Historie Velikonoc
Velikonoce patří k nejstarším svátkům vůbec. Jejich základem z dob předkřesťanských bylo vítání přicházejícího jara, nového vegetačního období, v přeneseném slova smyslu vítězství života nad smrtí. Byly slaveny různou formou už u Keltů, starých Slovanů a Germánů. Jako významné a již nábožensky organizované svátky se objevují poprvé u Židů. Byly to svátky Pascha, slavené na památku vysvobození Izraelitů z Egypta vždy 14. dne měsíce nisanu. Pascha, hebrejsky Pesach, znamená přijetí, přechod nebo ušetření. Je oslavou toho, že Hospodin ušetřil domy Židů, které byly označeny krví beránka. Podle bible byl beránek obřadním pokrmem Židů před jejich odchodem z Egypta. Beránek jako symbol čisté oběti je předobrazem křesťanských Velikonoc.
S Velikonocemi je spojeno i vajíčko, které je symbolem plodnosti, úrody, nového života a vzkříšení. Bylo nalezeno už v hrobech z doby kamenné. V Egyptě jsou o něm zmínky v pyramidách. Skořápky obarvených vajec se také objevily na slovanských pohřebištích. Vejci se odjakživa přisuzovaly magické schopnosti. Plodivá síla vajíčka byla umocňována ornamenty a barvením. Červená barva značila proudící krev, zelená život a žlutá slunce. Výsadní postavení mají červená vejce. Slované měli pro tuto barvu výraz „ krasnaja“, odtud název kraslice. Ty byly poslíčky lásky, které dívky darovaly svým milým. K další symbolice Velikonoc patří např.pomlázka, řehtačky, zajíček.
Velikonoce bývají vždy po prvním jarním úplňku. V letošním roce se sešel první jarní den (21.3) s úplňkem měsíce.Tato shoda se nestává často, ale podle křesťanských pravidel budou Velikonoce 20 .-21. dubna.
Říká se, že před novým jarem umírá vždycky více lidí. Chtěl bych vzpomenout jednoho úžasného spisovatele, který zemřel 31. 3. 1973 ve věku 43 let - Otu Pavla. Ještě než ho Charon převezl na druhý břeh do krajiny, kterou nikdo nezná, stačil napsat mnoho krásných knih. Jan Werich jim dal stejnou známku jako knihám Hemingwayovým. A také o nich prohlásil, že kdyby byly v angličtině, klečel by Pavlovi u nohou celý svět.
Jeho knížky si kupovaly tisíce čtenářů, ale bylo o něm známo,ž e on sám je po desítkách kupoval v knihkupectvích a obdarovával jimi své přátele.
Čtenáři v zahraničí si je jistě rádi přečtou, ale nejvíce rozumět jim budou asi ti, kteří cvrnkali kuličky do zdejších důlků.
Miloval jižní Čechy. ,,Nade mnou v nížině byla veliká modrá obloha, taková, jaká je nad nejklidnějšími moři světa. Ale přece jen to bylo jiné než na moři, protože tu voněla tráva, skákali a bzučeli koníci, člověk tu neměl strach z dálek ani z hlubin, ale věděl, že se mu v tomhle širokém spojení oblohy a černé vlhké hroudy nemůže nic stát. A hlavně je tu zvláštní opar sedící na trávě, rákosí a na březových větvích, pramenící z množství vody. Rybníky mají dokonce slibné názvy: Naděje, Potěšil,Víra".
Jeho knížky jsme četli, a kdo ne, tak si je určitě přečtěte. Např. Dukla mezi mrakodrapy, Plná bedna šampaňského, Pohár od Pánaboha, Syn celerového krále, Pohádka o Raškovi. A kdo by neznal Smrt krásných srnců a Jak jsem potkal ryby, které byly i zfilmovány. Uložil do nich prastarou moudrost lidského porozumění, jemnou ironii a hlubokou životní filosofii. Ano, psal tak krásně, že to člověka bolí i povznáší.
Přeji vám hezké prožití velikonočního času a třeba i s knihou od Oty Pavla v ruce.
