Reakce na článek MgA. Petry Šnokhausové (TSL 10/2025)
Jako správkyně kostela Nejsvětější Trojice bych ráda reagovala na článek věnovaný nové křížové cestě. Tento kostel nejen spravuji, ale také zde pravidelně provázím já nebo má rodina velké množství návštěvníků – ať už místních, poutníků či turistů, kteří sem zavítají z blízka i zdaleka. Mohu tedy nabídnout pohled, který vychází z každodenní zkušenosti s tímto místem i lidmi, kteří sem přicházejí.
Křížová cesta se od svého vzniku stala přirozenou součástí cesty ke kostelu a přispěla k tomu, že lidé k tomuto místu znovu nacházejí cestu. Přivedla sem stovky návštěvníků, kteří díky ní objevují nejen duchovní rozměr, ale také krásu okolní krajiny a historii barokního chrámu. Zkušenost, kterou s nimi mám, je jednoznačně pozitivní – dosud jsem neslyšela jedinou stížnost, naopak lidé oceňují, že Trhové Sviny nabídly něco, co propojuje kulturní, historické i duchovní hodnoty.
Je pravda, že křížová cesta zde nikdy dříve historicky nevedla. To ale neubírá na jejím smyslu. Každá doba přináší nové podněty a cesty, jak obohatit život obce i jednotlivců. Křížová cesta je formou, která odkazuje k tradici a zároveň otevírá prostor k tichému zastavení a zamyšlení pro všechny – věřící i nevěřící. V tom je její skutečná síla: spojuje lidi, kteří by se možná jinak k tomuto místu ani nedostali.
V článku MgA. Petry Šnokhausové padla otázka: „Jak to chápat? – Jedná se o církevně-obřadní objekt, či je to atrakce pro navýšení turismu v Trhových Svinech?“
Na tuto otázku mohu z vlastní zkušenosti odpovědět jasně: křížová cesta je především duchovní cestou. Její smysl spočívá v nabídce prostoru pro zastavení, tiché rozjímání a možnost prožít tradici křesťanské víry v moderní podobě. Zároveň však nelze opomíjet, že díky ní přichází do Trhových Svinů více lidí – ale nikoli proto, že by šlo o atrakci. Přicházejí proto, že zde nacházejí hodnotu, klid a inspiraci, kterou v běžném životě postrádají. Pokud tedy křížová cesta přispívá k většímu zájmu o město, děje se tak přirozeně a jako vedlejší důsledek jejího skutečného poslání, nikoli jako prvotní záměr.
Ráda bych se také zastala autorů této křížové cesty. Odvedli nesmírně poctivou a citlivou práci, kterou si zaslouží uznání, nikoli zlehčování. Jejich záměr nebyl nikdy komerční či povrchní – naopak, šlo jim o to, aby vzniklo dílo, které bude přístupné široké veřejnosti, bude působit přirozeně v krajině a zároveň nabídne hlubší rozměr těm, kteří ho hledají. To se jim podařilo, a právě proto je křížová cesta tolik oceňována lidmi, kteří ji navštíví.
Je proto trochu překvapivé číst, že někdo dokáže vnímat toto dílo jako „hobistickou aktivitu“ či „absurditu“. Každý má jistě právo na vlastní názor – ale pokud by se při hodnocení vycházelo z reálné zkušenosti s tím, co křížová cesta lidem skutečně přináší, těžko by se hledala podobně negativní slova. Stačí totiž projít se po cestě, zastavit se u jednotlivých zastavení a zaposlouchat se do reakcí návštěvníků. Ty jsou jednoznačné – ocenění, vděčnost a radost, že v Trhových Svinech vzniklo něco, co má přesah i hodnotu.
Byla bych proto ráda, kdyby se o tomto díle nehovořilo pouze v rovině domněnek či osobních antipatií. Jeho skutečný dopad je viditelný v každodenní zkušenosti – v množství lidí, kteří přicházejí, v jejich spokojenosti a v tom, že se z cesty ke kostelu stalo ještě přitažlivější a hodnotnější místo. Věřím, že právě díky práci autorů má křížová cesta smysl a hodnotu, kterou stojí za to uchovat a vážit si jí.