Okresní komise pro péči o mládež
Okresní komise pro péči o mládež založena byla dne 10. ledna 1913 na podnět ministerstva. Hlavním úkolem je pečovati o zanedbanou mládež. Komise má průměrně 70 členů. Příjem komise činí dary, členské příspěvky, soudní pokuty a subvence ministerstva sociální péče. Za rok 1922 činí subvence K 2000. Nyní podporuje komise děti v 7 případech: dvěma dává se měsíční podpora po 12 K a 15 K, pěti poskytnuta podpora po 100 K na ošacení. V jednom případě poskytnuto 200 K na opatření prothesy nohy.
Péče o dítě
„Péče o dítě“ byla v činnosti jen za války. O její činnosti poznamenáno bude v sociálních poměrech.
Klub mládeže čsl. soc.
Klub mládeže českých socialistů má 128 členů obého pohlaví. Vzdělávací činnost jeví přednáškami, vycházkami a divadlem. Jeho knihovna má 450 svazků. (Podle p. Fr. Prince)
Společenstva
Ke spolkům se řadí živnostenská společenstva, jež vznikala z bývalých cechů řemeslnických. Jsou to tyto: Společenstvo čís. 1. obchodníků, čís. 2. obuvníků, čís. 3. oděvníků, čís. 4. hostinských, čís. 5. smíšených řemeslníků, čís. 6. mlynářů a pekařů, čís. 7. řezníků a uzenářů.
Společenstva některá, jak níže poznamenáno, mají památky po zaniklém cechu. Po cechu koželužském chová věci pan Machart, obchodník kožemi.
Společenstvo obuvníků
Společenstvo obuvníků má 67 členů, obuvníků z okresu, z nichž 55 platí daň živnostenskou. Ve Svinech samotných je 39 obuvníků, mimo ně nejméně 10 „fušerů“ (daně neplatící). Z těchto 14 členů věnuje se jen svému řemeslu, ostatní obdělávají též půdu. Společenstvo toto vzniklo za dávných časů, má dekret od Karla VI. aj.
Společenstvo řezníků
Společenstvo řezníků a uzenářů má 14 samostatných členů; z nich 5 zároveň obdělává půdu. Založeno r. 1515; z té doby má spolkové zápisy a pokladnu.
Společenstvo hostinských
Společenstvo hostinských spojeno roku 1883 se starým cechem řezníků. Podle zápisů obdaroval Petr Vilém z Rožmberka cech řeznický, že mají v chrámu Páně v Trh. Svinech do roka 3 mše u oltáře sv. Mikuláše a to na den sv. Václava, sv. Jeronýma a Obětování P. Marie; dáno na Krumlově v úterý po narození blahosl. P. Marie léta Páně 1520. Roku 1905 založili řezníci samostatné odborové společenstvo a společenstvo 4. pojmenováno Společenstvo živností potravních pro soudní okres Trh. Sviny vyjma Ostrol. Újezd, Borovany a Hlubokou. Samostatných živností hostinských je u společenstva 91; z nich vedle živnosti hostinské půdu obdělává 80 členů. Mimo ně je u společenstva 8 řezníků z venkovských obcí.
Společenstvo pekařů
Společenstvo čís. 6. má nyní jen 14 členů a to samé pekaře; z nich 9 je ve Svinech. Od společenstva se odtrhli mlynáři, cukráři a pernikaři a jsou ve společenstvech v Budějovicích. (Podle dodaných zpráv od společenstev)
Náboženská příslušnost
Statistická data o sčítání lidu dne 31. prosince 1910 a 15. února 1921 vykazují tuto náboženskou příslušnost obyvatelstva v Trh. Svinech: římských katolíků bylo r. 1910 – 3522; r. 1921 – 1596, evangelíků bylo r.1910 – 2; r. 1921 – 2, židů bylo r. 1910 – 2, r. 1921 – 0, československých bylo r. 1910 – 0, r. 1921 – 1624, bez vyznání bylo r. 1910 – 0, r. 1921 – 40.
Církev katol.
Farní osada církve katolické měla r. 1910 obyvatelův 6517 v 16 přifařených vesnicích. Patron je majitel panství v Nových Hradech p. Karel Buquoy. V duchovní službě jsou zde p. Vojtěch Tupý, děkan, p. Jan Pelikán, kaplan. Katechetou při měšť. škole je p. Josef Kotlaba, jenž vyučuje náboženství v některých třídách obecných škol. Bývalý p. děkan Antonín Kamarýt, zemřelý r. 1920, byl knězem tolerantním, člověkem společenským a požíval přes některé lidské nedostatky všeobecné vážnosti. Do republikánských poměrů se těžko vpravoval. Dříve byl v Puchoři a přivedl s sebou některé služebné Němkyně, jež na děkanství hospodařily až do jeho smrti. Na děkanství ponechal bývalého zdejšího kaplana Winziga, jenž měl v nejvyšším stupni souchotiny, v bytě i na stravu; tento jej o několik měsíců přežil. Na děkanství jsou některé obrazy, nyní ve Vídni obnovené, podle uznání odborníků značné umělecké ceny. Ředitel kůru je p. Václav Klíma, učitel obecné školy. Míval vždy první třídu, aby mohl kostelní funkce, zejména při pohřbech, vykonávati. Po převratu byl učitelskou organisací vyzván, aby se této funkce zřekl. Nezřekl se, raději se s organizací rozešel. Kostelníkem je p. Ferdinand Stráský, hrobařem p. František Černý. Zajímavá je připomínka, že v kostelních lavicích je nad každým místem přibitá mosazná tabulka, v níž je vyklepáno jméno toho, kdo má to místo pronajato. Pronajetí se každým rokem obnovuje. Povšechný poměr občanstva k duchovenstvu se změnil, když někteří se stali přílišnými exponenty politické organisace klerikální (lidové).
Od Říma!
Po převratu pojalo několik občanů zdejších úmysl odtrhnouti se od Říma. Příčinou k založení nové církve nebyla touha po náboženství přísnějším, nýbrž antagonismus českého člověka proti církvi katolické, dějinami odůvodněný, touha po české bohoslužbě i příklad jiných měst. Myšlenka založiti novou církev počala se řešiti již r. 1920 počátkem ledna, kdy p. Kůrka po úřadě s p. Princem navázal styky s ústředím církve československé v Praze. Volby do národního shromáždění oddálily tuto věc. Po nich povolal sem starosta p. Princ řečníka a duchovního nově založené církve československé Ferd. Tichého.
Církev československá a českobratrská
Po jeho odjezdu byla založena u nás náboženská obec československá. První bohoslužby byly konány v Sokolovně, v létě též na náměstí před křížem u Fantů. Jedné mši na náměstí jsem byl účasten: Před křížem byl zbudovaný oltář s obrazem upálení mistra Jana Husa a shromážděný lid zpíval o mši píseň „Hranice vzplála“. Farář (asi výše jmenovaný) měl po mši kázání a svléknuv kněžské roucho, na témž místě konal přednášku – vyloživ dějiny liturgie slovanské u nás, zdůraznil socialistické stanovisko nové církve a přešel na polemiku s církví katolickou o celibátu, kuchařkách a přepychu vysokých hodnostářů. Jedněm tím imponoval, jiní však ten způsob odsuzovali. Přesto vzmáhá se nadšení a dne 5. února 1921 obecní zastupitelstvo se usnáší vydati výzvu k obyvatelstvu, aby vystupovalo z církve římskokatolické, ježto počet vyznavačů bude mít vliv na vykonání zamýšlené a požadované odluky církve od státu. Před sčítáním rozvířila se agitace a při sčítání v únoru 1921 dosáhla církev československá počtu 1624 vyznavačů proti katolickým 1596. V únoru 1921 přišel do Trh. Svinů duchovní správce čsl. církve pan Rudolf Juřina, který též vyučoval náboženství ve školách a čas byl obecním pokladníkem. Životem svým nevynikal v ničem nad průměrné kněze katolické. Netajil se rozpory vznikajícími mezi ním a staršími obce náboženské. Odměna nestačila na slušné živobytí. K bohoslužbám propůjčena v radnici zasedací síň, v níž se dříve konávaly též schůze politických stran a přednášky. Také konávala se kázání a modlení v Bukvickém parku u kříže. Koncem září odešel p. Juřina, - oženiv se zde, za lepší existetncí do Vodňan. Duchovní správu obstarával zatím kazatel českobratrský z Budějovic pan Gaier, jenž též náboženství ve školách vyučoval. – V květnu byl zde na výpomoc na 1 měsíc farář p. Preclík, který se zde též oženil. Po jeho odchodu obstarávali duchovní službu zase Čeští bratří. Náboženství ve školách vyučovali též učitelé pp Pachner a Strašpytel. Tyto nesnáze byly zajisté neposlední příčinou, že vznikl v nové církvi rozpor. Jedni založili sbor Jednoty Českých Bratří, druzí se kloní k pravoslaví. Někteří se vrátili k církvi katolické. (Podle p. Kůrky)
Židé
Posledním židem zde byl p. Meller. V domě (jejž prodal p. Průkovi, v loubí) vyráběl kořalku, sám však pil plzeňské. Před válkou – prodav dům, odstěhoval se do Prahy.
Lidové umění
V roce 1912 pořádal Sokol v síni zasedací na radnici výstavku rozličných památek a sešlo se jich hodně ze všech oborů: ženské ruční práce, obrazy, kříže, peníze, části oděvů, nádoby apod. V roce 1893 byla výstava větších rozměrů, krajinská národopisná, zároveň hospodářská a průmyslová. Trvala prý asi 6 neděl a popsána je v Budivoji, tehdejším krajinském listě.
Oděv
Lidové kroje vymizely již dávno. Po domech chodili agenti a zbylé části krojů za babku skupovali. Jen o slavnostech lze spatřiti národní kroje. Bývají to jednak pravé součásti, jednak více méně zdařilé imitace. Lidového umění není! Dámy, slečny a muži poslušně vyhovují rozmarům módy a v novinkách se předhánějí. Teď vídáme dámám lýtka a elegánům kotníky. Nejen dámy i šviháci se nesmírně voňavkují. Prosté ženy dosud nenosí klobouků, chodí i do kostela v šátku na hlavě, rovněž ženy venkovské, třebaže bývají některé venkovské dívky oděny v drahých látkách, jakých jsme ještě před válkou u nich nevídali. Po válce pro strašnou drahotu se nosily všechny staré, dávno odložené věci. Hodně bylo viděti součástí oděvu vojenského nebo věcí z něho přešitých. – Světnice se ozdobují obrazy svatých, bohužel obrazy nevkusnými a pochybného původu. Uměleckých věcí je málo!
Písně
Vypravují se dosud rozličné pověsti; staré písně se nahrazují písněmi obecně oblíbenými, hodně se zpívají písně slovácké. Všechny tyto ustupují písničkám časovým nebo odrhovačkám.
Jídlo
Oblíbenými jídly jsou tvrdé buchty, to jsou bramborové knedlíky ze žitné mouky (jež si brávali s sebou i na cesty); též drbanice, pařené šišky (štědrovečerní jídlo), bramborové pekáčky (placky), zelnice a jiné. Zelí se nakládá do kadeček, někde se též šlape. Muž si obuje dřeváky a místo ztloukání palicí šlape zelí nohama; je-li to žena, obléká navrch kalhoty. V některých hostincích mají stále pro hosty zásobu homolek tvarohových. U cukrářů začali loni v létě pravidelně v neděli co neděli vyráběti zmrzlinu. Na středu pekou se v hostincích a u řezníků bochníčky (tj. pečeně z rozsekaného masa s přísadami. Již před válkou se prodalo hojně propašovaného cukerinu; za doby drahoty a nedostatku bylo to pro někoho jediné sladidlo, jež si mohl opatřit. Chléb se v domácnostech pravidlem již nepeče, nosí se k pekaři, nebo kupuje. V zámožnějších rodinách k snídaní si kupují čerstvé rohlíky nebo housky, jež se již několik měsíců zase svobodně pekou a prodávají. Ovoce se rozváží a konservuje jen v zámožnějších a pokročilejších rodinách. Více je rozšířena výroba moštu a ovocného vína. Za války vznikla domácí výroba piva. Z hub se nejvíce připravuje hříbek, liška, klouzek, kozár, ryzec, kuřátka, václavky, zelenky a žampiony. K snídaní se vaří všade káva a asi polovina rodin ji má také denně k večeři. Za to není obyčejem vařiti ji k svačině. Někde se vaří káva jen ze samotného upraženého žita nebo ječmene. Málokde se ještě před jídlem společně modlí. Pravidlem každý stolovník má svůj talíř, jen málokde se jídá i polévka ze společné mísy. Již hodně se užívá vidliček, méně nožů.
Archiv
V kostele nad kobkou jižní strany je komora, v níž je halda starých listin. Z ní byly před časem vybrány věci cenné a uloženy na radnici. Před válkou byly pořízeny skříně jako bývají v museích a listiny tam srovnány. Archiv tento je umístěn v prostřední místnosti radnice; (tam je též telefon). Vypravuje se zde, že za purkmistrování p. Schinko byly některé pečeti od listu králů odřezány.
