František Stráský, druhý ze tří synů podnikatele a starosty Ladislava Stráského, se narodil 4. prosince 1924 v Trhových Svinech, kde také prožil své dětství. Vzhledem k jeho ne právě úspěšnému studiu na reálném gymnáziu v Českých Budějovicích otec rozhodl, že nastoupí na strojní průmyslovou školu v Brně. Zahájení školního roku bylo 1. září 1939, ten den vypukla 2. světová válka. Bylo mu čtrnáct let a on zůstal v Brně daleko od rodiny sám. V době heydrichiády zde slýchali z Kounicových kolejí salvy popravčích čet. Po maturitě v roce 1943 byl jeho ročník povolán do zbrojního průmyslu do Říše, kde zažil ve zbrojovkách ve Steyeru a ve Schwechatu nejtěžší nálety. Domů do Trhových Svinů se vrátil až na konci války. Když ustupující jednotky SS měly 6. května 1945 projet městem, narazily u Otěvěku na mladé ozbrojence, což je velice rozzuřilo. Esesáci chtěli okamžitě mluvit se starostou města, kterým byl v té době Františkův otec Ladislav. Když vtrhli do jejich bytu v Komenského ulici, mířili na starostu kulomety a vyhrožovali vypálením města, syn stál vedle něj. Byl to snad nejtěžší okamžik jeho života...
Na vojně prožil nelehké období v době, kdy byl v roce 1947 nasazen do ostrých bojových akcí proti banderovcům, při nichž někteří jeho kamarádi padli.
Po návratu do Trhových Svinů se po vzoru svého otce začal aktivně zapojovat do politického dění. V možnosti realizovat se na poli politiky mu ale zabránila poválečná situace. Padesátá léta prožíval v obavách o svého otce i o svoji rodinu, neboť patřili k nepřátelům nového režimu. Tato doba a především bezpráví spáchané na dr. Miladě Horákové, ho pronásledovaly až do konce života. Po revoluci se proto stal jedním z prvních členů Klubu dr. Milady Horákové. (O tom, jak hluboce ho to zasáhlo, svědčí fakt, že ještě krátce před svou smrtí neustále opakoval, že musí očistit dr. Miladu Horákovou….)
Po válce nastoupil jako technický pracovník do podniku svého otce v Trhových Svinech, který byl po znárodnění pověřen jeho prozatímním vedením. Sem nastoupila po ukončení dvouleté obchodní školy také Helena Hašková. Po otcově odvolání z podniku dostal výpověď i on. Po dlouhém hledání práce se mu díky známým podařilo získat práci v podniku Igla v Českých Budějovicích. Později byl přeřazen do Trhových Svinů, kde se stal vedoucím vývojového střediska. Pod jeho vedením bylo vyvinuto mnoho hraček i některé malé elektrické strojky. Díky atmosféře, která v oddělení panovala – po profesní i lidské stránce, vzniklo mezi kolegy pevné přátelství, které trvalo po zbytek života.
V roce 1950 se nechal zlákat kamarádem Ottou Schwarzmüllerem do místního ochotnického souboru. Členkou souboru byla rovněž Helena Hašková, která se stala v roce 1954 jeho manželkou, a která ho provázela po celý život.
Za více než padesát let divadelního života sehrál – stejně jako jeho žena – nespočet divadelních rolí. Ať už to byly role významné, nebo v pozdním věku jen zcela malé, vždy byli součástí fenoménu jménem „divadlo“. Láska k divadlu, kterou rádi sdíleli se svými přáteli, byla jednou z náplní společného života.
Vliv otce se projevil také v zálibě v cestování. Toužil poznávat cizí kraje a především navštívit místa, kde jeho otec pobýval při svém působení v cizině. Snažil se využít každou příležitost, která se nabízela. Rád cestoval s rodinou i po vlastech českých.
František Stráský měl celoživotně velký vztah k výtvarnému umění. Přestože by se rád vzdělával v tomto oboru, neměl možnost si své přání splnit. Kresbě se věnoval už v mládí, jeho perokresby pochází z konce padesátých let. Své výtvarné schopnosti měl možnost alespoň částečně uplatňovat při práci ve vývoji hraček. Byl autorem loga „ites“(Igla Trhové Sviny) a autorem obalů na některé hračky. Výtvarně se realizoval rovněž při návrzích, malbě a výrobě kulis pro ochotnický divadelní soubor v Trhových Svinech, pod jeho rukou vznikla tabla z jednotlivých divadelních představení. Malováním obrazů se začal naplno zabývat teprve na sklonku svého života. Malba se pro něj stala terapií, díky níž se snažil odpoutat od politiky a vyrovnat se s životními traumaty, které ho ve stáří velmi sužovaly. Náměty pro své obrazy nalézal v malebných zákoutích našeho města, okolních vesnic a krajině Trhosvinenska a Novohradska. Jsou vyjádřením obdivu a lásky k rodnému kraji. Lásky, ke které ho přivedl jeho otec. Za podpory rodiny našel odvahu svá díla prezentovat na veřejnosti, což přineslo velký ohlas. Proběhly dvě prodejní výstavy, díky kterým se řada jeho obrazů nachází v rodinách přátel, známých a obyvatel Trhových Svinů. Přinášelo mu to radost a úlevu.
Předmětem jeho největšího zájmu byla ale historie spojená s rodným městem a s vlastní rodinou.
Chtěl ukázat historii v její pravdivosti, nechtěl ji nechat zkreslenou tak, jak ji prezentovala totalita. Proto po revoluci začal přispívat svými články do Trhosvovinenských listů, snažil se podávat pravdivá svědectví o době od druhé poloviny čtyřicátých let minulého století a místních poměrech. Jako hlavní však cítil úkol očistit památku svého otce Ladislava Stráského, jehož obraz byl minulým režimem zcela pokroucený. V roce 2008 napsal knihu „Životy Ladislava Stráského“, která vznikla na základě vzpomínek a zápisků jeho otce. O její druhé vydání se zasloužilo Město Trhové Sviny. Kniha vyšla v letošním roce, právě v roce stého výročí narození autora.
Poslední léta života prožíval spolu s manželkou Helenou v domově pro seniory v Chvalkově. Naposledy se objevil na veřejnosti 30. dubna 2015 na vernisáži výstavy „Trhové Sviny 1938 - 1945“. Tato výstava, kterou připravila dcera Helena především pro něj, pojednávala o těžkém období města, ve kterém sehrál důležitou roli právě jeho otec Ladislav Stráský. Oči mu zářily štěstím…
František Stráský zemřel 4. července 2015, ve věku 90 let.
