608 436 941

Život byl

Autor: Roman Šícho | Zveřejněno: 8. března 2023 | 24x

Protože jsem byl odveden a měl jsem za čtrnáct dní rukovat, nabídl mi Machala, abych zařídil v té době pět transformačních stanic akordem 50 korun od jedné. Nabídku jsem přijal, když mi dal k ruce ještě jednoho učně z továrny. Pracovali jsme dnem i nocí. Nakoupil jsem vuřty, chleba a pivo, v noci jsme topili benzínem na podlaze, takže jsme ze zděné budky ani nevycházeli. Ačkoliv to nebylo tehdy ještě předepsáno, barvil jsem jednotlivé fáze prim. i sek. a šíny na rozvaděči červeně, modře a bíle, takže to velmi pěkně vypadalo. Hotov jsem byl včas. Rozsvícení v Brodku bylo slavnostní. To bylo jídla, piva a slivovice!! V Želči jsem ještě pomáhal dodělávat sekunderku a letoval jsem na sloupě spoje drátů cínem benzinovou lampou. Někdo se nemohl dočkat, přehlédl, že jsem ještě na sloupě a pustil proud do sítě. Zatřáslo to se mnou, že mi stupačka na noze sjela k uzemněné kotvě, plamen přišel vedle a tyčka cínu, kterou jsem držel v levé ruce mi přistydla k drátu pod napětím. Trhal jsem sebou tak dlouho, až jsem se přece uvolnil a sjel po sloupě dolů. Napětí v síti bylo jen 220/110 volt, takže se mi nic nestalo. Leknutí napravila slivovice. Vysvědčení, že jsem tam byl zaměstnán od 10. června 1914 do 24. října 1914 jako montér na montáži venkovní sítě a transformačních stanic pro vysoké napětí 15 000 voltů, jsem dostal. – Na základě svých odborných schopností prováděl svěřené mu práce s příkladnou pilností k úplné naší spokojenosti.

Brno

Z vojny jsem se vrátil jako invalida z šedesáti pěti procent neschopný práce s ochromenou levou rukou, takže jsem byl manuální práce úplně neschopný. Hlásil jsem se opět k Bartelmusům, kde mne ředitel Höhm ochotně přijal do oddělení instalace jako technického úředníka s počátečním platem 50 K měsíčně, protože myslel, že těch 72 K invalidního důchodu mám měsíčně. Teprve když jsem mu prokázal, že jsou ročně, dostal jsem brzo 120 K.

Instalace byla delší kancelář s velkými skloněnými stoly za sebou. U prvního seděl náš vrchní inženýr Petr, který měl mlýn a elektrárnu v Bystrci u Brna. Před ním byl Ing. Bohuslav Polan z Horažďovic, dále dipl. Ing. Pešek z Prachatic, pak já a přede mnou praktikant Sýkora. Dál A. Vaníček a ještě někdo a ti kreslili rozvaděče a přístroje pro mechanickou dílnu. Už tenkrát se dělali rozvaděče plechové s kovovou skříní. Dál seděl ředitel Höhm. Okolo hučela továrna po celý den.

Zprvu jsem kreslil malé plánky instalací na přihlášky pro elektrárnu a psal koncepty nabídek elektromotorů apod. Ty jsem napřed opisoval ze starých kopií v registratuře a vyplňoval jen nové ceny. Jaký jsem byl zelenáč, uvedu například. V kopii jedné nabídky bylo překlepnutím napsáno: krabice svíčky, tak jsem se ptal šéfa, jaké jsou to svíčky, nebo jsem psal koncepty německy a dole to slečny přepisovaly na stroji. Jednou se mi smály, tak jsem to napsal česky a připsal dole: přeložit do němčiny. Ale vrátily mi to, abych jen to psal sám, jinak že by se za celý den nezasmály. Chodil jsem kvůli tomu večer do Získalovy obchodní školy na němčinu a koupil si tehdy známou Vymazalovu příručku Německy snadno a rychle. Tak jsem se trochu oblomil, alespoň v pravopise. Plynně mluvit jsem se nenaučil dodnes. Protože staří Brňáci ovládali obě řeči, ale nechtěli česky mluvit, tak jsem já mluvil česky a oni německy a přece jsme si rozuměli.

Instalace jsem jak živ neviděl, tím méně sám uměl udělat, tak jsem chodil za montéry a okukoval, jak se to dělá, až jsem sám mohl dělat rozpočty a plánky. Měl jsem možnost jít do dílen (s papírem v ruce) a brzo jsem prohlédl celou továrnu. Byla tam modelárna, slévárna s apreturou, soustružna, lisovna na dynamové plechy, navijárna, lakovna, zkušebna hotových a opravených strojů a zmíněná již mechanika, mimo skladiště. Pod námi byla dílenská kancelář, kde vládl mistr Pelikán, u ní výpočtová kancelář Ing. Zinner a Ryšavý. Každý nový motor nebo dynamo mělo křticí list, v němž byly zapsány všechny technické a výrobní údaje, podle nichž se pak posílaly ven náhradní součástky, nebo vyřizovaly reklamace. Od nás se pro dílny a sklad vypisovaly tzv. komise, dle nichž se vyrábělo a vydávalo ven.

Brzo jsem jezdil ven, hlavně na mlýny a dělal návrhy a rozpočty na celá zařízení. K nabídce dynama se připsalo, že mlynář musí opatřit měď. Tu žádný neměl, tak se vyjednalo ústně, že dá mouku. Ta se posílala do továrny ve vyplechovaných bednách jako vrácené zboží. Z prvního mého případu mi v továrně nic nedali, že prý jsem vrták, když jsem nic nevyjednal pro sebe. No dobře. Zanedlouho jsme měli doma pod postelí celé pytle mouky. Jeden mlynář mi dal zajíce a k vlaku mi donesl prášek ještě kus uzeného k němu. Při zařizování vinných sklepů v Pisárkách mi hoši nosili domů kropáče vína, když šli ven pro vodu na sádru. Jeden sklepmistr tam dal svého hlídače, aby se montéři neopili a mohli pracovat, ale když jsme tam spolu k večeru přišli, tak opilý hlídač spal tak tvrdě, že jsme ho tam museli nechat zavřeného do rána. Hoši byli v pořádku.

Jedna z mých prvních prací byla naproti v Lužánkách. Bylo tam v zimě kluziště pro německé nóbl pány osvětlené obloukovkami, dynamo poháněno plynovým motorem Otto. Předělával jsem to na žárovky.

Po celé dolní straně náměstí zvané Zelný trh byla nová budova Cyrilometodějské záložny. Nová instalace od naší firmy (byla hotová, než jsem nastoupil) vykazovala silné zemní spojení, elektroměr se stále točil. Poslali mne vadu najít a odstranit. Dráty položené jen v omítce bez trubek, jen na spojích krabice průměr 55. Byl jsem bezradný, tak jsem si zašel do školy zeptat se bývalého profesora, jak na to. Poradil mi dobře. Měřením odporu drátu jsem našel téměř přesně vadné místo, které montér obnažil. Vodič byl zachycen hřebíkem, kterým byl přibit holý drát od rákosu. Teprve potom záložna proplatila účet a já jsem stoupl v ceně, protože montéři sami to najít nemohli.

Podruhé mne poslali zase ven hledat závadu. V Lukách u Jihlavy měl zámek hrabě Widman Sedlický, osvětlovaný vlastní elektrárničkou. Vedení šlo v jednom místě zemním kabelem pod železničním mostem a mělo někde zkrat. Měřit jsem neměl čím, tak co teď? Nařídil jsem strojníkovi dát několikrát silnější pojistku, jakou dynamo snese a vypálit ji. Pak jsem vzal dva lidi s nářadím a šli jsme ten kabel vykopat. Po sejmutí dřevěných krytů na vývodních sloupech vidím, že kabel na jednom místě pláče parafinem, který se rozehřál tím zkratem. Po otevření káblu a rozehnutí vodičů v zámku svítili. Do pořádku si to dal už jejich elektrikář sám.

V továrně převinovali dynamo 20 kW pro pivovar v Hruškách. Na místě je znova stavěl montér Vašek, ale nedostal je do chodu. V továrně byl poprask, kdo to zavinil. Zkušebna však tvrdila, že dynamo šlo ven v pořádku. Tak tam pojede Šícho. To už jsem vzal měřicí přístroje s sebou. Dynamo opravdu nedávalo napětí, dokonce i to počáteční nepatrné napětí po přidání derivačním regulátorem kleslo. Po přehození drátů sice nekleslo, ale také nezvedlo. Sehnal jsem kapesní baterky a baterii od zvonků a zapojil do magnetů s ohledem na správnou polaritu. Napětí vyskočilo. Rychle jsem za chodu zapojil magnety na správné místo bez ohledu na zkrat v pomocných zdrojích (stejně se to všechno vařilo při naskočení napětí) a hotovo. Při dalším zkoušení dynamo nabíhalo dobře. V továrně zase haló.

Příště už přišel montér Vašek potichu přímo za mnou. Ve smaltovně Austria v Brně na Cejlu nemohli nabít nouzové akumulátory v celku 110 volt. Pořád se při nabíjení přepalovala pojistka a vada nebyla k nalezení. Přišel jsem, prohlédl a také nic nenašel. Jejich starý tovární elektrikář mi výsměšně povídá: To už tu byli na tom starší elektrikáři než vy, mladíku a nic nepořídili. Nedal jsem se. Ukažte mi, jaký pojistky tam dáváte. No jo, 6 ampér a nabíjíte 10 ampéry. Dejte tam pojistku 10 amp. Po velikém zdráhání a na moji zodpovědnost ji tam dal a hle, ono to jde dobře. Ještě tomu nevěřili, tak ředitel továrny povídá: Akumulátory musí být nabity do půlnoci, tak jděte někam na pivo, nebo kam chcete a o půlnoci sem přijďte. Útratu vám zaplatíme. Noční vrátný bude vyrozuměn a pustí vás sem. Byl jsem tam totiž k večeru po službě v továrně. Kde jsem do půlnoci byl, to už nevím, ale akumulátory byly dobře nabity a jejich starý elektrikář se mi omlouval. Jen Vašek se druhý den tloukl do hlavy.

Jednou v sobotu za mnou přišel mistr Ostrýd z mechaniky, že firma Till a Haider, hřebíkárna v Brně, každou sobotu odpoledne volá jeho nejstaršího dělníka na nějakou opravu, z níž se už do práce nevrací. Že zase volají, abych se na to šel podívat sám. Byl tam třífázový elektromagnet na přenášení těžkých kol drátu, která opalovali v kyselinách, proto je nemohli brát do ruky. Magnet nezabíral jinak, než když byl podložen v jednom místě dřevěným špalíkem, který právě tak týden vydržel. Zjistil jsem, že magnety jsou spojeny do hvězdy. Dal jsem magnet dopravit do továrny a na zkušebně zapojit do trojúhelníku. Od té doby nebylo špalíček třeba. Ten dělník z mechaniky mi pak lítostivě domlouval, že jsem ho připravil o 50 K týdně, co za to dostával, a které měl v sobotu a neděli na útratu. (Ta firma mi pak později ochotně dávala hřebíky do rolniček, když nebyly nikde k dostání).