Hotel Záložna
Jestli bylo v Trhových Svinech místo, které bylo bohaté na hospody, jednoznačně nemůžeme opomenout západní stranu Žižkova náměstí. V domě čp. 91 býval zájezdní hostinec bratří Steinbauerů (takzvaných Pašoláků), do něhož jsme se ostatně podívali v 14. díle naší série. Sousední budova s čp. 92 patřila Občanské záložně a zkraje 20. století v ní byl hotel Záložna. Čp. 93 vlastnila rodina Zachařova a kromě řeznictví v něm provozovala hospodu. Pozoruhodné je, že všechny tři fungovaly ve stejné době. A konečně v čp. 94 vznikl za socialismu hostinec U Medvěda. V těchto místech to tedy hospodami doslova překypovalo, a proto je zapotřebí, abychom tam tentokrát a v příštích číslech TSL zavítali.
Dvoupatrový dům čp. 92 na trhovosvinenském náměstí s novorenesančním průčelím je krásně opravený, udržovaný a září oranžovými pastelovými barvami. Původní přízemní stavení, které zde stálo ještě na konci 19. století, tolik zdobné nebylo, ale zato v něm sídlila hospoda. Ještě v roce 1890 ji provozovali postarší manželé Jan (*1820) a Kateřina (*1818) Vortnerovi, kteří sdíleli byt se svobodným synem Ladislavem Vortnerem. Ten se ovšem k hostinci příliš nehlásil a pracoval jako obchodní příručí.
Po smrti Kateřiny Vortnerové v roce 1892 se zřejmě její manžel, vdovec Jan Vortner, rozhodl prodat dům rodině Vagnerově z Trhových Svinů, která na zavedenou pohostinskou činnost navázala. Hostinskými se tak nově stali Kašpar Vagner (*1848) a jeho žena Josefa (*1851). Ani oni nedrželi hospodu dlouho, a tím, kdo se ji rozhodl v roce 1904 prodat Občanské záložně, byla právě paní Josefa.
Občanská záložna, která byla v Trhových Svinech ustavena již v roce 1870, po celé roky úřadovala v nevyhovujících prostorech na radnici. Po roce 1900, za působení ředitele Františka Fürbecka, účetního Ferdinanda Reindla a pokladního Kajetána Plevky, se zrodila myšlenka, že by měla záložna sídlit ve vlastní budově. Za tímto účelem byl v roce 1904 za 16 400 korun vykoupen měšťanský dům čp. 92, který se následně zboural, a na jeho místě byla za 60 563 korun vystavěna dvoupatrová budova.
Kronikář František Boček za první republiky zapsal, že budova Občanské záložny vyrostla na náměstí v letech 1904–1905. Podle jeho zápisu byl v přízemí domu zájezdní hostinec, v prvním poschodí záložna a ve druhém poschodí byty. Je zřejmé, že Občanská záložna prostor hostince, který se příhodně označoval jako hotel Záložna, pronajímala, díky čemuž dostávala do své kasy pravidelné finanční příspěvky.
Podle zjištění Daniela Kováře získal hostinec do pronájmu hostinský Josef Jirmásek. Na základě předem umluvené dohody zde mohl čepovat pouze budějovické, plzeňské a svinenské pivo, a přitom se dbalo ještě na to, aby dodržoval pravidlo, že ze všech nabízených piv bude vždy nejlevnější to svinenské (Kovář, 2020, s. 13–14). Nejnižší cena svinenského zlatavého moku mohla být dána jednak snahou, aby se v místě výroby prodávalo za přijatelnou cenu, anebo, což je možná pravděpodobnější, si autoři smlouvy uvědomovali, že dováženým pivům opravdu trhovosvinenský ležák konkurovat nemůže.
Kdo nesl stavbu hotelu Záložna velmi nelibě, byla zdejší tělocvičná jednota Sokol. Kronikář spolku zmínil v zápisu z roku 1905, že realizací této stavby se znemožní vstup z náměstí do Sokolské ulice. To znamenalo, že bude sokolovna, tehdy rovněž čerstvě postavená, odříznuta od náměstí a přístupná jen z úzké Jirsíkovy uličky, anebo z nábřeží Farského potoka. Tělocvičný spolek nestihl podniknout žádné kroky, aby stavbě hotelu zabránil, a podle kronikáře tak sokolovna „ztratila mnoho na své ceně, protože k ní řádného příchodu není“ (PK TJ Sokol, 1893–1930, s. 60). Už za necelé dva roky členové Sokola ale vzali nově postavenou budovu na milost. Dne 2. února 1907 ve spolkové místnosti v hotelu totiž pořádali recitační večírek.
Hotel Záložna měl svou vlastní pohlednici, na níž jsou vidět nejen jeho noblesní prostory, ale také kočár tažený koňmi přistavený přímo před budovou. Při zvětšení fotografie je patrné, že na kočáru je napsán název hotelu. Jednalo se tak o regulérní služební vůz, kterým se hosté např. přiváželi z nádraží. Nejen z tohoto pohledu, ale i dalších dobových fotografií lze zjistit, že hodiny, které dnes průčelí budovy zdobí, nebyly původně jeho součástí a přibyly až po letech.
Ve 20. letech již hostinec s hotelem drželi manželé Václav (*1862) a Marie (*1865) Reindlovi. Jejich působení v čp. 92 ale nemělo dlouhého trvání a hotelu i zájezdnímu hostinci byla brzy učiněna přítrž. Přesné datum ukončení provozu ovšem není jasné. Městská kronika se k hotelu již vícekrát nevyjádřila, stejně tak ani sokolská kronika. V tomto případě je to ale pochopitelné: sokolové měli k pořádání akcí vlastní prostor, a tak sály hostinců a restaurací ve městě využívali spíše ojediněle. Alespoň trochu by snad v tomto případě mohlo napovědět svědectví pamětníků: podle nich byly oba provozy zrušeny během 20. let, nejpozději zkraje 30. let. Za druhé světové války již nefungovaly zcela určitě, protože se na fasádě skvěl nápis Sparkasse a po hotelu či hostinci nebylo ani památky.
Za takového předpokladu zaniklo pohostinství nedlouho po Občanské záložně, resp. po jejím sloučení s Městskou spořitelnou. K tomu došlo v roce 1920, kdy oba subjekty, spořitelna i záložna, na svých valných hromadách vyjádřily se spojením souhlas. Zastávaly totiž názor, že bude lepší zřizovat méně ústavů, které však budou kapitálově silnější a dobře vybavené. Podle zápisu v publikaci vydané k 25. výročí Městské spořitelny (1937) byly „veškeré majetkové hodnoty a závazky převáděny právně na spořitelnu. Dosavadní úředníci spořitelny se svých hodností vzdali a místo nich přijati pak úředníci záloženští: účetní Karel Kůrka a pokladní Kajetán Plevka. Ředitelem obou fusujících ústavů ustanoven pak Václav Stráský.“ Městská spořitelna se po tomto sloučení přestěhovala z radnice do budovy Občanské záložny.
Pohostinské služby se na tuto adresu již víckrát nevrátily. Za socialismu byla v budově pošta, v porevolučních letech zde sídlily např. obchod s látkami, Komerční banka nebo Kulturní a informační centrum Trhové Sviny (nejdříve v přední části budovy, později v tzv. atriu v zadním traktu). Dnes je v přízemí umístěna služebna Městské policie Trhové Sviny, v horních patrech se nacházejí byty. Nejzazší část je využívána Základní uměleckou školou Trhové Sviny. Budovou je možno projít z náměstí do Sokolské ulice; průchod zůstává otevřen čtyřiadvacet hodin denně.
Použité prameny:
- KOVÁŘ, Daniel. Trhové Sviny krok za krokem. České Budějovice: město Trhové Sviny v nakladatelství a vydavatelství Bohumír NĚMEC – VEDUTA, 2020.
- Kronika města Trhové Sviny, I. díl, 1922–1926.
- Pamětní kniha tělocvičné jednoty Sokol v Trhových Svinech, 1893–1930.
- Publikace 25 let Městské spořitelny v Trhových Svinech 1912–1937.
- Sčítací archy z let 1890, 1900, 1910 a 1921.
Foto: archiv Jiřího Čajana.
