Všichni z Trhových Svinů jistě dobře znají Farský potok a každý by zřejmě dokázal bezchybně popsat trasu jeho toku městem. Kolik z nás ale ví, odkud se vlastně berou jeho vody? Pro získání odpovědi stačí nahlédnout do mapy, kde je patrné, že potok vytéká z rybníka Velké Chrastí v lese zvaném Lišky, který se nachází v katastrálním území Třebeč.
Rybník Velké Chrastí je součástí přírodní památky Chrastí, která se rozprostírá na ploše více než dvou hektarů. Hned pod ním leží další rybník, jehož název – Malé Chrastí – naznačuje menší rozlohu oproti prvně jmenovanému.
Jako výchozí bod pro výšlap k Chrastí zvolme Třebíčko. Projdeme vesnicí k samotě Budinka, na křižovatce odbočíme doleva (směrem k Třebči) a následně se vydáme po lesní cestě vpravo, která kdysi spojovala Třebíčko s Lhotkou. Držíme se cesty a pokračujeme rovně. Po pravé straně se vine malá stružka, která je zároveň prvním přítokem Farského potoka – vlévá se do něj u cesty přímo pod Malým Chrastím.
V tomto místě sejdeme vlevo do lesa. Trasa nás zavede do mírně podmáčeného terénu, ale jen po několika desítkách metrů se nám otevře výhled na Velké Chrastí. Jeho výpusť je zároveň považována za počátek Farského potoka. Stejným způsobem „pramení“ například i Kondračský potok, rovněž přítok Svinenského potoka – vytéká z návesního rybníka v Kondrači a svou cestu končí již po třech kilometrech u Klažar.
Přestože Farský potok měří pouze asi 4,2 kilometru, přivádí vodu hned do čtyř rybníků a nádrží – nepočítáme-li Velké Chrastí. Prvním je již zmíněné Malé Chrastí, dále následuje rybník Pustý a nádrže Hájek a Brigádník (k jehož napuštění však významně přispívá přítok z Jalové strouhy). V Trhových Svinech je tok prvně viditelný v Husově ulici, kde jej překonává silnice č. 157. Nový most, vybudovaný v roce 2020, nahradil původní, jehož stavba se datuje přibližně do roku 1905. Železné nosníky, které starý most nesly, údajně pocházely už z 19. století a před použitím v našem městě sloužily jako podpěra blíže neurčeného železničního mostu. Kvůli jejich špatnému stavu se je však bohužel nepodařilo zachovat.
O průběhu toku v Trhových Svinech není nutné se detailněji rozepisovat. Za zmínku ovšem stojí, že téměř po celé délce potoka vede jediná přiléhající ulice – Tyršovo nábřeží. To je dlouhé zhruba půl kilometru a začíná u křižovatky s Tovární ulicí (u podniku Gama) a končí u mostu do Trocnovské ulice. Koryto je od studánky až po ústí do Svinenského potoka regulováno, a jak jsme se v posledních letech několikrát přesvědčili, slouží jako spolehlivá protipovodňová ochrana.
Poslednímu mostu přes Farský potok, který se nachází na nábřeží Svatopluka Čecha těsně před jeho ústím do Svinenského potoka, se říkalo Zadní most. Od tohoto místa až po Březí přijímá Svinenský potok tři své nejdelší přítoky: nejprve Farský potok (4 km), dále za čistírnou odpadních vod Klenský potok (14 km) a nakonec, těsně před Březím, Keblanský potok (12 km).
Vraťme se však ještě na okamžik k Farskému potoku a připomeňme si dva pomístní názvy, které se k němu vážou. Do roku 2011 nesl potok oficiální název Bukovický, což pravděpodobně souviselo s blízkou osadou Bukvice. Z jazykovědného hlediska je však takový název utvořen nesprávně – správná forma by byla Bukvický. Tvar Bukovický, který se používal, by správně odkazoval na obec jménem Bukovice, která se však v blízkém okolí nenachází. Vysvětlení lze nalézt až při hlubším historickém průzkumu. Pro Bukvici se v minulosti používalo i označení Buková, a pokud spojíme přídavná jména odvozená od názvů Bukvice a Buková, vznikne výsledný tvar Bukovický (tj. bukovský + bukvický = bukovický). Cesta k tomuto názvu se sice může jevit trochu krkolomně, ale do jisté míry osvětluje původ původního jména potoka.
Název Farský potok, původně lidový a dnes oficiální, byl potoku přisuzován proto, že jeho vody protékaly farskými pozemky. Ty byly jednoduše označovány pomístním jménem jako Farské a nacházely se v okolí města, poblíž rybníka Brigádník.
Druhý název, o kterém budeme hovořit, je doložen v dobových kronikách: Pod Turbinů, případně Turbinka. Takto se dříve říkalo studánce na břehu potoka pod Pergálem, do níž je sveden silný pramen z Červeného vršku. V minulosti se objevilo i pojmenování Máchova studánka. Dnes se žádný z těchto názvů nepoužívá a místo nich se uplatňuje prosté označení studánka nebo studýnka.
Podle vzpomínek paní Lidmily Alexové provedl Okresní ústav národního zdraví (OÚNZ) pravděpodobně v 60. letech 20. století rozbor vody, při němž se zjistilo, že voda ve studánce byla mimořádně kvalitní. V průběhu let se však její stav postupně zhoršil, a dnes je proto klasifikována jako užitková. Přesto nemám žádné zprávy o tom, že by někdy někomu uškodila.
