608 436 941

Kronika města Trhových Svin

Autor: František Boček | Zveřejněno: 14. listopadu 2022 | 22x

Rekvisice občanské

Po válce nejhorší časy byly v roce 1919 na jaře, nebylo potravin! Nespokojený lid naléhal na veřejné orgány, aby opatřily mouku. Povolaly se rekvisice a tak místo rekvisic vojenských chodily dům od domu rekvisice občanské, složené ze zástupců politických stran, z nichž někteří nebyli nejlepší pověsti, prohledávali byty a statky pátrajíce po ukrytých zásobách obilí nebo produktů hlavně u výrobců; ovšem, že to nebývalo nadarmo! Obecní aprovisace byla v činnosti sice dále, ale přidělovala na lístky často produkty k požívání nezpůsobilé a v míře zmenšené, takže k zachování živobytí nedostačovaly. Měl-li kdo pytlíček mouky koupené od mlynáře nebo přivezené z jiného kraje (od Tábora), ukrýval ji do míst (vynalézavost se uplatňovala), v nichž často podlehly zkáze.

Nebezpečná situace

Hlad, bytová krise, nezaměstnanost a demoralisace poválečná činily situaci často povážlivou, jež nabývala hrozivějšího rázu zprávami o rabování nebo revolucích v jiných místech a cizích zemích a pověstmi o ukrytých zásobách rolníků, mlynářů a obchodníků střižním zbožím.

Zábavy

Vedle bídy byl zde nadbytek peněz, nešetrnost, požívačnost, poválečný materialism. Dávka ze zábav činila r. 1914 K 48, roku 1918 K 35, roku 1920 K 5.099, r. 1921 K 7.691. Z toho viděti, že ani při velkých poplatcích nebylo o zábavy nouze.

Krádeže

V okolí vyskytovaly se časté krádeže i loupeže. Ve Svinech konávali občané střídajíce se noční hlídky. Také zdejší berní úřad byl dvakrát vyloupen. Po prvé se vloupali v noci oknem dovnitř, do pokladny se však nedostali. Po druhé probourali zeď z chodby, otevřeli hlavní pokladnu a vykradli ji. Byli chyceni ve Vídni. Jeden z nich pocházel ze Svinů.

Lichevní soud

Aby se zabraňovalo předražování (keťasení) zřízeny byly lichevní soudy; při líčení zasedávali 2 soudci z lidu. Roku 1920 bylo zde 52 případů projednáváno, 13 jich odsouzeno; r. 1921 případů 40 a odsouzení 5. Roku 1922 případů 14, z nichž většina osvobozena.

Nedostatek svítiva

Vedle nedostatku nejnutnějších věcí těžce se nesl nedostatek svítiva. Petroleje se nedostávalo na lístky jen malé množství. Držívaly se černé hodinky. Svítívalo se v kaháncích drahými tuky a hromadně se zaváděly do rodin karbidové lampičky, ač býval někdy veliký nedostatek karbidu. Karbidové lampičky zapáchaly a bouchaly.

Obchod výměnný

Vyvinoval se obchod výměnný. Rolník přinášel vejce, máslo, potraviny vůbec za petrolej, střižné zboží, pivo na žně, tabák apod. Lépe řečeno, kdo chtěl potraviny, musil tyto věci rolníkovi přinésti. O peníze výrobci nestáli, měli jich nadbytek a v záložnách úrokovali jen 1 %. Kdo věcí na výměnu neměl, ani neuměl hroziti vypálením a podobně, byl ubožák.

Stavba nouzová silnic

Po prohlášení samostatnosti v první schůzi dne 30. pros. 1918 usneslo se okresní zastupitelstvo, že provede za přispění státu několik nouzových staveb silničních. Ministerstvo povolilo státní podpory 60 % skutečně prostavěného nákladu. Stavby tyto svěřeny byly firmě: Ing. Karel Bukovský v Borovanech. S vedením staveb touto firmou nebyla okresní správní komise spokojená, jak o tom svědčí zápisy o schůzích. Příčina rozporů záležela v tom, že pan Bukovský před podepsáním smlouvy prohlašoval, že jako rodák okresu vyhoví při účtování přáním zástupců okresu, což později neučinil. (Podle ingeneura okresní správní komise p. Doskočila.)

Novostavby silnic

Když se pan inženýr Bukovský ucházel o zadání staveb nouzových, přišel do Svinů jako invalida o berlích. Prováděl u Svinů stavbu silnice k Mohuřicům a Borovanům (na Červený Vršek). Měla to být kratší cesta do Borovan, pevná, aby vyhověla všem potřebám budoucnosti. Z občanstva vycházely námitky, aby se vykonala rekonstrukce silnice dosavadní, nebo aby se rozšiřovala. Pan ing. Bukovský zvítězil svými vývody; nezaměstnaní chtěli práci, stavět se musilo, mnozí se radovali, že se bude stavět něco, z čeho budou mít také Sviny prospěch, naměřeno na kříž stojící na Červeném vršku a začato. Panu inženýru náleželo podle smluv při těchto stavbách 24 % - 16 % z nákladu. Zatím co navážen veliký násyp a pracováno na úseku od dívčí školy na Červený vršek, vyměřovali inženýři směr cesty stranou Čejrova, což budilo veliké překvapení. Stavby vyžadovaly velikého nákladu, výkonnost dělníků byla velmi malá; zmenšovala se též tím, že tam pracovali lidé různého povolání. Rekriminace ozývaly se v hovorech z různých stran. Delší dobu již se na silnici vůbec nepracuje, budoucnost její je nejistá. Za zabrané pozemky dožadují se někteří postižení výměny za pozemky obecní.

Rekonstrukce silnice do Borovan

Letos vykonána rekonstrukce silnice do Borovan v režii okresu; i na této stavbě zaměstnáno průměrně 30 dělníků (při stavbách ostatních silnic bylo zaměstnáno průměrem 150 dělníků). (p. ing. Doskočil)

Politické strany

Když jsem přicházel v posledních letech válečných na dovolenou, nacházel jsem zde ve zbytku přátel nezastřené sympatie s dohodou a netajenou radost z rakouských porážek. Četníci se chovali nevšímavě. Jeden státní úředník projevoval značně více loyality, než bylo třeba. Po převratu zavládla smířlivá nálada, jež se brzy porušila politickým bojem. O převratu byly zde tyto politické strany: českoslov. socialistů (národní soc.), sociálně demokratická, státoprávně pokroková (národní demokr.), agrární (republ. strana čes. venkova) a lidová (křesťansko – sociální).

Strana českoslov. social.

Strana národně sociální bývala zde čilá. Založeno r. 1902 na podnět p. Fr. Prince „Volné sdružení mládeže národně sociální.“ Roku 1904 ukrývali zde jeho členové 2 bratry z Vídně stíhané pro antimilitaristické rejdy a pomohli jim uniknouti do Německa. R. 1905 založen vedle organisace ještě „Klub mládeže Rozkvět“. R 1907 dostavilo se k odvodům 11 členů mládeže s černým florem na černobílých karafiátech za zpěvu „Rudého praporu“. Z nich 10 odvedeno a vyšetřováno. Téhož roku zúčastnil se protivojáckého sjezdu v Praze p. Fr. Princ. R. 1909 účastnila se organisace sjezdu mládeže v Praze, z něhož vznikl antimilitaristický proces; mezi zatčenými byl též p. Fr. Princ. Roku 1910 přijel z hejtmanství komisař a vykonal s četníky cizími prohlídky u 7 stoupenců, zatknuv p. Prince. Zabavena knihovna, pokladna a „Klub“ rozpuštěn. (Podle p. Prince.)

Strana státoprávní

Strana státoprávní (nár. demokr.), utvořená před převratem, byla velmi silná. Brzy se však oslabila odchodem živnostníků ke straně českoslov. socialistů.

Síla stran patrna z výsledku voleb do obecního zastupitelstva.

Rašínova schůze

Před volbami do národního shromáždění, jež se konaly v létě 1920, rozvinul se velmi čilý ruch a pro politický fanatismus byla všechna ostatní práce nemožná. Konaly se často politické schůze s přednáškami (kandidátními řečmi). Nepěknou scénu bylo lze spatřiti o schůzi národní demokracie v sále u Fantů. Bylo ohlášeno, že přijede kandidát dr. Al. Rašín, přijel však rada Titěra. Dělný lid sezvaný hlavně z okolí, výrostci a kluci dostavili se ve velkém množství a lomozem donutili řečníka, že na vyzvání ze sálu odešel. Lid byl tak zfanatisován, že mnoho nechybělo a došlo k násilí.

Volby do nár. shrom.

Volby samy vykonány klidně, ale za velikého zájmu. Odvedeno bylo (podle vlastních záznamů) hlasů:

pro stranu: do poslanecké sněmovny: do senátu:

sociálně demokratickou 618 626

českoslov. socialistů 507 406

lidovou (klerikální) 174 164

čsl. živnostensko – obchodnickou 161 121

národně demokratickou 142 121

republik. strana čsl. venkova a Domoviny 101 101

malorolníků, domkářů a živnostníků 16 24

Modráčkovci 2 0

Žid 1 0

Jak vidno v těchto volbách vystoupila nová strana: „Československá živnostensko – obchodnická strana středostavovská“.

Strana kommunist.

Ač neuplynulo od minulých voleb mnoho času, hodně se toho v politickém životě našem změnilo. „Sliby – chyby“, zklamání! Zanikla strana sociálně demokratická, když většina členů přistoupila na program strany kommunistické. Stranu národně demokratickou opouštějí někteří gážisté.

Strana lidová

Zesílila strana lidová a vlivu svého využívá k hájení výsad, jež církev katolická měla ve škole. Za Rakouska modlívali se děti ve škole 4-6 krát za den, učitelé vodívali děti do kostela každou neděli, na začátku roku, na konci roku, v létě některé všední dny ráno, na procesí o Křížových dnech a na Marka, ke zpovědi třikrát do roka. Za republiky staly se všechny tyto úkony nepovinnými a nemůže k nim býti nikdo nucen. Mimo to není jimi býti zkracováno pravidelné vyučování a vyučovati se musí i o zrušených svátcích 2. II., 25. III. a 8. IX.

Náboženská cvičení

Žákům však ponecháno, bráti si dovolení k účasti na těchto cvičeních a toho práva používají pilně i děti rodičů nedbalých, které jindy do kostela nechodí a chtějí se jen škole vyhnouti. Učiteli, který opravdu pracuje, nemůže být ovšem lhostejno, když o těch zrušených svátcích, čtyřech procesích zejí třídy prázdnotou, proto se přičiňují, aby děti do školy chodily. Naproti tomu exponenti strany lidové rozdávají dětem hektografované omluvenky, aby děti o těch dnech do školy nechodily a touto protichůdností škola trpí.

Zvony

Poslední událostí jest přivezení zvonů a slavnostní posvěcení dne 17. prosince. První hlaholení jsme uslyšeli dne 21. prosince. Dva veliké zvony pro zdejší věž mají tyto nápisy: „Slávu Boží hlásám, živé volám, mrtvé oplakávám“. „Ke cti Panny Marie Nanebevzate (!) jsem ulit z darů zbožných osadníků děkanství Trhoví (!) Sviny a z peněz za odebrané zvony za války světové 1914-1918 A ulil léta Páně: 1922 Rudolf Perner v Č. Budějovicích.“ Na druhém jest: „Co válka 1917 vzala, Láska 1922 dala“. Ke cti svatého Jana Nepomuckého patrona českého jsem ulit z odkazu + Anny Vejsadové z Třebce (!) Léta Páně 1922.“ Zmiňuji se o těchto pravopisných chybách (označených (!)), aby budoucí nebyli v omyl tím uvedeni, že snad bylo obyčejem správnost jazykovou přezírati. Stalo se to asi tak, že kdo tyto zvony lil, neuměl asi česky.

Pověsti

 V lidu zachovává se pověst, že zde býval hrad někde asi na Kozině nebo v blízkosti. Tradici tu obnovují nálezy koster v tomto okrsku.

Tajná chodba z kostela

Skutečností jest, že pod zdí obepínající nádvoří kostela (bývalý hřbitov), v místě proti domu pí. Čapkové, jenž sousedí s chudým domem čp. 473 je starý sklep plný lidských kostí, a že vchod do nějaké podzemní chodby je v kostele při zemi za zpovědnicí vedle vchodu na kůr; chodba tato je zazděna mimo malý výklenek v naznačeném místě. (Potvrzuje p. Kůrka). V domě paní Čapkové se prý končí také nějaká chodba a mají prý z tohoto konce chodby sklep. Je to snad chodba z kostela skrze řečený sklep. Také ze sakristie prý vede chodba.

Tato okolnost dává asi vznik pověstem, že tajná chodba vede od kostela na náměstí k Tušerům, že vedla až k Trojici a jinde.

Pověsti o vzniku Svinů a jména Sviny

O vzniku Svinů se vypravuje tato pověst v různých obměnách: Pán na Čížkrajicích byl milovníkem honby. Na bažinách za děkanstvím, co je bezedná studně (je tam skutečně opuštěná studně), zastřelil ptáka a posílal pro něj svého sluhu. Ten se zdráhal a žádal pána, aby mu slíbil, že se postará o jeho rodinu, zahyne-li v bahně. Zahynul a pán podle slibu postavil osiřelým chaloupku (při potoce v Braňce). Byla postavena „z viny“ a tak místu dostalo se jména Sviny“. Jiná verse je, že pán postřelil poddaného, jenž na jeho panství lovil. – Také, že svině vyryla zvon.

O Sv. Trojici

Také o vzniku kostela u Sv. Trojice kolují pověsti: Rolník v těch místech oral. Uslyší zpěv, ničeho však nevidí! Zjevili se mu tři mládenci a rozkázali mu, aby tam postavil kapli. Zdráhal se, že nemá staviva. Odpověděli, že má vše připraveno doma v kůlně. Když přišel domů, bylo vše připraveno. Vystavěl kapli.

Jiná verse je, že vyoral svatý obraz. K tomu jsou na stropě malby výjev ten znázorňující. Když vozili cihly na stavbu, padlo dítě pod vůz a nic se mu nestalo – zázračně zachráněno!

V kapli u Sv. Trojice bývala vystavena berle po zázračně uzdraveném!

Zakončuje tento zeměpisný úvod, prosím budoucích, kteří budou čísti v této kronice, aby měli na paměti, že tento úvod není výsledkem delší přípravy, nýbrž napsán z rozkazu potřeby a to učitelem, jenž zároveň vyučoval ve škole 31 hodin týdně, a že byl napsán v době, kdy domověda byla u nás v počátcích.

Konec úvodu 31. prosince r. 1922.

K. Bernreiter

Psáno dne 23. srpna 1925 jako dodatek k odstavci o legionářích na stránce 120. této knihy: – V zahraniční činnosti revoluční proslavil se pan Karel Bernreiter, majitel závodu natěračského (lepení tapet) v Clevelandu v Americe. Narodil se v Praze, ale ke Svinům přilnul maje za manželku sestru p. Kajetána Plevky, zdejšího knihaře a pokladníka občanské záložny. Roku 1922 a letos zase přijel z Ameriky navštívit osvobozenou vlast a vždy pobývá v Trh. Svinech. Aby zápis o jeho činnosti byl věrný, vyžádal jsem si posudek z kompetentního místa od p. Vojty Beneše, jenž ochotně odpověděl takto: „Pan Karel Bernreiter je vzácný člověk. Psal jsem o něm již ve třech publikacích, které jsem o americké revoluci vydal. Vojáci zapomenuté fronty strana 200, Revoluční hnutí v severní Americe str 11, 39, České Národní Sdružení str 19., kde stručně, ale výmluvně se praví o panu Karlu Bernreiterovi: – nikdy neochabující Karel Bernreiter, znamenitý vůdce clevelandských. Je to kraťoučké, ale je za tím neúmorná, obětavá, poctivá, krásná práce muže, který stál v čele 40.000 krajanů clevelandských a vykonal s nimi v jejich čele pro naši revoluci těžko ocenitelnou práci. Karel Bernreiter stál také v čele největšího českoamerického podpůrného spolku, tzv. Č.S.P.S., jehož 30.000 členů vedl do práce pro revoluci. Konečně r. 1919 zvolen byl za předsedu Českého Národního Sdružení oné revoluční americké organisace, která byla duší, základem vší tamní revoluční práce. Mám pro pana Karla Bernreitera jen hlubokou úctu a věrné přátelství.“