Statečný kněz Mons. Gustav Šuman
Plk. Duch. Mons. Gustav ŠUMAN
Plk. Duch. Mons. Gustav ŠUMAN, život a odkaz
20.7.1883 narozen v Trhových Svinech
7. 4. 1962 zemřel v Heimenkirch (20 km od Bodamského jezera)
Gustav Šuman se narodil 20. 7. 1883 v Trhových Svinech jako předposlední z dvanácti dětí Františka Šumana a jeho manželky Marie, rozené Schönauerové. Jeho otec byl kovářem a on sám se po krátkou dobu také kovářem učil. Po vychození obecné školy nastoupil v roce 1897 jako čtrnáctiletý na tehdejší české (později Jirsíkovo) gymnázium v Č.Budějovicích, kde v červenci 1905 odmaturoval s vyznamenáním.
Odvodu se podrobil 13.3.1905 u doplňovacího okresního velitelství v Č.Budějovicích a byl odveden k zeměbraneckému pěšímu pluku č.1 ve Vídni. Přihlásil se dobrovolně do armády a od 1. 10 .1905 do 1. 10. 1906 absolvoval s výborným prospěchem školu pro jednoroční dobrovolníky u zeměbraneckého pluku č.21 v St. Pölten. V letech 1906-1910 studoval na teologickém ústavu v Č. Budějovicích. Již po absolvování třetího ročníku byl 19. 7. 1909 vysvěcen na kněze, což byla výjimka někdy udělovaná starším studentům. Čtvrtý ročník semináře již tedy dokončil jako kněz a zároveň prefekt, a to s výtečným prospěchem. Jeho prvním kněžským působištěm se stal Horšovský Týn, kam nastoupil 1.8.1910 jako kaplan. V tomto převážně německém městě, kde tehdy žilo asi jen 5 % Čechů, působil do konce září 1912.
V souvislosti s přijetím kněžského svěcení byl k 1.prosinci 1910 jmenován polním kurátem v záloze. Od 1.10.1912 nastupuje jako aktivní vojenský duchovní v Bolzanu. Za rok, 1. 9. 1913 přechází jako duchovní k posádkové nemocnici č. 4 v Linci. Po vypuknutí světové války je 1. 8. 1914 přeložen k pěšímu pluku č.14, se kterým se účastní válečného tažení proti Rusku. Avšak již 7. 9. 1914 upadá u Oserdówa v Haliči do ruského zajetí, přičemž o den dříve byl zraněn a utrpěl průstřel břicha.
Z ruského zajetí byl propuštěn až 29. 4. 1918 a byl internován v Linci a vyšetřován z údajného rusofilství. Už 19. 11. 1918 se dal do služeb Československé republiky a 6. 12. 1918 si dává přihlášku do československé armády.
Působil nejprve v posádkové nemocnici v Terezíně. Dne 26. 5. 1922 byl povýšen do hodnosti vrchního polního kuráta a štábního kapitána. Byl hodnocen jako člověk mužné ustálené povahy, horlivý duchovní správce. Horlivě se staral o nemocné, byl dobrý řečník a důstojný kněz. Dne 1. 4. 1923 byl přemístěn jako duchovní referent k velitelství 1. horské pěší brigády v Ružomberoku. K 29. 2. 1928 byl přemístěn k 11. pěší divizi v Rožňavě. O dva roky později byl povýšen na majora duchovní služby. Od 28. 2. 1930 byl přemístěn jako přednosta duchovní služby k 10. pěší divizi v Bánské Bystrici.
Šumanovo vzdělání bylo mimořádné. Uměl rusky, polsky, německy, italsky, francouzsky a latinsky. Uměl jezdit na koni, na motocyklu i na kole. Dobře střílel.
Od 31. 10. 1935 byl přemístěn k velitelství 5. divizi v Č.Budějovicích. O dva roky později byl ustanoven přednostou katolické duchovní správy VI. Sboru v Košicích.
Jeho postupný návrat do jižních Čech ho motivoval ke koupi domu v Č. Budějovicích za nádražím. Po Mnichově, když byla armáda rozpuštěna, se stal Gustav Šuman duchovním správcem v kostele v Hodějovicích a v Mladém v Č.Budějovicích. Za války se zapojil do odboje.
Byl znám díky svými smělými vlasteneckými promluvami v kostelech a při pohřbech. Začalo ho sledovat gestapo. Při zatýkání 29. 1. 1945 se před svým domem pral s gestapáky. Ti mu jeho sebevědomé vystupování oplatili tvrdými výslechy a mučením. Nakonec ho převezli na Pankrác. Šuman nebyl popraven. Zůstaly mu ale trvalé následky po utrpěných zraněních. Při Pražském povstání se dostal z věznice a zapojil se do bojů na barikádách. Po válce působil ještě krátce v Praze. Pak se vrátil do Č.Budějovic. Chtěl dále působit v armádě. Byl však 1. 4. 1946 přeložen do výslužby. Obdržel též Medaili za zásluhy 1.stupně a v roce 1947 byl vyznamenán „Čs.válečným křížem 1939“. Politicky se angažoval za Čs.stranu lidovou.
Po nástupu komunistů k moci se opět zapojil do odboje a byl 5.4.1949 zatčen. V monstrprocesu „Nigrín a spol.“, kde bylo obžalováno celkem 56 osob, byl Šuman obžalován, že ukrýval určité listiny. Soud vynesl v tomto procesu dokonce 11 trestů smrti. Šuman byl zproštěn obžaloby. Neměl však vyhráno. Prokurátor se odvolal a Šuman byl odsouzen 11. 5. 1951 na 2 roky do žaláře a ke konfiskaci veškerého osobního majetku. Šuman požádal o milost prezidenta republiky, ale zároveň se začal připravovat k útěku. Pomohla mu křesťanská odbojová skupina, která mu umožnila se ukrýt a počkat na příchod převaděče Josefa Hasila, dnes známého jako „Král Šumavy“. Ten ho koncem října 1951 převedl během 50 km dlouhého převážně nočního pochodu (2 noci) oklikou přes rakousko-německé hranice do Bavorska. Byl to pro oba muže životní zlom, neboť oba opustili republiku definitivně a Hasil svou činnost převaděče ukončil.
Gustav Šuman byl vyslýchán orgány americké okupační zóny a zároveň přemýšlel o své budoucnosti. Nakonec se rozhodl zůstat v Německu. Odešel do Mnichova a štěstí mu přálo. Nevíme, kdo mu pomohl. Nastoupil místo kaplana v nemocnici v Heimenkirch v Allgäu, zhruba 20 km od Bodamského jezera. Tam žil jako vážený a oblíbený kněz a nakonec tam v roce 1962 zemřel. Šuman po válce cítil vůči Němcům nenávist. V posledních 10 letech života u něj došlo ke smíření a vyrovnání.
