608 436 941

Slavní rodáci

Autor: Eva Kordová, Martin Polák | Zveřejněno: 25. září 2021 | 16x

150 let od narození majora Františka Dvořáka

Major František Dvořák, šermíř a olympionik, se narodil před 150 lety v Čejrově v čísle 1, jak se píše v matrice narozených v Trhových Svinech, 21. 1. 1871. V knize oddací nacházíme zápis, že slavečský sedlák František Dvořák si vzal sedmnáctiletou matku svého synka Marii Markovou 21. 11. téhož roku. Můžeme tedy Františka Dvořáka řadit mezi trhosvinenské rodáky.

Pětadvacetiletý otec si zřejmě poté přivedl svou novou rodinu do Slavče. Jeho rodiče, matka a nevlastní otec Jan Popela, mu pravděpodobně přenechali hospodářství a odešli na výminek v tomtéž stavení nebo v čísle 13.

Mladá rodina Dvořákova ve Slavči 12 se utěšeně rozrůstala. Po prvorozeném Františkovi přišli na svět Jan (1874 – řezník), Karel (1876 – mistr kamenický), Tomáš (1877 – hospodář v „Hoře“), Václav (1879 – zbrojíř/ puškař) a Marie (1886 – provdaná Procházková, odešla do USA). Děti, které zemřely v raném věku, neuvádíme.

Kudy vedla cesta ze Slavče k olympijským úspěchům? Jak se dostal kluk z odlehlého venkova k šermu, tenisu a lyžování? Čím to, že dosáhl mimořádného společenského postavení a působil několik let dokonce jako trenér šermu v Rotterdamu?

V rodině se tradovalo, že když byl František v učení, utrpěl úraz kopnutí koněm do obličeje. Zranění zřejmě vyžadovalo hospitalizaci, zdlouhavá léčba přitáhla pozornost k osobnosti mladého pacienta. Lékař, který ho ošetřoval, upozornil rodiče na jeho nadání a doporučil, aby hledal příležitost ke vzdělání ve vojenské škole. To byla totiž šance pro nemajetné. Tady se uplatnilo pohybové nadání, obratnost a odolnost kluka ze Slepičích hor. Jeho specializací se stal sport a tělocvik.

Jeho postup v armádě započal u „šumavského“ pěšího pluku č.91 v Č. Budějovicích v roce 1892, po absolvování tělocvičné a šermířské školy ve Vídeňském Novém Městě v roce 1895 nastupuje jako učitel na Kadetní školu v Praze (dnes budova Ministerstva obrany), v roce 1902 si zvyšuje kvalifikaci na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě a nastupuje do Hranic na Moravě do Vojenské vyšší reálky v Hranicích na Moravě jako mistr šermu. Od 1. 9. 1912 jmenován na Kadetní školu v Praze, kde je pověřen sportovním výcvikem chovanců. V Praze přispívá i k rozvoji civilního sportu, například stále oblíbenějšího lyžování, a také tu poznává svoji nastávající, Josefu Böhmovou, elegantní dceru správce panství hraběte Chotka v Nových Dvorech. V ní nachází ideální partnerku, která si rychle osvojuje jak umění šermu, tak zdatnost v lyžařském sportu a tenisu. Není jí zatěžko putovat pěšky z borovanského nádraží do Besednické hory, kde v té době žijí rodiče jejího muže na hospodářství „Dvořák v Hoře“. Poznává tu své budoucí švagry a švagrové a skromné podmínky těžkého života. Jožka si zamiluje lidi i místo, které jí bude osudem.

Se vznikem Československa (už 29. 10. 1918) se major Dvořák hlásí do československé armády a rakouské sportovní kluby přecházejí do systému československého sportu. Dvořák se rád podílí na jeho organizaci. V prosinci 1918 už působí jako lyžařský instruktor v Tatranské Lomnici. A hrnou se sportovní události jedna za druhou, každoroční mistrovství republiky v šermu, mezinárodní turnaje, lyžařské závody, vojenské i civilní. Vrcholem jeho kariéry jsou nepochybně OH v Rotterdamu 1920 a OH v Paříži 1924. Poté dostává pozvání, aby pozvedl úroveň šermířského klubu THOR v Rotterdamu. Od listopadu 1926 oba manželé žijí v Holandsku, s občasnými návštěvami doma, za účelem sportovních soutěží, dovolených či lázeňských pobytů. V prosinci 1929 definitivně pobyt v Rotterdamu končí.

Dvořákovi předjímali odchod do důchodu již v roce 1926, kdy se František pouští do stavby vily ve Lhotce spolu s bratrem Karlem, mistrem kamenickým. Stavba je dokončena v roce 1930 a Dvořákovi tu tráví první léto. Široké příbuzenstvo z Prahy i Budějovic sem zajíždí hlavně v létě do krásného přírodního prostředí, Několik fotografií svědčí i o nadšení zkoušet umění lyžařské, když v zimě na úpatí Kohouta napadne sníh. Bez autobusového spojení je Lhotka těžko dostupná, ovšem Dvořákovi jako zkušení automobilisté vzdálenost z Budějovic, kde se usídlí na penzi, do Lhotky snadno překonávají vlastním vozem. Pro budějovické příbuzné bez aut je cestování do Lhotky „štrapáce“, kterou s nadšením podstupují.

Major ve výslužbě se angažuje v českobudějovickém šermířském klubu a získává přízeň knížete Schwarzenberga na Hluboké jako jeho osobní trenér. 

Tato šťastná léta končí zároveň s koncem československé samostatnosti. Major František Dvořák umírá ve věku 68 let 30. 12. 1939 v Českých Budějovicích. Jeho žena Josefa Dvořáková ho přežije o 33 let a Lhotka se jí stane domovem. Jeho bratr Karel, mistr kamenický, odešel z tohoto světa již v roce 1933 a zanechal po sobě manželku Alžbětu. Pamětníci ve Lhotce si ještě pamatují tyto dvě švagrové, „mistrovou“ a „majorku“.

Manželství Františka a Jožky bylo bezdětné, stejně jako manželství jeho bratra Václava. Jediný Tomeš Dvořák měl početnou rodinu, která se odstěhovala do Lipna v západních Čechách, kde získali větší statek odměnou za jeho službu v legiích. Karel s Alžbětou měli jediného syna, Františka. Ten převzal po otci kamenickou firmu se sídlem ve Svinech, kde se roku v 23. 4.1935 oženil s Janou Kollarovou. Za svědka si zvolil svého strýce Františka, majora. Tři děti z rodu mistra kamenického zůstaly svému rodnému městu věrné a stejně tak jejich potomci, které tu denně potkáváme.

Čtěme z portrétu, jak jej uvádí muzeum Vojenské akademie v Hranicích na Moravě.

František Dvořák byl olympijský reprezentant Československé republiky. V hodnosti vojenského mistra šermu 2. třídy byl přeložen do Vyšší vojenské reálky v Hranicích a byl jmenován učitelem šermu. František byl nadaný a kromě šermu učil i tanec.

V Hranicích strávil celkem osm let, odešel ve školním roce 1910 až 1911. Po první světové válce se stal František jedním z organizátorů olympijské účasti československých šermířů na letních olympijských hrách v roce 1920 a 1924. Olympijských her se účastnil i on sám a ve svých čtyřiceti devíti letech byl v roce 1920 nejstarším z devíti československých šermířů. Vybojoval zde postup do čtvrtfinále a v družstvu fleretistů Československé republiky se dostal do semifinálové skupiny.

Startoval také v družstvu šermu šavlí, kde vybojoval 8. místo. František se účastnil letních olympijských her i v roce 1924, kdy ve svých padesáti třech letech dosáhl v šermu šavlí skvělého 4. místa, což byl jeho největší olympijský úspěch. Odborné publikace uvádějí, že dosud jediný český medailista v šermu Vilém Goppold z Lobsdorfu, nositel dvou bronzových medailí, bral hodiny šermu právě u majora Dvořáka, vojenského „fechtmistra“. František Dvořák zemřel v roce 1939 v Českých Budějovicích.

Zdroj: https://muzeum-hranice.cz/osobnost/dvorak-frantisek/

 Fotografie z rodinného archivu autorů