Jen deset stromů v celé republice se v anketě Strom roku 2025 utká o titul, mezi nimi jediný jihočeský zástupce – monumentální dvousetletá Trojiční lípa z našeho města. Hlasujte online od 21. července do 5. října a podpořte její šanci na odbornou péči i evropskou reprezentaci.
Věkovité stromy jako milníky v krajině i v blízkosti lidí jsou tiší svědkové a kronikáři života, jejichž větve uchovávají vzpomínky na uplynulá léta. Masivní kmeny i jejich rozlehlé koruny mohou vyprávět příběhy dávných generací. Stojí zato si jich všimnout, udělat si k nim výlet nebo podpořit jejich vitalitu a zdraví. Právě o to se snaží každoroční anketa s názvem Strom roku, kterou před třidvaceti lety spustila v českém prostředí brněnská organizace Nadace Partnerství, jež se roky angažuje v podpoře a ochraně přírody. Cílem soutěže je nejen upozornit na unikátní exempláře stromů, ale také inspirovat místní komunity ke spolupráci při péči o zeleň a přírodní dědictví.
Naše Trojiční lípa postoupila do finále
Letos náme jedinečnou možnost podpořit v této soutěži našeho zástupce - nádhernou vitální lípu z Trhových Svinů. Mezi letošními finalisty, které ze zhruba devadesáti přihlášených stromů vybrala porota ankety Strom roku 2025, je to dokonce jediný zástupce Jihočeského kraje. Asi dvousetletá monumentální lípa malolistá srdčitá, tzv. Trojiční lípa, jak se jí přesně v soutěži říká, stojí u prašné cesty, která vede z Trhových Svinů k poutnímu kostelu Nejsvětější Trojice.
“Anketu Strom roku sleduji už několik let už od doby, kdy zvítězila lípa z Římova. Říkal jsem si, že tady u nás přece také najdeme také stromy, které by mohly soutěžit a které jsou překrásné a majestátní. Měl jsem více favoritů, ale nakonec jsem zvolil tuto výraznou Trojiční lípu. Vše vzniklo už před třemi lety, kdy spisovatel Jan Štifter napsal o stromu příběh, který je součástí nominace. Pak jsem měl trochu jiné povinnosti, ale letos v květnu jsem se rozhodl jít do toho a poslal přihlášku. S její technickou částí mi pomohl kolega Václav Bílek a pak už jsem komunikoval přímo s Nadací Partnerství,” uvedl Mgr. Jan Toman, arborista a správce zeleně Městského úřadu Trhové Sviny.
Strom do soutěže nominovala vedle Města Trhové Sviny i celá řada místních spolků a komunit, což jistě přispělo k jejímu postupu mezi vybrané kandidáty na titul. Jsou to trhovosvinenští Včelaři, Hasiči Trhové Sviny, Myslivecký spolek Trhové Sviny, Spolek přátel Svaté Trojice, Spolek Rychlé Šelmy, Komunitní centrum Trhové Sviny, Domeček - středisko Husitské diakonie Trhové Sviny a KIC Trhové Sviny.
„Letošní finálová desítka je opravdu pestrá. Převládají lípy a duby, ale mezi postupujícími najdeme také javor, hrušeň, topol a vrbu. Výběr pokrývá téměř celou republiku – své zástupce má osm krajů. Na postupu vaší Trojiční lípy do finále se ovšem shodla jednomyslně celá naše porota,“ uvedla koordinátorka ankety Strom roku Kateřina Bolečková z Nadace Partnerství, která si přijela 12. června se svým týmem lípu prohlédnout a nafotit.
Hlasovat pro Trojiční lípu můžete online od 21. července do 5. října prostřednictvím jednoduchého formuláře na webových stránkách ankety.
Vítěz soutěže Strom roku získá unikátní arboristické ošetření na míru, které mu zajistí odbornou péči a podporu jeho dlouhověkosti. Navíc titul znamená ocenění nejen z hlediska symbolické hodnoty, ale vítěz také získává možnost reprezentovat Českou republiku v anketě Evropský strom roku.
Příběh Jana Štiftera, který byl součástí nominace:
Lípa u kostela Nejsvětější Trojice
V letech 1831–1832 zasáhla Evropu panika. Z východu se do Čech šířila epidemie cholery. Svinenští radní přijímali mimořádná opatření, město rozdělili na osm okrsků, ty přidělovali pod dozor radním, omezovali pohyb, zřizovali nová lůžka ve špitále a zvětšovali hřbitov. Když nemoc propukla, vozila obec nemocným jídlo, aby nakažení nemuseli opouštět svůj příbytek. Chod města byl paralyzovaný, lidé vystrašení a ze všech nejvíce se doma třásl doktor Jan Soukup, který odmítal chodit k nemocným, úmrtní listy vystavoval od stolu bez ohledání těl. Klepali na něj a prosili, aby přišel, jako studovaný jistě pomůže, ale nevystrčil nos z bytu. Úřady na něj psaly stížnost a žádaly si jiného ranlékaře, ale Soukupa k činu nevyburcovali. Vzkazoval, že je sám nemocný, vyčerpaný a zaneprázdněný, radil hodně větrat a pomoc hledat v přírodě. Příroda stejně léčí nejlépe, říkal a omlouval se přitom – i kdyby pomáhat chtěl, strach mu to nedovolil.
Protože zklamala medicína, obraceli se lidé k bylinkářkám a přirozeně věřili v zásah shůry. Příbuzní nemocných klečeli před kapličkami, božími muky a křížky, které jsou rozeseté po krajině, prosili boha o smilování. Modlili se i za Soukupa, ale všechno bylo marné, a když nepomohly modlitby, zkusili to na něj jinak – pekaři mu neprodali chleba, řezníci zas maso a hostinští se ujišťovali, že Soukup schytá ránu z obou stran, jestli se objeví ve dveřích. Tak chodil svinenský doktor hlavně po lese a sem tam do Boršíkova, jediná tamní hostinská byla ochotná mu uvařit. Do Boršíkova vyrážel po setmění, po kraji polí, aby ho jiní neviděli, ale Sviny jsou městečko a všude jsou lidé, a tak ho jednoho večera, kdy slunce zapomnělo zapadnout a Soukup už dlouho přemáhal svůj hlad, zpozorovali nedaleko kostela Nejsvětější Trojice, jak se táhne k Boršíkovu, od Svinů směrem do Rakous. Ve městě by si na něj netroufli, ale v polích a lukách, u zaprášené cesty na něj naběhli a dovlekli ho do zdejší hospody, radili se, co s ním podniknou, jedni ho chtěli zbít a další zabít, pak ale stejně usoudili, že živý jim bude víc k užitku, a tak zajatce vodili od domu k domu, od nemocného k nemocnému, aby viděl, jak vypadá smrt a umírání, když není doktor nablízku. Celou noc vodili Soukupa po Svinech, zažehávali lampy a nechali doktora léčit. Radil, jak dostat do nemocných vodu, jak jim zaklonit hlavu, lidé přikyvovali a děkovali, chtěli mu platit, ale peníze odmítal. Rozplakal se u čtyřletého Jana Kyslíka, přišel právě ve chvíli, kdy chlapec dodělával. Zavřel mu oči a pak u něj tiše seděl. Výčitky svědomí přehlušily hladový žaludek.
Brzy nato na sobě Soukup začal pozorovat první příznaky. Těžký průjem, zvracení, malátnost navázaly na děsivou noc; ulehl a věděl, že k němu nikdo nepřijde, jiného doktora stejně nebylo. Modlil se, stejně jako všichni jeho pacienti, rozmlouval s pánembohem, vyznával se ze své slabosti, litoval, že nedokázal nabrat sílu a pomáhat, jak kdysi slíbil. Jsem špatným doktorem, vím to, byl jsem jím a lepším se stejně nestanu. Po sousedech vzkázal, že má hlad, ale přinesli mu jen prázdný talíř a zprávu, že přece nejlépe pomáhá příroda, tak ať se jí nakrmí. Procházel si jména, která po něm farář přepisoval do matriky zemřelých, všechny je znal a každého litoval. Ztěžka oddechoval a smiřoval se s vlastním koncem.
Beztak léčí příroda, a ne lidé, opakoval si tak dlouho, dokud se v jeho hlavě nezrodila myšlenka a z ní nevzešel slib: za každého mrtvého, kterému nedokázal pomoci, vysadí jeden strom: lípu, čaj z lipového květu pomáhá na horečky, zabírá proti kašli, působí proti zánětu žil, lípa je blahodárná a každá je stokrát lepší než jeden doktor. Procházel lejstra, počítal. Věděl, že ještě není všem dnům konec. Usínal nad mapou, do které si kreslil, kde všude by lípy mohly vyrůst tak, aby je lidé měli po ruce, až zase doktoři zalezou do svých bytů, protože epidemie z Evropy nikdo nevyžene, vrátí se mor, cholera nebo jiné pohromy. Jedno z těch míst zakreslil i kousek od svatotrojiční hospody. A připsal si k ní poznámku: za Jana Kyslíka.
Už se neví, jestli ty stromy nakonec sázel Soukup sám nebo je objednal a zaplatil. Epidemii nejspíš přežil, protože na seznamech zemřelých jeho jméno z cholerových let nefiguruje. Řada lip ve Svinech vyrostla právě v téhle době. Mapu dávno sežraly myši a jméno Jana Soukupa zapadlo, ale ty stromy tam dál stojí, zdánlivě nahodile, ale lidem na dosah.
Příběh cholery v Trhových Svinech dnes žije vlastním životem v románu Krajina roztavených zvonů. Svatotrojiční lípa tu stojí pořád – snad to bylo takhle, nebo úplně jinak…
Před sedmnácti lety zvítězil legendární strom z Římova
V historii soutěže zatím jako jediný jihočeský strom v roce 2008 uspěla impozatní asi sedm set let stará Lípa Jana Gurreho v Římově. Podle legendy je spojována s božským zázrakem, ke kterému došlo v roce 1626. Pod touto lípou, které prý už tenkrát byly tři stovky let, měl podle pověsti jezuitský lékárník Jan Gurre zažít zjevení, které ho inspirovalo k zachování stromu jako nedotčeného symbolu víry a ochrany. Také ho vedlo k rozhodnutí postavit v okolí poutní komplex s loretánskou kaplí a kostelem svatého Ducha, který dodnes připomíná význam lípy pro místní kulturu a tradice.
Nejstarší lípa jižních Čech je na Lipensku
Běleňská lípa je nejstarší lípou Jihočeského kraje a zároveň jedním z nejstarších stromů České republiky. V dnešní době je chráněna jako památný strom. Roste v zaniklé obci (dnes osadě) Běleň, která je nyní součástí zhruba tři kilometry vzdáleného Malšína v okrese Český Krumlov. Strom, kterému je dnes asi devět set let, měl v krajině klíčové místo už před staletími, stál na středověké stezce z Vyššího Brodu do Zátoně.
Pod Běleňskou lípou minulosti tábořila husitská vojska i vojáci v době třicetileté války. Význam stromu tak nebyl pouze přírodním, ale i vojenským a společenským – lípa byla místním orientačním bodem na dřívějších trasách a shromážděních. Během své dlouhé existence prošla prastará lípa i těžkými zkouškami. V roce 1950 ji zasáhl blesk, což mělo za následek značné poškození kmene, vlastně jeho rozpůlení. Přesto se zbytkové části stromu regenerovaly a lípa se znovu každoročně zazelená a obdivuhodně žije dál. Je to skutečná historická památka, jejíž mohutnost a stáří poukazují na stabilitu a nepopsatelnou sílu přírody, která kontrastuje s pomíjivostí lidských dějin.
