Vzpomínky Jany, rozené Chybové
V letošním roce si připomínáme 100 let existence a práce Církve bratrské v Trhových Svinech. Dovoluji si pro zajímavost zveřejnit popis událostí kolem stavby sborového domu – modlitebny, očima tehdy dvacetileté Jany Chybové. Jana Chybová byla dcerou kazatele Josefa Chyby, který v Trhových Svinech pracoval a žil v letech 1929 – 1945.
„Shromáždění bylo tehdy na náměstí, v domě městské spořitelny ve dvoře, a nad sálem byl byt pro kazatele 2+1. Práce ve sboru zdárně pokračovala, tatínek se věnoval pastrorační službě, navštěvoval rodiny a s obzvláštní péčí si všímal dětí, zval je do nedělní besídky, chodily i na náboženství a přivedly často v neděli i rodiče. Bratr Kůrka, ředitel městské spořitelny, navázal s tatínkem přátelský vztah a byl u něho častým hostem. Když pak uvěřil, doprovázel po mnoho roků na harmonium sborový zpěv.
Práce se rozrůstala, členů i hostů stále přibývalo a bratři viděli, že místnost, kde se konala shromáždění, již nestačí – a začali uvažovat o stavbě nové modlitebny. Vyprošovali si Boží vedení na modlitbách, prosili, aby se Pán sklonil a pomohl dům, ve které by byl On oslaven, postavit. Modlili se bratři i sestry, pamatuji se na některé: starý bratr Stráský, chodila pak i celá jeho rodina, syn Ladislav byl starostou města, s. Konopová, s. Borovanská, br. Hamr z Rejt, br. Pavelec z Vrcova, Kadlecovi, s. Michlová, br. Černý, br. Waldauf byl pokladníkem, br. Galačin později se s. Zingrossovou, Čermáků, Fantů – a pak se rozhodlo o stavbě.
Tatínek dostal od národního výboru dvě parcely na vybrání. Jedno místo byl parčík, co byla vedle pila a p. Stašek stavitel. Bylo to v Novém městě, ale pro starší bratry a sestry nevhodné – cesta šla do kopce. Druhá parcela byla u potoka – kde stojí nynější modlitebna. Tak se začalo stavět. Tatínek denně jezdil s kočím a sváželi kámen. Ještě se muselo rozhodnout, kdo bude stavitelem. Zadat to staviteli Staškovi bylo finančně neúnosné, tak udělal jen plány a doporučil pana Kašpara z Otěvěka. Ten řídil stavbu a bylo to jen pod hlavičkou stavitele Staška. Všichni bratři i sestry pomáhali jak mohli, bylo to v době velké nezaměstnanosti, tak se potřební řemeslníci snadno sehnali. Velkým oříškem bylo sehnat finanční hotovost. Bratru Páralovi pomáhala znalost esperanta, tatínek měl zase známou jednu sestru u USA. Vytiskli a rozeslali velmé množství letáků s prosbou o finanční pomoc. Ještě dnes je mám v paměti. Na přední straně byl obraz kamene, kde se narodil Jan Žižka a leták pokračoval slovy: V kraji Jana Žižky z Trocnova … a pak vhodnými slovy bylo pověděno, že se bude stavět modlitebna a za jakým účelem.
Víc už si nepamatuji, jen to, že Pán se k této práci přiznal a peníze na modlitebnu se začaly scházet. A tak tomu bylo po celou dobu stavby. Takže, když se pokladníkovi, br. Waldaufovi zdálo, že bude těžké řemeslníky vyplatit, Pán se vždy přiznal a potřebný obnos včas poslal. Nejtěžší byl začátek stavby, protože na místě, kde měla modlitebna stát, tekl kdysi potok. Hluboko do základů se musely postavit piloty – jak je vysoká modlitebna pod střechu, tak hluboké jsou základy – a to spotřebovalo velké množství materiálu. Přes různé těžkosti a problémy však stavba s Boží pomocí úspěšně pokračovala. Byla ještě plánovaná stavba v podkroví, ale od toho bylo nakonec upuštěno. Když už byl položen krov a měla se dělat střecha, modlili se všichni, aby nepršelo. Pán i tuto prosbu podivuhodně vyslyšel. Dala se poslední taška – a spustil se déšť. Všichni byli péčí nebeského Otce dojati a svinenští občané říkali: „To je už jistě modlitebna zastřešena!“.
Celá ta stavba spočívala na modlitbách a Pán opravdu pomohl a oslavil se! Schody do modlitebny nechal tatínek udělat tak, že se rozšiřují, jakoby zvali všechny podle Mat. 11,28: Pojďte ke mně všichni …. I zahradu kolem modlitebny tatínek upravil. Vysázel keře, stromy, dvě velké stříbrné jedličky, které sehnal od p. ing. Holého, který měl v Ševětíně školku na okrasné keře a stromy. Ty okrasné keře byly po délce kolem plotu před modlitebnou. Vzadu pak byla zahrada zčásti zeleninová, zčásti květinová.
Před vchodem do velkého sálu byl nápis: Soli deo Gloria – samému Bohu Sláva? A na zadní zdi modlitebny byl nápis z velkým písmen: Národe český vrať se ke Kristu!
V den otevření modlitebny dal bratr Kyslík na sloup u mostu amplion a tak bylo umožněno všem, kdo šli okolo, slyšet písně, Slovo Boží a vzdávání díků Pánu Bohu za velkou milost a pomoc při stavbě a přání, aby se dům naplnil a mnohým vzešlo světlo.“
A že jsme lidé stále stejní a nějaké ty drby se vždy objevovaly a budou objevovat:
Z dobového časopisu Českobratrská rodina:
14. 9. při slavnosti otevření nové modlitebny mluvil místní kazatel J. Chyba a vyprávěl, jak jsme začali stavěti s holýma rukama. Překážek bylo jako hora. Ale Bůh učinil je rovinou. Manévrovalo se proti nám všelijak. Jednak, že prý stát nám na to dal a pro nezaměstnané, že prý peněz nemá. Ale my nedostali a nedostáváme od státu ani haléře. Pak zase rozhlašovali lidé, že kdo chce k nám chodit, musí dát 500,- Kč na modlitebnu. To způsobilo veselost. Kazatel však potvrdil, že všechny peníze ať darované či půjčené jsou z kapes našich členů, dobrovolně věnované a poděkoval všem členům za snahu a zájem na práci. Vzpomenul pak zvláštně dvou mecenášů, kteří nejvydatněji pomohli, bratra K. J. S. Portera a bratra mlynáře Jos. Pecha.
