Bistro Sport Trhové Sviny / Hospoda U Komunistů
Během uplynulých let jsme si představili již více než tři desítky bývalých i současných hostinců v Trhových Svinech a okolí a zvykli jsme si, že v případě našeho města může člověk počítat s lecčím. Byly tu honosné hostince ve zdobných budovách, které fungovaly mnoho let, i nenápadné hospůdky s krátkou životností. Některé z nich přesto místním utkvěly v jasných konturách – třeba Bistro Sport nad přehradou Jatka mezi ulicemi Sídliště a Dělnická, do něhož zavítáme v naší čtyřicáté hospodské cestě.
Kdo by dnes procházel kolem nenápadné žluté garáže schované za bytovými domy, těžko by uvěřil, že se sem před více než třiceti lety chodilo na pivo. Stavba bez popisného i evidenčního čísla vznikla na počátku 70. let 20. století v prostoru znárodněného zahradnictví rodiny Šálkovy. Nejprve ji vlastnily Lidové milice a v roce 1981 připadla cyklistickému oddílu při TJ ČSAD, který ji využíval jako klubovnu.
Na podzim roku 1990 spolu rozmlouvali dva přátelé, Bohuslav Šmídl a Ladislav Maděra, kteří se ve stejnou dobu ocitli na určité životní křižovatce. Zatímco pan Šmídl byl po revoluci propuštěn ze závodu ČSAD, pan Maděra byl sesazen z místa vedoucího vývoje v Gamě a stal se řadovým zaměstnancem, pracujícím na pravidelné směně od 6.00 do 14.00 hodin. Oba tak najednou měli nezvykle velké množství volného času a Bohuslav nadhodil myšlenku, že by mohli společně založit hospůdku fungující při cyklistickém oddílu. Tělovýchovná jednota jejich návrhu nebránila a od slov se rychle přešlo k činům.
Budoucí provozní se museli nejprve pustit do přípravných prací, při nichž proměnili klubovnu v malý hostinec. Jednalo se o zavedení třífázového proudu, akumulačního topení a připojení kompresoru, přizpůsobení prostor potřebám lokálu, zřízení barového pultu, malé kuchyňky a sociálního zázemí pro hosty. Údajně jako první restauratéři v Trhových Svinech opatřili toalety obkladem z bílých kachliček. Po završení těchto stavebních úprav vydal krajský hygienik prohlášení, že bistro může být v daném prostoru otevřeno. Dne 25. ledna 1991 zahájili hostinští zkušební provoz.
Lokál se oficiálně označoval jako Bistro Sport Trhové Sviny, ale již brzy se pro něj uchytila přezdívka U Komunistů, pod kterou byl široko daleko dobře známý. Na čepu byl Samson 10° (tehdy za 2,50 Kč), v lahvích se prodával i Budvar 10°. Prostory kuchyně byly malé; nikdy se nepočítalo s přípravou teplých minutkových pokrmů. Přesto se však pánové Maděra a Šmídl snažili zaujmout takovými jídly, jež zpravidla nebývala v hostincích k dostání – utopenci, klobásami, sulcem, ovarem a především vyhlášenou topinkou na sádle. O tom, jak by měl hostinec vypadat, měli provozní jasnou představu: jako malá prvorepubliková hospůdka, kde se bude zpívat a hrát. Z toho důvodu zakoupili starší magnetofon a po celé večery se z něj v lokále linula česká countryová a folková klasika, nejčastější Greenhorns a Rangers.
Ladislav Maděra také každý pátek hrával v lokále na harmoniku. Štamgasti dostali zpěvníky a již brzy ho mohli doprovázet nejen svým zpěvem, ale také hrou na vozembouch. Často se stávalo, že během týdne obsluhoval pouze Bohuslav, ale plný lokál se dožadoval, aby přišel zahrát jeho kolega. I když druhý den vstával brzy ráno do práce, nikdy neodmítl.
Přestože se to může zdát neuvěřitelné, hostinec dokázal pojmout až pětatřicet hostů. V létě byla navíc otevřena i venkovní zahrádka s dalšími patnácti místy. Na návštěvnosti se výrazně projevovalo, že hospoda byla pro obyvatele bytových domů na Sídlišti nejbližším podnikem svého druhu a byla otevřena ve vhodných časech – od pondělí do pátku mezi 16. a 24. hodinou, v sobotu už od 14.00 hodin.
Hostinští se v jedné prvorepublikové příručce dozvěděli, že pro uživení jedné hospody je třeba získat alespoň dvanáct štamgastů – a toho se jim zakrátko podařilo docílit. Stálými hosty byli řidiči z ČSAD, kteří obsazovali stůl u dveří a vyžadovali o jeden až dva stupně chladnější pivo. Dlouhý stůl vedle výčepu patřil mládeži, která si s sebou přinášela kytary a hrála country. Výjimkou nebyly ani návštěvy manželských párů, jež vyhledávaly rodinnou hospodu s klidnou atmosférou a přicházely sem na večeře.
Na provozu se podíleli oba pánové s manželkami. Původně se předpokládalo, že se k nim připojí ještě manželé Pavel a Anna Lenkovi a v provozu se budou střídat tři rodiny. To však bylo časově i organizačně náročné, a Lenkovi proto nakonec vypomáhali spíše sporadicky – obvykle ve chvílích, kdy Šmídlovi ani Maděrovi neměli čas nebo si potřebovali odpočinout.
Tahounem provozu byl po celá léta Bohuslav Šmídl. Když se však stal vedoucím místních technických služeb, výrazně se zúžily jeho časové možnosti pro práci v lokále a provoz svěřil svým synům. Současně s jejich příchodem se proměnili i hosté, kteří do bistra přicházeli, a dosavadní štamgasti byli nahrazeni výrazně mladšími návštěvníky.
V roce 1993 byl Ladislav Maděra opětovně jmenován šéfem vývoje v Gamě a komplikace s obstaráním směn v hospodě se ještě více prohloubily. V té době zároveň město Trhové Sviny jako majitel objektu jednalo s rodinou Šálkovou o možnostech restituování majetku zabaveného komunisty. Ačkoliv rodina po roce 1948 o svůj majetek přišla, ukázalo se, že na jeho navrácení nebude mít nárok. Městský úřad totiž vycházel z toho, že finanční náhrady byly vyplaceny již v 60. letech, byť šlo o částky výrazně poznamenané tehdejší dobou.
Po uzavření těchto jednání dospělo město k rozhodnutí, že prostory budou nadále sloužit pouze jako klubovna cyklistického oddílu. Pánové Maděra a Šmídl tak museli hostinec uzavřít. Přestože oba již měli své zaměstnání a zajištění provozu pro ně bylo mnohem náročnější než na začátku, s tak rychlým koncem nepočítali. Pokud by tehdejší rozhodnutí města umožnilo pokračování pohostinské činnosti, o jejím ukončení by ani neuvažovali.
Když se rozpadla sportovní skupina TJ ČSAD, byl objekt pronajat za symbolickou částku místnímu oddílu Lesní záře, který jej začal využívat jako svou klubovnu. Své sídlo zde má dodnes.
V závěru článku bych chtěl poděkovat panu Ladislavu Maděrovi za poutavé vyprávění o této slavné hospodě, která i po více než třiceti letech od uzavření zůstává ve vzpomínkách mnoha svinenských hostů.
