Hostinec U Kabrhelů
Další hospodská cesta nás opět zavede do Nedrtálu, resp. do jeho blízkého okolí, kde stával ještě jeden hostinec: U Kabrhelů. Když jsme minulý měsíc psali o nedalekém hostinci U Fraků, objasnili jsme, že jeho majitelé se jmenovali Steinbauerovi. I hostinec U Kabrhelů patřil rodině Steinbauerově. Příbuznost mezi oběma rodinami se nám nepodařilo prokázat, v novodobé historii zřejmě ani žádná nebyla. Společného předka v dávné minulosti ovšem vyloučit nemůžeme.
Hostinec se nacházel v domě čp. 71, který stál v dnešní dolní části zahrady mateřské školy Čtyřlístek. Poslední dům, který se v původní řadě dochoval, nese číslo popisné 68 a patřil rodině Soukupově. Sousední číslo 218 si na přelomu 70. a 80. let přestavěli manželé Vilém a Růžena Kahounovi. Další čtyři domy stojící za ním byly ve stejné době zbourány a vzniklé volné místo bylo využito k rozšíření zahrady mateřské školy. Nutno doplnit, že objekty nebyly vykupovány „násilně“ a jejich majitelé nebyli vystěhováni. Všichni vlastníci totiž postupně zemřeli, a město tak skoupilo již opuštěné domy.
Abychom si strženou řadu domů v Dobrovského ulici lépe představili, sestavili jsme s pamětníky její obraz: za domem čp. 218 se nacházel dům rodiny Řežabů, což byli zemědělci a povozníci. Vedle měli postaveno Kroupovi (krejčí) a za nimi Steinbauerovi (Kabrhelovi). Pak řada končila a opodál se v kopci, trochu bokem, krčil ještě jeden dům, který vlastnila rodina Ptáčníkova.
V domě čp. 71, o kterém si budeme povídat nejvíce, žila rodina Steinbauerova podle dostupných pramenů již v 19. století. Hlavní činností v životech jejích členů bývalo vždy rolnictví; pohostinství bylo vedlejším provozem, kterému se věnovali až v podvečer, když skončili s prací na poli. To ostatně bývalo zvykem i v jiných hospodách, kde by se držení celodenního provozu nevyplatilo. Zde, bokem hlavních cest a mimo centrum města, je to zcela pochopitelné.
První hostinský z rodu Steinbauerů se jmenoval František Steinbauer (*1871). Vyučil se řezníkem a v prvních letech manželství s Kristinou Ostrou se této činnosti profesně věnoval. Na přelomu 19. a 20. století se jim postupně narodili synové František, Jan a nakonec dcera Bedřiška. Krátce poté, nejpozději před rokem 1910, se majitel rozhodl ke změně živnosti. Řeznictví takříkajíc pověsil na hřebík a ve svém domě si otevřel hospodu nazvanou U Kabrhelů. Název U Steinbauerů by byl, vzhledem k počtu nositelů tohoto příjmení v Trhových Svinech, příliš zavádějící.
Uprostřed domu býval průjezd a po jeho obou stranách místnosti. Zatímco vlevo se nacházel byt rodiny Steinbauerovy, vpravo byl umístěn lokál a za ním kuchyně. Bylo nutno vcházet průjezdem. Někteří hosté rádi v hospodě poseděli, jiní si nechali pivo načepovat do patentových lahví a odnesli si jej domů. Vzadu za domem byl dvůr s maštalemi, v nichž bylo ustájeno veškeré zvířectvo (krávy, voli, prasata, ale i slepice). František s manželkou Kristinou tedy museli obstarávat dva provozy, hospodu i hospodářství, a situace se pro ně postupně stávala neúnosnou. Protože však hostinec prosperoval, mohli si dovolit zaměstnat čeledína a děvečku.
Pro lokál se brzy našlo další uplatnění. Po vzniku první republiky se v něm začali pravidelně scházet členové výboru místní organizace sociální demokracie, která se ve městě ustavila dne 1. prosince 1918. Ještě během posledního měsíce roku 1918 vstoupilo do řad sociálních demokratů 38 občanů Trhových Svinů. Organizaci založili Karel Kůrka a František Galačiny a kromě nich zasedli ve výboru ještě pánové Roman Ziffrein, Ferdinand Pišinger, Antonín Mandelíček, s. Hlávka a s. Žáková.
Steinbauerovi mezitím řešili jiné starosti: ani jeden ze synů se neměl k tomu, že by hostinec po stárnoucích rodičích převzal. Práce v domě přitom bylo nad hlavu, a kromě uvedených dvou živností začali majitelé ještě prodávat uhlí. Syn František se stal obchodním příručím, Jan z domu úplně odešel, a zbývalo tak jediné: provozu se musela ujmout dcera Bedřiška.
V září roku 1924, ve svých dvaceti letech, se Bedřiška Steinbauerová vdala za Karla Königa, rodáka ze Zaluží u Plzně, který přišel do Trhových Svinů pracovně jako úředník pojišťovny. Od své profese nicméně nehodlal upustit a hostinské činnosti nešel naproti. Až do začátku 50. let tedy hospodu vedla Bedřiška spolu s matkou Kristinou, která s provozem přece jen měla větší zkušenosti.
Bedřiška se mezitím dobře etablovala v trhovosvinenské společnosti a podílela se na místním kulturním životě. V roce 1947 vstoupila do řad spolku Tyl, tedy do místního ochotnického divadla a o dva roky později jí byla svěřena menší role v Bílého inscenaci Srdeční injekce. Až do poloviny 60. let se na divadelních prknech objevovala víceméně pravidelně. Z dalších ztvárněných rolí můžeme jmenovat třeba Strouhalku v Maryše bratří Mrštíků a dohazovačku Teklu Ivanovnu v Gogolově Ženitbě. Objevila se i v Posledním dějství E. M. Remarqua či v Jiráskových hrách Filosofská historie a Lucerna. V té hrála opakovaně; nejprve představovala Kláskovou a ve své posledním účinkování v roce 1966 babičku.
Až do roku 1949 se členové spolku Tyl scházeli v hostinci U Petrlíků, kde pro ně byla vyhrazena spolková místnost. Z důvodu bytové krize byla ale místnost přestavěna na byt, a ochotníci se museli vystěhovat. Tehdy bylo nasnadě, aby začali schůzovat v hostinci U Kabrhelů, který patřil jejich člence. A tak se stalo. V Bedřiščině lokále ostatně i někdy zkoušeli různá divadla a estrády. V prostoru nechyběl ani klavír (klasické velké křídlo) a několik dětí sem ze známosti docházelo cvičit. Lokál ale býval nevytápěný, a spíš než libé tóny jim v paměti utkvěly nepříjemné vzpomínky na všudypřítomný chlad a poněkud těžkopádnou a méně citlivou hru zkřehlými prsty.
Když v 50. letech zemřela paní Kristina Steinbauerová, začal se pomalu nachylovat konec hostinských časů v Nedrtále. Bedřiška navíc zůstala v domě úplně sama, protože bratr František Steinbauer a jeho manželka, kteří zde dosud žili, se odstěhovali nejprve do Trocnovské ulice a následně ke své dceři Marii Smutné do Štefanikovy ulice. Zákazníků stále ubývalo, a tak se Bedřiška rozhodla ještě v témže desetiletí provoz ukončit. Poslední léta před plánovaným odchodem do penze strávila jako účetní v Igle. Aniž by si důchodu stačila užít, krátce po svých šedesátých narozeninách, kolem roku 1967, náhle zemřela. Tím se uzavřely osudy rodu Steinbauerovy v domě čp. 71, a nikdo již nestál v cestě záměru města, aby padl i tento dům. Sousední budovy mizely ze zemského povrchu takřka současně, případně krátce poté...
Když provoz obou hospod v Nedrtále, U Fraků i U Kabrhelů, během 60. let utichl, hledali si obyvatelé této čtvrti nové hostince, do kterých by mohli docházet. Místní pamětníci se shodují, že jedním z cílů bývala Čáhovina, hostinec U Petrlíků a později hotel U Dvou čápů na náměstí. V Trocnovské ulici a jejím nejbližším okolí ale pohostinské provozy už vícekrát obnoveny nebyly a neobjevily se ani žádné snahy, které by ke znovuotevření původních provozů anebo ke zřízení nové hospody vedly.
Článek by nepřinesl nic zajímavého, kdybych opět nemohl využít vzpomínek pamětníků, potomků nebo sousedů. Za pomoc s přípravou bych proto chtěl tentokrát poděkovat paní Ing. Růženě Kahounové, paní Janě Randové, panu Františku Slípkovi, slečně Mgr. Dominice Vondrové a paní Věře Vondrové. Cenné informace jsem dohledal i v publikaci Jiřího Čajana Od Linharta k Herbstovi aneb 140 let ochotnického souboru v Trhových Svinech (2004) a ve sčítacích arších z počátku 20. století.
