Vzpomínky na muže mnoha talentů
Šedesátá léta minulého století. Je to dost dávno, a přece ještě v paměti mnohých z nás. Kulturní dům, kde ve foyer stojí pán v saku a roláku, s lehkým úsměvem na rtech, v ruce nepostradatelnou cigaretu. Se spokojeným výrazem pozoruje všechny příchozí. Ředitel kulturního domu v Trhových Svinech, vedoucí osvětové besedy, správce kina… Hlavně však nadšený ochotník, vedoucí souboru, režisér, herec. Člověk, který zcela zásadním způsobem ovlivnil kulturní život v našem městě, který do šedi té doby přinášel zpestření a spoustu podnětů. Divadla, koncerty, filmy..., člověk, který tu zanechal své stopy… Jeho jméno se na scéně - a to doslova a do písmene - začalo objevovat již od počátku padesátých let…
Karel Hašek se narodil 12. 11.1924 v Radotíně u Prahy jako nejstarší ze tří dětí. Po ukončení základní školy začal navštěvovat vojenské gymnázium v Moravské Třebové. Když rodiče zakoupili na přání otce malé hospodářství v Keblanech, přestěhovala se rodina v roce 1940 do jižních Čech. Byla to zcela radikální změna. Zpočátku musel pomáhat rodičům a sestrám v hospodářství. Když skončila válka, začal navštěvovat obchodní akademii v Českých Budějovicích, která mu dala průpravu pro jeho práci. Po návratu ze základní vojenské služby nastoupil jako účetní u komunálních služeb v Trhových Svinech, kde se později stal ředitelem.
Nadšení pro divadlo zdědil po svém otci Karlovi, který byl v Radotíně nadšeným ochotníkem a kde malý Karel začal hrát divadlo již jako chlapec. Po přestěhování do Keblan v hraní pokračoval a začal také s režií. Jedna z prvních jeho režií bylo Jedenácté přikázání, v němž poprvé „ angažoval“ do hry i svou sestru Helenu. Využíval každou možnost setkání se s divadlem, a tak v době studií na obchodní akademii v Českých Budějovicích využil příležitosti působit jako komparzista v Jihočeském divadle. Po příchodu do Trhových Svinů začal v roce 1951 působit v místním ochotnickém souboru, a to nejen jako herec, ale i jako asistent režie po boku JUDr. Jana Říhy, který byl rovněž vedoucím souboru. Po jeho odchodu do Českých Budějovic se stal vedoucím souboru Karel Hašek, režii převzal spolu se zkušeným, dlouholetým členem souboru Ottou Schwarzmüllerem. Měli za sebou již nastudování hry „Matka“, kterou ale s divadelníky připravili pro komunální služby, kde oba pracovali. V této hře si zahrál i otec Karla Haška. Z režisérské dvojice se stali parťáci, které spojovala vášeň pro divadlo, a která byla podepsána pod všemi divadelními kusy až do roku 1985. První oficiální hra, kterou společně připravili pod hlavičkou zřizovatele, byla hra „Dům u doktorů“, v níž si Karel Hašek také představil v hlavní roli. S parťákem Ottou se vždy radil a respektoval jeho názor. Pod jejich vedením a režií tak vzniklo velké množství kvalitních představení.
Karel Hašek byl velký organizátor, měl vize, byl náročný, důsledný a přísný. Pokud někdo nesplňoval jeho představu nebo neplnil jeho požadavky, dokázal se s ním rozejít. Od všech členů souboru vyžadoval stejné nasazení, s jakým pracoval on sám. Vyžadoval naprostou kázeň, dochvilnost a oddanost věci. Nepřítomnost člena souboru na zkoušce neomlouvaly ani jeho pracovní povinnosti, což bylo náročné především pro manželky – herečky, které musely po příchodu na zkoušku čelit jeho nevoli. Výsledkem ale byla vždy profesionálně odvedená práce.
Zřizovatelem divadelního souboru byl Závodní výbor ROH n.p. Igla (po přejmenování závodu v roce 1969 ZV ROH n.p. Koh-i-noor, závod 09 Trhové Sviny). Ten také financoval a platil veškeré náklady. Soubor žádnými vlastními prostředky nedisponoval a výtěžek z představení souboru nenáležel. Vedoucí měl možnost po představení pouze uspořádat pro celý soubor posezení s malým pohoštěním, kde doznívaly ještě emoce z právě odehraného představení.
V roce 1962 přišel Karel Hašek s nápadem nabídnout místnímu publiku v rámci nastudovaní divadelních her místními ochotníky také možnost zhlédnout přední herce z pražských divadel. Toužil spolupracovat s těmi nejlepšími.
Pro nastudování hry bratří Mrštíků „Maryša“ si do role Lísala neskromně „vyhlédl“ národního umělce Jaroslava Průchu, člena činohry Národního divadla. Spolu s Ottou Schwarzmüllerem ho navštívili v Praze v divadle, a ačkoliv v té době již na zájezdová představení nejezdil, nadšení dvojice Hašek -Schwarzmüller ho strhlo natolik, že účast přislíbil. Půjčil ochotníkům svůj scénář Maryši i s poznámkami. Probíhaly i písemné konzultace, které upravoval a přestavoval podle svých představ. V listopadu napsal Jaroslav Průcha Karlu Haškovi povzbudivý dopis:
„...Vidím, že máte mnohé starosti se zkouškami, ale svým nezdolným optimismem překonáváte všechny nástrahy. Strach vypuďte ze srdce… Ale pro čisté svědomí pořád zkoušejte a pořád se učte – člověk nikdy neví ……!
Jaroslav Průcha sice na poslední chvíli předělal skoro celé představení, ale premiéra dopadla velmi dobře a podle Mistrových představ. Roli Maryši přesvědčivě sehrála žena Karla Haška, paní Gerta. S rodinou Karla Haška navázal Jaroslav Průcha vřelé přátelství, které trvalo až do hercovy smrti v roce 1963. Plány další spolupráce na přípravu představení z klasických monologů tím bohužel skončily.
V dubnu 1964 pak připravili svinenští ochotníci Vzpomínkový večer na národního umělce Jaroslava Průchu. Hlavními protagonisty večera byli členové činohry ND Jiřina Petrovická, která byla Průchovou žákyní, a zasloužilý umělec Jiří Dohnal. Z Prahy přijela i manželka národního umělce, paní Běla Průchová.
Karel Hašek uvedl tento večer vzpomínkou na účinkování Jaroslava Průchy v Maryše v Trhových Svinech:
„…….uvítání s Mistrem na jevišti večer bylo velmi srdečné. Všichni účinkující zde byli shromážděni a oblečeni v kostýmech. Zachařovci zahráli tuš a Otta Schwarzmüller pronesl za všechny uvítání. Také jemu, chudákovi, tehdy rozechvěním trochu zadrhávalo. Mistr si se všemi potřásl rukou, bělovlasý, s usměvavou tváří a milým slovem – očima každého pohladil – tak tu stál před námi. A my z něho měli takový strach. Ale pak už jsme neměli. Poznali jsme, že mezi nás přišel dobrý člověk. Byl v tom okamžiku náš.
A pak jsme se pustili s vervou do práce, rozumějte generálky. Mistr si oblékl kožich, nasadil čapku a vzal do ruky – hůl. Ne, to ne! Ta byla totiž Lísalovou nezbytnou rekvizitou. Hru začínal s Vávrou: od prvního slova jsme na něm mohli oči nechat. Jak si počínal, jak se vyjadřoval, jak tvořil svého milovaného Lísala, jak se s ním přímo mazlil. A pak přišel monolog na lavičce:
„Jen si zpívé, šak oni ti setné hřebínek, sloto žebrácká. Nic to nemá, enem tu chajdu na hlavó“ – snad jsme tehdy ani nedýchali. Teď jsme tím více byli Mistrovi povděčni, že přijel mezi nás, a že jsme tak hodně zblízka mohli sledovat jeho mistrovské umění.“
Jako další kus ve spolupráci s profesionály uvedli ochotníci v té době dobře známou hru „Tři chlapi v chalupě“ s jejími hlavními protagonisty Lubomírem Lipským, Janem Skopečkem a Ladislavem Trojanem. V komedii „Léto“ zde hostovali členové Realistického divadla Z. Nejedlého v Praze Jana Dítětová, laureátka státní ceny, Karel Máj, laureát státní ceny, Ivanka Devátá, Jiří Adamíra, Vladimír Stach, Jiří Novotný, Vlasta Jelínková. Bylo to představení, ve kterém se objevilo nejvíce hostujících herců; přípravy konzultoval Karel Hašek s Vladimírem Stachem. Pro ochotníky bylo velkou ctí mít možnost si zahrát s profesionály. Nevšední zážitek to ale byl především pro diváky ze Svinů i z okolí.
V roce 1965 došlo k zásadní změně ve vedení Kulturního domu a Osvětové besedy v Trhových Svinech. Díky bohatým zkušenostem, organizační schopnosti, vášně nejen pro divadlo, ale také pro film, který ho rovněž fascinoval již od dětství, se stal Karel Hašek na doporučení prozatímního vedoucího osvětové besedy Otty Schwarzmüllera v roce 1965 ředitelem Kulturního domu v Trhových Svinech.
Jeho nástupem začala zcela nová kapitola v oblasti kultury města. Spolupráce obou jmenovaných se začala rozvíjet i v dalších oblastech, což přinášelo mnoho dalších nápadů a kulturních počinů. Zjednodušila se i vazba ochotnického souboru na kulturní dům.
Pokračování příště
