Panímámo zlatá,
otevírejte vrata,
neseme vám věnec,
ze samého zlata.
Dožínky, dožatá či dovazná byly názvy pro slavnostní ukončení žní, které se považovaly za vrchol celého hospodářského roku. Naši předci byli závislí na plodinách, které vypěstovali. Pokud by byla neúroda či nepřízeň počasí, komunita by neměla dostatek potravy pro nadcházející podzim a zimu. Oslavy sklizně probíhaly již u předkřesťanských kultur, jako například u Keltů, kde se slavnost nazývala Lughnasad. Na Trhosvinensku a Novohradsku se slavily dožínky v ten den, kdy byl dovezen poslední snop z pole do stavení. Nejbohatší dožínkové slavnosti s průvodem se slavily u těch největších hospodářů a sedláků a také v panských dvorech. Na Novohradsku bylo zvykem, že při nakládce poslední fůry obilí býval poslední snop slavnostně ozdoben pentlemi a kvítím. Většinou se nazýval ,,baba“, ale někde např. ,,nevěsta “. Skládání poslední fůry probíhalo za hlasitého výskání a veselí. Všichni účastníci byli pozvání ke slavnostnímu obědu, který většinou pořádal místní sedlák nebo vrchnost. Děvčata splétala ohromné věnce z obilných klasů, do kterých se vázaly všechny druhy obilí, luční kvítí, jeřabiny či malé dožínkové koláčky. Nejkrásnější dívčina pak měla za úkol předat vyzdobený dožínkový věnec hospodáři a posléze mohla začít zábava s muzikou. Tradičním zvykem bylo pověsit dožínkový věnec nad dveře v předsíni stavení, kde visel až do Vánoc a býval součástí štědrovečerního stolu. Na jaře se roztrhal a zrna se přidala do jarní setby.
Jídelníček během dožínek a posléze i oslav s nimi spojenými byl různorodý. Pekly se bochníky chleba, kterým se na Trhosvinensku říkalo ,, obžínek“. Pro Doudlebsko zase byly typické ušaté koláče. Ke slavnostnímu dožínkovému obědu zase na Novohradsku patřila pečeně s knedlíkem a zelí a jako dezert koblihy.
Dalším zajímavým svátkem je 15. srpen, kdy si křesťané připomínají smrt a nanebevzetí Panny Marie. V neděli po tomto svátku se v Trhových Svinech tradičně koná pouť a zábava s muzikou. Celé období okolo 15. srpna bylo považováno za nejposvátnější část roku, kdy byliny získávají vyjímečné vlastnosti. Říkávalo se, že jsou ,,třikrát požehnané“ a mají blahodárnou a léčivou moc .
Zrající jeřabiny znamenaly pro naše předky již příchod podzimu. K červeným jeřabinám se váže svátek svatého Bartoloměje (24.8.), který byl na Nových Hradech již brán jako první termín posvícení. Tento slavnostní den začínal bohoslužbou ve zdejším kostele. A dále na náměstí probíhal též trh. Na Doudlebsku a Trhosvinensku býval v předvečer svatého Bartoloměje obyčej zavěšovat girlandy z jeřabin na štíty domů. Někde se splétaly i jeřabinové věnce. Dle množství jeřabin se předpovídala úroda v příštím roce.
Dny se pomalu krátí a přichází konec prázdnin a teplých letních nocí. Můžeme se těšit na další část roku - podzim.