Josef Dietrich
se jmenoval seriál článků v TSL v roce 1998 o osobnostech, které vzešly z našeho města. V září toho roku vyšel čtvrtý díl, věnovaný Josefu Dietrichovi.
Obávám se, že většině čtenářů dnešních TSL toto jméno už příliš neřekne. A není asi ani divu. Vždyť i město samotné na něho zapomnělo, protože jej nijak nezmiňuje (viz tabule č.1 NS Trhovosvinensko pod bývalým hotelem). A přitom …, no posuďte sami.
A proč Josefa Dietricha připomínám právě teď? Protože 2. května uplynulo od jeho úmrtí 270 let. Není to sice až tak kulaté výročí, ale přece jen je to příležitost jej trochu zviditelnit a připomenout.
Zatímco datum jeho úmrtí je známo přesně, s datem jeho narození to tak není, a to nejen se dnem, ale dokonce i s rokem.
Většinou se historici shodují na tom, že se narodil v roce 1677, ale možné prý je, že to bylo už o rok dříve. Také místo jeho narození není jednoznačně potvrzeno. Většinou se uvádějí Trhové Sviny, ale také to mohlo být v blízkém okolí města.
Asi se těmto nejednoznačným údajům nelze příliš divit. Podívejme se znovu na ten letopočet. Ono to tenkrát s tou evidencí obyvatel u chudých lidí nebylo úplně jednoduché, navíc písemnosti z té doby také nejsou dochovány kompletní. Hlavní tedy je, že místo jeho narození není našemu městu upíráno, že jej skutečně můžeme považovat za našeho rodáka, navíc za rodáka, na kterého můžeme být pyšní.
Je pravda, že o jeho dětství víme tolik, co o jeho narození, tedy nic moc. S největší pravděpodobností se řemeslu vyučil v některé pražské sochařské dílně, snad dokonce u Matěje Václava Jäckela (1655 – 1738, představitel českého vrcholného baroka).
Jméno Josefa Dietricha se prokazatelně objevuje až v červnu 1710, kdy kupuje od budějovického měšťana Jiřího Slamenského za 717 zlatých dům v dnešní Krajinské ulici a je zároveň přijat do zdejšího cechu. To mu už bylo nejméně 33 let, takže se dá předpokládat, že měl něco ve své profesi za sebou. Tolik zlatých by mu asi jen tak někdo nepůjčil, ani je asi někde nenašel. Musel tedy už v těchto letech být úspěšný, spíše velice úspěšný. Josef Dietrich byl v té době ženatý, ale bezdětný.
Je potřeba si také připomenout kontext, čili souvislost doby. Čechy se stále vzpamatovávaly ze škod třicetileté války, morové epidemie také vykonaly své a město České Budějovice samotné utrpělo velkým požárem. Muselo tak přijít období obnovy a zvelebování města, což byla příležitost i pro sochaře.
V r. 1711 pracoval na oltáři pro budějovický kostel sv. Prokopa a sv. Jana Křtitele. O pět let později dokončil ve spolupráci s místním kameníkem Kristiánem Hornem rozměrné mariánské sousoší, což byla jeho první větší zakázka ve městě. Před Pražskou bránou vydrželo až do r. 1953, kdy bylo rozebráno. Naštěstí ne úplně zničeno, takže se v r. 1991 na českobudějovické Mariánské náměstí mohlo znovu vrátit, i když jen z části. Sokl je skutečně původní, ale originály soch jsou v lapidáriu kláštera v Borovanech.
Asi jeho nejznámějším, a také nejfotografovanějším, dílem je Samsonova kašna na rynku, dnešním náměstí Přemysla Otakara II. v Č. Budějovicích. Dílo vznikalo v letech 1721 – 1727. Kašnu a sochu známe určitě všichni, ale že sochu vytvořil právě rodák z našeho města, to už asi u nás ví jen málokdo.
Možná někomu připadá, že práce na kašně trvaly příliš dlouho, a že takhle se asi mohl těžko uživit. Ale ono se už tehdy nepracovalo jen na jednom díle. To se dá doložit tím, že počátkem dvacátých let 18. stol. probíhaly přípravy k blahořečení Jana Nepomuckého (papež Inocenc XIII. tak učinil 31. 5. 1721).
Také v našem městě vznikl jakýsi přípravný výbor, který začal shromažďovat finanční prostředky, jež by umožnily postavit budoucímu světci sochu. Na konci r. 1722 byl na náměstí v T. Svinech vztyčen kamenný podstavec z dílny kameníka Zachariáše Horna a 6. července následujícího roku pak na něj byly umístěny sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Barbory, které pro své rodné město vytvořil právě Josef Dietrich.
Když se na sochy podíváte dnes, zjistíte, že na vrcholu je socha sv. Jana Nepomuckého (svatořečení se uskutečnilo až 19. března 1729, kdy papež Benedikt XIII. vydal kanonizační bulu Christus Dominus) a socha sv. Barbory je níže, ve výklenku.
Vzhledem k tomu, že vše vznikalo v souvislosti s blahořečením Jana Nepomuckého, je logické, že by právě on měl být na vrcholu podstavce. Prý tomu ale v době vzniku bylo naopak a teprve později byly sochy vyměněny. Proč tomu tak mělo být? Že by kvůli tomu, že socha sv. Barbory je považována za umělecky cennější?
Historikové uvádějí, že věhlas Josefa Dietrich byl takový, že každý na jihu Čech chtěl sochu právě od něho. Dnešními slovy bychom to nazvali, že si vytvořil monopol. Samozřejmě by takové množství zakázek nestíhal tvořit sám. Dokázal to jen díky své dílně s několika dalšími pomocníky a spoluprací s kameníky, např. s již zmíněnými Kristiánem a po jeho smrti (1720) se Zachariášem Hornem.
V Č. Budějovicích jsou určitě nepřehlédnutelné další jeho sochy. Víte např., kde uvidíte alegorické sochy ctností, které nazýváme Moudrost, Opatrnost, Spravedlnost a Statečnost (abecedně)?
A co když napovím, že nejsou daleko od Samsonovy kašny? Ano, jsou to sochy umístěné na českobudějovické radnici. Jejich originály ale nenajdete na štítu radnice, nýbrž uvnitř budovy.
Ale protože Josef Dietrich měl zakázky z celého kraje, zmíním už jen dva příklady jeho díla, které můžete vidět v našem krajském městě. Na Piaristickém náměstí se můžete zastavit u sousoší Kalvárie či sloupu Nejsvětější Trojice.
Druhý příklad je zajímavý proto, že se traduje, že tvář sv. Josefa (socha je novodobě umístěna v klášterní předzahrádce na Piaristickém náměstí vytesal Josef Dietrich jako svůj autoportrét (viz foto).
V Borovanech na náměstí, nalezneme další sochu sv. Jana Nepomuckého, tentokráte s anděly. S anděly ztvárnil Josef Dietrich rovněž Madonu pro kostel na Dobré Vodě u Č. Budějovic. Pro Vyšší Brod vytvořil sochy sv. Jana Nepomuckého a sv. Anny (originál této sochy je od r. 1991 rovněž v lapidáriu kláštera v Borovanech).
Pokračovat ve výčtu jeho prací bychom mohli ještě dlouho, protože sochy si u něho neobjednávala jen města, ale i měšťané, šlechta a církev. Najdeme je v zámku na Hluboké, v Č. Krumlově, v Malontech, v Dobrši. Ne nadarmo se mu někdy přezdívá „jihočeský Brokoff.“ (Ferdinand Maxmilián Brokoff – 1688 – 1731) a je uznáván za nejvýznamnějšího jihočeského barokního sochaře.
Bohužel ne všechna jeho díla nám zůstala zachována, protože Josef Dietrich nebyl jen sochař, ale také příležitostně i řezbář. A právě dřevěných soch se zachovalo jen několik.
Neměl bych asi vynechat ani zmínku o jeho osobním životě, protože ten je určitě nedílnou součástí jeho životního příběhu i jeho umělecké tvorby.
Již jsem uvedl, že v době koupě domu v dnešní Krajinské ulici (1710) byl ženatý a bezdětný. Když ovdověl, vyhlédl si za svou druhou manželku, vdovu po sládkovi svinenského pivovaru a v únoru 1733 se s ní oženil. Ale ani v tomto manželství mu potomek nebyl přán. A tak, když o 13 let později znovu ovdověl, oženil se potřetí. Nevěstu si tentokrát našel v Chrobolech na Prachaticku. A pokud jste si rychle spočítali, že mu v té době bylo už 69 let, pak jste počítali správně! A světe div se. V následujících sedmi letech se mu narodily 4 (slovy čtyři) děti. To poslední dva dny po jeho smrti, tedy jako pohrobek, ale těsně po porodu zemřelo.
Josef Dietrich prožil tedy nakonec po všech stránkách plodný život. Bez zajímavosti asi není ani to, že své mladé choti Magdaleně zanechal majetek bez jakýchkoli dluhů, což na tehdejší dobu bylo značně neobvyklé. Vdovy, a tedy i dědictví, se ujal sochař Leopold Hueber, který pro Josefa Dietricha pracoval v jeho dílně. Vyučil sochařskému řemeslu syna Josefa Dietricha Matyáše, ale ten věhlasu svého otce nedosáhl.
Tento článek nemá ambici vědecké studie o přínosu či významu Josefa Dietricha. Ale i tak věřím, že nám dává odpověď na to, proč bychom si měli Josefa Dietricha v našem městě nejen vážit, ale dokonce být na něho hrdí. V Českých Budějovicích po něm pojmenovali jednu ulici. Ne sice nijak významnou (je v Mladém před kolejemi), ale pojmenovali.
Zdroje: Kovář, D., Osobnosti Trhosvinenska, TSL, září 1998 Wikipedie.cz (různá hesla) encyklopedie.c-budejovice.cz
