„Takoví jsme my nikdy nebyli. Ničeho si neváží. Jsou drzí, nezodpovědní, nemají k ničemu úctu.“ Věřím, že podobná lamentování slyšel každý z nás i v dětství na svoji osobu a teď v dospělosti či ve stáří častuje výrostky podobnými parafrázemi také on sám. Tyto nářky jsou staré jako lidstvo samo. Starší lamentovali na nastupující generaci v době kamenné, v době husitských válek, kdy se bojovníci propichovali řemdichy, v momentě, kdy maršál Radecký bojoval s Turkem, i v okamžiku, kdy na ochozu Pražského hradu vesele vlály na plnou žerď červené trenky. Lidé se nemění, pouze dospívají. Doba je jiná, přesto v těch základních strukturách stále stejná. Ženy rodí, vychovávají, děti si hrají, zlobí, muži se starají o živobytí, staří lidé předávají své, životem nabyté, zkušenosti mladší generaci a tento přenos se mnohdy neobejde bez dávky kritiky a skepse. Tak je to správně, průšvih nastává, když se elementární pilíře, o které se moderní doba opírá, začínají otřásat v základech. Nezávidím dnešní mládeži - doba je turbulentní, samé změny, žádné jistoty, mladí se jen těžko mohou vyvíjet bez patřičných základů. I strom bez pevných kořenů je jen neduživý výrostek, který se lehce zlomí při nepatrném poryvu větru.
Ti, co nadávají na dnešní mládež, by si však měli uvědomit, že sami jsou spoluviníky. Děti se učí nápodobou. Můžeme jim tedy vyčítat pramalý smysl pro zodpovědnost, lenošení (v moderním slova smyslu prokrastinaci), když tyto nešvary odkoukali od nás? Nezříkejme se zodpovědnosti. Exempla trahunt. Buďme nastupující generaci takovým příkladem, který je hodný následování. Buďme jim vzorem. Možná pak „na stará kolena“ nebudeme nadávat na mládež, že je závislá na PC hrách, sociálních sítích i dávkách… Možná, že svým přístupem změníme evoluční běh… A možná také ne. Na stranu druhou, trocha zdravého lamentování ještě nikomu neublížila.
LEDAX, o.p.s. 724 342 656