Vazby herečky na naše město a okolí potvrzují informace z archivů
V souvislosti s nedávnými devadesátinami herečky Jiřiny Bohdalové se v některých médiích objevily i zmínky o jejích rodinných vazbách na Trhovosvinensko. Existují k tomu různé omšelé vzpomínky a domněnky, ale také přesvědčivé písemné dokumenty, uložené v depozitářích českobudějovického okresního archivu. Nahlédněme nyní prostřednictvím nich do minulosti a poodhalme, kde všude se předci oblíbené herečky pohybovali.
Jiřina se narodila 3. května 1931 v Praze, kam její otec František Bohdal (1905–1985) v mládí přesídlil a kde se usadil. Právě on nás svým původem přenese do jižních Čech a do okolí Trhových Svin. Jeho rodištěm je obec Mojné u Velešína, kde poprvé spatřil světlo světa v listopadu 1905 (některé prameny uvádějí 21., jiné 22. a 28. 11.) jako nemanželský syn Barbory Bohdalové (1881–1960), původem z Netřebic. Svobodná matka s malým synkem asi často měnila bydliště, snad podle toho, kde se jí zrovna podařilo získat nějakou práci. V roce 1909 bychom ji např. zastihli až ve vzdálené obci Kallwang v rakouském Štýrsku, kde se v uvedeném roce také provdala za Václava Nováka (1886–1919).
Jeho rodové kořeny nás zavedou do těsného sousedství Svin. Václav Novák, nevlastní otec Františka Bohdala, a tudíž nevlastní dědeček Jiřiny Bohdalové totiž pocházel z Čížkrajic, kde se narodil do rodiny chalupníka Šimona a jeho manželky Františky, rozené Čencové z Rankova. Do Čížkrajic se s novou rodinou Václav Novák krátce po svatbě přestěhoval, podle dostupných evidenčních pramenů přebývali v domě čp. 16, který stojí v místech zvaných Na Stráni. Zde se manželům narodila dcera Kateřina Nováková (1910), nevlastní sestra Františka Bohdala.
V dubnu 1914 přesídlila rodina nakrátko do Věžovaté Pláně u Kaplice, po roce a půl ji nacházíme přímo v Trhových Svinech a od dubna 1918 se na delší čas usadila v Třebíčku (čp. 7, později čp. 20). Ve Svinech se narodila v roce 1916 další dcera Marie, druhá nevlastní sestra Františka Bohdala, která ve třicátých letech pracovala jako služebná v Českých Budějovicích a v roce 1941 odešla do Prahy. Sestra Kateřina se v roce 1934 provdala za kovářského pomocníka Josefa Tomka z Třebíčka (nar. 1909).
Vraťme se však do dětství otce legendární české herečky (a zároveň dědečka herečky Simony Stašové). Velice zajímavé informace o Františku Bohdalovi lze vyčíst z dochovaných třídních katalogů, díky nimž si můžeme udělat obrázek o jeho prospěchu a chování. Školní docházku započal v září 1911 v Čížkrajicích, v letech 1915–1918 pokračoval na chlapecké obecné škole v Trhových Svinech a základní vzdělání zakončil v roce 1920 na obecné škole ve Třebči. Známkami patřil k průměrným žákům a nevybočoval z normálu. Co jej však výrazně odlišovalo od ostatních, bylo nevalné chování. Ztělesňoval ukázkové zlobivé dítě, pro které má čeština mnoho rozmanitých výrazů – darebák, gauner, grázl, holomek, lump, raubíř, rošťák, syčák, uličník, výtečník. V zápisech u jeho jména čteme poznámky: „Úkolů nedělá, lže, neposlouchá, sešity nenosí. Utekl z náboženství. V parku láme větve a šlape po trávníku. Krade chleba žákům I. třídy.“ Vrchol jeho darebáctví představoval 4. ročník. Tehdejší seznam Františkových vylomenin je zároveň exemplárním přehledem, jaké všemožné poklesky školní děti před sto lety vyváděly. Ke krádežím chleba žákům ve škole se přidaly i krádeže cukrovinek, sešitů a řetězů mimo školu, chycen byl při pokusu o zcizení knihy pohádek. Často byl kárán za útěky ze školy, dělal blíže nepopsané neplechy při výuce náboženství, kouřil (bylo mu jedenáct let), nespecifikovaně obtěžoval veřejnost a plival lidem do oken. Na konci kolonky, kam se takovéto prohřešky zapisovaly a která byla v případě Bohdala zcela zaplněná, čteme prostý zápis: „přišel dotaz c. k. okresního soudu v příčině jeho chování.“
Jeho přestupky se odrazily pochopitelně ve sníženém známkování z mravů (o dva až tři stupně). A protože v některých případech hraničily s kriminalitou či se dokonce jednalo o trestné činy, začal se Bohdalovým chováním zabývat svinenský okresní soud! Poprvé v roce 1917, jak už bylo připomenuto výše, a podruhé o tři roky později, kdy 8. května 1920 adresoval do školy dotazník za účelem zpětného zjištění Františkova chování v inkriminovaném školním roce 1916/1917. Můžeme jen litovat, že dotazník, ani jiné záznamy se v materiálech školy a soudu nedochovaly. Stejně tak by jistě bylo zajímavé znát podrobnosti, které jen stroze popisuje zápis v třídním katalogu v 5. ročníku – „udeřil pana řídícího kamenem.“ Víme jen, že mu hrozil pobyt v nápravném zařízení, protože bylo „navrženo, by dán byl do káznice pro nezletilé mladistvé kárance.“ Takovému trestu se s největší pravděpodobní vyhnul.
Nebudeme daleko od pravdy, když uvedeme, že na specifické Bohdalovo chování, výrazně vybočující ze zaběhnutých konvencí, mělo rozhodně vliv nestabilní rodinné prostředí, časté stěhování a volnější výchova, snad zapracovaly také divoké maďarské geny (Františkovým biologickým otcem byl podle rodové legendy pivovarník z Uher). Krádeže jídla měly potom přímou souvislost s chudobou (násobenou neblahými dopady probíhající světové války), což výstižně dokládají i slova samotné Jiřiny o tom, že jí otec vyprávěl, „že jedli šťovík a vypíjeli vejce ptákům, protože takový hlad měli.“ Podporuje to navíc i poznámka z roku 1918 hovořící o Františkovi jako o „zpustlém“ a také kriminální minulost rodičů, kteří byli v roce 1910 odsouzeni budějovickým krajským soudem za krádeže na 10 dní těžkého žaláře (matka, zemědělská dělnice) a 3 týdny žaláře (nevlastní otec, zedník).
Po škole si mladý Bohdal asi krátce přivydělával jako čeledín a na jaře roku 1922 byl přijat jako učeň k ledenickému truhlářskému mistrovi Vojtěchu Pekařovi v Ledenicích (čp. 98). V Ledenicích však setrval pouze rok a přesunul se do dílny truhláře Václava Petrlíka ve Svinech (čp. 588). Zároveň s praktickým osvojováním řemesla navštěvoval v letech 1923–1925 svinenskou živnostenskou pokračovací školu, což byla podmínka k vyučení. Františkovo studium na ní se neslo v podobném duchu jako na školách obecných (poznámky, snížené známky z mravů). Každopádně se nakonec truhlářem vyučil a tento obor se pro něho v budoucnu stal hlavním zdrojem obživy. Po přestěhování do Prahy se věnoval rovněž obchodování s nábytkem (přeprodával údajně i výrobky ledenických truhlářů). Františkova matka Barbora Nováková žila nadále v Třebíčku a asi v roce 1937 přesídlila do Trhových Svin. Zde ji rodina navštěvovala a mladá Jiřina u ní podle svých slov trávila prázdniny.
Některé archivní evidenční prameny, ze kterých bylo při sestavování příspěvku čerpáno, jsou dostupné ve zdigitalizované podobě v Digitálním archivu na adrese digi.ceskearchivy.cz. Konkrétně se jedná o záznam o narození Barbory Bohdalové v matrice farního úřadu Velešín (z let 1877–1908, snímek 48) a o záznam o narození Václava Nováka v matrice farního úřadu Trhové Sviny (z let 1871–1897, snímek 301). V obou případech se v knihách nacházejí i dodatečné vpisky o jejich sňatku. Dále je možné si online prohlížet archy sčítání lidu pro Čížkrajice (rok 1910, snímek 30) a pro Třebíčko (rok 1921, snímek 35). Mnoho informací o svých předcích (včetně fotografií) publikovala Jiřina Bohdalová např. v roce 2006 v knize Měla jsem štěstí na lidi.
