ARCHA funguje na území Trhosvinenska a Českovelenicka. Celkem podporuje bezmála sto klientů. Každý příběh je jiný. Někdo potřebuje jednou za čas dovézt a doprovodit k lékaři, jiný třikrát denně pomoc s hygienou a podáním jídla. Pečovatelky jsou profesionálky, umí najít řešení na většinu úskalí péče a poradit. Májí dlouhodobou praxi, mnoha událostmi prošly. Navíc na situace, které jsou náročné a v péči u klientů se opakují, jsou pravidelně připravovány odborným školením.
Jedním z nich je například školení manipulace. Tedy možnosti pohybu a přesouvání ležícího, nepohybujícího se člověka. Správná technika nejen že pomůže v aktivizaci nemohoucího, ale také významně přispívá k ochraně zdraví pečujících. Člověk s bolavými zády totiž náročnou péči skutečně nezvládne.
Úspěšná manipulace není o fyzické síle, ale o správných postupech, díky kterým docílíme alespoň částečné spolupráce toho, kdo je přesouván. Technika podporuje naši snahu udržet člověku nějakou (třeba i malou) soběstačnost. Možnost zapojit se do péče o vlastní osobu. Otočení ležícího na lůžku tak nemusí být rychlým „podškubnutím“ prostěradla dvou statných členů rodiny. Naopak, může být docela pomalým a klidným procesem, kdy jeden vnímavý pečující (s co nejmenším vynaložením svých fyzických sil) postupně pomůže otočit hlavu ležícímu, celou oblast zad a nakonec dolní končetiny. A podobných příkladů je nepřeberně.
V péči nejde jen o fyzické síly. Vyčerpání přináší i psychická nepohoda. Z jedné strany může v nepohodě být člověk, o kterého pečujeme. Těžce nemocní klienti postrádají vnímání vlastního těla (nehybného, ležícího). Pomoci může koncept tzv. bazální stimulace. Její postupy jsou zaměřené hlavně na správné „vypolohování“ těla.
Je důležité, v jaké poloze člověk leží, co jej podpírá a „objímá“ (polštáře, deky). Opomíjené jsou i zrakové podněty (bezvadné je, když každý ležící má u své postele možnost podívat se do zrcadla – vidět se, vědět o sobě). A zapomínat bychom neměli ani na další smysly - doteky, vůně, zvuky.
Všechny tyto podněty mohou podpořit zmírnění projevů nemoci, podpořit vnímání a vyladit psychickou pohodu.
Na druhé straně může být v psychické nepohodě ten, kdo pečuje. Příčinou je často vyčerpání, stereotyp, pocit neúspěchů v péči, osamělost. Pečující mají pocit, že jsou na všechno sami. Ostýchají se o pomoc si říct, přijmout ji. Máte-li ve svém okolí někoho, o kom si myslíte, že něčím podobným prochází, pokuste se jej ujistit o tom, že je docela v pořádku v péči se nechat vystřídat, nechat si pomoci. Tzv. sdílená péče, ať už mezi rodinnými pečujícími anebo mezi pečujícím a terénní službou je dnes již běžná.
Na závěr, děkujeme Výboru Dobré Vůle – Nadaci Olgy Havlové za finanční podporu projektu „Zvýšení profesionality týmu s cílem edukovat neformální pečující“.
Zajímají-li vás bližší informace, ať už o postupech správné manipulace, metodách bazální stimulace anebo možnostech sdílené péče určitě se nám můžete ozvat na tel. 399 499 936 nebo přijít osobně do kanceláře v Borovanech – naproti autobusovému nádraží. Zároveň, jakmile to epidemická situace dovolí, chystáme pro vás o všech zmíněných tématech besedu.
Držíme rodinným pečujícím palce, ať svou roli i nadále dobře zvládají a na své těžkosti nezůstávají sami. Jednou z opor může být právě pečovatelská služba, která disponuje profesionály připravenými vás podpořit.
