608 436 941

Kronika města Trhových Svin

Autor: František Boček | Zveřejněno: 6. dubna 2022 | 27x

Myslivost

Revír svinenský má najatý panství p. K. Buquoye za 500 K a 30 m3 dříví pro chudé ročně. Revír náš je komorou revírů, jež má týž nájemce v okolí najaty, proto je zvěře hojnost: zajíců, koroptví. Bažanti objevují se ojediněle, nekrmí se; někdy zaběhne z okolních revírů srnčí. Kachen ubývá. Loví se na Velkém rybníku, Jezírku a Kojsroku. Ročně jsou dva velké hony, jeden na koroptve v září a na zajíce v listopadu. Dosud zachoval se zvyk, že osobám, jež mohou býti panství prospěšné (členové honebního výboru, úředníci) posílá se darem po párku koroptví a zajíc. Po velkém honě se prodávají zajíci zde: nejprve dostanou polaři a zbude-li, mohou si koupiti i ostatní. Letos se prodával párek koroptví po 10 K a 1 kg zajíce po 6 Kč. (Podle p. řed. Mareše)

Lesní plodiny

Ode dávna sbíraly místní chudé děti o prázdninách borůvky, jimž se zde říká černé jahody a prodávaly je po domech ½ litru za 2 krejcary. Asi roku 1880 učinil zdejší obchodník p. R. Šimek pokus obchodovati jimi do Vídně a do Prahy. Pokus se zdařil, nastala poptávka, takže posílány byly hlavně do Vídně na vagony. Chudí lidé měli výdělek i několik set zlatých přes léto. Brzy na to odesílány i brusinky, hříbky a lišky. Na prospěch toho obchodu bylo přímé spojení s Vídní. Hříbky jeden den nasbírané prodávaly se druhý (následující) den ráno o 4. hodině ve Vídni překupníkům a k obědu již se jedly. Za války se tyto plodiny velmi dobře platily. Od roku 1910 započaly firmy J. Pohanka a Bratří Pišingrové borůvky tlačiti a vyráběti víno. Za války, když nebylo piva, byla poptávka po tomto víně velmi veliká. V roce 1919 ovšem přestala a též obchod s Vídní podlomen. Stagnace. (Podle p. V. Stráského)

Průmysl

Ve městě není velkých průmyslových podniků; vzniku jejich nedopustí obtíže komunikační. Za to je zde mnoho drobných živností, které pracují pro domácí spotřebu, pro obyvatelstvo okolních vesnic, jež se do okresního města scházívá, a odvážejí své výrobky na prodej na okolní trhy. (Kaplice, Suchdol, Velešín, Puchoř.) Jsou to vedle krejčích zejména obuvníci, jichž je zde veliký počet. Odloučení Rakous jim způsobilo mnohé nesnáze, neboť tam prodávali na jarmarcích své výrobky rozličné jakosti, jen když byly levné.

Přehled řemesel

Jednotlivé druhy živností jsou zastoupeny takto (číslice označuje počet samostatných živností): Stavitelství: stavitel 1, zednický mistr 2, tesařský mistr 1, pumpař 0, pokryvač 5, sklenář 1, kominíci 2, malíři pokojů 3.

Obrábění kovů: kováři 3, zámečníci 5, klempíř 1, hodináři 2, zlatník a hodinář se odstěhoval po krátkém pobytu, pilnikáři 2, broušení pil 1, hamerníci 2, továrna na kovové zboží 1.

Zpracování kamene a hlíny: cihlář 1, kamnář 1, kameník 1 (nesamostatných více), hrnčíř 0.

Výrobky ze dřeva: koláři 3, bednáři 3, truhláři 7, soustružník 1, kartáčníci 3, košikář 0, výroba rakví 1.

Výroba z kůže: sedláři 2, obuvníků 39.

Výroba oděvu: švadleny 7, krejčí 23, kožešník 1, kloboučník 2, punčocháři 2, výroba nitěných knoflíků 4.

Textilie: tkalci 2, provazníci 2.

Pokrmy a nápoje: řezníci a uzenáři 14, pekaři 9, mlynáři 6, borůvkové víno a ovocné šťávy 2, cukráři a pernikáři 4, výroba sodové vody 1.

Ostatní: fotograf 2, knihař a papírník 1, brusič 1, holiči 4, pohřební ústav 1, notář 1, prádelna a žehlírna 1, advokát 0, pohodný 0, lékaři 2. Právě vznikly 2 filiálky závodů s elektrickými osvětlovacími tělesy; porodní báby 3.

Fušeři

Mimo tyto samostatné živnosti je v některém oboru (krejčí, obuvníci) i několik tak zvaných fušerů, kteří daně výdělkové neplatí. Příčinou toho bývá, že nevydělají tolik, aby mohli živnost provozovati, nebo ji provozují jako vedlejší zaměstnání. To se jeví i u některých řemesel, jež nejsou zastoupena (košikářství).

Pivovar

Po převratu byl zdejší pivovar restaurován a pronajat družstvu hostinských. Pivovar je ruční, pracují v něm vedle sládka 3 pomahači a 2 úředníci. Kotel ve varně pojme 54 hl; hotového výrobku 45 hl. Chladící štok (54 hl) býval pod dozorem finanční stráže, nyní se platí daň z hotového výrobku a to K32 z 1 hl piva 8 %. Vyrábí se pivo černé i světlé. Prostřed sklepa, v němž je 12 ležáckých sudů po 30 hl je velká lednice, jež pojme 400 for ledu. Tento rok se uvařilo 2689 hl a prodalo 2339 hl. Pivovar nemá sladovny, slad se musí kupovat. (Podle p. sládka Zemana, dodáno 13/12)

Družstvo hostinských

Družstvo hostinských tvoří všichni hostinští zdejší mimo 3 a mají povinnost z pivovaru pivo odebírati a prodávati. Poněvadž pivo zdejší nevyrovná se pivu česko-budějovickému, někteří hostinští si tím obchod značně poškodili. Roční nájemné 4000 K.

Jatky postaveny jsou daleko od města a na místě málo výhodném. I poloha stavby nedobře volena: vlastní budova jateční měla by státi na severozápad a ne na jihovýchod, neboť takto schována je západním větrům, jichž je k větrání tolik potřeba. Odpadkové kanály rovněž nedobře fungují, ač velice často horkou vodou se proplachují. V době válečné a převratové zabíjeli na jatkách jen velké kusy hovězí, menší a vepři zabíjeli se doma pro nedostatek uhlí k zatápění pod kotel. Nyní však poráží se všechno na jatkách, aby maso neuniklo povinné prohlídce. Je tam porážkový oddíl pro hovězí dobytek, pro vepřový, pak oddíl pro chladnutí masa, koňská porážka, chlév na dobytek připravený k poražení a konečně stáj kontumační pro eventuální vypuknutí nákazy. Dohlíží jatecký, jenž tam bydlí a na porážce vykoná čištění. (P. Konvička)

Porážky na jatkách

Za rok 1921 bylo na jatkách poraženo hovězích kusů 240, telat 428, ovcí a koz 114, vepřů 1059. Konfiskovány byly 2 kusy. Tuberkulosou vnitřních orgánů zjištěno 5 postižených kusů. (Dodal p. zvěrolékař Konvička)

Pila

Parní pilu postavil r. 1910 p. Frant. Stašek, aby rozšířil a zdokonalil svou živnost tesařského mistra. Do této doby muselo se stavební dříví otesávati ručně, přičemž se též mnoho dřeva zničilo. Prkna se dovážela hlavně z Benešova. Tato okolnost byla hlavním podnětem ke zřízení pily. Budova pily obsahuje 1 pilu rámovou, pilu okružní, hoblovací stroj a stroj na broušení pil. Stroje jsou poháněny Wolfovou parní lokomobilou na přehřátou páru. V poválečných letech je průmysl pilařský slabý, ježto se nestaví a vývoz pro nízkou valutu států sousedních nemožný. (Dodal p. Stašek, stavitel)

Stavební ruch

V prvních měsících války stavební ruch úplně zanikl; čekalo se na brzké skončení války. Později prováděny jen nejdůležitější opravy, neboť ceny stavebních hmot byly den ode dne vyšší, a některé materiálie (cement, dehtová lepenka, měděné hřeby, mosaz a p.) nebylo lze obdržeti a nebylo tu také dělníků. – Po převratu stavební ruch poněkud oživl, brzy však opět ustal, poněvadž ceny některého staviva úžasně stouply. Např. 1 cihla stála v roce 1920-1921 až 60 h na staveniště a byly-li to cihly vzdálenější, např. z Budějovic (zdejší kruhovka málo zásobena), stoupla cena cihly až na 80-90 haléřů za kus. Ještě hůře se sháněly tašky. Drážková taška stála až 2,20 Kč a těžko se dostaly. Rovněž tak železné nosiče; za 1 kg platilo se až 6,- Kč, nečítajíc aprovisaci, kterou se musila získávati protekce. Nejvíce stavělo se ve vesnicích. Rolníci prodávali své produkty za ceny velmi vysoké a napořád stavěli a vyměňovali své doškové střechy za červené taškové. Stavba domků činžovních je dosud nemožná, neboť stavební náklad o mnoho převyšuje výnos domu. Přes všechna vládní opatření na podporu stavebního ruchu, zůstává tento na mrtvém bodě a s ním i celá řada stavebních řemesel a dotýká se tato okolnost zejména našeho kraje, jenž je stavebním dělnictvem, zejména zedníky a tesaři, přímo přeplněn. (Podle p. Staška, stavitele.)

Stavební družstvo

„Trocnov“ družstvo pro stavbu rodinných domků pro Trh. Sviny a okolí, ustanoveno bylo dne 27. srpna 1919. Dne 9. září 1920 zapsáno bylo u krajského soudu do rejstříku společenstevního a dnem 15. února 1921 přiznána mu byla ministerstvem sociální péče obecná prospěšnost. – Pro rozličné okolnosti nebylo mu dosud možno nějaké stavby podnikati. (Podle p. Fr. Šindeláře)

„Bratří Pišingrové a spol.“

Bratří Pišingrové a spol. jsouce povzbuzeni neobyčejným úspěchem ve výrobě borůvkového vína a ovocných šťav za války a po ní, vystavěli r. 1920 na Otěvěcké silnici továrnu a investovali mnoho do vnitřního zařízení (sudy), ač nebylo hotového kapitálu. Přáli lidem a sobě také! Krisí průmyslovou vůbec, stoupnutím valuty naší (dluhy se zvětšují) a úplnou stagnací v jejich oboru ocitá se nyní nový závod ve svízelné situaci.

„Zemene et Stráský“

Továrna vystavěna r. 1905; stavební plocha 350 m2. Majitelé tehdejší: Rudolf Schönauer a Rudolf Zemene. Výroba: Hospodářské stroje. Pohon: Parní stroj o 3 koňských silách; zaměstnaných ca 10 osob. – Roku 1906 vystupuje R. Schönauer a za společníka nastupuje H. Weinzettel. Roku 1907 již započato částečně s výrobou zinkových kroužků do nitěných knoflíků, ale hospodářské stroje vyráběny ještě dále do r. 1909. R. 1909 nutno výrobu hospodářských strojů při nedostatku kapitálu zastaviti, Weinzettel vystupuje, R. Zemene se specializuje na výrobu hromadného zboží lisovaného, hlavně kroužků do nitěných knoflíků a železných vložek do gumových podpadků. Hlavní odbytiště posledních jsou rakouské továrny na gumové zboží, kroužky pak prodávány zde na našem jihu a do Dol. Rakous. Zaměstnaných osob ca 15. R 1911 pořízen benzolový motor 12 koňských sil a parní stroj, dříve řečený prodán. Výroba rozšířena na podpěry do dámských límců (drátěné), čímž podařilo se počet zaměstnaných, hlavně žen, zvýšiti na 40 osob, průměrně 28 osob. R 1914 vznikem války byl podnik ve výrobě úplně podlomen a odhlášen od provozování. R. 1916 a 17 začátkem opět s 5 zaměstnanými pracováno, načež výroba úplně zastavena. R. 1919 předává R. Zemene podnik svému synovi Františku a L. Stráskému, pensionovanému námořnímu poddůstojníku, synu zdejšího obuvníka. Zaměstnáno koncem t.r. 10 osob. Roku 1920 firma protokolována jako veřejná společnost a zní: Zemene et Stráský. Výroba rozšířena mimo řečené předměty na různé knoflíky plechové a kovové háčky a kroužky do botek. Zaměstnáno průměrně 20 osob. R. 1921 zaměstnáno průměrně 30 osob (60 % žen). R 1922 počet zaměstnaných klesl na průměr 15 osob. (Dodáno 2. X. p. Ladisl. Stráským.)

Družstvo obuvníků

Družstvo obuvníků, zapsané společenstvo s ručením omezeným v Trh. Svinech, ustaveno 28/8 1919 ve valné hromadě u přítomnosti konsulenta ministerstva obchodu j. Nápravníka. Představenstvo 4 členné, předseda p. Fr. Stráský; dozorčí rada 6 členná. Závodní podíl 200 K, další ručení 200 K. Při zřízení nastoupilo 10 členů s 12 podíly. Časem přistoupili další 2 členové a jeden vystoupil. Průměrně zaměstnává se mimo členy 20 osob. Obrat činí roku 1919 – K 110 tisíc, 1920 – K 500.000; r. 1921 – K 460.000. Reservní fond dosáhl 31. XII. výše 30.000 K. Dílna byla původně u p. Jar. Šimona v Braňce, nyní u p. Poesa na náměstí. (Dodal p. L. Stráský.)