,,Svatá Markéta srp hází do žita, aneb vede žence do žita“.
Měsíc červenec je pro mnohé z nás symbolem letních prázdnin, dovolenkových radovánek a koupání u rybníka. Pro naše předky se jednalo však o tvrdou práci na polích a loukách. Jsem narozena až v roce 1990, ale stále si pamatuji, jak můj dědeček (ročník 1929) obdělával obilná pole a celá je požal jen kosou a z klasů vytvořil tzv. ,,panáky“. Běžně síkl seno jen kosou a obracel dřevěnými hráběmi a nakonec jej stavěl do kop.
Sklizeň obilí byla od neolitu, kdy lidé přešli od období lovců a sběračů k zemědělství, nejdůležitější událostí roku. Obžínkové či dožínkové slavnosti nesoucí archaické rysy se slavily po celé Evropě téměř podobně. Bujaré oslavy sklizně mají původ v antické tradici. Hlavní symbolikou je vždy zlatý klas obilí, který souvisí s bohatou úrodou.
Svátek svaté Markéty byl mezník, od kdy bylo možné začít žně v návaznosti na počasí. Celá obec či osada pracovala na poli od úsvitu až do soumraku od nejstaršího po nejmladšího člena. Žně představovaly dobu tvrdé práce, kdy nebyl čas na zábavy, ale nebyl vnímán jako negativní či nepříjemný. Ba naopak byla tato práce braná jako vrcholné dílo hospodářského roku.
Žně obvykle začínaly modlitbou, kdy požehnal kněz svěcenou vodou žací nástroje srp, kosu, hrábě atd. Pozůstatkem archaických rituálů byla malá oběť, odlít trochu piva na okraj pole či rozhození drobků chleba. Právo tzv. ,,zážinku“ tedy prvního záseku příslušelo na Trhosvinensku starému hospodáři. K této události bylo vhodné koupit rolníkům dostatečné množství piva.
Dle trhosvinenské kroniky se žně začínaly až před svátkem svaté Anny (26. 7.), což není nic neobvyklého, protože v podhůří Novohradských hor zraje většinou vše později.
Snopy obilí se vázaly tzv. ,,povřísly“, které se zde nazývaly panty. Naopak snopy žitné se stavěly do tzv. ,,mandlíků“.
Na Doudlebsku se uvádí termín obžínky a dožínky. Obžínky byly povětšinou označovány jako letní poutě během žní např. v Borovanech. Dožínky byly však vrcholem žní se slavnostním zakončením (srpen).
Ve vsích okolo Trhových Svinů bylo běžné, že děti o prázdninách sbíraly borůvky, které se zde nazývaly černé jahody a prodávaly je po domech. Přibližně roku 1880 místní podnikatel pan Šimek vytvořil obchodní spojení do Vídně a Prahy s místními plodinami. Obchod byl úspěšný a tak začal jezdit do Vídně vagon s čerstvými borůvkami, brusinkami, hříbky a liškami , které pocházely z Trhosvinenska. Plodiny jeden den nasbírané a druhý den se hned prodávaly na ranním trhu ve Vídni a v poledne již byly servírované k obědu.
Úspěšná sklizeň plodin byla obecně nejdůležitější úlohou našich předků, která zajišťovala budoucnost a přežití celé komunity.