Hostinec U Tropů ve Lništích
Na vrchu nad Buškovým hamrem, na dohled od Trhových Svinů, se rozprostírá vesnice Lniště. I přes svou blízkost nikdy nebyla součástí našeho města – historicky totiž spadala pod obce Otěvěk a Březí a od roku 1961 je částí obce Slavče.
V současné době nežijí ve Lništích trvale ani tři desítky obyvatel. Z historického hlediska zde ovšem bylo až do druhé světové války při každém sčítání lidu hlášeno více než sto lidí; na sklonku 19. století dokonce 164. To už byl počet, pro který se v minulosti vyplatilo otevřít v obci hospodu.
Lnišťský hostinec se nacházel ve statku čp. 13 uprostřed místní zástavby. Historicky byl spjatý s rodinou Tropovou, která v něm působila od konce 19. století. Prvním známým hostinským byl Blažej Trop (1828–1912), rodák z Mohuřic, který se do Lnišť přistěhoval se svou manželkou Rosalií a dětmi v roce 1876.
Tropovi byli především hospodáři a provoz hostince pro ně představoval vedlejší oblast výdělku. Přes den byli stejně jako všichni sousedé zaneprázdněni prací na poli a obstaráním zvířectva, večer otevírali lokál a vítali v něm místní štamgasty. V neděli bývalo otevřeno celý den a do Lnišť se často vydávali i hosté z okolí, pro něž byl vedle zlatavého moku lákavý také kuželník. Výjimku netvořili ani Svinenští. Místní je však v oblibě neměli a nelichotivě jim přezdívali „flekani“.
Z manželů Tropových odešla jako první paní Rosalie, která v roce 1898 ve svých 67 letech podlehla rakovině žaludku. Ovdovělý Blažej Trop však nezůstal ve Lništích sám – rodinný statek předal svému synu Janovi, jenž si sem přivedl manželku Marii ze Soběnova a vedle hospodářství převzal i provoz hostince. Z domu neodešla ani dcera Františka, která se v roce 1880 provdala za zedníka Václava Lysáka.
Václav a Františka Lysákovi se později přestěhovali se svými dětmi do stavení čp. 2. Radost z nového domova ovšem netrvala dlouho. V roce 1912 totiž zemřel Blažej Trop, opora rodiny a legenda lnišťského hostince, a krátce po propuknutí první světové války byl jejich syn Václav Lysák (1893–1963) odveden k 29. zeměbraneckému pěšímu pluku. V únoru 1915 ovšem jako vojín padl v Karpatech do ruského zajetí, kde strávil další dva roky. Teprve 1. července 1917 se v Bachmutu přihlásil do legií, kam byl zařazen dne 10. ledna následujícího roku. Dlouhá a strastiplná cesta z Donbasu do vlasti skončila teprve 1. června 1920, kdy byl Václav Lysák demobilizován.
Krátce po svém návratu se Václav Lysák oženil s Kateřinou Hokrovou z Olešnice. Novomanželé se usadili u Lysáků, kde s nimi žila ještě Václavova matka Františka a sestra Rozálie. Brzy na to, v roce 1927, ovšem zjistili, že jejich příbuzný Jan Trop bude prodávat statek s hostincem, k němuž měli rodinné vazby. Lysákovi dospěli s Tropovými k rychlé dohodě a ještě v témže roce budovu odkoupili za 20 000 Kč.
V té době už Václav a Kateřina Lysákovi byli rodiči dvou dcer, Jarmily a Marie, které v nově zakoupeném statku prožily své dětství a mládí. Od časů Tropových se toho v chalupě mnoho nezměnilo. Všední dny byly spojeny s těžkou prací a proléváním potu na poli i ve stájích, nedělní odpoledne zase s příchodem výletníků a činností v lokále.
Václav Lysák s oblibou vyprávěl všem příchozím poutavé historky ze své anabáze. Byl nejen dobrým vypravěčem, ale také vášnivým čtenářem. U četby nejrůznějších knih trávil spoustu času a manželka Kateřina se se slovy „Dědo, už nečti, dobytek bučí!“ dovolávala pomoci a vytrhávala ho ze světa příběhů.
Pod vedením manželů Lysákových fungovala hospoda asi do roku 1950. Po jejím uzavření zmizel ze vrat nápis „hostinec“, prostory lokálu přestavěla dcera Jarmila s manželem Bohuslavem Růžičkou na obytné místnosti a lnišťský lokál zůstal už jen ve vzpomínkách sousedů a štamgastů.
Současně s uzavřením hostince si mnozí kladli otázku, jaký průběh bude mít ve Lništích masopustní průvod, jehož tradiční součástí byla právě zastávka na sále. Brzy se však ukázalo, že obavy o osud masopustu byly zbytečné: koledníci i přes ztrátu hostince návštěvu vesnice nikdy nevynechali. Už řadu let sem vždy v pátek přichází koleda z Mohuřic, která se dopoledne nejprve vydává do Lnišť, poté do Keblan a celodenní program zakončuje obchůzkou Mohuřic a setkáním v tamním lokále.
V polovině 50. let odkoupili statek s bývalou hospodou manželé Vachtovi. Jarmila a Bohuslav Růžičkovi tehdy přesídlili do svého nového domu v Trocnovské ulici v Trhových Svinech. Rodiče Lysákovi se asi na rok usadili v malém domku v sousedství někdejšího hostince, a když pro ně dcera s manželem připravili bydlení u sebe doma, odešli ze Lnišť nastálo.
Po příchodu do Trhových Svinů se životy manželů Lysákových změnily. Kateřina zůstala v domácnosti, zatímco Václav se stal zedníkem v Igle. Po mnoha letech strávených za pípou si také užíval volné večery, během nichž se bavil četbou a navštěvováním místního kina. To ho nadchlo natolik, že nevynechal snad ani jeden vysílaný film. V domě své dcery Jarmily manželé Lysákovi spokojeně dožili. Václav zemřel v roce 1963 v 69 letech, Kateřina v roce 1985 v 86 letech.
Jak už bylo uvedeno výše, hostinec ve Lništích ukončil svou činnost dávno předtím, než ho dosud žijící pamětníci stačili navštívit. Většinu informací jsme proto museli dohledat v archivních materiálech. Za poskytnutí dalších informací a předání osobních vzpomínek bych na tomto místě rád poděkoval paní Marcele Kahounové a obyvatelům Lnišť.
Foto: archiv Bohuslava Růžičky.
Použité zdroje:
TRIPES, Jan. Život občanů v letech minulých. In: Obecní zpravodaj [Slavče], 2021, č. 47.
Sčítací operáty jihočeských archivů (1890, 1900, 1910, 1921). In: DigiArchiv SOA v Třeboni [online]. [cit. 2026-08-20].
Václav Lysák. In: Československá obec legionářská [online]. [cit. 2026-08-20]. Dostupné z: https://www.csol.cz/legionar/63769/.
