608 436 941

Život ve víře

Autor: Vilibald Rolínek | Zveřejněno: 18. února 2020 | 10x

Naši předkové vedeni významnými osobnostmi – Cyril a Metoděj, Jan Hus, Komenský, Masaryk, kardinál Beran - si plně uvědomovali, že pro náš národ je důležité držet se svých kořenů – křesťanské víry. Pokud víra zemře, zahyne s ní kultura civilizace, tak jako padne každý strom, který ztratí spojení se svými kořeny.

Vznik samostatného Československého státu byl významným dějinným předpokladem pro vznik Církve československé (husitské). Datum vzniku je 8. ledna 1920, takže jsme si nedávno připomněli 100. výročí jejího trvání. První duchovní naší církve byli reformní římskokatoličtí kněží, později již vystudovaní duchovní na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.

Důležitým motivem vzniku nové církve bylo úsilí o rehabilitaci křesťanství pro moderní českou společnost. Od počátku bylo usilováno o otevřenost církve, toleranci a respekt k názoru druhých. Jedním z rysů je také demokratická správa církve (rozhodování není jen záležitostí duchovních ale i laiků). V naší církvi je také dodržována rovnoprávnost mužů (faráři) a žen (farářky). Zřetelným rysem je svoboda, svoboda svědomí a dobrovolnost (i celibátu).

Trhovosvinenští občané na uvedené náboženské hnutí s ohromným úsilím navázali. O historii vzniku a činnosti Náboženské obce Církve československé husitské vyšla V Trhovosvinenských listech (číslo 2/2018 až 11/2018) série článků. Rovněž zajímavé a poučné je seznámit se s činností diakonických center Církve československé husitské - Nazaret v Borovanech a Domeček v Trhových Svinech.

V současnosti necelá desítka aktivních členů (ostatní vzhledem k věku se již bohoslužeb a dalších aktivit pravidelně nezúčastňují) se snaží naplňovat motto 100. výročí – služba Bohu a pomoci lidem.

Příčin citelného úbytku věřících v naší církvi je více. Jednou z nich je i skutečnost, že na cestě šíření evangelia nepoužíváme vždy jazyk a prostředky, kterým lidé dnešní doby zcela rozumějí.

Příkladem může být snaha vysvětlit název tohoto článku – život ve víře. Nemusíme používat příliš vzletných pojmů, stačí se seznámit s vyznáním naší stále aktivní paní Lidmily Alexové, která ve svém vysokém věku (93 let) pravidelně navštěvuje bohoslužby. O její skvělé psychické a fyzické kondici vypovídá fakt, že do husitského sboru (kostela) stále dochází pěšky. O svém životě ve víře vypovídá:

„Vzpomínám velice ráda na období, kdy jsem jako malá holka spolu s rodiči navštěvovala bohoslužby. Sbor byl plný lidí.

Velice krásné zážitky jsem měla vždy, když jsme zpívali na kůru. Měli jsme smíšený dvanáctičlenný pěvecký sbor. Ve sboru zpívali čtyři muži. Bylo to v období, kdy zde působila sestra farářka Erbenová.

V období velkých svátků jsem často zpívala sóla. Moje nejoblíbenější píseň je Veliký Bože, Stvořiteli.

Jsem věřící, nemám ráda žádné fanatické postoje. K víře mě vedli rodiče. Ne vždy jsem mohla z nejrůznějších důvodů navštěvovat bohoslužby. Po úmrtí mé maminky v 90. roce navštěvuji bohoslužby zase pravidelně. Vždy se těším na zpěv a společnou modlitbu.“

Z jejích slov vyplývá životní ponaučení. Když člověk poklesne, měl by zase vstát a nezapomenout, že někam jde – někoho následuje, že ani v těch nejčernějších časech není sám. Život je tajemství a duchovní náplň (pozitivní smysl života) se opírá o ctnosti (kvality), kterými jsou pravda, láska, pokora, prosba a poděkování (modlitba), víra, svoboda, důstojnost, spravedlnost, rozumnost, uměřenost (sebekázeň, sebeovládání) a radost (spokojenost).

V Bibli najdeme žalm 34:15, který vše řečené jednoduše vystihuje: „Odmítej zlo a konej dobro, usiluj o pokoj a nechej se jím vést.“