,,To je zlaté posvícení,
to je zlatá neděle.
Máme maso a zas maso,
k tomu kousek pečeně.“
Po náročné letní sklizni a práci na poli následovalo trochu klidnější podzimní období. Čeledínům a děvečkám na statcích končila na podzim služba a dostávali mzdu. Na oslavu ukončení žní a prací venku na polích se konalo v českém prostředí posvícení. Posvícení, nazývané na Moravě hody, ve Slezsku krmáš se slaví od konce léta až do listopadu.
Církev se snažila oslavy posvícení zahrnout do své liturgické tradice, protože se původně jednalo o pohanský svátek. Posvícení se tedy konaly podle data, kdy byl vysvěcen místní kostel, anebo podle svátku světce, který byl patronem kostela. Nejstarší doklad o posvěcení chrámu je z 10. století ze svatováclavské legendy.
Prvním termínem v roce bývá posvícení Bartolomějské (24. 8.), které se slavilo zejména v Malontech a na Nových Hradech. V trhosvinenské kronice z let 1922-26 se kronikář zmiňuje o posvícení, kdy se na výzvu městské rady slavilo posvícení václavské. Svatováclavské posvícení bylo a stále je oblíbené i v Dobrkovské Lhotce. Ke svátku patrona české země se tradičně připravovala svatováclavská husa a koláče. Na Doudlebsku to byly koláče ,,ušaté“.
Další oblíbené posvícení na Trhosvinensku bylo Havelské a od roku 1787 nazývané též ,,císařské“. Název císařské vzniklo dle ustanovení Josefa II., který nařídil, aby se posvícení slavilo jednotně k termínu 16.10. Lidé však na nařízení tolik nedbali a slavili nakonec císařské i to své původní.
Před samotnou slavností proběhl důkladný úklid stavení, napekly se koláče – zváče, kterými se zvali hosté. Oblíbené pokrmy byly samozřejmě vepřo, knedlo, zelo, dále také husa s drbáky a zelím či svíčková. V některých obcích na Trhosvinensku se dělala i zvěřina či skopové jako například v Petříkově a Todni. Důležité bylo se sejít s příbuznými a přáteli z okolí. Večer se v místním hostinci či hospodě pořádaly taneční zábavy. I když byly za císaře Josefa II. na posvícení vyhrazeny 2 dny, někdy se oslavy protáhly až na týden.
Lidé na Trhosvinensku od podzimu až do začátku jara byli zvyklí chodit na tzv. ,,hrátky.“ Dědeček mi vyprávěl, jak k nim domů do mlýna v Dobrkově chodívali známí na hrátky anebo se chodívalo do Lhotky ke Štěpánkům. Byla to doba, kdy neexistovala televize a rádio nebylo zatím tak dostupné. Setkávání a chození na ,,hrátky“ byla kromě mše v kostele jediným zdrojem informací a zábavy. Hrátky měly v oblibě také děti, protože mohly v tichosti za pecí poslouchat příběhy jak aktuální z okolí či různé události, svatby, úmrtí, požáry, ale i různá strašidelná vyprávění.
Říjnem končí období plné světla a tepla. Poslední říjnová neděle přinese konec letního času a temnější část roku.