Reakce na článek MgA. Petry Šnokhausové (TSL 10/2025)
Na úvod bychom rádi zdůraznili, že si vážíme každého, komu není lhostejný duchovní a kulturní život našeho města. S úctou k osobě a profesi paní magistry Šnokhausové, ale s rozhodným důrazem na duchovní a komunitní realitu, předkládáme naše hledisko a interpretaci motivů a významu nové křížové cesty k poutnímu kostelu Nejsvětější Trojice v Trhových Svinech.
Římskokatolická farnost Trhové Sviny plně respektuje majetkové právo města a jeho rozhodování, nicméně považuje za vhodné zdůraznit, že se jedná o veřejně prospěšný, duchovní projekt, který obohatí komunitní prostor. Nová křížová cesta není výsledkem žádného rychlého či neuváženého rozhodnutí. Projekt totiž vznikal a vyvíjel se několik měsíců, během nichž byly pečlivě zvažovány všechny aspekty – umělecké, duchovní i krajinářské. Při přípravě byly zpracovány konkrétní návrhy včetně rozměrů, materiálu a výtvarného řešení jednotlivých zastavení. Po setkání s panem starostou jsme projekt představili radě města, následně i zastupitelům a veřejnosti.
Součásti přípravy bylo také odborné posouzení, které jsme si vyžádali od PhDr. Mgr. Jany Peroutkové, Dis., kurátorky uměleckých děl. Její stanovisko z 12. června 2024 citujeme v plném znění: „Velice oceňuji přístup k obnově, uchování a předání kulturní a duchovní tradice místa. Technika provedení má logický kulturní a ikonografický základ, trvalou hodnotu v čase, a je určena jako trvale udržitelná do exteriéru. Především pak vyniká srozumitelnost výtvarného provedení pro co nejširší okruh návštěvníků.“
Paní MgA. Šnokhausové jsme nabízeli i osobní setkání na faře (14. června 2024), abychom mohli klidně a otevřeně probrat její připomínky. Schůzka však byla z její strany nakonec zrušena. Kritizovat projekt po jeho realizaci, ačkoliv proběhla veřejná diskuse a veřejné představení projektu (18. června 2024), je poněkud nešťastné.
Vzhledem k významu a smyslu díla nevnímáme novou křížovou cestu jako pouhou „hobistickou aktivitu“ ani jako atrakci pro turisty, nýbrž jako naplnění dlouholeté pastorační potřeby a obnovu duchovní tradice v místě, které je po staletí spjato s poutním kostelem Nejsvětější Trojice. Tvrzení, že zde nikdy nevedla žádná významná poutní stezka, je historicky nepřesné, protože cesta k tomuto významnému baroknímu kostelu byla vždy přirozeným cílem procesí i soukromých pobožností. Staré fotografie věřících, jdoucích do kostela pěšky, neobhajují „výrobu“ křížové cesty, ale dokládají tradici pěší pouti, na kterou křížová cesta přirozeně navazuje.
Sekulární analýza kříže jako pouhého „nástroje trestu smrti“, kterou nám paní MgA. Šnokhausová podala, ignoruje základní teologický kontext. Pro katolíky je kříž sice symbolem utrpení, ale především symbolem vykoupení, naděje a zmrtvýchvstání. Ježíš Kristus na kříži netrpěl pouze jako odsouzenec, ale jako Spasitel, který svým utrpením dává smrti (za naše hříchy) nový smysl. Církev poukazuje na utrpení ne proto, aby v lidech vyvolávala pocity viny, ale aby je vedla k pokání, milosrdenství a pochopení hloubky Boží lásky.
Také tvrzení autorky článku o „naroubování“ křesťanských svátků na pohanské slavnosti je značně zjednodušující historický pohled, téměř až laciné klišé, které opomíjí hloubku a organický vývoj křesťanské víry v Evropě. Křížová cesta navazuje na tradici, kdy lidé, kteří se nemohli dostat do Jeruzaléma, prožívali Kristovo utrpení „doma“. Důležitý je duchovní prožitek a vnitřní usebraní, nikoliv striktní topografická shoda s Golgotou.
Ke kritice paní MgA. Šnokhausové směrem k uměleckému záměru a vyznění díla jen stručně, protože opravdu nemá význam nějak hluboce polemizovat s jejími povrchními nálepkami „hobistická aktivita“, „kýč“ a s její křečovitou interpretací symboliky. Použití monumentálních přírodních kamenů (menhirů) není nevědomé naroubování na pohanskou kulturu, ale záměrný dialog s krajinou, historií místa a tradicí kamenictví. Kámen symbolizuje trvání, pevnost víry a Zemi, z níž povstala lidská existence. Cílem bylo vytvořit objekty, které sice svou vertikálou konkurují, ale současně respektují prostotu prašné cesty.
Mozaika je pak jednou z nejstarších a nejtrvalejších forem křesťanského umění. Použití zářivých barev na malých „mozaikoidních obrazovkách“ je záměrný kontrast k hrubé textuře přírodního kamene. Tento kontrast není „vystředěný mimo celý koncept“, nýbrž je hluboce symbolický: představuje vnitřní Světlo, Boží milost a jasnou naději Vzkříšení, které prozařuje temnotu utrpení (kámen). Mozaika funguje jako ikonický prvek, který diváka vede k soustředění na konkrétní výjev Umučení.
Označení práce za „hobistický kýč“ je subjektivní a urážlivé. Dílo představuje současné (například nenápadným zakomponováním kódů, umožňujících načtení různých verzí modliteb), ale zároveň nadčasové ztvárnění biblického příběhu, které se vyhýbá sentimentalitě a estetice laciných devocionálií. Použití mozaiky, ruční práce a monumentálního kamene klade důraz na trvalou uměleckou hodnotu a řemeslnou poctivost, což je v přímém protikladu k „snadno-zkonzumovatelné hezkosti“ a amatérismu, které se nám paní MgA. Šnokhausová snaží podsouvat. Cílem bylo vytvořit unikátní dílo – unikátní v kontextu regionu, nikoliv bezduché kopírování „novodobých katolických mek“. Každé zastavení má vést k osobnímu zamyšlení, ne jen k pasivnímu obdivování.
Cesta ke kostelu Nejsvětější Trojice se již dávno proměnila. Její „jemnost ducha“ a „přírodní prostota“ nejsou novou křížovou cestou narušeny, ale obohaceny o duchovní dimenzi, která je tomuto místu vlastní. Křížová cesta nevstupuje do konfliktu se stávajícími historickými prvky (boží muka, kapličky), nýbrž je s nimi propojuje do jednotného poutního celku.
Cílem není „atrakce“, ale posvátný prostor k modlitbě a rozjímání. Věříme, že naprostá většina návštěvníků nové křížové cesty bude toto dílo posuzovat a vnímat podle jeho primárního účelu: být viditelným znamením víry a místem duchovní obnovy. Děkujeme všem, kdo projekt podpořili a přijali ho s pochopením a radostí.
Za Farnost Trhové Sviny