Obyčeje
O vánocích přináší Ježíšek stromeček ve všech rodinách jakékoliv příslušnosti náboženské, na Štědrý den se zachovává půst, večer je obligátním jídlem ryba, potom ořechy, jablíčka a pekou se na vánoce vánočky a střílí se. O Třech králích se napisují na dvéře tři křížky, slévá se olovo, polévají koně mlékem a koledníci chodí v celém období vánočním, o Třech králích, o velikonocích, na Vše svaté. Na konci masopustu se pekou koblihy, hýří se, chodí maškary jsouce doprovázeny zástupy dětí i dospělých. Z Rejt přicházejí na tyto dni koledníci, jinoši v národních krojích, kteří zpívajíce tančí cosi. O Hromnicích se světí v kostele svíce „hromničky“. Jen nejstarší je rozsvicují o bouřce, ale umírá-li kdo, tu jej rozsvícenými hromničkami obnášejí. Na Popeleční středu se vracejí věřící z kostela s viditelným znamením popelce na čele. O Květné neděli se světí kočičky, t.j. košťata z prutů kvetoucí jívy, jímž se zde říká „beránky“ a bývají vysoké 1 – 4 metry. Věřící dávají pruty za obrazy na stěnách a zapichují je do mladého osení. Některý den velikonočního týdne se chodívají někde modlit do zahrady. Na Velký pátek se zachovává přísný půst a není vhodné ani hrát ani zpívat. Ani v postě ani v adventě se netancuje. Když se o velikonocích nezvoní, chodí hoši řehtat. Kluci mají řehtačky, jiní klapačky a provázejí zástupce kostelníka, který místo zvonění jezdí po městě s řehtačkovým trakařem a kluci v zástupu (houfu) řehtají s ním a klapají, až uši zaléhají. Nebývá tato akce jednotná. Rozkolníci se shromažďují u hasičského skladiště (bývají to Novoměšťáci) a chodí samostatně. Vejce se barví rozličnými barvami a jimi se „puká“. Kdo má příliš pevné, upadá v podezření, že má „smolíka“. V úterý velikonoční se chodí pukat k Sv. Trojici. O Vzkříšení a Božím těle se konají průvody kolem náměstí. Zvláště o Božím těle bývá průvod slavnostní. Na náměstí postaví sousedé 4 oltáře, ozdobí květinami, kolem náměstí se napíchají břízky, cesta se posýpává travou a družičky v bílých šatech od tříletých děvčátek počínajíc jsou ozdobeny věnečky z polních květin a z košíčků, jež nesou na rukou, sypou lístky květů na cestu, po níž kráčí pod nebesy kněz, nesoucí hostii. Dříve se účastnili v uniformách „Spolek vojenských vysloužilců“ a hasiči, nyní náhradou začali krojovaní „Orli“. Konali též stráž letos u Božího hrobu o velikonocích. Na sv. Trojici schází se k Sv. Trojici pod korouhvemi mnoho procesí (poutníků) z okolí. Před sv. Janem pálí kluci oheň na Bukvické a házejí košťaty hořícími. Obyvatelstvo vychází pohlédnout na ohně v okolí blízkém i dalekém. O posvícení se pekou koláče a husa. Letos byla vyvěšena výzva městské rady, aby se slavilo posvícení václavské (pokud se oslavuje) místo císařského. Na Vše svaté se pekou rohlíky a koledníci zpívají: „Na Vše svatý rohlíky, by byly hodně veliký.“ Před sv. Mikulášem chodí sv. Mikuláš, anděl a čerti. Děti si dávají za okno talíř a sv. Mikuláš do rána založí. Kolem sv. Mikuláše konává se každým rokem Mikulášská zábava, o níž se rozdávají dárky. Rok se zakončí Sylvestrovskou zábavou hrubšího rázu, o níž bývá účast velmi veliká. O Novém roce chodí gratulovati ponocní a hajní. Dříve chodívali též kominíci, strážníci, lampář a listonoš přinášejíce tištěná blahopřání s kalendáříkem a listonoš knížku. Letoškem přestali, někteří již dříve.
„Vodržky“
Přástky pominuly, mladá generace vůbec přísti neumí, ale v zimě se večer scházívají na „vodržky“ a „pápěrky“ zanášejí mládencům pod okna. Doderky se oslavují tancem a kořaličkou.
Pohřby
O pohřbech není zvykem uspořádati na hřbitovech okázalé výjevy s nářkem a pláčem. Večery před pohřbem se scházívají známí do domu smutku na modlení. Zpívání žaltáře o pohřbu je obyčejem. Velký pohřeb doprovází hudba, o menším jen lesní rohy troubí miserere a chudý pohřeb je tichý. Před válkou byl zřízen pohřební ústav p. Fürbecka. Velký pohřeb mívá vůz pohřební, menší jen stejnokroje, neodnesou-li mrtvého příbuzní a známí. Pohřební náklad na pohřeb uspořádaný ústavem činí nyní 400 K až 3.000 K. Venkované přivážejí rakev do průjezdu některého známého nebo zájezdního hostince a odtud odnášejí rakev sami na hřbitov a to přátelé a známí téhož rodu a druhu jako byl zemřelý, na příklad ženu odnášejí ženy, pannu panny. Potom se pohřeb, zejména venkovský, zapíjí.
Svatby
Svatby do převratu byly všechny církevní. Do kostela se chodí průvodem z domu nevěsty, v němž se svatba strojí. Po oddavkách nastává svatebčanům, ozdobeným myrtou s pentličkou (nevěsta věnečkem), hodování, pití, zpěv výskot. Starobylé obyčeje ve městě mizejí a i na venkově bývají více nerozumné než pěkné. Nového zákona o rozvodu použito v několika případech.
Pití lihovin
Také venkovské křty zacházívají do hostince na víno.
Z toho viděti, jak důležitou složkou našeho života jest vedle náboženského obřadu alkohol. Domů však si kupuje pravidelně pivo jen málo rodin, za to v hostincích se pije ze zvyku. Pivo se nalévá do půllitrových sklenic. Kdo by vypil jen jednu, byl by považován za skrblíka. Nepiják vypije asi 2 sklenice nebo tři, pijáci mívají jich třeba 20. Aby nenastala mýlka, psávají hostinští na tácek čárku za každou nalitou sklenici. Víno píti není oblibou, ač se ve všech hostincích prodává. Sladké víno červené pijí venkovské ženy, když v neděli dopoledne zajdou. Víno se měří na čtvrtlitry, nebo osminky. Za války, když nebylo piva, se rozmohlo pití likérů. Kořalky se čepují a pijí v mnoha kupeckých krámech mimo hostince. Tam propíjejí část výdělku, někdy i celý, sociálně nejslabší. V rodinách se mnoho alkoholu nevypije, méně než ve městech. Za to za války se rozmohlo vaření piva v domácnostech. Nedostatek dobré vody spotřebu lihových nápojů zvyšuje.
Kuřáci
Kouření je obyčejem. Dýmky, cigára, cigarety, vše se hodně kouří, více než před válkou. V hostincích kouří téměř všichni hosté a bývá tam jako v udírně, neboť není nikde dostatečná ventilace.
Šňupáci
Šňupáků je méně a jen v starší generaci.
Abstinenti
Snahy abstinentní se částečně ujímají v generaci mladé.
Trhy
Atrakcí svinenskou jsou trhy, jež se konají každou středu. Říká se středě svinenský Boží hod. Sviny oživnou, stanou se dvojjazyčné. Cizí kupci, převážnou většinou Židé, přijíždějí někdy již o den dříve. Lze zde na několika místech nocovati, vždyť i mimo trhy přijíždí hodně obchodních cestujících. Na tržišti stojí po stranách stánky provaznické, uzenářské a v boudě se prodává pivo. Kupující a prodávající stojí proti sobě, křičí na sebe a tleskajíce si vzájemně na pravice donucují se přidati a sleviti. „Boží hod“ se končí v hostincích. Pivo teče, mluva bývá neobyčejně hlasitá a jadrná: „Kráva jako anděl a já vůl ji prodal!“ Klobouky bývají u většiny na hlavě.
Hostince
Hostince bývají znečištěny, neboť kuřáci háží „slavíky“, „špačky“ a popel na zem, a i slušný člověk neostýchá se vyklepati dýmku na zem; potom se do toho naplije, ač musí být podle úředního nařízení v koutku plivátko. Od války sirky na stole nebývají, za to se objevily na talířích na stolech rohlíky a housky.
Separátní místnost hostinská
Před válkou byla v hostinci u Lukšů separátní místnost denně otevřená, pivo o něco dražší. Byla to spolková místnost „Tylu“. Je v ní piano, harmonium, kulečník, skřínka na přečtené časopisy, na stěně sádrové poprsí J. K. Tyla, obrazy Riegra, Jungmanna, Smetany, Tyla a Komenského, diplom Ústř. Matice Školské. Vše v úhledné úpravě. Stálá společnost hostů odebírala mimo noviny také časopisy: Volné Směry, Zlatá Praha, Český Svět, Hudební Revue, Dalibor, Krása našeho domova, Humory. Mimo to se tam hodně „Filků“ přehrálo, plzeňského vypilo, mnoho přehrálo a přezpívalo. Za války se místnost uzavřela, nebylo čím svítit a topit. Teď se jen dle potřeby otevírá a po časopisech ani památky! jsou jen noviny a plzeňské!
Tance
Mimo karty, vysedávání v hospodě je nejmilejší zábavou tanec, divadlo a sport. O masopustě plesy: sokolský, hasičský, řeznický, býval veteránský, letos i mládenecký, klerikální a komunistický, před narukováním bývá rekrutský, o masopustním pondělí Klubu dělnické mládeže nár. sociální. U Fantů bývají často muziky v neděli, které se počínají již před polednem, a v létě se tancuje „na Kruhovce“ nebo v „Bosně“ a v nově zřízené verandě u Princů v loubí. Sokolský ples bývá v Sokolovně, ostatní u Fantů. Sály bývají dekorovány, dámy v drahých toiletách, muži v černých šatech. Tancují se hlavně valčíky, polky, mazurka, kvapík („na šest“), národní beseda, čtverylka, zřídka jiný upravený národní tanec. Tance podivných jmen, jež teď hýbají světem, se sem dosud nedostaly. O půlnoci si mládenci zazpívají a o řeznickém se vyprovází ráno s muzikou. Rvačky o muzikách již asi 15 let se nevyskytují.
Divadlo
Divadelních představení bývá do roka několik; průměrně nevynikají ani výběrem kusů, ani provedením nad prostřednost. Hrávají se nejvíce frašky. Obyčejně se hraje pro peněžitý zisk k některému jinému účelu než lidové vzdělání. Hrávají Klub mládeže sociální, Sokol, Skauti. Bývají zde též divadelní společnosti kočovní a dobře se jim dařívá. Pro kusy vážné není zájmu, na operetách bývá nabito. Bohužel, herci se řídí vkusem diváků! Rovněž kabarety a biografy požívají přízně, když sem zavítají. Pro děti hrávají invalidi loutkové divadlo, jež si sami pořídili. Stálého jeviště není, výprava skrovná.
Slavnosti
V létě se konávají slavnosti. Bývá jich několik: Sokol, invalidi, spolek pro postavení pomníku padlým, některé politické strany, teď též sportovci a Orli. Účel jejich je buď representovati, nebo vytěžiti. Uspořádání bývá stejné. Před slavností se vybírá po domech na buffet, slavnost se počíná průvodem (zřídka též alegorickým) s hudbou do hostince „u Sokola“, k Trojici, do Ferendice, k Panským; tam se cvičí, nebo hraje, vnucují se losy do tomboly, květiny ke koupi, pohlednice a podobně. Někdy bývá též nějaký proslov. Večer po některých slavnostech je věneček. Každým rokem pořádá se slavnost (vedením Nár. Jed. Pošumavské) v Čížkrajicích za příčinou posílení menšiny a ve prospěch tamější školy. Hlavním činitelem při ní bývá Sokol. Letos se chtěli zúčastniti též Orli v krojích. Pořadatelstvo poděkovalo za toto representativní vystoupení, ježto by odmítl součinnost Sokol, až dosud nejspolehlivější a nejbezpečnější opora. Orli se tím urazili a podali jakousi stížnost ústřednímu výboru Pošumavské Jednoty.
Hudba, zpěv
Hudba i zpěv jsou zde v oblibě. Nyní jsou zde 3 hudební kapely. O některých slavnostních příležitostech hrává na náměstí hudba. Kostelní zpěv pěstoval p. učitel Klíma a o velikých svátcích bývá mše figurální. Hudbu a zpěv pěstuje spolek „Tyl“. Pořádá akademie, na programu bývala čísla salonního orkestru, zpěvy solové, sbory mužské a i ženské, též smíšené. Někdy byl pozván jako host cizí solista. V „Tylu“ účinkovali dříve svorně příslušníci všech stran a produkce zasluhují zmínky.
„Vltava“
Na příklad dne 6/8 1910 v předvečer sokolského sletu sehrál salonní orkestr Smetanovu „Vlast.“ Zpěváci vystupovali ve stejném úboru. Teď asi dva roky jeví se stagnace. Návštěva na akademiích bývala slabá. Hudbu pěstují zvláště rod Valterů a Valdaufů.
