskacím písmem. Anonym hrozil, „že vyhoří a nebude-li hned na mizině, že vyhoří znovu, dokud se nevrátí ke své ševcovině.“ Jihočeské listy psaly: „… někteří z občanů trhosvinenských obdrželi dopisy, v nichž se jim vyhrožovalo vypálením, pakliže nesloží na určitém místě obnosy peněz ve výši 1.000 – 5.000 Kč. Takový dopis dostal Tomáš Kolár (patrně se ale jednalo o Petra Kollara), který letos již jednou vyhořel. Anonymní zlosyn mu diktoval, aby na určitém místě při silnici k Novým Hradům složil 1.500 Kč, jinak že bude dům jeho vypálen podruhé. Na znamení souhlasu měl p. Kolár rozházeti útržky z dopisu toho na náměstí kolem kašny.“
Snad nejhorší byla neděle 31. srpna. Ve Svinech hořelo na čtyřech místech najednou! Kolem půlnoci byly zapáleny stodoly Petr Kollara, čp. 167, Františka Štojdla čp. 52, Martina Levého čp. 35 a Antonína Paška na čp. 45. Republikán o této hrůzostrašné noci píše: „Trhosvinenští žádali telefonicky pomoc hasičů z Č. Budějovic, avšak nemohli se dovolati, poněvadž spojení bylo přerušeno stržením drátu. Díky našemu obezřetnému věžnému, který požár svým vycvičeným zrakem zpozoroval a ihned naše českobudějovické hasiče vyrozuměl, tito ihned jeli do Trhových Svinů s autostříkačkou a zúčastnili se zdolání dravého živlu. Příjezd našich hasičů do Trhových Svinů byl nadšeně vítán, poněvadž místní sbor nebyl v stavu tak rozsáhlé požáry obsaditi a jim čeliti. Česko-budějovičtí vzali útokem požár usedlosti pana Petra Kolára, kterýžto statek nalézá se ve městě a bylo nebezpečí, že od tohoto chytne fara a vedlejší usedlost pana Smrčka. Při usedlosti pana Kolára lehla požárem zachvácená stodola, kůlny a střechy stájí. Obytné stavení bylo uchráněno nepoškozené i vedlejší fara a sousední domy. Další dva požáry zničily stodolu pana Paška s veškerou zásobou a sklizenou úrodou v ceně 40.000 Kč, dále u pana Fr. Štojdla stodolu a zásoby se zařízením v ceně 50.000 Kč. Pan M. Levý utrpěl škody za 200.000 Kč a pan Kolár škodu 180.000 Kč, tudíž celkem bylo naděláno škody za Kč 470.000. Čes.-budějovičtí hasiči pracovali až do rána do půl sedmé hodiny, kdy byl požár úplně zdolán a odjeli pak domů, příjezd do Čes. Budějovic byl v 7.10 hodin ráno. Naše Čes.-budějovické hasičstvo projevilo opět svou obětavost a vytrvalost při požáru.“
Záchranných akcí se kromě budějovických hasičů a místního sboru účastnilo ještě několik dalších venkovských hasičských sborů.
Ihned po té se městská rada a obecní zastupitelstvo usnesly na těchto opatřeních: „1) vypsána odměna 5.000 Kč na dopadení paliče, 2) k ministerstvu vnitra podána žádost o energickou ochranu majetku zdejšího obyvatelstva, o vyslání tajné státní policie a o rozšíření stavu četnictva, 3) intervenováno u okresní správy politické, 4) zavedeny placené (obcí) hlídky občanské v noci, a to ve všední dny po 4 mužích, v sobotu, neděli a ve svátek po 8 mužích; 5) hasičskému sboru doporučeno urychlené zakoupení automobilové stříkačky s podotknutím, že obec ručí za zápůjčku, případně zavazuje se platiti úroky a úmor; byla hned také schválena komunální zápůjčka na stříkačku 15.000 Kč.“
Rada současně schválila umístění celonoční lampy v ulici k transformační budce a u mostu k tržišti a v noci z prvního na druhého září měly pohotovost hasičské hlídky, bylo zřízeno prozatímní místo obecního strážníka výhradně pro policejní službu v místě.
Dne 16. září hořelo v Jílovicích a osmnáctého v Trhových Svinech v Trajerů mlýně. Okresní politická správa vyhlásila mimořádné opatření – nikdo nesměl po deváté hodině večer pobývat na ulici, na stejný čas byla vyhlášena policejní hodina pro hostince, děti se neměly bez vážných důvodů zdržovat na ulici ani ve dne. Dne 24. září byl ve městě vyhlášen výjimečný stav.
Nyní necháme hovořit vrchního četnického strážmistra: „Jelikož bylo těmito ohni i v sousedních okresech obyvatelstvo znepokojeno, ba i v celém kraji jižních Čech a veřejný tisk se o tento případ velmi zajímal, bylo koncentrováno nadřízeným četnickým velitelstvím a příslušnými úřady k vypátrání pachatele 14 četníků z českobudějovického oddělení a mimo to byl zařaděn na stanici psovod s policejním psem od oddělení v Písku.
Jako velitel stanice působil již uvedený vrchní strážmistr J. Hrdina při pátrání po pachatelích založených ohňů a na stanici zařadění strážmistři Boh. Břížďala, Jul. Rubín a Petr Brandl, kdežto jako soustředění četníci byli na zdejší stanici ještě tito strážmistři: Kar. Soukup (ze stanice Zliv), Jan Franc (st. Pištín), Václ. Herián (st. Čakov), Bohum. Trnka (st. Purkarec), Jos. Lesák (st. Čtyři Dvory), četník na zkoušku Jarosl. Brychta (st. Besednice), čet. na zkoušku Josef Sládek (st. Loučovice), Josef Duba (st. Dol. Dvořiště), Vojtěch Štícha (st. Dobrá Voda), Karel Babůrek a Antonín Kaucký (st. Nové Hrady), Fr. Hrbek (st. Rudolfov) a Lad. Kotrč (st. Římov). Jako psovod byl zde dočasně přidělen strážmistr Josef Čížek (st. Protivín) se státním policejním psem Resi.
Poněvadž se nynější starosta města Václav Stráský s celou městskou radou domníval, že nebude četnictvo s to, přes učiněné soustředění, aby pachatele vypátralo, ježto se soudilo všeobecně, že se jedná o celé konsorcium, a že jest to rázu politického, a že se může jednati o sabotáž, intervenoval starosta města u jednotlivých poslanců, u ministerstva vnitra a u vlády, aby byla dosazena tajná státní policie do Trhových Svinů, čehož také docílil. – Následkem toho bylo prostřednictvím okresní správy politické v Českých Budějovicích a zemské správy politické v Praze odesláno 4.9. z Prahy od státní policie 5 tajných policejních inspektorů, kteří v Trhových Svinech částečně samostatně a částečně s místním četnictvem službu a pátrání po žhářích konali. Přes všechna opatření byl založen na samotě mlynáře Jana Trajera (u Ficlů) dne 18. 9. v noci oheň, ačkoliv už jednou uvedený mlynář dne 24.4. téhož roku vyhořel a své stavení nově vystavěl. Byl rekvirován do Trhových Svinů k vypátrání pachatele též stát. pes policejního ředitelství z Prahy, který neměl úspěchu. – Také ministerský rada polic. ředitelství v Praze Knotek a jeho zástupce Dr. Zámiš přijeli automobilem na místo zločinu a pátrali po pachateli, což bylo rovněž bezvýsledné. – Poněvadž i státní tajná policie nedocílila skoro po jednom měsíci činnosti v Trhových Svinech nějakého výsledku, byla zpět do Prahy policejním ředitelstvím dne 27. 9. odvolána a rovněž byly i občanské hlídky v Trhových Svinech zrušeny, takže konalo pak v Trhových Svinech jenom výhradně četnictvo bezpečnostní a pátrací službu. – Za tím účelem dlel v Trhových Svinech několikráte i po delší dobu okresní četnický velitel kpt. výk. Jan Mann a vedl sám i v jednotlivých případech pátrání po neznámém paliči. – Konečně, když pachatel zasílal výhružné dopisy a určil k složení výpalného určitá místa, rozhodl se vrchní strážmistr J. Hrdina, ježto měl dosti strážníků po ruce, jedno z těchto pachatelem určených míst ve dne i v noci střežiti, což také dne 3. 10. ve skutek uvedl…“
O příčně požárů se vedly mezi lidem ohnivé debaty dobře popsány v Lidových novinách: „Nemají mnoho obyvatel Trhové Sviny. Ale i to málo stačí k tomu, aby vytvořilo nekonečný řetěz dohadů a domněnek možných i nemožných, směšných i vážných. Ale ke každé z nich je dosti námitek a hlavně – všechny se končí u osob mystických žhářů, důsledných, neodstrašitelných a cynických. A přes to nelze popříti jakéhosi milosrdenství těchto paličů. Nikdy totiž nesáhli na stavení obytná. Pálí výhradně chlévy a stodoly, nedbajíce ovšem, že se oheň může rozšířit. Je to nějaká ukrutná msta rodinná? Či je to snad jen příšerná hra šílenců a pyromaniaků? Nebo jsou to věci politické, které zavedly člověka až tam? Všem těmto otázkám lze přizpůsobiti některé okolnosti. Rodinné mstě by nasvědčovalo to, že jsou to většinou příbuzní, u nichž hoří. Ale lze namítnouti, že v městě tak starém a odříznutém od ostatního světa žijí z valné části vůbec jen příbuzní. A kdyby to byla msta, co hrozného by se muselo stát, aby bylo tak krutě mstěno? Jiná možnost je, že jde o „projevy politické“. Ale Trhové Sviny nežijí v politických rozbrojích. Vyskytují-li se tyto děsivé iluminace u lidí zbožných, proč by se jim měla klást na hlavu koruna politických mučedníků? Je otázka, zda nejde o vydírání. Ale vyděračské dopisy byly dosud psány pouze tři a zdá se, že ovzduší hrůzy, které vytvořili žháři, pytlačí někdo, kdo nesouvisí přímo s požáry. Je to zcela možno. Vždyť před několika dny přepadli podle všeho cikáni domek Jana Trsky v Německém a střílejíce do oken volali, aniž se jich kdo ptal: „My jsme ze Svinů a chceme peníze!“ Při tom je jisto, že se jen živili na příšerné slávě Svinů.“
Na paliče byla nastražena past. Četníci začali hlídat místo nad třžištěm u mohuřické silnice, kde měl mlynář Kolín u patníku uložit na příkaz vyděrače 1.500 korun v ocelové rource. Po dvou dnech bedlivého střežení zaznamenali strážmistr Rubín s četníkem na zkoušku Sládkem pohyb u sledovaného objektu. Na příkaz „Stůj!“ dotyčný sedl na kolo a prchal směrem k Mohuřicím. Zazněl varovný výstřel, přesto delikvent neuposlechl a ujížděl dále. Rozjela se rychlá pátrací akce. Na cestě byly spatřeny dvě ženy s kočárkem, které podezřelý nemohl minout. Revizor Trajer zjistil, že poznali projíždějícího cyklistu. Byl to mladý kovářský pomocník Dušek. Ten ujížděl dál až někam směrem na Keblany. Asi po čtyřech hodinách schovávání se opatrně vracel domů polní cestou přes Lniště – k samotě „U Šimánků“ před Kroupů chalupou. Tam už na něj čekali četníci včele s vrchním strážmistrem J. Hrdinou, kteří ho odvedli na stanici u Ostrých. Třiadvacetiletý Dušek zpočátku zapíral, ale po usvědčujících důkazech, kterým předcházela domovní prohlídka, se nakonec přiznal k šestnácti požárům. Říkalo se, že se z četnické stanice ozýval nářek a bití. Zatčeného se při soudním procesu zastával i výše jmenovaný odborný učitel František Boček. Ale obžalovanému Duškovi to ku prospěchu nebylo. Spíše naopak i přes Bočkovu podporu.
„Rodina Duškova pochází z Rakous, je v Trhových Svinech již čtrnáct let, aniž nabyla příslušnosti v čs. republice. Karel Dušek vychodil měšťanskou školu s výborným prospěchem, umí dobře česky a německy, učil se anglicky a rusky. Žhářství, z něhož byl usvědčen také domovní prohlídkou, bylo mu prostředkem k dosažení peněz. Pracoval plánovitě s rozvahou a pevně sledoval účel. Zapaloval s počátku jen proto, aby rozšířil hrůzu a postrach. Věděl dobře, až nasytí náležitě ovzduší dýmem, plameny a panikou, že začne s vyděračskými dopisy a hrabáním výpalného, které každý dá rád u vědomí, že nebezpečí je velké a snadno splnitelné. Bylo mu v domácím místě všechno protivné, živil se nenávistí proti státu i jeho občanům a chtěl odjet do Ameriky za vydřené peníze. Měl již pas k této cestě a nejnutnější znalost angličtiny. V Americe chtěl začíti nový život, dobrý, třebaže postavený na zločinech tak ohavných“ – píší Lidové noviny.
Společně s Karlem Duškem byl pro podezření ze spoluúčasti zatčen i jeho otec Tomáš a kamarád Josef Jindra z Třebíčka. Matka, která měla být pro podezření z účasti na zločinech svého syna taktéž zadržena, z toho všeho v záchvatu trudomyslnosti spáchala sebevraždu oběšením. Podezření za spoluúčast výše uvedených osob bylo pravděpodobně postaveno na tom, že žháře znali a jeho identitu zatajovali.
Poslední ránu dal celé té kauze Jihočeský dělník 17. října 1924 v článku A ještě žhář Dušek z Trhových Svinů: „Z Trhových Svinů od lidí naprosto věrohodných dostáváme toto sdělení: „Celá rodina Duškova jest velice pobožná. Je přímo pobožnůstkářská. Všichni její členové byli více v kostele než doma. Jediné pobožnosti nevynechali. Kromě toho zúčastňovali se všech slavností lidové strany. Zatčený palič Karel Dušek byl mimo to činný při divadelních představeních lidové (klerikální) strany a byl dokonce i cvičitelem Orla. To může dosvědčiti kde kdo v Trhových Svinech. Za svou oddanost ke klerikálům sklidili však pěknou odplatu. Když po zatčení K. Duška a jeho otce oběsila se jeho matka, odvděčil se jim zdejší děkanský úřad za všechnu jejich práci pro klerikální partaj tím, že děkan postavil se proti konání pohřbu Duškové v 11 hod. a ten musil se odbíti ráno v 7 hodin.“ Pokud se týká první části tohoto sdělení z Trhových Svinů, je pádnou odpovědí na štvaní Jihočecha, neboť tento socialistický (!!) časopis, odvolávaje se na věrohodnost svých zpráv, z vlastního podnětu postavil se proti tvrzení Stráže lidu, dělaje ex offo klerikálům a pokusil se ničemným způsobem přiřknouti Duška komunistům. Tak daleko vede u soc. dem. politická nenávist proti nám, že se nestydí uchylovati se k tak ničemným a zvrhlým prostředkům stranického boje. Dělníci soc. dem., suďte sami!“
A opět vrchní strážmistr Hrdina: „Karel Dušek byl porotním soudem v Českých Budějovicích 5. 5.1925 pro zločin mnohonásobného žhářství, zločin veřejného násilí a přestupek krádeže k desetiletému těžkému žaláři se zostřeným postem čtvrtletně a tmavou komorou každého výročního dne zatčení odsouzen. Na podanou zmateční stížnost K. Duškem a na odvolání státního zástupce do malé výměry trestu byl K. Duškovi vrchním zemským soudem v Praze dne 9.6. zvýšen trest na 18 roků těžkého žaláře. Celkem bylo zatčeno pro podezření ze žhářství vrchním strážmistrem Hrdinou, s pomocí ostatních na stanici zařaděných četníků po trvání této hrůzy na 20 osob.
Při ohních účinkovalo vždy místní hasičstvo mimo zdejší četnictvo a také sousední hasičstvo a mimo to byla v Trhových Svinech několikráte i automobilová stříkačka města Českých Budějovic s náležitou obsluhou a zasáhla při hašení, by se oheň dále nerozšířil.
Následkem těchto ohňů koupil sobě místní hasičský dobrovolný sbor motorovou stříkačku z Prahy za 130.000 Kč. – Od zatčení Karla Duška se více ohně neopakovaly a nastaly normální bezpečnostní poměry.
Ve věstníku četnictva státu čsl. č. 19 ze 13. 10. a v denním rozkaze zemského četnického velitelství pro Čechy v Praze č. 77 ze 30. 9. byla uveřejněna pochvala za horlivou a neúnavnou činnost vrchnímu strážmistru J. Hrdinovi a témuž ministerstvem vnitra mimo pochvalný dekret udělena odměna 500 Kč za dopadení žháře. Dále vyslovil generální velitel četnictva v denním rozkaze zems. čet. velit. pro Čechy v Praze č. 76 ze dne 23. 9. strážmistrům Jul. Rubínovi a Kar. Sládkovi za jejich činnost při vypátrání žháře K. Duška pochvalné uznání. – Mimo to udělilo zems. čet. velitelství v Praze v témž denním rozkaze kpt. výkon. Janu Mannovi okr. veliteli v Českých Budějovicích za jeho činnost a provedené soustředění a opatření dopadení žháře, pochvalné uznání. Také strážmistru Bohumilu Břížďalovi a Petru Prandlovi z místní stanice udělilo zemské četnické velitelství v Praze za jejich horlivost a svědomitost při dopadení žháře pochvalné uznání. – Ostatním zde v měsíci září a říjnu soustředěným strážmistrům bylo rovněž zemským četnickým velitelstvím v Praze pochvalné uznání za jejich součinnost při vypátrání žháře vystaveno.“
Proslýchalo se, že se po propuštění z vězení Dušek vrátil do Trhových Svinů a ještě než zmizel neznámo kam, navštívil hamerníka Buška, u kterého pravděpodobně dříve pracoval. Ale ten o jeho návštěvu nestál a odmítl s ním hovořit. Což nebylo divu. To asi nikdo ve Svinech.
Nedaleko Kroupů chalupy stávala kdysi ještě dvě stavení. Jedno zaniklo už někdy po válce a torzo druhého vyhořelo v roce 2015. Že by se vrátil Duškův duch? Ale né, jen shoda náhod…
Příběh zpracoval ve své knize Četnické příběhy aneb Případy z pátrací služby v povídce Do třetice všeho – zlého historik Plk. JUDr. Michal Dlouhý, Ph.D., který se podílel na námětech pro televizní seriál režiséra Antonína Moskalyka Četnické humoresky.