Rozhovor s Markem Neužilem
V Trhových Svinech žije již třicet let, příští rok oslaví padesáté narozeniny. Marek Neužil (*1977) je člověk s širokým spektrem aktivit a zájmů, kterého vidíte neustále v pohybu. Přestože ho dnes můžeme potkat především v Elektru U Stráských nebo v Penzionu Marie v Žumberku, v minulosti se významně angažoval též v TJ Spartak a byl členem zastupitelstva města.
S Markem jsme přátelé už řadu let. Ačkoliv není místním rodákem, spojuje nás zájem o současné dění v Trhových Svinech a o svinenskou historii. Když se mi zmínil o svých výročích, věděl jsem, že je ideální čas pro přípravu bilančního rozhovoru. Nahlédněme tedy do Markova života a připomeňme si s ním jeho výročí.
Marku, letos si připomínáš třicet let života a práce v Trhových Svinech. Jak vzpomínáš na své začátky?
Do Trhových Svinů jsem přišel před třiceti lety za svou tehdejší přítelkyní, která je už pětadvacet let mojí manželkou. Tehdy jsem vůbec netušil, že právě tady najdu svůj domov. Začal jsem pracovat v rodinné firmě Elektro U Stráských, poznal spoustu skvělých lidí a postupně jsme s manželkou založili rodinu. Když se dnes ohlédnu zpět, bylo to jedno z nejlepších rozhodnutí mého života.
Elektro U Stráských je v Trhových Svinech dobře známá firma. Co pro Tebe znamená?
Především je to rodinný příběh. Firmu vybudovali rodiče mé manželky a já bych jim chtěl touto cestou upřímně poděkovat. Dali mi šanci stát se součástí firmy a později mi svěřili její vedení. Moc si vážím toho, že mi tolik důvěřovali.
Snažil jsem se navázat na jejich poctivou práci a zachovat hodnoty, na kterých firmu postavili – slušnost, férové jednání a osobní přístup k zákazníkům. Právě díky tomu se k nám lidé vracejí už dlouhá léta.
Za pultem jsi strávil velkou část svého života. Jak se za třicet let změnil obchod a jeho sortiment?
Změnilo se toho opravdu hodně. Když jsem začínal v devadesátých letech, byla úplně jiná nabídka zboží i možnosti jeho nákupu. Sortiment nebyl zdaleka tak široký jako dnes a některé věci nebylo jednoduché vůbec sehnat. Zákazník přišel do prodejny a často se spoléhal především na to, co mu prodavač doporučí.
Dnes máme obrovský výběr a člověk si může během několika minut na internetu porovnat desítky výrobků, jejich parametry i ceny. Změnilo se také zásobování a logistika. Dříve bylo potřeba mnohem víc plánovat, co objednat a v jakém množství, dnes se spousta věcí dá zajistit prakticky okamžitě.
V devadesátých letech lidé často vybavovali domácnost postupně a řešili základní věci. Nyní se mnohem více zajímají o konkrétní funkce, spotřebu, technologie nebo design. Někdy přijde zákazník přesně s tím, co si vybral na internetu, jindy naopak řekne: „Já se v tom nevyznám, poraďte mi.“
A právě v takových chvílích má podle mě kamenná prodejna pořád své pevné místo. Technologie se změnily, ale potřeba dobré rady a důvěry zůstala.
V prodejně jsi také poznal několik generací zákazníků.
Ano, a jsem za to opravdu vděčný. Mnozí ke mně kdysi chodili jako mladí lidé a dnes přicházejí se svými dětmi nebo dokonce vnoučaty. Člověk za těch třicet let pozná spoustu lidí a z obchodních vztahů se postupně stávají vztahy osobní.
Nikdy jsem nechtěl jen prodávat zboží. Vždycky jsem se snažil poradit, pomoct a najít pro zákazníka řešení, které mu bude opravdu vyhovovat. Myslím, že právě důvěra je to nejcennější, co může podnikatel získat.
Stále častěji můžeme v obchodě potkat Tvého syna Marka.
Z toho mám opravdu velkou radost. Marek vystudoval vysokou školu a nedávno získal titul inženýra. Jeho hlavní profesí je stavební projektování a právě této oblasti se věnuje. Do firmy přináší nové odborné znalosti, moderní přístup i energii mladé generace.
Já se mu naopak snažím předávat zkušenosti, které jsem za více než třicet let získal při práci se zákazníky a ve vedení firmy. Věřím, že spojení zkušeností a odbornosti je dobrá cesta do budoucna. A samozřejmě mě těší, že rodinná tradice pokračuje.
Vedle podnikání bylo Tvé jméno mnoho let spojeno také se sportem. Co Ti práce s mládeží dala?
Fotbal byl vždycky mojí srdeční záležitostí. Ve Spartaku Trhové Sviny jsem působil jako trenér mládeže a později jako šéftrenér mládeže. Společně s ostatními trenéry se nám podařilo dostat všechny mládežnické týmy do krajských soutěží, což považuji za velký úspěch. Několikrát se pak trhovosvinenské mládeži podařilo získat také titul přeborníka kraje v různých věkových kategoriích.
Nebylo to jen o výsledcích. Za každým úspěchem byla spousta tréninků, cestování, práce trenérů, rodičů i samotných dětí. Chtěli jsme, aby kluci měli možnost hrát kvalitní soutěže a porovnávat se s nejlepšími týmy v kraji.
V roce 2009 jsem dostal od OFS České Budějovice ocenění pro nejlepšího trenéra roku za sezonu 2008/2009. To mě moc potěšilo. Mnohem důležitější ale pro mě vždycky byly úspěchy dětí a to, že je fotbal bavil.
Jedním z velkých úspěchů bylo bezpochyby celostátní finále E.ON Junior Cupu.
Ano. V roce 2011 se naše přípravka probojovala až na celostátní finále E.ON Junior Cupu do Prahy. Hrálo se přímo na hřišti Slavie Praha v Edenu a pro kluky to byl obrovský zážitek. Zároveň se ukázalo, že se mezi týmy z celé republiky rozhodně neztratili. Byli rovnocennými soupeři mužstvům z celé republiky a pro nás trenéry i rodiče to byla velká odměna za práci, kterou jsme s nimi odváděli.
Na takové chvíle člověk jako trenér nezapomene. Nejde jen o samotný výsledek, ale hlavně o zážitek, který si děti odnesou do života.
Mohl bys připomenout také Erima Cup, který byl v Trhových Svinech poměrně významnou akcí?
Erima Cup byla kapitola sama pro sebe. Nebyl to jen běžný mládežnický turnaj. Do Trhových Svinů se nám podařilo přivést opravdu zvučná jména. Zavítaly k nám například AC Sparta Praha, Slavia Praha, FK Mladá Boleslav, Dukla Praha a další známé kluby z celé republiky. Pro děti to byla obrovská zkušenost. Najednou si mohly zahrát proti hráčům z klubů, které znaly z televize. Zároveň jsme tím dostali Trhové Sviny do povědomí lidí i mimo náš region.
Za celou akcí byla spousta práce. Organizace takového turnaje není jen o tom postavit týmy na hřiště. Bylo potřeba zajistit program, hřiště, rozhodčí, zázemí, občerstvení, ubytování a další věci. Podílela se na tom řada lidí – trenéři, rodiče, dobrovolníci i další lidé kolem Spartaku.
Právě na Erima Cup rád vzpomínám jako na příklad toho, co dokáže vzniknout, když lidé táhnou za jeden provaz. Na několik dní se z Trhových Svinů stalo místo, kam přijížděly významné mládežnické týmy z celé republiky, a město opravdu žilo fotbalem.
Trhové Sviny znáš třicet let. Jak se za tu dobu podle Tebe změnily?
Město se posunulo dopředu a věřím, že má stále velký potenciál. Změnilo se prostředí, služby, doprava i samotný život. Pořád si myslím, že Trhové Sviny mají něco, co je důležité zachovat – atmosféru města, kde se lidé znají, a tak má smysl dělat věci pro místní.
Jedním z nejdiskutovanějších témat je připravovaný obchvat. Patříš k jeho zastáncům, nebo odpůrcům?
Jsem jeho zastáncem, protože se na něj dívám z dlouhodobého pohledu. Osobně se obchvatu vůbec nebojím. Myslím si, že po mnoha letech diskuzí a odkladů nastal čas udělat významný krok dopředu. Největším přínosem bude odvedení kamionové a autobusové dopravy z centra města. Náměstí se tak může stát bezpečnějším, klidnějším a příjemnějším místem pro obyvatele i návštěvníky.
Často slýchám obavy, že obchvat poškodí místní podnikatele. Já si to nemyslím. Kvalitní podnikání nezávisí na tom, kolik aut projede kolem výlohy. Stojí na poctivé práci, odbornosti, dobrém jménu a důvěře zákazníků. Pokud podnikatel nabízí kvalitní služby, lidé si k němu cestu najdou. Není problém sjet z obchvatu do centra, když člověk ví, že tam najde to, co hledá.
Co by sis přál do dalších let?
Především zdraví pro svou rodinu a spokojenost pro všechny, kteří v Trhových Svinech žijí. Chtěl bych poděkovat své ženě za její podporu, rodičům mé manželky, kteří mi dali šanci stát se součástí jejich firmy a později mi svěřili její vedení. Děkuji také našemu synovi Markovi za to, že pokračuje v rodinné tradici a posouvá firmu dál, všem zákazníkům za zachování přízně, kolegům, sportovcům, rodičům mladých fotbalistů a dalším lidem, s nimiž jsem měl možnost něco vytvářet.
Trhové Sviny mi za těch třicet let daly domov, práci, přátele i spoustu krásných životních okamžiků. A právě proto mi záleží na tom, aby se dále rozvíjely a zůstaly místem, kde se lidem dobře žije, podniká a kam se budou rádi vracet.
Za rozhovor děkuje