Na Vše svaté se pečou rohlíky a koledníci zpívají: ,, Na Vše svatý rohlíky, aby byly hodně veliký“ (kronika Trhové Sviny 1922-26)
Za časů našich předků byl listopad dobou odpočinku. Na polích a sadech bylo vše sklizeno, nasušeno a zavařeno. Hospodyně sundávaly kolovrátky z půdy a začínaly přástky.
Hned na začátku měsíce se slaví Svátek Všech svatých (1.11.) a Památka všech věrných zemřelých (2.11.) lidově ,, Dušičky“. Původně se jednalo o pohanský svátek a zároveň obřadní den, kdy Keltové a později i Slované uctívali své mrtvé. Světlo bylo důležitým symbolem tohoto svátku a připomínalo život. Už o svátku Všech svatých se v domech a oknech rozsvěcovaly svíčky za zemřelé. Říkalo se, že dušičky pak naleznou lépe svou cestu. V česko - německých oblastech na jihu Čech děti rozsvěcovaly zvláštní lucerničky ,,Wachtlichten“, které se plnily máslem, aby se tím strádající dušičky nasytily. Věřilo se, že v půlnoci z 1. na 2. listopadu jsou propuštěny duše mrtvých z očistce a svět živých se prolíná se světem mrtvých.
K typickým dušičkovým zvykům patřila příprava speciálního pečiva – svaté rohlíky, chléb, housky či vánočka. Také se připravovaly tzv. ,,kosti“ (koblihové smažené těsto).
V Trhových Svinech a okolí Nových Hradů probíhaly kolední obchůzky. Většinou obcházely děti nebo méně majetní jedinci. V Trhových Svinech se pekly rohlíky plněné mákem či pomazané povidly. V německy mluvících Nových Hradech a okolí byl zvyk péct svatodušní vánočku a rozdávat dětem ořechy, jablka, bramborové placky a nějaký drobný. Na svátek Dušiček (2.11.) odpoledne vycházelo procesí na hřbitov, kde se konala pobožnost s modlitbami za zemřelé a na hrobech se zapalovaly svíčky. Krásnou tradicí v současnosti je v Trhových Svinech ,,Rozsvěcení starého hřbitova“ u kostela Nanebevzetí Panny Marie, které se letos koná 1.listopadu.
Dalším mezníkem byl svátek svatého Martina (11.11.), který byl důležitý nejen z hlediska společenského života, ale i hospodářského. Vypláceli se obecní zaměstnanci a čeleď. Také se uzavíraly nové smlouvy na nastávající rok.
Svatý Martin patří k nejoblíbenějšímu světci v Evropě a jeho svátek se ohlašoval nástupem chladného počasí. ,, Na sv. Martina kouřívá se z komína“. Hojně se hodovalo a na stole nesměla chybět posvícenská husa. Na Novohradsku a Trhosvinensku se jezdívalo kupovat husy na trh, který se konal až v Českých Budějovicích. Zvyk péct husu je zřejmě pozůstatek pohanské oběti vztahující se ještě ke svátku mrtvých. Křesťanské legendy zase hovoří o pověsti, kdy husy prozradily úkryt svatého Martina a proto pykají na pekáči. I na sv. Martina se peklo speciální pečivo – svatomartinské rohlíčky (nazývané též rohlíky, podkovy, martiny, roháče aj.) Plnily se nejčastěji mákem, ořechovou či tvarohovou náplní. V současnosti při posvícení nesmí chybět mladé Svatomartinské víno.
Poslední svátek v listopadu je svatá Kateřina (25.11.), kdy byla poslední možnost zábavy a tance. Kateřinské neboli ,,babské“ bály se vyznačovaly tzv.,,ženským právem“. Ženy si průběh a občerstvení zábavy zařizovaly samy a dokonce si mohly svobodně vybrat tanečníka. Kult svaté Kateřiny byl udržován zejména na Doudlebsku. Pro naše předky koncem listopadu končila doba posvícení a zábav a nastal adventní čas ztišení, zamyšlení a pokory. ,,Svatá Kateřina strčí housle do komína a sundá kolovrat z půdy“.